Železniční stanice byla uvedena do provozu v roce 1863 jako jedna ze stanic bývalé Buštěhradské dráhy a současná nádražní budova byla postavena v letech 1871 – 1875. Před ní zde byla stanice koněspřežné dráhy Bruska – Lány. Její původní název byl Praha – Písecká brána, později byl změněn na Praha – Bruska.Trať, u které budova nádraží stojí, měla původně spojit Prahu s Plzní, do té doby měla především sloužit k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. Dne 21.5.1830 byl zahájen provoz na úseku z Prahy do Kladna, 25.10. pak dál z Kladna do Lán. Nádraží tehdy koněspřežné dráhy bylo jižněji než je dnešní. Tvořily ho dvě skromné nádražní budovy, provozní a obytná, stáj pro koně, kovárna a dva vykládací jeřáby. Dobře myšlený projekt se ale nikdy neuskutečnil, dráha uvízla v údolí Klíčavy uprostřed křivoklátských lesů, a Praha získala spojení s Plzní zcela jiným směrem. Dne 24.8.1853 byla dráha prodána společnosti Buštěhradské železnice, aby o deset let později zanikla a byla přestavěna na dráhu s parním provozem. Tomuto provozu však nevyhovovala trať velkou částí náhlých zatáček a ostrých obklouků. Dosavadní trať tak byla při přestavbě opuštěna, a z drážního tělesa bývalé koněspřežné dráhy byla použita asi jen její polovina. V roce 1873 bylo rozšířeno dejvické nádraží. V této souvislosti byla vystavěna i nová provozní, přijímací a obytná budova, která slouží svému účelu dodnes. Sem na toto nádraží také v roce 1925 doputoval 112 tun těžký žulový kvádr, který dnes tvoří jednu z dominant III. nádvoří Pražského hradu. Vzhledem k zimním mrazům zde přečkal až do přelomu počátku května 1926 kdy potom byl transportován na hrad. Součástí hlavní budovy je prezidentský salonek se samostatným příjezdem a vstupem z ulice. Byl zřízen v roce 1937 a měl sloužit k uvítání význačných osobností při jejich příjezdu. Vybavení bylo jednoduché. U stropu lustr, dále stolek s jedním křeslem a další stolek, u kterého byly křesla dvě. Salonek byl obložen dubovým dřevem, zlacenými tapetami a nechyběl ani krb dekorovaný mramorem. Z uvedeného mobiliáře se dochovalo pouze těleso krbu. V současné době se zvažuje využití dráhy do Kladna a její přeměna na rychlodráhu. Dejvické nádraží si zatím uchovává svůj historický ráz, jen v polovině 90. let bylo rekonstruováno ke spokojenosti nejen zaměstnanců, ale především cestujících. 

Radotínský přístav byl budován od roku 1983 na levém břehu Berounky cca 600 m od soutoku s Vltavou. Je cca 600 m dlouhý, 110 m široký a hloubka vody dosahuje 2,8 m.

Dnes již sporé zbytky kdysi malého kostelíka najdeme 1 km západně od obce Mnichov nedaleko Mariánských Lázní. Podle písemných pramenů byl postaven na místě původní osady jedním saským hrabětem přibližně v době založení kláštera v Teplé. Za hustiských válek byl pobořen, přesto se v jeho ruinách zachoval jakýsi starý obraz sv. Siarda. V roce 1615 proběhla renovace za finanční účasti tepelského opata Andrease Ebersbacha. V období třicetileté války byl opět pobořen a znovu zásluhou opata Raymunda I. Wilferta v roce 1664 obnoven. Definitivní zkázu přinesl rok 1782 kdy byl z nařízení císaře Josefa II. zrušen. Postupně byl rozebrán na stavební materiál, který byl použit při výstavbě školy v Mnichově a kostela v Rájově. Starý zvon z kostela byl věnován kostelu v Otročíně. Dnes je k vidění jen porušené obvodové zdivo v nepříliš velké výšce. Podle pověsti se nachází v blízkosti kaple hrob sv. Siarda. Nad ním stávala socha a rostla památná borovice. Siard je uložen v dřevěné rakvi, ta v rakvi želené a další v rakvi zlaté. Kdo by se k místu neuctivě přiblížil, bude postižen spravedlivým trestem! Jen pár kroků pod kaplí se nachází tzv. „Svatá studna“ označovaná dnes jako Siardův pramen. Objeven byl kolem roku 1654 a již od jeho objevení se v okolí tradovala jeho léčivá moc při hojení ran a léčbě různých neduhů. Největší slávu prožíval při velkých poutích v 17. století.

Pomník byl zhotoven ve slévárnách D.J.Burgschmidta v Norinberku podle modelu drážďanského sochaře A.Hähnela . Pomník nechala zhotovit pražská univerzita u příležitosti pětistého výročí jejího založení. Proto je také jeho podstaven zdoben alegoriemi čtyř fakult. Odhalen byl v roce 1849.