Nějakých šest kilometrů severně od Tanvaldu se nachází jedna ze dvou nádrží vystavěných v letech 1911-1915. Po katastrofálních povodních zde měly být vybudovány dvě soustavy vodních nádrží, nakonec byla odsouhlasena jen jedna soustava dvou nádrží. Jedna na Bílé Desné a druhá na Černé Desné. Nádrž na Bílé Desné se krátce po dokončení 18.9.1916 protrhla a způsobila velké škody (viz samostané heslo). Z tohoto důvodu byla přehrada Souš na Černé Desné v letech 1924-1927 rekonstruována. Od 60. let 20. století je využívána i pro vodárenské účely. Hráz nádrže je přímá z hlinitých písků s drobným šterkem. Návodní těsnění tvoří hlinitá vrstva o síle 3-5 m, opatřená na návodním lícem ještě těsnícím pláštěm silným 2 metry. Výška přehrady činí 21 m a délka 364 m. Celkový objem vody v nádrži je 6,3 mil. m3 vody. Součástí nádrže je malá vodní elektrárna o výkonu 22 kW. Kolem nádrže nevede turisticky značená cesta, jen komunikace Desná – Hejnice, která je určena pouze pro osobní automobily. Nádrž i hráz není přístupná.

Město Horažďovice bylo obehnáno hradbami již v polovině 13. století. Hradební pás dlouhý zhruba 1,3 km postupně tvořila hlavní hradební zeď, parkán, vnitřní hradba, za parkánem následoval příkop, místy široký až 14 m. Po pozdějším zpevnění měly hradby celkem 12 bašt. Vstup do města umožňovaly tři brány a jedna branka. Z hradeb se dochovala východní strana s poloválcovou věží, v severovýchodním ohybu dvojboce uzavřená bašta. Z bran se pak dochovala Pražská (Červená) brána, zbytek Prachatické brány a malá branka (Fortna). Třetí brána stojící na severovýchodní straně ke konci dnešní Ševčíkovy ulice zanikla někdy kolem poloviny 19. století. Součástí opevnění je zbytek branky (fortny) stojí mezi dnešní ulicí Podbranskou a Nábřežní.Malá branka vystavěná ve druhé polovině 13. století byla postavena za účelem přístupu k vodě k zásobování města a při požáru. Také tudy vedla cesta k mlýnu. V pozdější době byla před ní postavena ještě vnější branka vzdálená asi 11 m, zbořená v roce 1837. Původně byla branka malou věžovitou stavbou, dnes jde o půlkruhově zaklenutý průchod hradební zdí o šířce zdiva dvou metrů. Další objekty opevnění maji svá samostatná hesla.

Drátenická skála se nachází asi 3 km východním směrem od obce Sněžné nedaleko osady Blatiny. Skalní útvar tvořený migmatitickými a biotitickými rulami vznikl vypreparováním z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Rovnoběžným ústupem mrazových srubů byla zforomována mohutná 200 m dlouhá skalní hradba rozčleněná podél puklin do několik vrcholů, z nichž ten nejvyšší dosahuje výšky 35 m. Mrazovým zvětráváním byl na skále vytvořen 7,5 m dlouhý puklinový tunel a pod skalami ukloněná balvanitá plošina – kryoplanační terasa na kterou navazuje balvanový proud 50x16 m, přecházející v rozvlečné nesouvislé balvanovité pokryvy na svazích. Na skalách a sutích roste mech, lišejníky a chudý bylinný podrost s kapradinami, borůvkou a metlicemi. Okolí skály je volně přístupné a vedem sem turistická značka.

Přírodní památka Na Skalách se nachází na východním okraji obce Rabštejnská Lhota. Vede přes ní značená cesta směrem do Slatiňan. Na rozloze 3,9 ha jsou chráněny ukázky transgrese, nástupu křídového moře přes ordovické křemence. Nepatrný terénní rozdíl v podobě přechodu mezi těmito horninami představuje 410 milionů let. Mořské pískovcové usazeniny jsou dvojího stáří. Ordovické mají složení šedých celistvých křemenců, ve kterých jsou místy zachovány chodbičky červů. Křídové pískovce cenomanského stáří jsou žlutozelené, porézní a málo zpevněné. V určité době byla křemencová skalka mořským pobřežím. Na severním okraji lomu a v severní části území jsou zachovány valouny, vzniklé mořským příbojem.