Největší pískovcová skalní brána výklenkového typu v Evropě se nachází jen 3 km od Hřenska. Je jedním z nejznámějších útvarů Českosaského Švýcarska a je dokoce symbolem Národního parku na české straně. Výška klenby brány je 16 m, šířka 27 m a šířka oblouku dosahuje 7-8 m. Kdysi byl přístup přímo na skalní bránu, ale jelikož eroze stále pokračuje byl sem v roce 1980 v rámci ochrany přístup zakázán a oblouk zpevněn speciální směsí. Přístup (placený) je na vyhlídkové plošiny nad restaurací, odkud jsou ty nejlepší výhledy na tuto přírodní památku. Budova restaurace nazývaná Sokolí hnízdo je tu od roku 1881.

Původně zde stálo sousoší Ignáce z Loyoly z roku 1711, jehož autorem byl Ferdinand Maxmilián Brokof. To bylo ovšem zničeno během povodní v roce 1890, kdy spadlo do Vltavy. Jeho fragmenty vytažené z vody jsou dnes umístěny v Lapidáriu Národního muzea na pražském výstavišti. Autorem nynější sochy je profesor Karel Dvořák, který ji zhotovil v roce 1928 na objednávku ministerstva školství k 10. výročí vzniku republiky. Sousoší vyjadřuje misijní činnost věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, kteří dávají křest pohanským Slovanům. Oba věrozvěsti jsou prohlášeni za patrony Evropy, protože v 9.století spojili střední Evropu s křesťanstvím.

Kostel Narození Panny Marie se rozkládá mezi Krameriovou a Pavlíkovou ulicí. Jeho přesná doba vzniku není známa, ale patrně vznikl ve 13. století se vznikem města. Později byl několikrát přestavován a rozšiřován. V 15. století to byla zásadní přestavba kdy vznikl ojedinělý síňový prostor. Trojlodní kostel s příčnou lodí a presbytářem je sklenut křížovými, síťovými a hvězdicovými klenbami. Dochovaly se i fragmenty z původní stavby. V kostele se nachází obraz sv. Josefa od Ignáce Raaba, ale hlavně oltář s obrazem Panny Marie Klatovské s malým ježíškem. K tomuto obrazu se váže řada legend o uzdravení a hlavně pravost krve na jejím zraněném čele. Traduje se, že na originálu obrazu začala Panna Marie krvácet poté co ji zasáhl kamenem rozlobený karbaník. Zdejší kopii přivezl Ital Rizotti, který se v Klatovech oženil a usadil. Po jeho smrti obraz zdědila schovanka, která se provdala za krejčího. Ten pod tíhou dluhů musel prodat majetek včetně tohoto obrazu. Když se s přáteli loučil s obrazem, začal prý potit krev. Z toho vyšlo vyšetřování a někdy po roce 1685 byl umístěn na zdejším oltáři. Při velkých požárech v 18. století našel dočasné útočiště v kostele sv. Martina nacházejícího se tehdy kousek západně od města. Na místě bývalého krajčíkova domu je dnes kaple Zjevení Panny Marie zbudovaná roku 1696. V kostele se konají bohoslužby, jinak nejčastěji bývá zpřístupněna předsíň.

Vodňanský židovský hřbitov je situovaný asi 800 m jihozápadně od centra osady Pražák, jinak cca 3 km jihozápadně od centra Vodňan. Z osady Pražák k němu vede červená značená cesta. Zakladatelem a majitelem byla židovská náboženská obec ve Vodňanech, která pro něj zakoupila v listopadu 1839 pozemek od městské obce. Hřbitov sloužil k pohřbům z Vodňan a okolí až do dubna 1942. V té době byli vodňanští židé deportováni do Českých Budějovic a později do Terezína, kde z nich naprostá většina zahynula. Po roce 1945 patřil hřbitov židovské náboženské obci v Plzni, nyní je ve vlastnictví židovské obce v Praze. V letech 1992-1998 prošel hřbitov opravou. Dnes se na ploše 1695 m2 nachází okolo 150 náhrobků převážně klasicistního a moderního typu. Z márnice zůstalo zachováno jen obvodové zdivo. Hřbitov je veřejnosti volně přístupný.