Radnice - Vrchlabí

Svého zástupce na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO má i české baroko. Je jím monumentální sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Ochrana proti moru Byl postaven v letech 1716-1754 a je představitelem vlny barokních morových, mariánských a čestných sloupů, které se rozšířilo po Tridentském koncilu. Sloupy byly chápany jako ztělesnění modlitby za ochranu proti morovým epidemiím. Nejinak tomu bylo i u Sloupu Nejsvětější trojice v Olomouci. Město postihla morová epidemie v letech 1713-1715. Sloupy byly osazovány sochami svatých ochránců a měly také zdůrazňovat slávu a moc katolické církve. To, že byl postaven právě v Olomouci je dokladem zbožnosti tohoto města a také jeho historického významu. Město Olomouc bývalo hlavním městem Moravy a od roku 1063 také sídlem biskupů. Původcem, autorem i mecenášem byl architekt Václav Render. Po jeho smrti na sloupu pracovala řada dalších lokálních umělců, z nichž nejvýznamnější byl sochař Ondřej Zahner, který vytvořil z pískovce jedenadvacet soch v nadživotní velikosti. Sousoší bylo posvěceno v roce 1754, i za účasti císařovny Marie Terezie. Největší skulptura střední Evropy Svým rozsahem, hojnou sochařskou výzdobou i celkovou koncepcí se sloup řadí mezi nejvýznamnější evropská díla svého druhu a je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Sloup je vysoký třicet pět metrů, na jeho základně se nachází kaple. Sochařskou výzdobu tvoří 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 6 reliéfů s postavami apoštolů a dvě sousoší. Na spodním patře lze mimo jiné spatřit postavy sv. Mořice a dalšího českého patrona sv. Václava jímž byly zasvěceny dva důležité olomoucké chrámy. Patro nad nim náleží moravským světcům sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi, kteří roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu a také patronům Čech sv. Vojtěchu a sv. Janu Nepomuckému, jejichž kult byl i na Moravě velmi silný. Ve třetím podlaží jsou svatí spojení s pozemským životem Ježíše, rodiče jeho matky sv. Anna a sv. Jáchym, jeho nevlastní otec sv. Josef a sv. Jan Křtitel, který připravoval jeho příchod – a spolu s nimi sv. Vavřinec a sv. Jeroným. Tři reliéfy zastupují tři křesťanské ctnosti Naději, Lásku a Víru. Ve střední části sloupu je umístěné sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Na nejvyšším místě je pozlacená dominanta sloupu, sousoší Boha Otce, Kristus s křížem a v zářivém slunci holubice symbolizující Ducha svatého, pod Nejsvětější trojicí je umístěn archanděl Michael s mečem a štítem. V roce 2000 byl zařazen mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem „Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci“ jako vrcholné dílo středoevropského baroka. Interiér Trojice je přístupný v období duben – září 9 – 14 hod.

Severně od centra obce se nacházela zahradami oddělená židovská čtvrť. I když dnes již není židovskou čtvrtí, tak si tento útvar své uzavření ponechal dodnes. A to i přesto že prakticky v jediné normálně dostupné ulici vedoucí sem z hlavní komunikace, dnes již neexistuje dříve stojící židovská branka. Centrem bývalého ghetta je dodnes zachované čtvercové náměstí dnes s příznačným názvem Židovské. Kolem pak stojí dnes již v přestavbách bývalé objekty židovského ghetta: č. 216 (špitál a lázeň), č. 212 (obecní dům, škola a byt rabína), č. 208 (hostinec), č. 207 (rituální jatka), dále jednotlivé domy a hlavně dodnes dochovaná synagoga. Synagoga jako pozdně barokní stavba byla vystavěna v letech 1791-1793. Za druhé světové války bylo její vybavení zničeno nacisty. Ani lepšího osudu se nedočkala po válce, kdy sloužila jako sklad ovoce a zeleniny. Lepší osud našla až v letech 1990-1997 kdy byla postupně rekonstruována a zpřístupněna. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Synagoga je jednoduchá obdélná stavba se schodišťovým přístavkem. Interiér tvoří sál s galerií, klenutý strop je zdobený štukaturou. Na zdi jsou zachovány zbytky hebrejských nápisů. Také je zde uchovávána kopie obrazu malíře Otto Flattera, na kterém je zobrazen interiér synagogy tak jak vypadal původně před zničením nacisty. Kromě konání koncertů zajišťuje prohlídku synagogy na požádání místní obecní úřad.

Židovský hřbitov v Polici nedaleko Jemnice se nachází v blízkosti jižního okraje obce. Hřbitov byl založen nejpozději v 17. století a sloužil až do počátku 20. století. Hřbitov je ohrazen zdí a vstupuje se přes bývalou márnici. Dnes se na poměrně zaplněné ploše o velikosti cca 2145 m2 nachází zhruba 300 náhrobků barokního, klasicistního a moderního typu, z nichž nejstarší čitelný je z roku 1681. Vstup na hřbitov je volný. Z centra obce je potřeba se vydat v blízkosti zámku ulicí jižním směrem a posléze polní cestou k Jiratickému potoku. Od souboru budov u Jiratického potoka pak vede ke vstupu do hřbitova malá úvozová pěšina. T.A.