Schody jsou součástí pěšiny vedoucí podél Hladové zdi a spojují vyhlídkovou trasu mezi Kinského zahradou a Nebozízkem s Květnicí a Růžovým sadem.

Jediná ze čtyř dochovaných bran městkého kouřimského opevnění se zachovala v dnešní Pražské ulici. Vystavěna byla spolu se vznikem městského opevnění ve druhé polovině 13. století. Dříve byla vyšší ještě o jedno zděné patro a hrázděné polopatro. Kryta byla strmou gotickou střechou. Na obou jejích bocích jsou v úrovni prvního patra vidět vstupní portálky, což dokazuje přístup do brány z bývalé hradební zdi. Dnešní třípodlažní bránu (průjezd a dvě patra) kryje dlátková střecha. Předbraní bylo zbořeno v roce 1836. Stejně tak zaniklo později zbudované přilehlé schodiště, dnes je vež přístupná jen pomocí žebříku. Veřejnosti není objekt přístupný.

Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem představuje prostřednictvím lidové architektury lid a lidovou kulturu z oblasti středního Polabí od poloviny 18. do poloviny 20. století.  Jeho prvopočátky se datují do sklonku 19. století a jsou spojeny s osobností majitele přerovského panství, prince Ludvíka Salvátora z toskánské habsburské větvě. Ten se nechal inspirovat Jubilejní zemskou výstavou roku 1891 v Praze, kde byla vystavena tzv. česká chalupa. Ludvík Salvátor vykoupil tedy poblíž zámku stojící chalupu č.p. 19 a nechal ji podle vzoru české chalupy zařídit a vybavit malovaným nábytkem, různými předměty z domácnosti a rumpálovou studnou. Vzniklo tak vlastně první regionální minimuzeum.  Stalo se velmi rychle oblíbeným místem.    Specializované muzeum lidové architektury bylo založeno roku 1967. Účelem vzniku skanzenu bylo zachovat historicky cenné objekty v prostředí, v němž vznikaly a plnily svou funkci. Jeho základem se stala česká chalupa a velmi rychle byl areál doplňován i dalšími objekty. Počátkem sedmdesátých let byla přidána myslivna s hospodářským zázemím a zahradou, přibyl chmelový špýchar a selské brány.  Později ještě roubené stavení z Nymburska a chalupa z Chvalkovic.  V osmdesátých letech další chalupa z Kovanic a roubená chaloupka z Dymokur. Ta byla až ve skanzenu upravena na obydlí ševce. V areálu je i třída s kabinetem staré školy. V jednotlivých objektech jsou uspořádány národopisné expozice, v některých chalupách doplněné krojovanými figurínami. Objekty jsou uspořádány tak, aby co nejvěrněji připomínaly rozmístění chalup ve středočeské vesnici a působily tak přirozeným dojmem. V sezóně výstavy z muzejních sbírek a již tradiční jarní a vánoční výstavy. Velký důraz je ve zdejším skanzenu kladen na oslavy Velikonoc, kdy je připraven bohatý doprovodný program. 

Kostel Panny Marie v Tavíkovicích je jeden z několika moderních kostelů postavených po revoluci. Ačkoliv historie obce spadá již do 11. století a v 16. století zde bylo středně velké panské sídlo pro 300 až 400 lidí, neměla obec dlouho svůj kostel. První snaha sice přišla po první světové válce, ale konkrétní kroky přišly až v době uvolnění za komunistického režimu v letech 1968-1969. Tehdy byl pořízen materiál a dokonce započaty zemní práce. Následná normalizace však opět veškeré snahy zastavila. Teprve v 90. letech 20. století se mohla celá záležitost dotáhnout do konce. Roku 1995 byl vysvěcen v Olomouci základní kámen a celá stavba byla dokončena roku 2002. Stavbu u půdorysu osmistěnu s apsidami navrhl Doc. Ing. Arch. Jiří Mojžíš. Kostel kryje kopule, je podsklepený a ke stavbě přiléhá ještě učebna. Celý projekt byl uhrazen převážně z darů farníků a jiných dárců.