Zbytky hradu Krasíkov (zvaný také Švamberk) se nacházejí u obce Kokašice, přibližně 3,5 km západním směrem od Konstantinových Lázní. Historie hradu Založen byl koncem 13. století a ve 14. století již sloužil jako hlavní sídlo pánů ze Švamberka. Pohnuté osudy rodu jsou spjaty s nositeli rodového jména Bohuslav, nastupujících po sobě v několika generacích. Bohuslav III. byl členem zemského soudu a nejvyšším komorníkem, jeho syn Bohuslav IV. Bušek zastával úřad nejvyššího sudího a byl také nejvyšším vyšehradským purkrabím. Na začátku husitských válek stáli Švamberkové na katolické straně. V roce 1421 husité hrad Švamberk oblehli a dobyli. Bohuslav V. padl do zajetí a všemi opuštěn se přidal ke kališníkům. Po smrti Jana Žižky se dokonce stal nejvyšším vůdcem táboritských vojsk a roku 1425 v bitvě zahynul. V letech 1528-1533 byl hrad přestavěn do renesanční podoby. Roku 1544 byl prodán, ale později odkoupen zpět a vrácen tak do rodového majetku. Při vzbouření roku 1618, které bylo začátkem třicetileté války, zůstal Jan Bedřich ze Švamberka věrný katolíkům a císaři. Díky tomu zůstal hrad za třicetileté války ušetřen. Osudnou chybou se mu stala drobná nepozornost v roce 1644, údajně při smažení koblih. Vznikl požár, hrad vyhořel a již nebyl obnoven. Podoba hradu Z hradního jádra kromě zbytků paláce dnes dominuje hlavně kaple sv. Máří Magdalény, postavená roku 1650 na místě původní hradní kaple sv. Jiří. Přestavba a rozšíření přibližně do dnešní podoby pochází z roku 1710. Poslední rozsáhlou přestavbou prošla v letech 1880-1891 za Löwensteinů, kdy byla přistavěna pseudogotická věž. Do poloviny 20. století kaple sloužila svému účelu a konaly se sem hojně navštěvované pouti, na kterých se popíjelo pivo ze švamberského pivovaru. V šedesátých letech 20. století byla kaple zrušena, zpustošena vandaly a hrobky zde pochovaných Švamberků zneuctěny a vykradeny. Tipy na výlet Nedaleko odsud se nachází barokní kaple na Ovčím vrchu u Kokašic. Kromě Konstantinových Lázní můžete navštívit nedalekou zříceninu hradu Gutštejn, barokní zámek Bezdružice nebo barokní zámek Trpísty. Nedaleko Konstantinových Lázní se také nachází přírodní rezervace v okolí Hradišťského vrchu. Ubytování najdete v Konstantinových Lázních nebo přímo v Kokašicích.

Uhelný trh, do něhož ústí Havelská a Rytířská ulice a ulička V Kotcích, tvořil jihozápadní cíp Havelské čtvrti. Byl pojmenován podle domu, který stával do roku 1807, uprostřed prostranství a v němž byla kovárna a havířská huť, kde se prodávalo dřevěné uhlí. Na jeho místě dnes stojí klasicistní kamenná kašna s plastikami Fr. Xavera Lederrera, kterou věnoval baron Jakub Wimmer k výzdobě Nových alejí, dnešní Národní třídy. Později byla kašna přenesena do Vrchlického sadů a v roce 1951 byla přemístěna sem. Uhelnému trhu se později začalo říkat Zelný trh, protože si tu své stánky zřídili zelináři a květináři a prodávali zde své výpěstky ze zahrad v okolí Prahy. Velké proslulosti si trh kromě široké nabídky potravinářského zboží a zeleniny dobyl svými kuchyněmi pod širým nebem nebo v podloubích zdejších domů. Krátce před polednem se přiřítily různé, né právě vábně vyhlížející kuchařky s nůšemi a obsadily svá tradiční místa. Pomocí pánví, na kterých bylo rozžhavené uhlí, přihřívaly hrnce plné knedlíků se zelím nebo brambor s kyselou omáčkou. Některé měly i pekáče se zaječí pečení, v nabídce nechyběly ani smažené vdolky. Zakrátko se uhelným trhem linula vůně teplého jídla, která by dnes u hygieniků určitě propadla, ceny však byly bezkonkurenční a tak šlo zboží rychle na odbyt. Jídlo se dávalo většinou jen na papír, říkávalo se za dva na dlaň. Uznávanou autoritou byla jistá paní Fróny, která provozovala pět kuchařských výdejních stanovišť. U ní se nedávalo na dlaň, ale jak pamětníci vzpomínají jen do přinesené nádoby. Jejím typickým originálním oslovením bylo: „Né, na ruku nedám, vy čuňata, přineste si nějaký ten střep.“ Zákazníci byly většinou svérázné pražské postavičky flašinetáři, metaři, žebráci a mnoho dalších z těch co měli hluboko do kapsy.

První historická zmínka o tvrzi pochází z roku 1366. V 90. letech 14. století je majitelem Jaroslav Vejhák z Křečovic. V rukách jeho potomků zůstává tvrz až do první poloviny 16. století. Na počátku 17. století přestává být sídlem vrchnosti a rychle pustne. V roce 1813 je údajně definitivně pobořena. Tvrz pravděpodobně nebyla nijak velká a část jejího hospodářského příslušenství ležela mimo její areál. Tvořila ji zřejmě vstupní věž, jedna nebo dvě obytné budovy a hradba s ochozem uzavírající malé nádvoří. Do dnešní doby se zachovaly dva velké fragmenty. Jeden je pozůstatkem vstupní věže a druhý obvodové zdi obytné budovy. Areál zříceniny je volně přístupný. V nedalekých Voticích se můžete nejen ubytovat, ale také si prohlédnout místní památky jako například židovský hřbitov, kapli sv. Vojtěcha na Větrově, barokní kamenný most nebo tvrz v Martinicích. Nedaleko odsud, ve stejnojmenné obci, se také nachází barokní zámek Smilkov.

Památník Bible kralické patřící pod Moravské zemské muzeum (MZM), můžeme navštívit v Kralicích nad Oslavou. Nachází se v budově v sousedství bývalé tvrze, kde v letech 1578 - 1620 nalezla útočiště tajná bratrská tiskárna. Zde se tiskly knihy náboženské, naučné, ale i  díla světská. Právě Bible Kralické je nejvýznamnějším dílem zdejších tiskařů. Stavba Památníku byla započata roku 1967 společným úsilím MZM a zdejšího muzejního spolku. Expozice prezentovala především bohatství kralické minulosti, zvláště jejího nejslavnějšího období - činnosti bratrské tiskárny - ve světle zdejších archeologických výzkumů. V dolním sále památníku je výstava J. A. Komenský a tiskárna. Stálá expozice Dílo tiskařů jednoty bratrské (expozice představuje historii tiskárny, její vůdčí činitele a zdejší knižní produkci; vystaveny jsou i originální literky), zpřístupněny také zbytky renesanční tvrze, v níž tiskárna působila. Památník Bible Kralické patří pod Moravské zemské muzeum.