Anglikánský kostel vystavěný v pseudogotickém slohu z červených ostře pálených cihel podle vzoru anglických románsko-gotických venkovských staveb je dílem architekta Williama Burgese. Podnět k výstavbě dala lady Anna Scott of Rodono na památku svého manžela, který v tomto městě také zemřel. Ta také na projekt kostela dala 12.000 zlatých. Kostel byl vysvěcen v roce 1879. Zdejší mše v letech 1897-1909 navštěvoval i anglický král Eduard VII. Po rekonstrukci od roku 1994 slouží kostel jako výstavní a koncertní sál.

Historie hradu Vznik hradu je podle archeologických nálezů možno klást do doby okolo přelomu 12. a 13. století. Karlem IV. byl hrad jako sídlo lupežníků rozbořen, ale jeho majitelé jej záhy obnovili. V roce 1395 přechází do majetku Cedviců. V roce 1610 již zchátralý hrad vyhořel a následně zpustl. Někdy na přelomu 16. a 17. století vznikl v blízkosti již opuštěné zříceniny hradu renesanční zámek, dnes označován jako horní. Na konci 17. století byl přestavěn do podoby velké obdélné budovy. V roce 1902 tento zámek zachvátil požár a již nebyl obnoven. Dodnes se z něj zachovaly poměrně velké zbytky obvodových zdí a vnitřní členění přízemí. V polovině 18. století pak nechali postavit Zedwitzové na terase pod horním zámkem nové sídlo dnes označované jako dolní zámek. Šlo o patrovou obdélnou budovu, jejíž patro bylo hrázděné. Později byla ještě přistavěna dvě menší křídla. Tento zámek přežil bez úhony až do 50. let 20. století, pak ale velmi rychle zchátral téměř k nepoznání a na přelomu let 1965/66 byl zbourán. Dispozice hradu Hrad měl dvojdílnou dispozici. Na místě předhradí byl vystavěn později zámek. Vlastní hrad zaujal místo na výrazné skále. Malému hradu dominoval dodnes zachovalý okrouhlý bergfrit o průměru 6 metrů. Původně byl vysoký zřejmě 30 m, dnes je jeho výška 22 m. Obsahoval čtyři podlaží a vstupovalo se do něj po žebříku vchodem umístěným zhruba 8 m nad zemí. Věž byla ukončena galerií se stříškou po níž obcházely stráže a okrouhlou místností s pěti vyhlídkovými okny. Kromě této věže pak zde byla ještě obytná stavba. Další stavba vznikla v polovině 14. století a celé hradní jádro tak bylo postupně zastavěno. Areál hradní zříceniny a také zříceniny přilehlého zámku jsou volně přístupné. Tipy na výlet U obce Podhradí najdete také kostel Dobrého pastýře, vystoupit můžete na rozhlednu Háj u Aše nebo navštívit v Aši muzeum s textilní expozicí. U obce Hazlov najdete přírodní památky Goethovu skalku a Goethův kámen. Za návštěvu jistě stojí hrad Ostroh, hrad Libá nebo hrad Vildštejn. Ubytovat se můžete v Aši.

Lázeňské město Třeboň je významným turistickým, rekreačním a správním centrem Třeboňské pánve. Má necelých 9 000 obyvatel a je hojně navštěvované turisty, které láká zejména historie a příroda. Leží na Zlaté Stoce v okrese Jindřichův Hradec mezi rybníky Svět a Rožmberk, asi 20 km východně od Českých Budějovic. Centrum města je městskou památkovou rezervací. Počátky města sahají do poloviny 12. století, kdy v močálovité oblasti dnešního Třeboňska vznikla na obchodní stezce osada. Český název je poprvé doložen k roku 1262. Tehdy ves patřila do majetku rodu Vítkovců. Ve 13. století je Třeboň již uváděna jako město. Ve 14. století bylo město opevněno a přešlo do majetku Rožmberků. Těm patřila od roku 1366 nepřetržitě až do roku 1611 a toto období bylo dobou největšího rozmachu města. Vrcholu dosáhla Třeboň v 16. a na počátku 17. století , zejména za vlády posledních dvou Rožmberků, bratří Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Prosperita pro město přišla zejména v souvislosti s rozvojem rybníkařství. V jejím okolí byl vytvořen rozsáhlý rybniční a vodohospodářský systém, v těsném sousedství města byl založen rybník Svět a nedaleko i největší rybník v Čechách, Rožmberk. Ve městě působili jako správci oblasti známí rybníkáři Štěpánek Netolický a Jakub Krčín. V17. století započal pokles významu Třeboně, který měl souvislost nejen s vymřením Rožmberků, ale velké rány pro město přinesla i Třicetiletá válka a morová epidemie v roce 1640. Od roku 1660 bylo město v majetku Schwarzenberků, kteří započali s obnovou města. Vesměs barokní úpravy tak daly Třeboni její současnou tvář. Třeboň má ojediněle zachovaný středověký hradební systém. Vstup do města střeží zachované mohutné brány - Hradecká a Novohradská a novější Budějovická. Součástí obranného systému města byl i dnešní renesanční zámek s rozlehlým parkem rozkládající se na jihozápadní straně historického jádra. Přirozeným centrem Třeboně je její náměstí, obklopené měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty. Nejvýznamnějším objektem na náměstí je radnice. Uprostřed náměstí se tyčí Mariánský sloup z roku 1781. V severozápadní části města stojí pozůstatky bývalého augustiniánského kláštera ze 14. století s kostelem svatého Jiljí. Na břehu Světa, asi 1,5 km od centra, se nalézá v přírodním parku Schwarzenberská hrobka.Na konci 19. století zde byly založeny sezónní lázně, využívající léčivých vlastností rašeliny. Největší novodobý rozvoj města začal po druhé světové válce. Lázně byly po roce 1950 postupně rozšiřovány a přebudovány na významné sanatorium pro léčbu chorob pohybového ústrojí. Sídlo zde má pivovar Regent, který se rokem založení 1379, řadí mezi nejstarší pivovary na světě. V Třeboni sídlí Státní oblastní archiv s působností pro celý Jihočeský kraj.

Jiráskův most přes Vltavu Jiráskův most přes Vltavu spojuje Smíchov s Novým Městem. Byl postaven v letech 1929 – 1933 podle projektu F.Mencla a architektonického řešení V.Hofmana. Most má železobetonovou konstrukci a šest obloukových polí o rozpětí 44,8 – 51 m. Šířka mostu je 21 m a výška 21 m , u pravého břehu Vltavy až 26,9 m. Obě rozsáhlá předmostí se nálevkovitě rozšiřuje. Na Novém Městě až na 70 m. Jeho 6 pilířů je obloženo žulovými kvádry. Má betonové zábradlí s ozdobnými otvory a osvětlovací kandelábry. Zajímavostí bezesporu je, že do zdiva byly zabudovány bezešvé roury, které měly v případě války posloužit k umístění náloží na destrukci mostu. Když přišli němci, dali roury zabetonovat jelikož se báli že by mohli most vyhodit do povětří čeští vlastenci.  Název Jiráskova mostu Most je pojmenován po českém spisovateli Aloisovi Jiráskovi. V době německé okupace, v letech 1940 – 1945 se jmenoval Dienzenhoferův. Jiráskův most je využíván pro automobilovou dopravu a pro pěší. Plavby na parníku od Jiráskova mostu Mezi Jiráskovým a Palackého mostem se nachází přístaviště Pražské paroplavební společnosti, parníky a lodě odsud vyplouvají na pravidelné plavby po Vltavě.