Lesní divadlo se nachází na jihozápadním úpatí pískovcového ostrohu jen 0,5 km jižně od Sloupu.S jeho výstavbou se započalo v roce 1920 a již v létě 1921 bylo slavnostně otevřeno. Vzniklo podle návrhu malíře Ringela. Divadlo využilo členitý pískovcový skalní masiv, severní strana jeviště byla ukončena 3,5 m vysokou válcovou věží, která byla spojena se skalním masivem pomocí kamenné zdi s gotickou branou. Kromě toho se zde nacházely ještě dřevěné stavby, vzájemně propojené průchody vytesanými ve skále. V příkopu pod jevištěm se nacházelo orchestřiště a na protějším svahu pak hlediště pro cca 1600 osob. Konaly se zde vystoupení nejen místních ochotnických a pěveckých spolků, ale i dalších amatérských a profesionálních souborů. Divadelní představení se zde udržela i po druhé světové válce a to až do roku 1960, kdy zájem o lesní divadlo upadl a to i přesto že bylo jen dva roky předtím rozsáhle upravováno. Zařízení postupně chátralo a v roce 2000 byla zbořena i kamenná věž s bránou. Naštěstí v roce 2004 došlo k obnovení divadla, skalní tunely byly vyčištěny a v roce 2005 postavena i kamenná zeď s bránou a věží. V sezoně je tak divadlo opět v provozu.

Propast Macocha je nejznámější propastí Moravského krasu a součástí jeskynního systému Punkevní jeskyně. Propast leží uvnitř národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy v CHKO Moravský kras, 6 km směrem na východ od města Blansko. Samotná propast vznikla s největší pravděpodobností prolomením zesláblé klenby obrovského podzemního dómu, protékaného ponornou říčkou Punkvou. Rozloha propasti je zhruba 174 x 76 m, hloubka je 138,5 m k hladině Dolního jezírka. Pod hladinou Dolního jezírka se skrývají další podzemní prostory, prozatím prozkoumané do celkové hloubky propasti 187 m.. Mohutné rozměry propasti umožňují denní osvětlení celé prostory a proto se v krasové klasifikaci řadí k propastem typu "light hole". Ponorná říčka Punkva, která protéká dnem propasti, vzniká soutokem celé řady ponorných vodotečí, nejznámější jsou Sloupský potok a Bílá voda. Bohatá je historie výzkumů propasti. První písemná zmínka o sestupu člověka do Macochy pochází z roku 1723, kdy se do propasti nechal spustit mnich minoritského kláštera v Brně Lazarus Schoper. Po něm, až do konce 19.století, se uskutečnilo celkem asi 12 písemně dochovaných sestupů, jejichž charakter postupem doby nabýval podobu odborných expedic. Jejich vyvrcholením byl objev a zpřístupnění suché části Punkevních jeskyň (1909-1914) a následně Macošských vodních dómů (1920-1933). Do propasti je možné nahlédnout ze dvou můstků - horního od hotelu Macocha a od dolního. K propasti je možný přístup kabinovou lanovkou od vchodu Punkevních jeskyní nebo po silnici od Ostrova u Macochy.

Přírodní památka Tupadelské skály se nachází kousek od jihovýchodního okraje obce Tupadly, vedem sem značená cesta z Klatov. Tupadelské skály tvoří selektivním zvětráváním obnažená buližníková vložka v algonkických břidlicích. Buližníky jsou tmavošedé až černé masivní horniny. V nerostném složení zcela převládá křemen, ve kterém je rozptýlený jemný grafitický prášek, způsobující tmavé zabarvení horniny. Buližníky jako velmi tvrdé horniny, odolávající zvětrávání, vytvářejí v krajině nápadné skalní útvary, lemované při svém úpatí hrubě kamenitými sutěmi. Z některých partií skal je velmi částečný výhled do okolí.

Monumentální barokní dřevěný kostel Panny Marie Sněžné se nachází v obci Velké Karlovice. Kostel byl založen roku 1754 Františkem hrabětem ze Žerotína. První mše se zde konala již 15.8.1754. Bez větších změn slouží původní stavba dodnes. Půdorysně je objekt ve tvaru kříže, jelikož je stavba sroubena ze dřeva, jsou ramena zakončena diagonálně. Stavba tak má 24 úhlů. Na středem kostele se nachází věžička se dvěma zvony (sv. Jiří a Blahoslavená Panna Marie, Pomocnice křesťanů). Interiér byl původně bez nátěru, podlaha byla z dřevěných prken. Před rokem 1900 byl vymalován bílou olejovou barvou a ještě později roku 1928 upraven do dnešní podoby. Dřevěnou podlahu nahradily později velké kameny a od roku 1948 je zde dnešní dlažba.