Mekuc - Mělnické kulturní centrum, o.p.s. bylo založeno na základě rozhodnutí města Mělník, které se také stalo zakladatelem společnosti. Posláním společnosti je zabezpečovat všem občanům a institucím přístup ke kulturním hodnotám a informacím obsaženým v knihovních a informačních fondech, zajišťovat přístup ke kultuře a vzdělávání a poskytovat ucelený soubor turistických informací o městě Mělníku a jeho okolí. Od roku 2012 Mekuc zajišťuje činnost Masarykova kulturního domu Mělník, Městské knihovny Mělník a Turistického informačního centra. V roce 2013 začala společnost provozovat také galerii a café Ve věži. Kromě programů a aktivit, které společnost připravuje v rámci činnosti svých čtyř poboček, se Mekuc aktivně zapojuje do spolupořádání projektů pro širokou veřejnost společně s městem a dalšími subjekty. Na základě této spolupráce jsou připravovány například Mělnické kulturní léto, Mělnické vinobraní, Vánoční trhy, Den města, Den evropské hudby a mnoho dalších. Hlavním cílem společnosti je vytvářet živé, pulsující centrum kulturního a společenského dění města Mělníka a poskytovat zde kulturní a vzdělávací služby. Spojením, svou činností zcela odlišných, středisek (kulturní dům, knihovna, turistické centrum a galerie) do jedné společnosti je akcentována možnost aktivně působit na široké spektrum obyvatel města.

Židovský hřbitov se nachází asi 800 m jihozápadně od obce Vilice nedaleko silnici spojující tuto obec s Elbančicemi. Od této silnice k němu vede polní cesta (necelých 100 m). Hřbitov byl založen před rokem 1723 a poslední pohřeb se tu konal v červenci roku 1942. Po druhé světové válce byla část novodobých náhrobků odcizena. Na počátku 90. let 20. století byl hřbitov zcela zarostlý, ohradní zeď ve špatném stavu a z márnice byly jen trosky. V letech 1996-2002 proběhla rekonstrukce hřbitova. Byl vyčištěn a ohradní zeď i márnice opraveny. Na zhruba ze třetiny zaplněném hřbitově o ploše 2.805 m2 se dnes nachází přibližně 180 náhrobků. Vstup na hřbitov je volný přes zrekonstruovanou márnice ve které se nachází fragmenty malby s textem v hebrejštině.

Jemnice jsou městem ležícím jihozápadně od okresního města Třebíče. Jsou jedním z nejstarších měst na Moravě. Původní osada vznikla na místě pohraničního hradu z přelomu 11. a 12. století. Město bylo založeno roku 1227 jako královské na křižovatce obchodních cest při brodu přes říčku Želetavku na ložiskách zlata a stříbra. Zároveň s ním byl s největší pravděpodobností postaven i hrad. Jemnice byla jedním z prvních měst v širokém okolí, které měly pevné hradby. Ty Jemnické dal postavit Přemysl Otakar I. Největšího rozkvětu dosáhlo město ve středověku. V letech panování lucemburské dynastie mu byla udělena rozsáhlá privilegia. K osobě Jana Lucemburského se váže i jedna pověst zároveň tradice Jemnice. Pověst vypráví, že v r. 1312 táhl král Jan do boje proti Matúši Čákovi, který plenil jihovýchodní Moravu, a zanechal v Jemnici královnu Elišku, která očekávala dítě. Král jí podal zprávu o svém vítězství čtyřmi běžci. Na paměť této události se koná od poloviny 14. století až dodnes poslední zářijovou neděli slavnost spojená s během mládeže od hranic města směrem k Budkovu a končící v Jemnici. Období rozkvětu se střídala s obdobím úpadku. Dvakrát bylo město zcela zpustošeno - roku 1468 za tažení Matyáše Korvína a v průběhu třicetileté války. Střídali se rovněž majitelé jemnického panství.Centrum města je městskou památkovou zónou a je v něm k vidění řada památek. Půdorys historické části města je vymezen zachovanými středověkými hradbami a několika branami. V jedné z nich je zazděna soška tzv. "jemné panny" - paladium města. V Jemnici byla také  jedna z nejstarších židovských obcí u nás. První písemná zmínka pochází z roku 1336. Z židovské čtvrti se zachovala podstatná část domů a brána. Nejstarší náhrobky na židovském hřbitově pocházejí ze 17. století. Ve městě se také nachází kulatá románská věž kostela sv. Jakuba - nejstarší stavba na Moravě. Nejznámější dominantou města je renesanční zámek, který byl vybudován na místě bývalého hradu na začátku 17.století. Vznikla dvoupatrová renesanční budova, tvořená čtyřmi křídly kolem pravoúhlého dvora. Návštěvníci městečka by neměli opomenout mauzoleum hrobky rodu Pallaviciniů, které je 2 km severně od města. Jemnice se každoročně v červnu stává dějištěm Barchanu, jedné z nejstarších historických slavností v Evropě, jejíž počátek se datuje do doby krále Jana Lucemburského.

Stanice je přestupní pro trasu B a C. Stanice jsou vzájemně propojeny eskalátory a chodbami.Horní stanice na trase C byla uvedena do provozu v roce 1975. Je dlouhá 225 m a široká 22 m. Vestibul byl vyzdoben mozaikou s námětem bitvy u Sokolova, která se odehrála 8.3.1943 a v níž padl kapitán Otakar Jaroš, od S. Balardiniho a O. Oplta. Projektanty byli P. Hovorka, Z. Knap a V. Uhlíř.Spodní stanice na trase B byla uvedena do provozu v roce 1985. Je ražená, pilířová a trojlodní. Umožňuje vstup a výstup vestibulem horní stanice a dále ústí na Sokolovskou ulici. Projektanty byli Z. Dvořáková a V. Uhlíř.Na stanici navazuje tramvajová a autobusová doprava městské hromadné dopravy a autobusová doprava z autobusového nádraží Praha Florenc.Současný název stanice je odvozen od místního názvu Florenc.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Florenc B je situována pod ulicí Ke Štvanici a budovou muzea hl. m. Prahy v na rozhraní osmého a prvního městského obvodu.Zprovozněna byla na I. úseku trasy B v roce 1985. Její původní název zněl Sokolovská. Až do roku 1990 byla koncovou stanicí a už od jejího otevření měla přestup na stejnojmenou stanici na trase C.Hloubka nástupiště je 39 m pod povrchem.Stanice je ražená, sloupové typu. Trojlodní konstrukce má převýšenou střední loď. Stanice je řešena tak že umožňuje vybudování druhého výstupu do ulice Na Poříčí. Nástupiště tvoří obklad z glazovaných keramických tvarovek. Ke stanici patří technologický tunel o délce 133 m. Za stanice vede jeden přestup na trasu C a to z prostředku nástupiště. Přímý výstup ze stanice je jedním lomeným eskalátorovým tunelem do povrchového vestibulu u ulice Sokolovská. Ten sousedí s již tehdy fungujícím vestibulem stanice na trase C. Počet provozně-služebních místností: 179Obestavěný prostor: 117.154 m3Stavební náklady: 560 mil. korun.