Největší lázeňské moravské město Luhačovice, leží v podhůří Vizovických vrchů, 20 km jihovýchodně od Zlína. Lázně zasazené do půvabného údolí potoka Šťavnice při přírodních jsou nejvíce navštěvované lázně Moravy. Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod se užívá k léčbě pacientů s nemocemi dýchacího a zažívacího ústrojí, s poruchami látkové výměny a poruchami pohybového ústrojí. Každoročně do Luhačovic přijedou tisíce hostů, které přiláká 300 let dlouhá lázeňská tradice, krásná architektura lázeňských domů od Dušana Jurkoviče, příjemné prostředí plné zeleně a proslulé prameny  Vincentka, Ottovka a Aloiska. Luhačovice nabízí široké možnosti pro aktivní odpočinek. V létě se lze koupat v přehradě, případně podnikat pěší či cyklistické výlety po okolí.  Každoročně se zde konají kulturní akce jako např. hudební festival Janáček a Luhačovice, přehlídka komorních divadel - Divadelní Luhačovice nebo Mezinárodní festival dětských folklorních souborů. Historie   První zmínka o této lokalitě je z roku 1412. Věhlas zdejších pramenů rychle rostl. Samotná lázeňská tradice je delší než 250 let. Zdejší panství získal po Liechtensteinech uherský šlechtický rod Serenyiů. Ti panství vlastnili až do roku 1902. Majitelé panství nechali prameny upravit. Byly u nich postaveny koncem 17. století dva mlýny, které zároveň sloužily jako ubytování lázeňských hostů. Roku 1736 si Serényiové postavili v Luhačovicích zámek. Důležitým mezníkem byl rok 1777 a kniha od vídeňského chemika profesora J.N.Crantze. Ten označil luhačovická zřídla pro zdraví velmi prospěšná. Za rok založení lázní Luhačovice lze považovat rok 1789. Tehdy hrabě Vincenc Serényi nechal u zřídel postavit dřevěné kabinové koupelny a hostinec s pokoji pro hosty. Roku 1850 byla postavena Vincentova kolonáda  a stáčírna. Další budovy a kolonády brzy následovaly. Prameny se začaly nazývat podle mužských křestních jmen rodu Serényi. Poslední členové rodu na konci 19. století začali o lázně postupně ztrácet zájem. To se projevilo na úpadku a poklesu návštěvnosti. Zlomem byl až rok 1902. Tehdy byla založena akciová společnost, která lázně od rodu Serényi  odkoupila a přizvala do Luhačovic proslulého architekta Dušana Jurkoviče. Jurkovič pojal Luhačovice v duchu secese, modernismu a moravské lidové tradice. Postavil celou řadu lázeňských budov – Jurkovičův dům, Vodoléčebný ústav, lázeňskou plovárnu se slunečními lázněmi a Slováckou búdu. Rozvoji lázní také neobyčejně pomohla železnice, která byla do města zavedena roku 1905. Velký rozvoj lázní trval do vypuknutí první světové války  a je spojen zejména s osobou Františka Veselého, ředitele společnosti. Luhačovice prosluli zejména léčbou horních a dolních cest dýchacích, při níž byly inhalovány místní prameny. O lázních     Přírodní léčivé zdroje: Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod Indikace: nemoci a poruchy dýchacího a trávicího ústrojí, nemoci poruchy látkové výměny (cukrovka, obezita), poruchy pohybového aparátu, oběhového ústrojí a onkologická onemocnění Léčebné procedury: komplexní lázeňská léčba, pitná kůra (Vincentka, Aloiska, Ottovka), koupele, inhalace, regenerační, rehabilitační a relaxační pobyty, slatinné obklady, kloktání, masáže, obklady, plynové