Skalní útvar Zkamenělý zámek se nachází přibližně 3 km východně od Svratky. Vrcholový skalní útvar je tvořen hrubozrnnými dvojslídnými okatými ortorulami a vznikl vypreparováním z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čvrtohorách. Ostatně velmi obdobně vznikla převážná většina ostatních skalních útvarů ve Žďárských vrších. Skalní bloky zde dosahují výšky až 10 m, jsou podkovovitě uspořádány a ohraničují průchodem otevřený vnitřní prostor o rozměrech 40x16 m. V okolí jsou patrné zbytky valů a příkopů starobylého slovanského hradiště. Pod skalami je vytvořen balvanový proud přecházející v rozvlečené suťové pokryvy na svazích, západně pod skalami je vypreparován ještě menší skalní blok. Přírodní památka je volně přístupná a prochází tudy turisticky značená cesta. T.A.

Městské muzeum v Čelákovicích, založené v roce 1903, je jedním z nejstarších muzeí Středočeského kraje. Jeho zpočátku skromné sbírky tvoří dnes mnoha set tisícový sbírkový fond, který se z podstatné části nachází v areálu čelákovické tvrze. V tomto bývalém středověkém šlechtickém sídle, vybudovaném kolem roku 1300 na vyvýšeném levém labském břehu v sousedství románského kostela, a to v místech starší raně středověké stavby, je muzeum umístěno od roku 1949. V 15. a 16. století prošla tvrz stavebními úpravami, byla rozšířena a opevněna vlastní hradební zdí s branami na východní a západní straně. V letech 1972 až 1982 proběhla náročná rekonstrukce, kdy po odstranění novověkých stavebních úprav objekt získal opět goticko-renesanční podobu a v roce 1983 v něm byly zpřístupněny nové muzejní expozice. Stálá expozice v tvrzi se dělí na přírodovědnou, archeologickou a historickou část. Ve vstupní přízemní místnosti s pokladnou v jižním traktu se během roku vystřídá kolem pěti výstav, které vychází převážně z vlastních sbírek muzea. Navazující archeologická část stálé expozice dokumentuje nepřetržité osídlení regionu od pravěku. Průchodem do druhého podlaží sousedního severního traktu vstoupí návštěvník do expozice věnované středověkému a novověkému vývoji Čelákovicka. Síň Jana Zacha, umístěná taktéž ve druhém podlaží severního křídla, s plasticky v kameni provedenými znaky držitelů tvrze umístěnými na východní stěně a na západní stěně se znakem města a s reliéfem barokního hudebního skladatele Jana Zacha, slouží ke kulturním a k reprezentativním účelům. Venkovním vchodem se vstupuje do suterénních prostor situovaných pod jižním křídlem, které jsou zasvěceny stavebnímu vývoji čelákovické tvrze. V samostatné nádvorní budově tvrze, která má půdorys písmene „L“, se nachází výstavní síň, kde se vystřídá zhruba devět výstav ročně. Expozice věnovaná čelákovickému košíkářství, kdysi kvetoucí živnosti, se nachází mimo objekt tvrze ve vzdálenosti asi tři sta metrů jižním směrem – v rodném domku čelákovického malíře Čeňka Jandy. Mezi nejzajímavější vystavené exponáty se vztahem k místnímu regionu patří dvě středověké lodi - monoxyly (z řeckého mono – jeden, xylo – dřevo, loď dlabaná z jednoho kusu kmene), kopie vzácné zlaté záušnice z pozdní doby kamenné z Hradišťka v Toušeni (originál uložen ve sbírkách muzea), poklad stříbrných brakteátů (jednostranných mincí) ze 13. století nalezený v Nehvízdkách, soubor středověkých kachlů, okované dveře ze staré čelákovické radnice datované do 16. století, středověké kostěné brusle z Horoušan, pravěké bronzové šperky, zuby nosorožce srstnatého, roh zubra, dolní čelist, kel a stolička mamuta, mnoho dermoplastů (např. sysla obecného, králíka divokého a vydry říční, kteří se dnes na Čelákovicku již nevyskytují). Pozornost upoutá i panel věnovaný nálezu raně středověkého pohřebiště s projevy vampyrismu (tzv. „čelákovičtí upíři“).   Stálá expozice Pravěk, středověk, 17.-19. století Příroda živá a neživá středního Polabí Historie a výzkum tvrze (objektu muzea)

Poliklinika Prosek.

