Renesanční zámek je výraznou dominantou města Bechyně na Táborsku v Jihočeském kraji. Historie zámku V roce 1269 město koupil král Přemysl Otakar II. a na strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Smutným potokem nechal vystavět hrad. Mezi majitele Bechyně patřili páni ze Šternberka, Kryštof ze Švamberka a Petr Vok z Rožmberka. Všichni patřili k nejvyšší české šlechtě, díky této skutečnosti vděčí Bechyně za svůj stavební rozvoj. Významnou památkou po Šternbercích je pozdně gotická síň v západní části starého zámku. Petr Vok koupil Bechyni roku 1569, kde se i oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Brzy nato byl původní gotický hrad přeměněn v reprezentační renesanční zámek. Nově vzniklé nádvoří vyzdobil pozoruhodnými velkolepými malbami pravděpodobně Gabriel de Blonde, dodnes jsou viditelné. Už v roku 1596 musel svou oblíbenou Bechyni Petr Vok prodat, a tak se sem již potřetí vrátili Šternberkové. Roku 1715 se členka tohoto rodu provdala za hraběte Leopolda Paara. Bechyně byla ve vlastnictví rodu Paarů až do roku 1948. V současné době je zámek soukromým majetkem trvale otevřeným veřejnosti. Zámecká expozice Expozice zámku je zaměřena na prohlídku původních interiérů z doby renesance. Můžeme zde spatřit pozdně gotický tzv. Stromový sál, odkud se stoupá po schodech do prostor západního hradního křídla, které až do konce 16. století sloužilo jako frauzimor. Odtud se prochází nevelkou chodbou do ložnice Petra Voka s původním štukovým stropem a nástěnnými malbami, na kterou navazuje přilehlá místnost s renesančním kazetovým stropem. Původně sloužila jako pracovna, dnes je zde zbrojnice. Dále je k prohlídnutí lovecký salon a portrétní galerie rodu Paarů. Prohlídka zámku je zakončena velkým svatebním sálem. Nejkrásnějšími interiéry jsou právě svatební síň Petra Voka s nádhernou výzdobou stěn a již zmíněná gotická síň. K zámku se prochází parkem s mohutnými duby a zajímavou vyhlídkou na údolí Lužnice. Zámecký park anglického typu získal svou podobu ve 30. letech 19. Století.  Dnes se zde konají různé kulturní akce, které přinášejí život pod stoleté lípy. Přímo v Bechyni můžete navštívit celou řadu dalších památek, jako například minoritský klášter, synagogu a židovský hřbitov, kostel sv. Michala nebo strávit příjemný pobyt v Lázních Bechyně. Po kraji se rozhlédnete z rozhledny Radětice. V Bechyni také najdete výběr ubytování.

Působivý a za prohlídku určitě stojící areál raně středověkého hradiště se nachází jen pár kilometrů jihovýchodně od Mikulčic, na hranici se Slovenskem je to již co by kamenem dohodil. Zdejší lokalita byla osídlena již v pravěku a středověku. Tehdy to zde vypadalo zcela jinak, písčité duny oklopené říční nivou a na nich nacházející se osídlení. V 8. století tu existovalo předvelkomoravské sídliště a o století později velkomoravský knížecí hrad. Ačkoliv o tom nejsou žádné písemné zprávy, archeologické výzkumy to dokládají. Velkomoravský hrad byl součástí rozsáhlé aglomerace jenž se rozkládala na několika ostrovech v řece Moravě. Tvořilo jej opevněné jádro o velikosti 10 ha dělící se na hlavní hrad (akropoli) a předhradí. Na akropoli se nacházely důležité zděné stavby jako církevní stavby a knížecí palác. Kromě těchto kamenných staveb tu byl nespočet dřevěných domů s dusanými podlahami a ohništi. Jejich pravidelné uspořádání připomíná městskou zástavbu. Zde na akropoli a předhradí žili příslušníci knížecí rodiny, duchovní, řemeslníci a další společensky významní obyvatelé. Nacházely se zde dílny řemeslníků jako kovolitců, kovářů, šperkařů a snad i sklářů. Opevnění tvořila mohutná dřevohlinitá hradba s čelní kamennou zdí. V tomto opevnění se pak nacházely tři brány a také tu byly dřevěné mosty spojující ostrovy, jak to dokládají archeologické nálezy. Pevnostní charakter tohoto jádra ještě zvýrazňovala říční ramena, která akropoli s předhradím obklopovala a oddělovala je od ostatního osídlení podhradí, které se rozkládalo na ploše o velikosti 50 ha. Zde v podhradí pak žili řemeslníci, zemědělci a také příslušníci vládnoucí aristokracie, která tu měla svá sídla v podobě dřevěných dvorců a kostelů. Od 10. století začalo docházet k postupnému zanášení ramen a rozsáhlé povodně postupně od 13. století změnily zdejší krajinu od dnešní podoby. Od roku 1954 zde provádí archeologický výzkum Archeologický ústav AV ČR v Brně. První provizorní expozice byla otevřena spolu s areálem v roce 1960. V roce 1997 byl otevřen první pavilon se starší expozicí. V roce 2008 pak druhý pavilon s moderněji vybavenou expozicí a odkrytými základy druhého kostela (tato expozice v současné době prochází rekonstrukcí - 2012). Následně následuje okruh po hradišti a podhradí, kde se nachází odkryté základy kamenných staveb (kostelů, rotund, baziliky a knížecího paláce). Expozice je přístupná od dubna do října.

Židovský hřbitov se nachází kousek východně od obce Markvarec, na okraji lesa, při lesní cestě odbočující nedaleko obce vpravo ze silnice vedoucí na Dačice. Od silnice je to po lesní cestě ke hřbitovu asi cca 300 m (vpravo). Hřbitov byl založen roku 1794 a je ohrazen kamennou zídkou, jejíž součástí je i průchozí márnice. Hřbitov patřící spíše mezi ty menší, je téměř zaplněn náhrobky seřazenými do několika řad. Většina z nich pochází z první poloviny 19. století. I když je hřbitov přístupný průchozí márnicí uzamčen, lze se na něj dostat.

Stavebníkem Šternberského paláce byl Václav Vojtěch ze Šternberka. Nejdříve si dal postavit zámek v Troji a pak „zimní palác“ tady na Hradčanském náměstí. Plány mu připravil J.B.Mathey, ale brzy ze stavby odešel a prací se ujali dva vídeňští architekti Domenico Martinelli a Giovanni Alliprandi. Od roku 1949 hostí tento vrcholně barokní palác expozici sterého evropského umění. V malé místnosti v prvním patře jsou soustředěny ikony a práce antického umění. Vstoupíme-li do velké místnosti v prvním patře, přivítá nás skvělá řada dvoudílných a trojdílných, bohatě zlacených deskových kostelních obrazů Toskánska a severní Itálie.