injekce Lázeňské objekty: lázeňské hotely: Vila alpská růže, Jurkovičův dům, Palace, Dům Bedřicha Smetany, Vila Chaloupka, Jestřabí, Morava, Alexandria, Společenský dům Penziony: Myslivna, Riviera, Rodina, Póla, Vepřek, Jalta, Dagmar, Taťána, Plzeň Volný čas: centrum, kryté bazény, sauna, solárium, fitness centra, tenisové kurty, sportovní hřiště, minigolf, kuželky, půjčovna sportovních potřeb, bowling, koupání na přehradě, rybaření, pěší turistika, cyklistika, vyhlídkové lety Slavní hosté: Leoš Janáček, T.G.Masaryk, František Kožík Kontakt: Lázně Luhačovice, a.s., Lázeňské náměstí 436, 763 26 Luhačovice, +420 577 682 111, info@lazneluhacovice.cz, www.lazneluhacovice.cz

Historie Karlova mostu je spojena s místem pradávného brodu přes řeku Vltavu, jehož minulost sahá nejen k samým počátkům města Prahy, ale až do pravěkých dob. V těchto místech se křižovaly obchodní cesty do Saska, Slezska, Rakouska i na Moravu. Přes tato místa se dopravovala na jih sůl a jantar, tady přecházeli řeku lidé mířící do Říma. Na začátku temného středověku zde byly jen svázané klády, tzv. prahy po kterých se přecházelo. V roce 932 je v místech dnešního Karlova mostu doložen již most, prozatím dřevěný. Když byl roku 1157 stržen během povodní nechal král Vladislav II. vystavět první pražský kamenný most, který byl dokončen v roce 1172. Zásluha o jeho vybudování byla připisována Vladislavově vzdělané manželce Juditě. Proto byl pojmenován Juditin. Na svou dobu to byl most unikátní, jeho četné románské stavební prvky se dochovaly dodnes. Zachovaly se pilíře mostu i zbytky oblouků. Dochoval se i románský reliéf v interiéru menší malostranské mostecké věže. Celá konstrukce byla dlouhá asi 514 metrů a široká 6,8 metrů. Měl 23 mostních pilířů a dokonce více oblouků než samotný Karlův most a to 22. Juditin most měl tedy klást povodňovým vodám větší odpor než pozdější stavba Karlova mostu. Přesto se mu povodeň z roku 1342 stala osudným a naplavený led a dřevo most strhly. Zničení mostu bylo chápáno jako národní pohroma. Pro přechod Vltavy se užíval prozatímní dřevěný most. Roku 1346 nastoupil na český trůn král a císař Karel IV. Vzdělaný panovník chtěl učinit z Prahy velkorysou stavební činností jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Jednou ze staveb měl být i nový kamenný most přes Vltavu.Základní kámen k mostu nechal Karel IV. položit 9. července 1357 v 5 hodin 31 minut. Datum a čas nebyly vybrány náhodu. Lidé v té době byli velmi pověrčivý a v ten den byla příznivá konstelace hvězd. Konjunkce Slunce se Saturnem byla podle astrologů pro takový počin nejvhodnější a nejšťastnější okamžik roku. Podle jiného výkladu šlo o to, že datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět - 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas). Most to měl být mnohem vyšší a nádhernější. Jeho vybudováním pověřil Karel IV. stavitele katedrály Sv. Víta na Pražském hradě Petra Parléře. Ten pocházel ze Švábského Gmündu, v době zahájení stavby mu bylo 27 let. Konce stavby se ovšem, stejně jako Karel IV., nedožil. Zemřel v roce 1399 a most byl dokončen roku 1402. Ale již v roce 1378 kráčel přes ne zcela hotovou stavbu pohřební průvod, provázející Karla IV. na poslední cestě do Pražské katedrály. Most