Socha není umístěna přímo na mostě, ale pod ním, na podstavci ve vodě, pod sousoším sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa. Je to rytíř Bruncvík, postava českých bájí a pověstí. Zde je vyobrazen s taseným zlaceným mečem v pravici, erbem se znakem Starého Města pražského po boku a se lvem u nohou. Pod podstavcem je 11 štítků se znameními neznámého původu. Snad by se mohlo jednat o značky mistrů, jež se podíleli na stavbě mostu. Byla vytesána podle fragmentu původní sochy z 15. století v kombinaci s vlastní představou sochaře Ludvíka Šimka, který ji zhotovil roku 1884. Originál byl zničen Švédy roku 1648. Původní socha měla představovat symbol městské pravomoci a ochrany města. Torzo a původní podstavec je uložen v lapidáriu Národního Města. Staročeská legenda o Bruncvíkovi vypráví, že se vydal do cizích zemí vydobýt si právo na vylepšený erb s vyobrazením lva místo dosavadní černé orlice. Lva na svých cestách opravdu potkal a podařilo se mu ho zachránit před drakem. Bruncvík vlastnil kouzelný meč, který podle pověsti sám srážel hlavy nepřátelům. Po návratu domů ho zakopal na Karlově mostě. Má ho vyzvednout sv. Václav v místě, kde jeho kůň kopytem rozkopne zem na mostě při cestě na pomoc české zemi. Meč zničí nepřátele a bude navždy klid v Čechách. Při opravě Karlova mostu po povodni z r. 1890 byl prý v mostovce skutečně objeven velký zrezivělý meč.

Městské opevnění města Kolín bylo vzniklo současně s městem za vlády krále Přemysla Otakara II. a stalo se vzorem pro jiná další města. Na přelomu 15. a 16. století bylo posíleno. V průběhu 18. a 19. století postupně zanikalo. Kromě vlastního městkého opevnění ještě existovala předsunuté opevnění na Zálabské straně. Kromě severní části bylo opevnění tvořeno dvojitou hradbou oddělnou od sebe parkánem širokým 8-11 m. Hlavní (vnitřní) hradba byla vysoká 11 m a zpevněná 12 válcovými baštami. Před vnější (parkánovou) hradbou se pak nacházel vodní příkop a val. Při posílení hradeb na přelomu 15. a 16. století byla vnější hradba doplněna baštami. Severní část opevnění tvořila jen jednoduchá hradba se střílnami. Vstup do města zajišťovaly 4 brány: Klášterská / Pražská: ze západní strany to byla nejdříve Klášterská brána o které je první zmínka z roku 1343. Stávala v sevrozápadní části města, po vystavění hradu byla v roce 1434 začleněna do hmoty královského paláce a byla z komunikačního systému vyjmuta. Její úlohu nahradila nová brána postavená v dnešní ulici Pražská. Nepříliš velká brána byla zbořena v roce 1829. Její zbytky byly odkryty při arechologickém průzkumu v roce 2006.Kouřimská: nejvýznamnější městská brána stávala v dnešní ulici Kouřimská při domech čp. 11 a 13. Byla třípatrová a obýval ji branný, v 18. století fungovala jako obytná. Zbořena byla v roce 1843.Horská: zajišťovala přístup od východu, stávala v dnešní Kutnohorské ulici přibližně mezi domy č. 41 a 54. V 17. století ji tvořily dvě čtverhranné stavby, jedna napojená na vnitřní hradbu, druhá na vnější zeď. Začátkem 18. století měla stejně jako kouřimská brána také obytnou funkci. V roce 1734 sice vyhořela, ale byla opět opravena. Po dalším požáru v roce 1796 už zůstala bez střechy a začala chátrat a to natolik, že musela být ve dvacátých letech 19. století částečně rozebrána a v roce 1843 zbourána zcela. Labská: brána zajišťující přístup od řeky, kde se nacházel dřevěný most. Hranolová stavba s průjezdem při jejím východním  boku stávala v dnešní ulici Rubešova někde v místech při hotelu Savoy. Do dnešní doby se z městského opevnění zachovala část mezi ulicí Brandlovou a Politických vězňů, za kostelem sv. Bartoloměje (část hradeb a bašta dnes s obytnou funkcí), další část pak v ulici Na Valech. Tady je patrný ve dvorcích domů této ulice zbytek hradby a v jednom dvorku je vidět i zbytek bašty. Kromě toho se ve hmotě bývalého hradu a později zámku dochovala původní Klášterská brána a z předsunutého opevnění na Zálabské straně je to věž zvaná Prachárna (Podskalské nábřeží).

Námětem je postava českého literáta Jakuba Arbese. Stojící postava je umístěna na žulovém kvádru. Zdobí stejnojmenné náměstí na Smíchově. Autoři: J.Černý aj.Koreček, 1962.

Činoherní klub byl vyhlášen Divadlem roku 2002. Divadelní inscenace jsou tak oblíbené, že divadlo má stále vyprodaný divadelní sál…