Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1951. Má rozlohu 15,68 ha a rozkládá se na území katastru Satalice. Ve smíšeném listnatém lese převažují duby. Zachovalo se zde také přirozené bylinné patro s dymnivkami, jaterníky, či orsejemi. Fauna je mimo jiné zastoupena nosorožíkem kapucínkem, tesaříky a roháči, jejichž larvy mají příznivé životní prostředí ve starých dubech.

Říp (456 m) je výrazná dominanta Polabské nížiny s románskou rotundou na vrcholu. Je vidět zdaleka, protože před Vámi vystoupí z rovinaté krajiny. Leží 5 km jižně od Roudnice nad Labem. Její původ je čedičový. Ale toto všechno není důvodem proč ji každoročně navštíví tisíce lidí, kteří jsou ochotni se vydat po příkré cestě po úbočí s níž je krásný výhled do kraje. Tou pravou pohnutkou k výletu je to, že Říp je památné místo české mytologie a historie. Tady to vše začalo. Tady se podle legend a mýtu měli usadit první Slované vedení praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti a kde se mělo odehrát pojmenování země jménem jejich vůdce. Zde byla pronesena památná slova, vyřčená praotcem Čechem „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ Legendu, kterou poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi. a nejnověji zpracoval pověst roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Hora měla odjakživa velký význam pro národní cítění. Ostatně právě proto se sem často konaly celonárodní pouti, na vrcholu Řípu promlouvali buditelé a když se národu něco zdařilo, nebraly oslavy na Řípu konce. Nejznámější procesí se konala v letech 1848, 1868, 1900 a 1914. A aby byl význam hory pro českou vlast podtržen, v roce 1868 byl na úpatí hory vylomen první základní kámen k novému Národnímu divadlu v Praze.Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Připomíná se k roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. na paměť vítězství v bitvě u Chlumce stávající kostelík opravit a rozšířit o západní kruhovou věž. Rotunda s polokruhovou apsidou a válcovou věží je dovršením stavebního vývoje české rotundy. Rotunda byla k oslavě rodu Přemyslovců zasvěcena sv. Jiří, patronu orby. Od roku 1143 patřila hora s rotundou strahovskému klášteru. Později ji měli v držení některé šlechtické rody, nejdéle Lobkowitzové. Nejstarší známé stavební úpravy rotundy byly provedeny v roce 1826 při příležitosti 700. výročí bitvy u Chlumce. V průběhu 19. století byla ještě přestavěna v puristickém duchu. Plastika v apsidě symbolizuje přeměnu kočujících Slovanů v usedlý zemědělský lid. Dnes je v kostelíku sv. Jiří malé muzeum. Po kamenitých cestách vede na vrchol několik turisticky značených tras. Na vrcholu čeká na návštěvníky možnost občerstvení v turistické chatě, postavené roku 1907. Na zdi chaty je připevněn patriotický nápis „Co Mohammedu Mekka, to Čechu má být Říp!“

Bývalá kanonie augustiniánů kanovníků u kostela Povýšení sv. Kříže se nachází v historickém centru Prostějova. Kostel v současné době slouží jako děkanský. Roku 1391 povolal Petr z Kravař a na Plumlově do Prostějova augustiniány kanovníky. Řeholníci sídlili u kostelíka sv. Kříže v jehož blízkosti začali zanedlouho stavět konvent s kostelem Navštívení Panny Marie. Dosavadní svatyně se pak stala součástí nově vznikajícího areálu. Roku 1423 byl klášter s kostelem zničen husity. Řeholníci nalezli útočiště v Olomouci, odkud se do Prostějova již nikdy nevrátili. Fundátorská práva na zdejší konvent, která patřila strážnické větvi Kravařů do roku 1495, přešla po smrti Johanky z Kravař na Pernštejny. V průběhu 16. století začala obnova kostela, přičemž ze staré předhusitské stavby se nejlépe dochovaly části presbytáře, nově zaklenutého hvězdovou klenbou. Interiér lodi prošel barokní úpravou, která byla zapříčiněna požárem na konci 17. století. Z barokního období také pochází nové zasvěcení, a to Povýšení sv. Kříže. Zbytky bývalé klášterní budovy jsou dodnes zachovány v místech dnešní sakristie a kaple Nejsvětější Trojice, jejíž pětiboký závěr patřil někdejší kapitulní síni. A. Š.

Původně knížecí hrad byl goticky přestavěn ve 14. století a v roce 1468 přešel na pány z Cimburka. Další razantní přestavby se dočkal za kancléře Českého království Jana ze Šelmberka na počátku 16. století. Z té doby pochází novostavba paláce s interiéry osvětlovanými velkými pravoúhlými okny. Roku 1555 hrad zachvátil požár a následně byl znovu přestavěn v renesanční zámek pro Krajíře z Krajku. Za třicetileté války byl hrad obsazen Švédy a byl pobořen. Od počátku 18. století sloužil jako kasárna. K tomu účelu byl v letech 1752-83 přestavěn a zvýšen o jedno patro. V současné době je hrad využíván k muzejním účelům.