Muzeum umění Olomouc, dříve známé jako Galerie výtvarného umění, je muezum poměrně mladé (bylo založeno v roce 1952 jako součást Vlastivědného muzea), nicméně dnešním významem jedno z nejdůležitějších u nás. Samostatnou budovu dostalo muzeum v centru města po roce 1989. Význam Mueza umění Olomouc hledejme nejen v počtu spravovaných sbírkových předmětů (cca 200 000), což je řadí hned za Národní galerii v Praze, ale také po stránce odborného záběru a výstavního programu. Krátkodobými a střednědobými výstavami i dlouhodobými expozicemi představuje výtvarnou kulturu od nejstarších dob po současnost ve třech objektech:  Arcidiecézní muzeum Olomouc Arcidiecézní muzeum Kroměříž Muzeum moderního umění Stálá expozice Dům milovníka umění – Umění a řemeslo přelomu 19. a 20. století. Expozice představuje jedno z nejplodnějších uměleckých období na přelomu 19. a 20. století: secese, moderny, expresionismu, kubismu ve stylové jednotě mnoha výtvarných druhů - architektury, malířství, užité tvorby, grafiky, krásné knihy atd.

První záznamy o Bohnicích se dochovaly v ostatkové listině kostela sv. Petra v souvislosti s jeho vysvěcením vyšehradským proboštem Gervasiusem. Byla to také církev, která tuto ves vlastnila. Později přešla do majetku pražských měšťanů. V roce 1870 zde byla postavena první česká továrna na výrobu dynamitu. V zápětí k ní přibyla továrna na výrobu hnojiv. Snad nejznámější je pro Bohnice psychiatrická léčebna. Ta zde byla postavena v letech 1906 – 1911. Praze byly Bohnice připojeny v roce 1922. Název je odvozen od jména vyšehradského kanovníka Boemuse, kterému náležely výnosy ze zdejšího hospodaření. Název se postupně přizpůsoboval češtině. Od Bohemic to byly, Bohmice, pak Bohumice až konečně dnešní Bohnice.

První opevnění města vzniklo již s jeho založením kolem roku 1260. Úplně první podoba není známa, dnešní dochované zbytky jsou nejstarší z počátku 14. století. Jako první byla vybudována hlavní hradba zhruba 10-12 m vysoká s parkánovou zdí vytvářející ve spodní části stěnu příkopu, který byl široký až 25 m. Později v 15. století pak byla přistavěna před tímto prvním prstencem hradeb ještě další vnější hradba s půlkruhovými baštami a dalším příkopem. Součástí opevnění byly ještě tři vstupní brány, bohužel ani jedna se nedochovala. V dnešní době můžeme zbytky opevnění najít téměř na celém okruhu. Při ulicích Tyršova a Plzeňské jsou to zbytky hradeb, velká část opevnění s dochovanými baštami najdeme u parku při Jiráskově ulici, v sadech při Komenského ulici zase „okrouhlici“ (okrouhlou hradební věž) a další okrouhlá hradební věž se ukrývá za domy v ohybu ulice Václavská.

Městské opevnění bylo typickým rysem středověkého Krumlova, budovaného již od počátku 14. století. Důmyslný obranný systém města tvořily zdvojený pás hradební zdi, devět bran a několik bašt. Do dnešní doby se zachovala jen jedna brána (Budějovická), torzo hradební zdi při mostu Dr. E. Beneše a bašta z počátku 16. století v blízkosti bývalého panského pivovaru. Budovějovické bráně je věnováno samostatné heslo. Latránská brána stávala někde poblíž spojnice ulic Pivovarská a Latrán. Byla třípatrová, vysoká zhruba 24,5 m. Před bránou byl dřevěný padací most. Měla nízký a úzký průjezd což bránilo stále se zvyšujícímu provozu, v roce 1848 ji navíc poškodila povodeň a tak byla následně v letech 1848-52 zbořena. Druhá Latránská brána stávala při Lazebnickém mostu na straně Latránu. Byla jednopatrová a zbořena roku 1835 při rekonstrukci mostu. Mostecká brána (vnější), stávala při Lazebnickém mostu v Radniční ulici. Byla dvoupatrová a uvnitř se nacházel menší byt. Pro špatný stav byla v roce 1860 zbourána. O kousek dál stála ještě  druhá Mostecká brána (vnitřní). Dvoupatrová věžní stavba byla vysoká zhruba 18,5 m. I tato byla pro špatný stav zbourána, avšak o něco dříve v letech 1842-44. Obdobný systém jako u Mostecké brány byly vystavěny i Kájovské brány (v blízkosti dnešního mostu Dr. E.Beneše). Jedna stála přímo u mostu, byla třípatrová s nápadně vysokou střechou. Využívaná jako skladiště. Zbourána v roce 1860. Druhá stojící o kousek dál byla čtyřpatrová vysoká 24,5 m. V prvním patře se nacházel menší byt, přístupný vnějším schodištěm. Zbourána byla v roce 1842. Cestu od jihu střežila poslední brána zvaná Horní. Stávala na konci mostu mezi dnešními domy čp. 152 a 153 v Horní ulici. Byla nejvyšší městskou branou (31,5 m), na jejím vrcholku byl malý zvon, který odměřoval pracovní dobu horníkům nedaleko těžících stříbro. I když se jednalo o jednu z nejvýznamnějších bran, padla jako první v roce 1839. Poslední devátou bránou byla brána stojící v Široké ulici, o ní však nejsou zprávy.