Novorenesanční areál při mostě přes řeku Ohři patří Jiráskovým mlýnům, vystavěným zde v roce 1895 po té co původní mlýny v roce 1890 byly zničeny požárem.

Z městského opevnění budovaného od přelomu 13. a 14. století se toho mnoho nedochovalo. Za husitských válek bylo hodně pobořeno a i když pak došlo k zásadní přestavbě v půrběhu 18 a 19. století zaniklo téměř vše až na jednu ze čtyř bran a zbytky tří bašt. Jediná ze čtyř dochovaných bran stojí ve Velvarské ulici. První zprávy o ní jsou z roku 1443. Přestavěna na dnešní stavbu proběhla v letech 1460-1463, patrně s využitím původní brány. V druhé polovině 14. století a na počátku 16. století byla několikrát poškozena požáry. V roce 1795 sem byl přenesen zvon z vyhořelé věže radnice. V roce 1824 bylo zbořeno přebraní brány, které mělo cimbuří, vstupní bránu a patrně bylo chráněno baštou. Dnešní dochovaná brána je pětipodlažní, vysoká 38 m. Průjezd je valeně klenutý. Její vnější fasáda nese znak města a 6 cechovních znaků (tkalcovský a prýmkařský, sladovnický, postřihačský, hrnčířský, kolářský a jeden neidentifikovatelný). V levém rohu můžeme vidět torzo psa a poblíž hlavičku vousáče, snad portrét stavitele. V roce 1967 zde byla umístěna expozice Slánského muzea věnovaná městské fortifikaci, v současné době je brána přístupná jen příležitostně.

Na počátku 16. století se město Plzeň v souvislosti s existencí velkého množství studní dostala při poklesu spodní vody do potíží se zásobováním vodou. Městská rada proto rozhodla o výstavbě nového vodovodu. V první polovině 16. století tak byla vystavěna vodárenská věž s vodním strojem, který pomocí etážových pump vyháněl vodu do olověné nádrže a odtud dřevěným potrubím do kašen na náměstí. Vodárenská věž byla také začleněna do hradebního systému. Dnes je zde k vidění zbytek čerpacího stroje z roku 1847, komory pro vodní sloupy a replika vodního kola pohánějícího vodní stroje. Věž je součástí prohlídky plzeňského historického podzemí. Vodárenská věž se nachází na rohu ulice Pražská a Sady 5.května.

Socha Tomáše Garigue Masaryka na Hradčanském náměstí je dílem architekta J. Rathovského a sochařů J. Vajce a J. Bartoše. Socha je 3 m vysoká, váží 500 kg a je umístěna na kruhovém podstavci zhotoveném z žuly. Je trojnásobnou zvětšeninou původní plastiky O. Španiela u roku 1931. Socha byla odhalena v roce 2000 u příležitosti 150. výročí narození tohoto prvního Československého prezidenta. Socha má svůj duplikát v Mexiku. Je zde umístěna na třídě, která nese Masarykovo jméno.Edvard Beneš, Masarykův žák a nástupce, pronesl nad jeho rakví tato slova:„Masaryk, zůstavaje i po svém odchodu stále mezi námi, je nám všem příkladem a výzvou. Příkladem velké víry v člověka, jíž je dnes Evropě a světu tolik potřebí. Výzvou, abychom v harmonii mezi sebou, v dobré vůli a přátelství ke svým sousedům i všem ostatním národům v Evropě a ve světě budovali svůj státní organismus a svou politickou, sociální a národnostní spolupráci tak, že bychom vytvořili z tohoto místa v Evropě dokonalý, harmonický a sociálně, národnostně a politicky spravedlivý stát, jenž bude hoden toho, který nám právě odchází, jenž bude mezi státy tím, čím byl Masaryk mezi námi, a tím, čím byl Masaryk ostatnímu světu.“