Socha světce od E. Maxe z roku 1854 je umístěna, spolu se sochou sv. Petra, v nice na severní straně kaple sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu.

Lochkov je znám především těžbou mramoru. Ve 20. století tady byla postavena jedna z největších cementáren v Evropě. Ve 14. století byla obec ve vlastnictví Vavřince z Lochkova. Později, v roce 1654, ho získal zbraslavský klášter. K Praze byl Lochkov připojen v roce 1974. Název je odvozen od vlastníka osady ze 14. století Vavřince z Lochkova.

Stádlecký židovský hřbitov se nachází jižně od obce při bezejmenném potoku, který se zakrátko vlévá do Oltyňského potoka. Přístup k němu je možný ze dvou stran. Když jsou sklizená pole je možno sejít ze silnice mezi Stádlecem a Křídou na menší polní cestu v blízkosti rybníka Chudátko, projít kolem obou menších rybníků a pak po okraji pole kolem menšího lesního výběžku až ke hřbitovu. Druhou možností je sejít vlevo ze silnice mezi Stádlecem a řetězovým mostem krátce před mlýnským rybníkem (ve směru od historického mostu) na menší louku a po okraji lesa dojít až k přítoku již zmíněného potoka. Zde pak vpravo k další menší vodní ploše a vlevo od ní projít po již znatelné cestě na pole, a po okraji asi cca 50 m dojít ke hřbitovu. Stádlecký židovský hřbitov byl založen před rokem 1822 a poslední pohřeb se zde konal někdy na počátku druhé světové války. Hřbitov je poměrně malý, ohrazen nízkou kamennou zdí místy narušenou se zbytky márnice. Dochováno je zde okolo stovky náhrobků z doby od roku 1821. V současné době (srpen 2012) probíhá jejich rekonstrukce a osazení povalených. Hřbitov je volně přístupný. V západní části obce je dochovaná stavba synagogy z první poloviny 19. století, která byla po druhé světové válce přestavěna na kulturní dům s kinem.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 4.55 ha a rozkládá se na katastru Radotín. Přírodní výtvor tvoří vápencový výchoz na kterém je skalní step.