Opava je statutární město v Moravskoslezském kraji ve Slezsku. Leží na řece Opavě v úrodném údolí, ohraničeném na jihozápadě výběžky Nízkého Jeseníku, východně od města se rozkládá Poopavská nížina. Dnes je toto historické město průmyslovým, kulturním a zemědělským centrem českého Slezska, v minulosti, konkrétně v letech 1742 až 1928 byla dokonce hlavním městem Českého Slezska. Opavě se také říká Bílá perla Slezska. Místo u brodu přes řeku Opavu bylo osídleno v již dávných pravěkých dobách, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Středověké osídlení souvisí se středověkou kupeckou osadou, která vznikla na křižovatce obchodních cest u brodu řeky, podle které byla osada i pojmenována. Tato cesta byla součástí “Jantarové stezky” spojující Jadran s Baltem. První písemná zpráva je z roku 1195, městské zřízení dokládá listina z roku 1224. Jádro osídlení vznikalo postupně kolem tržních center, kterými byly Horní náměstí, ulice Mezi Trhy a Dolní náměstí. Ve městě byla od konce 13. století mincovna. Počátkem 14. století vzniklo v rámci České koruny Opavské knížectví a Opava se později stala jeho administrativním centrem. Knížectví bylo uděleno v léno levobočkovi Přemysla Otakara II. Mikuláši I. Opavské Přemyslovce na opavském vévodském trůně vystřídal syn krále Jiřího z Poděbrad, Viktorin, který byl posléze donucen ustoupit nárokům syna uherského krále Matyáše, Jana Korvína. Po smrti Matyášově se však neudržel ani on a Opavské vévodství bylo podřízeno přímo českým králům. V průběhu 16.století se z Opavy stalo protestantské město, proto její obyvatelé nelibě nesli udělení opavského vévodství Karlovi z Lichtenštejna císařem Matyášem. Po prohraném stavovském povstání začala rekatolizace kraje. V roce 1625 byl do Opavy povolán jezuitský řád a o pět let později zde bylo založeno jezuitské gymnázium. I po ukončení třicetileté války zůstala Opava centrem vévodství, ale s postupnou centralizací význam města klesal. Národnostní složení města se postupně měnilo ve prospěch německého obyvatelstva. Po rozdělení Slezska mezi Prusko a habsburskou monarchii za vlády Marie Terezie byla Opava správním zemským centrem rakouského Slezska, po zániku monarchie československého Slezska. Tento stav trval až do zrušení zemské správy v roce 1928. Stoupající význam Opavy v 19.století podtrhl i rok 1820 kdy se zde konal druhý kongres vítězných mocností po porážce Napoleona. Sešli se zde zástupci tzv. Svaté aliance - rakouský císař František I., ruský car Alexandr I., pruský král Bedřich Vilém III. a zástupci Anglie a Francie k jednání o společném postupu proti revolučnímu hnutí v Itálii. Opava nebyla hospodářsky rozvinutým městem, to se začalo pomalu měnit až v průběhu 19.století, kdy vzniklo několik převážně textilních podniků a cukrovarů. Významným impulsem pro rozvoj průmyslu bylo otevření železničního spojení v rámci Severní dráhy Ferdinandovy v roce 1855. Dalším problémem města bylo jeho národnostní složení, kdy více než polovina obyvatel byli Němci. Zlomem byla druhá polovina 19. století kdy se začal ve Slezsku rozvíjet český národní život a Opava se stala jeho střediskem. V roce 1883 bylo v Opavě založeno české gymnázium, v roce 1877 Matice opavská. Ve městě vycházel Opavský besedník, pak Opavský týdeník. Politická a národnostní situace se vyhrotila po skončení 1. světové války, kdy se Opava v závěru roku 1918 stala hlavním městem provincie Sudetenland. Pokus o revoltu vůči tvořícímu se československému státu skončil obsazením města československými vojenskými oddíly bez boje 18. 12. 1918. Za nacistické okupace v letech 1938 - 1945 byla Opava centrem jedné ze sudetských žup. Osvobození na konci války si vyžádalo krutou daň v podobě zničení téměř třetiny města a velké ztráty na životech. Po válce byly postaveny celé nové obytné čtvrti a průmyslové závody, především strojírenského, potravinářského a papírenského průmyslu a průmyslu léčiv. V Opavě má dnes sídlo Slezské zemské muzeum, založené jako Gymnazijní muzeum v roce 1814 a je nejstarším muzeem na území ČR. Dále zde sídlí Matice slezská, Slezské divadlo, Zemský archiv a Slezská univerzita založená roku 1991. Historii města dokládá bohaté množství stavebních památek, v nichž se mísí stavební slohy. K nejstarším patří gotický Minoritský klášter a kostel sv. Ducha, postavený před rokem 1269. K nejcennějším gotickým památkám patří konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 14. století. Termínem konkatedrála se označuje hlavní kostel diecéze. Dokladem renesančního umění jsou především domy na Dolním náměstí, Masarykově třídě, Ostrožné ulici (např. dům U bílého koníčka, dům Boží koutek) a rovněž městská věž, tzv. Hláska, současné sídlo Magistrátu města Opavy. V barokním stylu vyniká především Sobkův a Blücherův palác na Masarykově třídě, kostel sv. Vojtěcha s jezuitskou kolejí nebo Mariánský sloup. Opava se také pyšní ukázkami novodobé architektury, ať už se jedná o monumentální stavbu obchodního domu Breda nebo o budovu bývalé Obchodní a živnostenské komory či o komplex Městského koupaliště. K technickým zajímavostem města patří secesní barometr v Dvořákových sadech a linie čs. opevnění – unikátních vojenských pevností vybudovaných před II. svět. válkou, z nichž je dnes přístupná především pevnost v Opavě – Milostovicích. Opava je plná zeleně, díky parkům a sadům, které vznikly na místě zbořených hradeb v 19.století.