byl sevřen do vstupních bran s věžemi, z nichž Staroměstská mostecká věž je rovněž dílem Petra Parléře, zatímco Malostranské mostecké věže pocházejí každá z jiného období. Bylo tak dovršeno unikátní architektonické dílo, které si i po staletích zaslouží obdiv.Velkoryse pojatý most se ihned stal centrem pražského života. Obchodovalo se na něm, soudilo, stal se inspirací pro mnoho umělců a zažil i horší časy. Nejtěžší chvíle zažil ovšem při několika ničivých povodní, které ohrožovaly samotnou existenci mostu. Tehdy naplavené dřevo a led narážely do mostních pilířů a most byl i několikrát zle pobořen. Most byl v ohrožení i v průběhu samotné stavby. Bylo to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila větší část Starého Města, bylo zbořeno 5 pilířů mostu. Most byl poté opravován až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně ohrožovaly most v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a zejména roku 1890. Také války a domácí rozbroje opakovaně útočily na zdivo mostu a jeho věže a to hned v roce 1419 při prvním vzplanutí husitských válek. Bojovalo se tady také při prvním odboji proti Habsburkům v roce 1547 a pak roku 1611 za vpádu pasovských vojsk do Prahy. Smutnou ozdobu obstarala mostu porážka stavů na Bílé hoře. Od staroměstských poprav visely na Staroměstské mostecké věži hlavy dvanácti popravených českých pánů, vůdců stavovského povstání. Na samém konci třicetileté války se dokonce most na tři měsíce proměnil v bojiště, když Pražané bránili Švédům v přechodu na Staré Město.Neopakovatelný ráz dala mostu barokní sochařská výzdoba z počátku 18.století, kdy byl most osazen 30 sochami. V roce 1723 byl most osvětlen olejovými lucernami. Konec mostu stojí nad ostrovem Kampa, kam je možno přímo z mostu sejít po schodišti umístěném na levé straně. To bylo postaveno v roce 1844 Josefem Krannerem v novogotickém slohu.

Vodní dílo Přísečnice se nachází na stejnojmenném toku v blízkosti obce Kryštofovy Hamry. Vodní dílo vzniklo v letech 1969-1976 na místě kde stála obec Horní Přísečnice, zmiňovaná v písemných pramenech již v roce 1335. Ještě před druhou světovou válkou zde žilo na 5.500 osob. Po válce pak obec stále více chátrala, zejména protože ležela v blízkosti hranic. Jelikož se severočeská oblast se stále více se rozvíjecím průmyslem a těžbou uhlí potýkala se zvyšujícím se nedostatkem vody, bylo rozhodnuto o výstavbě zdejší nádrže. Jejím hlavním účelem je akumulace vody jako zdroj pitné vody pro severočeskou hnědouhelnou pánev. Dále pak ke zlepšení průtoku v Přísečnici a ochraně před povodněmi. V poslední řadě slouží také jako zdroj vody pro pohon elektrárny Hradiště a malé vodní elektrárny Přísečnice.Hráz vodní nádrže je přímá, sypaná, kamenitá se středním zemním těsněním. Délka hráze v koruně je 469,7 m, šířka 10 m a maximální výška hráze nad terénem 47,2 m. Celková zatopená plocha činí 361,96 ha s celkovým objemem 54,690 m3. V nejhlubším místě dosahuje nádrž hloubky až 50 m.K vodní nádrži Přísečnice patří malá vodní elektrárna s turbínou Pelton o výkonu 18 kW. Dále pak z nádrže vede tlaková štola do elektrárny Hradiště. Zde se nachází v původní části Francisova turbína o výkonu 2,1 MW, v nové pak turbína Hydrohrom-Pelton o výkonu 834 kW.

