Přesto, že je Petržílkovský ostrov oproti ostatním pražským ostrovům trpaslíčkem, je s břehem Vltavy dvakrát přemostěn. Jednak ho spojuje s břehem lávka a jednak je vstup na ostrov také umožněn po můstku mezi Malostranskou vodárenskou věží a sousední budovou na pevnině. Můstek je zasklený a je určen pouze pro pěší.

Městečko Dačice leží na samé hranici Čech a Moravy, na horním toku Moravské Dyje asi 10 km jižně od Telče v okrese Jindřichův Hradec. Dačice jsou historicky spjaté Moravou, byly její součástí po celá staletí, v dobách své největší slávy byly dokonce centrem jihozápadní Moravy. Dnes je tomu ovšem jinak. V roce 1960 byly při komunistické správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Dačice mají velmi dlouhou historii a krásné historické jádro města je městskou památkovou zónou. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje.Prastará tržní osada Dačice vznikla na křižovatce důležitých obchodních cest, spojujících Čechy a Moravu s rakouskými zeměmi. První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V druhé polovině 14. století získal ves do majetku mocný rod pánů z Hradce, kteří tu na křižovatce dvou významných obchodních cest založili nové město s rozlehlým náměstím ve tvaru trojúhelníka. Páni z Hradce povýšili Dačice na město, v listinách doložené poprvé roku 1378. Dlouhé dědické spory po smrti Oldřicha z Hradce a později i husitské války zbrzdily rozvoj města na více než sto let. Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku, který se za vlády Jiříka z Poděbrad dostal mezi přední moravské rody. Krajířovské panství sahalo od Nové Bystřice po Bítov a Dačice si noví páni vybrali za sídelní město. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Právě za jejich vlády dosáhly Dačice svého největšího významu, staly se centrem celého regionu. V jejich době ve městě vyrostla spousta staveb - městská radnice, Panské obydlí a Starý zámek, kde dnes sídlí radnice města. Na konci 16. století byl postaven i Nový zámek, rovněž v renesančním stylu, jehož krásu můžeme dodnes obdivovat. V průběhu staletí se majitelé panství a zámku často měnili a zámek postupně měnil svou tvář. Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně. Další majitelé, rod Dalbergů, po sobě zanechal úpravu v empírovém slohu, ve 20.století ještě proběhly úpravy secesní. V roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.Kromě dvou zámků mají Dačice i další památky. Dominantou Dačic je mohutná renesanční věž vystavěná nad náměstím v letech 1586 - 1592. Ta přiléhá k barokně-klasicistnímu kostelu svatého Vavřince, který byl postaven v místech původního románského kostela. Na levém břehu řeky Moravské Dyje je v bývalém františkánském klášteře umístěno městské muzeum a galerie. K baroknímu klášteru, který byl založen v šedesátých letech 17. století, patří jednolodní kostel svatého Antonína Paduánského. Před zámkem na náměstí stojí tzv. Loreta, barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století, a empírová kašna ze začátku století devatenáctého. Po velké morové epidemii, jež postihla Dačice koncem 17. století, tu byla vystavěna při cestě směrem na Telč kaple svatého Rocha. Město světově proslulo svojí cukrovarnickou výrobou, neboť právě tady byl v roce 1841 poprvé na světě (podle vynálezu J. K. Rada) vyroben a zaveden do výroby kostkový cukr. U kostela svatého Vavřince je památník ve tvaru kostky připomínající zmíněnou událost.ZámekPrvní zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti s se stavbou domů na horním náměstí. Původně byl postaven ve slohu renesančním, po požáru byl roku 1732 barokně přestavěn dnešní empírovou podobu dostal v 19.století. Zámeckým čtyřkřídlím je uzavřeno čtvercové nádvoří, kolem zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park s jezírkem a s okrasnými dřevinami, upravený na přelomu 18. a 19. století. V interiérech zámku je cenný nábytek, je zde umístěna velká secesní knihovna čítající téměř 30.000 svazků a rozsáhlé přírodovědné sbírky.

Lávka přes Berounku v Radotíně je usazena na jednom pilíři. Křídla mostu jsou nesena ocelovými lany upevněnými na sloupu. Navazuje na ulici Václava Balého. Slouží pro pěší a cyklisty.

Kousek jihozápadním směrem od Třeboně, ukrývá menší nenápadný vrchol poutní místo zasazené do krásného přírodního prostředí. Najdeme zde poutní kapli z počátku 19. století. Její vznik je spojován s legendou, že ji nechal na vlastní náklady postavit jeden dunajovický sedlák jako pokání za svůj hřích. Během napoleonských válek totiž zabil důstojníka francouzské armády a jeho sluhu, kteří se ho ptali na cestu a to protože jim chtěl ukrást jejich truhlu, kde se jak domníval mohla být jejich kořist. K tomuto činu se pak měl doznat na smrtelné posteli. Další legenda pak praví, že kaple vznikla jako poděkování za uzdravení slepce ze zdejšího pramene. V roce 1885 poskytla Eufrasie Steinerová, matka představená sv. Karla Boromejského v Třeboni, dar na vybudování zdejší křížové cesty. K tomu se přidali i občané z okolí a tak kromě křížové cesty byla i přestavěna poutní kaple sv. Kříže. Slavnostní pouť s požehnáním novým stavbám se ukustečnila 27.9.1885. Obrazy křížové cesty zhotovil děkan Bedřich Kamarýt z Deštné. Na zdejším místě se pak konaly poutě, které byly slavnostní, dokonce v nedalekém objektu, který je od konce 80. let 20. století v soukromých rukou, vyhrávala dechová hudba a točilo se pivo. Tento objekt také posloužil jako kulisa ve filmu Svatby pana Voka. Během komunistického režimu byly až na jednu tříletou přestávku na konci 60. let poutě zrušeny. Obnoveny pak byly po roce 1989. Poutní místo prošlo v roce 2007 a 2009 rekonstrukcí a je tak dnes pěkně obnovené. Místo je volně přístupné, částečně jim prochází i turisticky značená cesta, parkování je možno na vyhrazeném místě kousek od poutního místa. Areál doplňují rekreační chaty a menší zatopený lom.