Židovský hřbitov Puclice se nachází na kraji lesa jihozápadně od obce. Lze se k němu dostat po polní cestě vedoucí od silnice Křenovy – Puclice vybíhající v místě telekomunikačního stožáru. Založen byl v polovině 18. století a dochováno je zde kolem 220 náhrobků. Hřbitov je dobře udržován a ohrazujeho vysoká zeď. Není běžně přístupný, klíč je možno vypůjčit v penzionu Koza v obci Vránov. Židovské domy byly soustředěny v centru obce a v přestavbách jsou dochovány. Synagoga byla postavena roku 1818, po roce 1893 byla přestavěna na obytný dům, který byl v roce 1975 zbořen.

Pamětní síň Oty Pavla je umístěna do budovy branovského přívozu. Ten prošel díky úsílí několika nadšenců  od roku 1986 rekonstrukcí. První etapa byla dokončena v červnu 1988 u příležitosti 15. výročí spisovatelovy smrti. Druhá fáze byla zaměřena úpravy interiéru pro budoucí pamětní síň.  V prosklených vitrínách se seznámíte s rodinou Oty Pavla, fotografiemi z natáčení filmu Smrt krásných srnců, s obaly zahraničních tisků jeho knih či jeho korenspodencí. Pod stropem visí torzo staré pramice a také rybářské vybavení z dob minulých. Své dojmy můžete napsat do pamětní knihy a také přispět dobrovolným vstupným. Stálá expozice Pamětní síň Oty Pavla.

Do dnešní doby se dochoval starý židovský hřbitov mezi ulicemi U Střelnice a Roháče z Dubé. Hřbitov byl založen za městskými hradbami někdy okolo roku 1479. Kolem roku 1758 byl rozšířen a užíván až do roku 1905, následně byl založen nový židovský hřbitov v blízkosti městského hřbitova. Za druhé světové války byl jako mnoho jiných židovských památek zdevastován nacisty. Část náhrobků byla dokonce použita na zayspání říčního ramene říčky Ploučnice. Zdejší hřbitov je typický pro pohřbívání ve vrstvách. Dnes na ploše ohrazené opravenou zdí se nachází zhruba 140 náhrobků. Nejpozoruhodnějším náhrobkem je žulový ve tvaru černého jehlanu, označující místo odpočinku rabína a dalších 31 obětí pogromu v roce 1745. Hřbitov je uzamčen. Nový židovský hřbitov nacházející se v blízkosti městského hřbitova založený v roce 1905 byl užíván až do druhé světové války. V roce 1983 byl bohužel zlikvidován a to bez náhrady i včetně novorománské obřadní síně. Na jeho místě byla vybudována škola.

Socha Tomáše Garigue Masaryka na Hradčanském náměstí je dílem architekta J. Rathovského a sochařů J. Vajce a J. Bartoše. Socha je 3 m vysoká, váží 500 kg a je umístěna na kruhovém podstavci zhotoveném z žuly. Je trojnásobnou zvětšeninou původní plastiky O. Španiela u roku 1931. Socha byla odhalena v roce 2000 u příležitosti 150. výročí narození tohoto prvního Československého prezidenta. Socha má svůj duplikát v Mexiku. Je zde umístěna na třídě, která nese Masarykovo jméno.Edvard Beneš, Masarykův žák a nástupce, pronesl nad jeho rakví tato slova:„Masaryk, zůstavaje i po svém odchodu stále mezi námi, je nám všem příkladem a výzvou. Příkladem velké víry v člověka, jíž je dnes Evropě a světu tolik potřebí. Výzvou, abychom v harmonii mezi sebou, v dobré vůli a přátelství ke svým sousedům i všem ostatním národům v Evropě a ve světě budovali svůj státní organismus a svou politickou, sociální a národnostní spolupráci tak, že bychom vytvořili z tohoto místa v Evropě dokonalý, harmonický a sociálně, národnostně a politicky spravedlivý stát, jenž bude hoden toho, který nám právě odchází, jenž bude mezi státy tím, čím byl Masaryk mezi námi, a tím, čím byl Masaryk ostatnímu světu.“