Renesanční zámek Bučovice s unikátními interiéry najdeme v mírné kotlině, přibližně uprostřed stejnojmenného městečka, asi 32 km od Brna. Za zámkem se rozléhá renesanční zahrada. Bučovický zámek je unikátem mezi našimi renesančními zámky, protože se nejedná o přestavbu původního hradu či tvrze, ale o realizaci originálního projektu italské pozdně renesanční stavby palazzo in forteca, asi stylově nejčistější severně od Alp. Historie zámku Zámek je klasickou ukázkou architektury pozdní renesance (manýrismu). Postaven byl v letech 1575 – 1583 podle jednotného projektu jako celý komplex včetně zámecké zahrady a předzámčí, to vše obehnané hradbou a vodním příkopem. Zámek nechal postavit Jan Šembera Černohorský z Boskovic, majitel bučovického panství, bohatý a učený šlechtic, který se rozhodl pro reprezentační sídlo místo staré tvrze. Stavba zámku započala v roce 1567 a dokončil ji roku 1582. Vybral si k tomu v té době bažinatou část městečka na jižní straně náměstí (na opačné straně původní tvrze). Autorem projektu byl Jacopo Strada, architekt a správce uměleckých sbírek na Habsburském císařském dvoře. Zámecký komplex byl projektován na půdorysu velkého obdélníku, chráněného zdí, nárožními věžemi a vodním příkopem. Tím získal bučovický zámek částečně charakter pevnosti. Stavbu zámku prováděl brněnský kameník Petr Gabri. Konec rozkvětu zámku Po smrti Jana Šembera se jeho dvě dcery, Anna a Kateřina, provdaly za bratry Lichtenštejny, a tím se staly Bučovice součástí lichtenštejnského majetku. Dne 22. června 1645 se zámek bráněný jen panskými úředníky, vrchnostenskými myslivci a hrstkou měšťanů ubránil velké přesile Švédských žoldnéřů, městečko však bylo vyplundrováno. Lichtrenštejni přestali na zámku sídlit již v roce 1685, od té doby zde sídlila jen panská správa a od roku 1720 ústřední účtárna všech Liechtenštejnských statků. Bohaté vybavení bylo odvezeno do Valtic a Lednic, vodní příkop zasypán, děla z bastionů odvezena do slévárny, odstraněna nádrž kašny a zámecká zahrada rozparcelována na zahrádky a sady pro panské úředníky. Tomuto účelu sloužilo bučovické sídlo až do roku 1924.     Po roce 1945 se stal zámek majetkem státu a sloužil jako depozitář zemědělsko - lesnického archívu až do roku 1958. Vzhledem k jeho vynikající renesanční architektuře bylo rozhodnuto zařadit jej mezi objekty s kulturním posláním. Po restauraci reprezentativních místností v přízemí západního křídla byly Bučovice zpřístupněny veřejnosti. V letech 1960 - 65 byla rekonstruována i zahrada do původní renesanční podoby. Její plochu člení pravoúhlé trávníky s ornamentálně zastřiženými zimostrázy, tvarovanými habry a symetricky vysázenými zeravy.   Zámecké expozice  Zámecká expozice ukazuje klenot renesanční architektury u nás - štukovou výzdobu od Hanse Monta a freskovou výzdobu od neznámého autora. Autorem štukové výzdoby kaple, dokončené roku 1637 je Bernardo Bianci. Na nádvoří stojí manýristická kašna navržená G. G. Tencallou, která je považována za jednu z nejkrásnějších ve střední Evropě. Za návštěvu určitě stojí interiéry nejkrásnějších zámeckých sálů v přízemí (Císařský, Venušin a Zaječí sál, sál Pěti smyslů) s unikátní štukovou a malířskou výzdobou. Unikátní fresky Zaječího sálu zachycující převrácený svět, v němž zajíci vyhráli nad lidmi a psi. Sály jsou dnes náznakově vybaveny dobovým mobiliářem. Zpřístupněna je také kaple v 1. patře objektu. V zámku je instalována i výstava dýmek a sídlí zde také pobočka Vyškovského muzea se zaměřením na dějiny Bučovicka. Tipy na výlet V Bučovicích najdete také židovský hřbitov nebo Muzeum Bučovice. Vydat se můžete třeba na rozhlednu Bukovanský mlýn, zámek Kyjov, Vlastivědné muzeum Kyjov, renesanční zámek Nové Zámky, barokní zámek Milotice, rozhlednu Johanka u Hýsel nebo pseudogotický zámek Bzenec. Zámek Slavkov u Brna, kde sídlí i Austerlitz muzeum, najdeme stejně jako synagogu u města Slavkov u Brna. Ubytovat se můžete ve Slavkově u Brna.