Stálá expozice:Architektonický a urbanistický vývoj města.

Vodní mlýn patří k největších zachovalým objektům svého druhu. V písemných pramenech z roku 1512 se objevuje mlynář slupského mlýna Jan. Stavebníkem mlýna byla patrně církevní vrchnost. V 17. století dochází k radikální přestavbě mlýna. Tehdy měl 9 moučných složení a jedno přenosné. Toto zařízení poháněla nejméně 4, snad 5 vodních kol. Ještě počátkem 20. století bylo mlecí zařízení poháněno 4 vodními koly a bylo postupně modernizováno bez stavebních úprav interiéru mlýnice. Vodní kola byla ve 20. letech nahrazena Kaplanovou turbinou, pro niž byl upraven splav a postaven přízemní objekt na levobřeží náhonu. Tím byl stavební vývoj mlýna ukončen. Roku 1957 byl jeho provoz definitivně ukončen a objekt byl využíván ke skladovacím účelům. V roce 1983 byl mlýn zpřístupněn veřejnosti. Mlýnská budova nese stopy složitého stavebního vývoje, jehož počátky je možno sledovat již od středověku. Dokladem je masivní zeď návodní stěny mlýna z nespárovaného lomového kamene, nestejná tloušťka obvodového zdiva obytné části a užití kamenných nárožních bloků. V období renesance došlo k zásadní přestavbě objektu v souvislosti se zvýšením produkce.Zmíněnému období patří řešení hlavního průčelí s arkádových schodištěm osazeným toskánskými sloupky, detaily střešních vikýřů, boční lichoběžníkové štíty a kamenná ostění půlkruhových okének pro hřídele vodních kol. Klasicistní období přineslo zhodnocení objektu, byla plackovými klenbami zaklenuta obytná část přízemí, přestavěno schodiště a rozděleny obytné místnosti patra. Půdorys budovy o rozměrech 47 x 12 m zabýrá ze dvou třetin mlýnice, zbytek tvoří obytná část. Původní strojní zařízení se až na výjimky nedochovalo. Po rozhodnutí využít objekt k expozici historie mlynářství  bylo nutno doplnit technologické zařízení. K tomu byly využity přenesené technologické celky z jiných mlýnů. Zařízení tak pochází ze Zábrdí u Prachatic, Drozdovic, Dalešic a dalším zařízení různých firem. Část složení je poháněno čtyřmi nově instalovanými vodními koly s dřevěnými převody. K pohonu válcového mlýna slouží elektromotor pohánějící transmisi.

Hora Svatobor (845 m. n. m.) se tyčí nad historickým městem Sušicí. V historii druhá rozhledna, ale stále stejná Na jejím vrcholu jsou hned tři věže. Dva telekomunikační stožáry a především štíhlá kamenná rozhledna. Je to v historii již druhá, která byla na Svatoboru postavena, ale stavitelé té současné byli věrni tradici a vystavěli ji v identické podobě jako původní. Ta nabídla prvním turistům výhled v roce 1900. O její výstavbu se zasloužil KČT ze Sušice spolu s okrašlovacím spolkem. Postavena byla sice již v roce 1898, ale čekalo se na dostavbu přilehlého turistického objektu, protože přáním bylo otevřít obě stavby najednou. Rozhledna měla tvar majáku zakončeného cimbuřím a bylo vysoká 25 metrů. V roce 1906 byla její vrcholová část zastřešena, aby chránila návštěvníky před větrem a deštěm. Ovšem postupem let se rozhledna začala naklánět k severovýchodu. Důvodem bylo špatné podloží. Roku 1926 činila odchylka již jeden metr a ve zdivu se objevily trhliny. Zpevnění železnými pásy nepomohlo a tak musela být pro veřejnost uzavřena a připravovalo se její zbourání. Demolice měla být dokonce nafilmována, ale 4. května 1934 se při přípravných pracích zřítila sama. Její náhrada nenechala na sebe dlouho čekat. Vyrostla již v srpnu toho roku a tyčí se do výše 31 metrů, rozhledový ochoz, na který vede 182 schodů, je umístěn 28 metrů nad zemí a nabízí kruhový rozhled přes přilehlou část Šumavy na jihu až k Středočeské vrchovině na severovýchodě. O rok později přibyla k rozhledně i horská chata v alpském stylu. Stejně jako rozhledna slouží dodnes. Rozhledna je otevřena po celý rok, dle otvírací doby. V blízkosti Sušice lze také navštívit rozhlednu na Sedle u Albrechtic.   Výhled sever: Středočeská vrchovina  východ: Rabí, Sušice, Strakonicko a Písecko s rozhlednami, na obzoru Českomoravská vrchovina jih: Sedlo, Kašperské hory, hřeben Šumavy západ: Svojšice, Velhartice, severní část Šumavy Popis cesty Rozhledna Svatobor se nachází východně od Sušice. Chcete-li se dostat k rozhledně, jeďte ze Sušice na obec Hrádek. Z této silnice pak před Hrádkem odbočíte doleva na úzkou silničku, která vás přes obec Odolenov zavede až skoro k rozhledně. Druhou variantou je pěší výstup. Od náměstí vede na rozhlednu červená turistická značka.  

Základem v dnes zbytkách dochovaného městského opevnění historického centra města bylo dřevěné opevnění tvořící palisádu s valem. Ve druhé polovině 14. století vzniklo kamenné opevnění, jenž bylo přebudováno na konci 15. století po skončení česko-uherských válek. Další zdokonalení proběhlo v 17. století za třicetileté války. Vzniklo tak opevnění tvořené hlavní hradbou se sedmi věžemi, příkopem a vnější hradbou s bastiony. Přístup byl zajištěn pomocí tří bran. Do dnešní doby se zachovaly jen krátké úseky hradeb. Jeden v ulici Jana Lucemburského (při Slováckém muzeu), další v ulici Dlouhá s bývalou věží, dnes přestavěnou na bydlení a dalším úsekem v parku naproti nádraží se zbytky jedné brány (Zadní později nazvané Matyášova).