Nad Vršovickým náměstím stojí honosný dům čp. 67, jehož stavbu iniciovala a v letech 1911-12 realizovala Občanská záložna ve Vršovicích. Tato stavba je vynikající ukázkou pražské secese. Nová budova měla jedno podlaží podzemní a pět nadzemních, část podkroví a půdu ve dvou úrovních. Ústřední prostor tvořila velká dvorana situovaná do dvorní části pozemku a prostupující dvě podlaží. Zcela mimořádné pozornosti stavebníka se těšila výtvarná výzdoba interiérů a exteriéru budovy. Dekorativní figurální plastiky při štítu hlavního průčelí jsou dílem sochaře Ladislava Šalouna. Štít zakončuje znak města Vršovic. Před vstupem do budovy stojí dva vysoké sloupy se sochami sokolů. Čas znárodnění se nevyhnul ani občanské záložně. Po jejím zániku se stala majitelem budovy Česká spořitelna. Ta naštěstí zachovala nejen dispozici celého domu, ale i veškerá výtvarná díla a zařízení interiérů.

Nábřeží Edvarda Beneše spojuje na levém břehu Vltavy Klárov s nábřežím kapitána Jaroše. Vzniklo na místě staré cesty pod Letnou, která vedla od Klárova do Holešovic. Jeho délka je cca 1300 m. Cesta byla postupně přebudována na silnici a pak nábřeží, které bylo pojmenováno Kramářovo. V roce 1948 bylo přejmenováno na nábřeží kapitána Jaroše. V roce 1991 byla část mezi Štefánkovým mostem a Klárovem oddělena a pojmenována po Edvardu Benešovi. Paradoxní je, že v úseku od Klárova po ulici U plovárny lemují břeh Vltavy souběžně dvě nábřeží. Komárkovo nábřeží a nábřeží Edvarda Beneše.

Židovský hřbitov se nachází nedaleko centra obce při silnici Neratovická (vstupní brána stojí při domě čp. 552). Založen byl údajně na konci 16. století a je jedním z nejstarších židovských hřbitovů v ČR. Po třicetileté válce nebyl sice údajně používán, ale roku 1813 a i později byl rozšiřován směrem k západu. Na nejstarší části hřbitova byl v 19. století vystavěn dům pohřebního bratrstva, který byl po druhé světové válce prodán a adaptován na obytné účely. Poslední pohřeb se konal v roce 1942. V letech 1945-2000 nebyl hřbitov vůbec udržován, mnoho náhrobků bylo povaleno a plocha hřbitova byla zcela zarostlá. Po roce 1980 byl přilehlý obytný dům rozšířen, následkem toho byly v té době nejstarší náhrobky zničeny, některé dokonce použity do základů stavby. V roce 2000 byla zahájena rekonstrukce hřbitova. Muselo být vykáceno několik set náletových křovin, odstraněna nežádoucí zeleň, zbourána kůlna (postavená bez souhlasu vlastníka hřbitova na jeho pozemku) a tímto uvolněním zřízen nový vstup na hřbitov. Následně opravena ohradní zeď, postaveny povalené náhrobky a brána opatřena kovovou mříží. Celá rekonstrukce si v letech 2000-2005 vyžádala asi 1,6 mil. korun. Na dnešní ploše 1.723 m2 se nachází cca 300 náhrobků. Vlivem rozšíření přilehlého domu se dochovaly náhrobky od poloviny 19. století. Hřbitov je udržován, uzamčen a přístup umožněn na požádání. (8/2010)V obci se nacházela i synagoga zřízená roku 1869, v roce 1952 zbořena a na jejím místě se dnes nachází parčík.

Na jižním okraji města, na malém návrší lokality Sady bylo v letech 1959-1963 archeologickým průzkumem odkryty základy opevněného dvorce, patrně církevního charakteru. Základy ukazují na kostel (8-9. století) ve tvaru kříže nad jehož středem vystupovala mohutná čtverhranná věž. Stavba byla omítnuta, vymalována a opatřena maltovou podlahou. Střechu tvořily hliněné vypalované části. Byl to jeden z prvních zděných kostelů severně od Dunaje. Později byl ještě přistavěn sálový kostel se závěrem v podobě apsidy. Odkryto bylo rovněž na 87 hrobů. Celý areál byl oddělen zídkou od přibližně 12 srubových staveb řemeslníků a jejich rodin. Také byla doložena srubová konstrukce dlouhá 36 m a široká 6 m, patrně schromaždiště kněží pro výuku. Místo bylo definitivně opuštěno v průběhu 13. století.