Polenské židovské ghetto bylo založeno v roce 1680. Dochovaná zástavba má dvě části. Původní město ve tvaru trojuhelníku a dolní náměstí tzv. Rabínský plácek. Obě části byly propojeny průchodem v rabínském domě, nebo se dalo projít kolem synagogy. V severním vrcholu původního města stávala horní vstupní brána. Rabínský plácek byl taktéž uzavřen dolní branou, která stávala původně mezi vinopalnou a obytným domem. V minulosti postihlo židovské město několik požárů, při kterých shořela vždy většina domů. V prostoru dnešního ghetta je dochováno na 32 přestavěných většinou patrových domů. Jediný dochovaný historický dům „Bělohlávkův“ s rokokovou fasádou (čp. 538) se nachází na dolním náměstí. Blízko synagogy v domě čp. 530 se v minulosti nacházela židovská lázeň tzv. mikve.

Dřevěný větrný mlýn stojící na jihovýchodním okraji obce Skalička byl původně postaven začátkem 19. století v nedalekých Dřevohosticích. Přitom již byly použity díly z některých starších větřáků. Sem do Skaličky byl převezen v roce 1850 a od roku 1879 až dodnes patří rodině Červeků. Začátkem 20. století ho postihlo několik pohrom, v roce 1900 zásah bleskem, roku 1906 vichřice ulámala křídla, stejně tak v roce 1941, vždy však byl mlýn opraven. V roce 1942 byl mlýn zamplombován a mletí zakázáno. To trvalo až do roku 1950, kdy byl provoz obnoven. Poté bylo sice mletí obnoveno, u místních se to setkalo spíše se závistí a dokonce byly podány návrhy na rozbrání a použití dřeva při stavbě JZD. Naposledy se v mlýně šrotovalo v roce 1966. Dřevěný mlýn má obvyklé rozměry základny (5,7 x 5,7 m) a výšku 11 m. Střecha šindelová sedlová, na zadní straně vystupuje šalanda s pavláčkou a krytým schodištěm. Větrné kolo má průměr 16 m. Zachované převodové zařízení pohání jedno mlýnské složení a holendr na výrobu krup. Provozuschopný mlýn stojí na soukromém pozemku, pečlivě udržovaný a přístupný po dohodě s majiteli.

Krátký kamenný most v Ústíně se klene přes potok Stouska a spojuje obec s menším hospodářským dvorem. Vystavěn byl patrně buď koncem 17. století, nebo v první polovině 18. století. Tvoří jej pouze jeden krátký oblouk s plné kamenné zábradlí, zakončené břidlicovými deskami.

Branický most přes Vltavu spojuje Malou Chuchli s Hodkovičkami. Byl postaven v letech 1952 – 1955 podle projektu J. Klimeše. Je železobetonový, má patnáct oblouků o rozpětí 53,5 m a je 19 m vysoký. Most je určen pro železniční dopravu a pro pěší. Pojmenování Branický most nese od roku 1969. Lidově byl nazýván jako Most inteligence. To proto, že se na jeho výstavbě v padesátých letech z donucení podíleli i příslušníci inteligence. Svému účelu, tj. železniční dopravě, sloužil v omezeném rozdsahu. Stejně tomu je i v současnosti.