Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 800 m jihovýchodním směrem od centra obce, při hlavní silnici od Prahy nedaleko továrny Aero Vodochody. Od silnice vede ke hřbitovu menší cesta. Hřbitov byl založen nejpozději na počátku 19. století a roku 1896 rozšířen. Na ploše 3.701 m2 se dochovalo cca 200 zachovalých náhrobků a torz z let 1831-1935. Hřbitov je z větší části ohrazen dobrou kamennou a betonou zdí s uzamčenou kovovou bránou. Bohužel v zadní části hřbitova je zeď rozvalena.

Královská obora, zvaná též Stromovka, byla pravděpodobně založena v roce 1268 českým králem Přemyslem Otakarem II. V nevyšším místě obory stával lovčí hrádek, který byl koncem 15. století přestavěn na letohrádek. V roce 1805 – 1811 byl upraven ve stylu romantické gotiky. Pro zásobování rybníka byla ve druhé polovině 16. století byla vybudována pod Letnou štola zvaná Rudolfova. Patří mezi technické unikáty Prahy. V roce 1804 byla obora zásluhou Jana Rudolfa hraběte Chotka zveřejněna a byla k ní připojena štěpnice, tzv. Baumgarten, nebo-li Stromovka. V 19. století byla částečně upravena v anglickém stylu. Byl také upraven, podle projektu B.Wünschera, Starý park mezi štěpnicí a západní hrází vysušeného rybníka. Po roce 1880 bylo, podle návrhu B. Kozinka, upraveno okolí restaurace a dno odvodněného rybníka. Od roku 1890 začala část Královské obory (Stromovky) sloužit účelům výstavního areálu a to v souvislosti s Jubilejní výstavou, která se v Praze konala v roce 1891.Obora byla ve vlastnictví králů, odtud název Královská.Královská obora (Stromovka) dnes slouží veřejnosti jako odpočinkový a snadno dostupný park. Upravené pěšiny také lákají bruslaře a cyklisty. Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 104,5 ha a rozkládá se na území katastru Bubeneč.Severovýchodní okraj Královské obory (Stromovky) lemuje slepé rameno Vltavy zvané Malá říčka. Královskou oboru založil Přemysl Otakar II., ale teprve za Jana Lucemburského vznikla skutečně ohrazená obora s jeleny a jinou zvěří. Do té doby byla Stromovka místem kde se konaly rytířská turnaje. Karel IV. si na ně moc nepotrpěl. Když dostal „Otec vlasti“ darem párek zubrů nebo nějaký jiný exotický druh zvířete, dal je vypustit do Královské obory. Husitské války oboru nutně zpustošily. Žižka dokonce nechal v roce 1420 pobořit její zeď, aby se za ní nemohl bránit a ukrývat nepřítel. Trvalo hodně dlouho než byla obora uvedena do pořádku. Velkou péči ji věnoval Ferdinand I. Dal ji obehnat novou zdí a osázet novými dřevinami. Velmi si Královskou oboru oblíbil císař Rudolf II. a v jeho době začal její největší rozkvět. Obora se změnila v „pražské vivárium“ s ostrovy, mýtinami i houštinami, kde se zvěři neobyčejně dařilo. Přibyly asijské ovce a mnoho jiných exotických zvířat. Císař nebyl spokojen s malým rybníkem, a tak dal na jaře roku 1582 hloubit rybník nový, dvacetihektarový, vedle menšího, určeného k chovu pstruhů a mřenek. Aby byl zajištěn dostatek vody, nechal prokopat pod letenskou strání tunel, který do Stromovky přiváděl a dodnes přivádí vodu z Vltavy a je zároveň jednou z nejvýznamnějších technických památek. Kutnohorští havíři na ní pracovali celých 5 let. Je dlouhá 1093 metry, vysoká 3,5 metru a široká 2,2 metru. Největší pohromu utrpěla obora v roce 1741 ve válce o dědictví rakouské. Na polích kolem Holešovic se utábořilo saské vojsko a Stromovku notně zplundrovalo. V roce 1803 dosáhli čeští stavové, zejména zásluhou purkrabího toho že byla obora zpřístupněna veřejnosti. Další velkou pohromu uštědřila Stromovce povodeň v roce 2002. Tehdy dosahovala Vltava v některých místech i několika metrů. Zničena byla veškerá okrasná zeleň, květiny a některé Stromy poté paradoxně uschly. Zničeny byly i rybníky. Pravděpodně by k tomu nemuselo dojít kdyby nebyly ukradeny držáky na hliníkové zábrany v podjezdech pod tratí.Stejně tak jak je dnes romantická poloha i podoba letohrádku, je asi romantická úvaha, že již český král Přemysl Otakar II. založil na tomto místě lovecký hrádek, obehnaný pevnou zdí. Spolehlivější zprávy o tomto objektu jsou až z roku 1471. Vladislav II. Jagelonský si tu nechal postavit lovecký zámeček ve stylu vladislavské gotiky, který je i základem dnešního objektu. Na sloupu zakončující šnekové schodiště ve věži je upomínka, lev držící ve svých spárech kamenný znak s monogramem stavebníka, krále Vladislava. Za císaře Rufolfa II. došlo k přestavbě zámečku především jeho obestavění otevřenou lodžií. Půdorysně se pak již objekt do dnešních dnů nezměnil. Po zpřístupnění obory byl vzhled letohrádku přestavěn ve stylu romantické anglické novogotiky. Dnes je v objektu oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. V rohu terasy jsou zajímavé kamenné sluneční hodiny. Na pískovcovém podstavci je koule z červeného mramoru, na níž je vyryta síť s čísly, astronomickými značkami, latinskými nápisy a dvěma letopočty. Z nich se dovídáme, že sluneční hodiny byly zhotoveny v roce 1698 a renovovány 1772. Ukazatelem času byl stín železného půlkruhu, otáčivý kolem osy globu.  

Smíchovský přístav v roce 1903 a byl určen pro vory. Teprve později byl využíván pro říční přepravu. Přístav na rozloze 13,7 ha je cca 1 200 m dlouhý, až 120 m široký a hloubka vody dosahuje 2,1 m.Přístav slouží i jako kotviště sportovních lodí.