Na pravém břehu řeky Labe stojí přímo ve stejnojmenném lázeňském městě renesanční zámek Poděbrady. Historie zámku                       Historie Poděbrad sahá daleko před počátky českého státu. Na obchodní cestě z Prahy do Kladska vznikla osada a malá strážní tvrz, který chránila brod přes Labe. První zmínka o Poděbradech pochází z roku 1199, kdy se uvádí jako zdejší pán Arnošt z Poděbrad. Samotné město vzniklo za Přemysla Otakara II. v polovině 13. století a společně s ním byl vystavěn i vodní hrad. Král na hradě rád pobýval, po něm také Václav II. a Jan Lucemburský. Roku 1375 získal Poděbrady Hynek z Lichtenburka. Sňatkem se pak dostaly do majetku pánů z Kunštátu. Za husitských válek byl poděbradský zámek dvakrát bezvýsledně obléhán. Podle písemných pramenů se zde narodil v den sv. Jiří roku 1420 Jiří z Kunštátu, budoucí král Jiří z Poděbrad, který zdejší sídlo zdědil roku 1427. Za jeho synů přešly Poděbrady do majetku královské komory a zůstaly v ní až do roku 1840. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V letech 1723 - 1724 zámek upravoval F. M. Kaňka. Největší a poslední přestavba sídla proběhla v letech 1751 - 1754 podle požadavků Marie Terezie podle plánů J. Hübnera. Touto přestavbou se zámek změnil v bezvýrazný celek. V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Ten v roce 1848 zapůjčil zámek městskému úřadu na umístění hejtmanství, okresního soudu a státních úřadů. Po něm vlastnil panství kníže Ypsilanti a kníže Hohenlohe. V roce 1920 zámek koupila Akciová společnost uhličitých lázní a zřídel v Poděbradech. Dnes je zámek v rukou Karlovi Univerzity v Praze a sídlí zde Polabské muzeum v Poděbradech - Památník krále Jiřího.    Expozice Polabského muzea             Expozice zahrnuje dvě přístupné prostory – středověká kaple a tzv. rodná síň krále. V bývalé zámecké kapli se zbytky pozdně gotických nástěnných maleb jsou soustředěny doklady k osobě a době krále Jiřího, doplněné listinami, keramikou, sochami, zbraněmi aj. V tzv. rodné světnici jsou uchovány doklady ke královým mírovým snahám. Ve sklepních prostorách zámku jsou instalovány exponáty z vykopávek, kamenné zbytky starého hradu, kamenné dělové koule a prastaré lodě, dlabané z jednoho kusu dřeva. V současnosti se v zámeckém objektu nachází také restaurace, divadlo Na Kovárně, známé Neumannovými Poděbrady a Jazyková škola Univerzity Karlovy. Zajímavostí je památná deska a železný poklop označují místo, kde byl 31. 7. 1905 navrtán první pramen poděbradské minerální vody. Nedaleko odsud můžete navštívit Libice nad Cidlinou a v nich Pamětní síň Slavníkovské Libice. Na kole nebo na bruslích se můžete vydat po známé bruslařské stezce Poděbrady - Nymburk a navštívit tak i město Nymburk. Výběr z ubytovaní najdete přímo v Poděbradech, případně v Nymburce.  

Dějiny kostela Panny Marie sahají zřejmě až do 60. let 13. století. Trojlodní kostel byl postaven v raně gotickém slohu. Po roce 1467 byl opevněn jako náhrada za zničení hradu Edelštejna. V roce 1699 byl kostel poškozen požárem. Zničena byla tehdy střecha, pět oltářů, varhany aj. V následujících letech 1699-1702 byl obnoven v barokním slohu. Roku 1780 byla přistavěna na jižní straně boční lodi kaple sv. Josefa. Další obnova proběhla po požáru v roce 1833. Další velké opravy proběhly v letech 1974-76 a na počátku 20. století. Hlavní barokní oltář pochází z roku 1833. Varhany vyrobené firmou Rieger-Kloss z Krnova jsou z roku 1896. Barevná dlažba z umělého mramoru byla položena v roce 1912. Nástěnné malby pocházejí z roku 1900 a jejich autory jsou Franz Templer a Emil Brendel.

Katastr Bubeneč je součástí městské části Praha 6.Osada Bubeneč, se původně nazývala Přední Ovenec. Část Troji nesla podobný název, Zadní Ovenec. První dochované zmínky o Bubenči pocházejí z roku 1197. Název Bubeneč je nejspíš založen na německé výslovnosti (Bubentsch), českého Vovenec nebo od názvu blízké obce Bubny. Bývalá obec Bubny je dnes součást katastru Holešovice. Nacházela se na předmostí dnešního Hlávkova mostu a zahrnovala i dnešní Letenské sady. Součástí dnešního Bubenče je i celý Císařský ostrov, Stromovka (Královská obora) a Výstaviště. Právě Výstaviště je mnoha Pražany pokládáno za území Holešovic.Status města Bubeneč získal 26.10.1904. Současně byl Bubenči přidělen i městský znak. Privilegium k jeho používání ale Bubeneč obdržel až 17.2.1905. Součástí Prahy se Bubeneč stal 1. ledna 1922 na základě zákona č. 114/1920 Sb. o vzniku Velké Prahy, a v jejím rámci se stal součástí obvodu Praha XIX. Od roku 1960 je území Bubenče rozděleno mezi městské části Praha 6 (větší část) a Praha 7.Bubeneč je také místem, kde lze najít mnoho zajímavých objektů. Vedle již zmíněného Císařského ostrova, Stromovky a Výstaviště, jsou to sochy, památníky, pamětní desky. Součástí Bubenče je i Malá Říčka. Navštívit Bubeneč rozhodně stojí za to. Výhodou v současné době je, že je zde i železniční stanice Bubeneč. Z centra, z Masarykova nádraží je to do Bubenče pár minut.

Stanice je situována podél ulice Mukařovského blízko nákupního centra Luka. Zprovozněna byla na IV. úseku trasy B v roce 1994.Hloubka nástupiště je zde ojediněle nad terénem a to 1,5 m.Stanice je nadzemní, jednolodní. Konstrukce je z ocelových rámů zastřešená lehkou konstrukcí se světlíky. Založení stanice je na železobetonové desce a boky stanice jsou prosklené. Stanice má jeden nadzemní vestibul, který je s nástupištěm spojen schodištěm a výtahem. Vestibul je spojen lávkou s blízkým obchodním centrem.