Opevnění města začalo být budováno po roce 1259, v té době se stala Kadaň královským městem. Dochované hradby pocházejí z druhé poloviny 14. století, další pásy pak byly doplněny v době pozdní gotiky. Hradební okruh, který obepínal město i s předhradím musel ustoupit rostoucímu městu a nedochoval se tak. V prostorech parkánu vznikly pěší vycházkové okruhy doplněné místy menšími restauračními podniky.Dokladem výstavby opevnění v pozdní gotice je dochovaná bašta. Třípodlažní objekt, podkovovitého půdorysu s obvodovým zdivem silným až 4 m. V roce 1997 byla rekontruována.

II. nádvoří Pražského hradu bylo součástí západního předhradí, kde byly obranné příkopy. Vzniklo za vlády Rudolfa II jako „přední zámecké“ nádvoří. Celé prostranství je ohraničeno křídly nového paláce. Průchody je spojeno s I. a I. nádvořím Pražského hradu, se zahradou Na baště a s Prašným mostem.

V údolí řeky Odry nedaleko vsi Klokočůvek se nachází vrásový soubor, který je ukázkou vrásové stavby kulmských hornin. Nachází se zde souvislé skalní defilé v délce zhruba 200 m. Základním prvkem jsou rozsáhlé, kilometrové překocené vrásy s výraznou východní vergencí, mnohdy přetržené vrásovými přesmyky. Na odkryvech je možno spatřit soubory s přímými, šikmými, překocenými, ležatými i ponořenými vrásami, v rozměrech decimetrů až metrů.

Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie se nachází ve středu obce Zašová, přibližně 1 km severním směrem od železniční zastávky Zašová. Nedaleko místa, kde se dnes nachází kostel Navštívení Panny Marie, stával pravděpodobně již od 14. století kostelík zasvěcený sv. Anně, při němž byla také zřízena fara. Obě stavby byly vážně poničeny za husitských válek. Fara v té době úplně zanikla, kostelík sv. Anny se dočkal několika provizorních oprav, v 18. století ovšem definitivně zanikl. První záznamy o poutích v kostele v Zašové pocházejí z roku 1672. Barokní poutní chrám zasvěcený Panně Marii zde byl vystavěn v letech 1714 – 1725. Jde o poměrně rozsáhlou stavbu s dvouvěžovým průčelím. Stavbu vedl místní stavitel Jiří Kocourek, jméno architekta neznáme. Kostel vysvětil v roce 1725 olomoucký kanovník a při té příležitosti byl v kostele instalován milostný obraz Panny Marie, který sem byl přinesen ze zmíněného kostelíka sv. Anny. 22. října 1722 byla poté podepsána zakládající listina zašovského kláštera trinitářů. Ovšem císař dal k jehozaložení svolení až o dva roky později, v listopadu 1724.  První bratři přišli do Zašové na jaře1725, kdy byl také položen základní kámen k novostavbě kláštera. Před dokončením hrubé stavby r. 1728 žili bratři ve vlastnoručně vybudovaném provizoriu. Hlavním úkolem zdejších bratří byla starost o poutní místo. Byly to také trinitáři, kteří se zasloužili o slavnostní biskupskou konsekraci poutního kostela, která proběhla 29. července 1742 za účasti olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Lichtenštejna. Rozkvětu kláštera byl učiněn konec roku 1783, v rámci josefínských reforem zrušen. Roku 1785 byla v části bývalého kláštera zřízena fara. V té době nastal opětovný rozkvět poutí. Roku 1871 kostel vyhořel a musel být opět opravován.Tyto stavební práce také vtiskly kostelu dnešní podobu. Roku 1901 zakoupil budovu bývalého kláštera Spolek sv. Josefa z Vítkovic, který ji proměnil na sirotčinec a postavil při něm soukromou školu Školních sester de Notre Dame (Ústav sv. Josefa). Kostel je otevřen veřejnosti od 1. května  do 30. září v těchto časech – v sobotu od 9 do 12 hod. a od 13 do 17 hod. a v neděli od 13 do 17 hod.