Romantické zříceniny majestátního hradu Boskovice se nacházejí přibližně půl kilometru jižně od stejnojmenného města. Z centra Boskovic k hradu, přístupném v návštěvních hodinách, vede turistické značení. Historie hradu Boskovice od dob známých z pramenů vlastnil rod pánů z Boskovic, první se po nich píše Jimram již roku 1222. Zatím není zcela jisté, zda již tehdy hrad stál. Nejstarší nálezy z lokality hradu i tzv. Bašty pocházejí až z počátku 14. století. Bašta, opevnění stojící na vrcholu Zámeckého kopce, je současnými badateli považována za předchůdce dnešního hradu. Předpokládá se, že jeho staviteli mohli být Archleb a Oldřich z Boskovic, kteří se v pramenech zmiňují roku 1298. Kdy byl založen dnešní hrad není vůbec jasné. Páni z Boskovic zde sídlili až do konce 14. století. Za tu dobu byl dvakrát dobyt, neboť se Boskovští odbojně chovali vůči českému králi a jeho zástupcům. Stalo se tak v letech 1312 a 1389. Po druhém úspěšném dobytí markrabě Jošt hrad zabavil, roku 1398 je pak jako jeho držitel uváděn Heralt u Kunštátu, který jej musel obnovit. Páni z Kunštátu Boskovice drželi až do roku 1458, kdy se navrátil zpět do rukou rodu zakladatelů, konkrétně Vaňka Černohorského z Boskovic. O necelé století později, roku 1547, hrad mění majitele – kupuje ho Šimon Ederer ze Štiavnice. Velkolepou renesanční přestavbu hradu podnikli další majitelé páni ze Zástřizl. Sňatkem s vdovou po posledním z rodu pánů ze Zástřizl se roku 1690 stal vlastníkem hradu František Walter z Dietrichštejna, který byl zároveň jeho posledním obyvatelem. Další majitelé již sídlili na zámku vybudovaném ve městě. Hrad pak ještě chvíli sloužil jako úřednický dům, nebyl však udržován a posléze začal sloužit jako levný zdroj stavebního materiálu. V současnosti patří hrad hrabatům Mensdorf-Pouilly. Podoba hradu Tzv. Bašta, která mohla být předchůdcem dnešního hradu a později sloužila jako předsunuté opevnění, se skládala z paláce, hradby, příkopu a valu. V roce 1567 se o ní mluví jako o zřícené, ale ještě na počátku 18. století byla provizorně opravována. Dnešní hrad původně tvořila do přibližného kruhu zalamovaná hradba, která v sobě obsahovala na jihu a jihovýchodě palác a v západní části cisternu. Vstupní brána byla patrně na severní straně. V roce 1398 byl hrad rozšířen o parkánovou hradbu a hradní palác prošel náležitou přestavbou. Na západní a východní straně jádra pak přibyly další obytné objekty. Po navrácení hradu do rukou pánů z Boskovic proběhla další přestavba. Hrad získal nový hradební okruh s hranolovými a dovnitř otevřenými baštami. Tento nově vzniklý prostor vyplnily hospodářské budovy. Obytná část hradu byl přizpůsobena moderním, raně renesančním nárokům na bydlení. Další, tentokrát již plně renesanční úpravy, provedli páni ze Zástřizl (viz nápisové desky s kartušemi z roku 1568 a erbovní desky z počátku 17. století). Nechali též vystavět východní polygonální baštu a jižní předhradí. Ještě později před hradem vznikla dlouhá hospodářská budova. Zříceniny hradu Boskovic jsou dodnes impozantní. Kulturní dění na hradě V červenci je boskovický hrad jedním z tradičních míst, kde se koná festival Boskovice - festival pro židovskou čtvrť.  Tipy na výlet V Boskovicích dále najdete výstavu Historické zemědělské stroje, Muzeum Boskovicka, empírový zámek Boskovice, synagogu a židovské město. Vydat se můžete také na zámek Černá Hora, zříceninu hradu Rychvald nebo na zříceninu hradu Nový Hrad. Podívat se můžete také na vodní nádrž Boskovice, rozhlednu Malý Chlum nebo větrný mlýn v Kořenci. Ubytovat se můžete přímo v Boskovicích. M.K.

Asi 700 m západně od centra obce v údolí toku Žirovnice se nachází zajímavý skalní útvar opředený pověstmi. Šedohnědá skála s kolmo padající stěnou protíná načervenalý pruh přírodního původu. Podle pověsti tento pruh způsobil čert, který prohrál sázku s chytrým ševcem a ve zlosti pak sjel tuto skálu.

Při parkovišti před kapucínským klášterem v ulici Komenského stojí malá kaple Nejsvětější Trojice. Kaplička jako hřbitovní byla vystavěna v roce 1719, v letech 1772-1774 prošla barokní přestavbou. V té době byla vymalována krásnými barokními freskami od Eliáše Dollhopffa. Bohužel v roce 1874 vyhořela a její interiér tím byl zničen. Následně byla opravena. Dnes slouží k pořádání bohoslužeb Pravoslavné církvi.

Komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasech leží v půvabném Plzeňském kraji, přibližně 25 kilometrů na sever od jeho centra, Plzně. Původně byl založen na místě močálu v údolní nivě řeky Střely, který se dnes nachází uprostřed městečka Plasy. Historie kláštera sahá do roku 1144, kdy zakládací listinu pro klášter vydává kníže Vladislav II. společně se svou manželkou Gertrudou a o rok později je klášter osazen několika řeholníky z bavorského Langheimu. O několik let později započíná výstavba konventního kostela, kamenné baziliky Nanebevzetí Panny Marie v románském stylu. V polovině 13. století potvrzuje papež Inocenc IV. klášteru veškeré přilehlé oblasti, které v době od založení získal od knížete, šlechty, či vlastním nákupem. Jedná se o 11 grangií, vsi a kostely. Dodnes zachovanou jedinou připomínkou gotického období kláštera je tzv. Královská kaple, postavená po francouzském vzoru se zachovanými freskami, pocházející z jednoho z vrcholných období kláštera, a to vlády Václava I., který prý v klášteře osobně několikrát pobýval. Období prosperity končí v druhé polovině 14. století, kdy místní cisterciáky dostává do obtížné finanční situace král Václav IV. rapidním zvýšením daní a definitivní ránu klášter dostává za husitských válek, kdy nejprve byl připraven o většinu statků okolní šlechtou a roku 1421 samotné opatství vypáleno běsnícími husity. Po letech výrazného útlumu se situace kláštera výrazně vylepšuje v období po bitvě na Bílé hoře, kdy císař Ferdinand II. rozhoduje o navrácení dřívějšího majetku zpět klášteru a tím umožňuje i jeho architektonickou rekonstrukci. Ta barokní z let 1661-1739 na které se podíleli především stavitelé J.B. Mathey (sýpka, prelatura), J. B. Santini-Aichel (barokní konvent) a K. I. Dientzenhofer, dala klášteru onu monumentální podobu, kterou známe dnes. Zrušení kláštera datujeme do roku 1785 a došlo k němu výnosem císaře Josefa II. a kterým též klášter přešel pod správu Náboženského fondu. O několik let později se v důsledku rozprodávání částí státního majetku dostává konvent v Plasech do vlastnictví rodu Metternichů, kteří ho částečně přestavili. V roce 1945 bylo na základě Benešových dekretů panství znárodněno a dnes je ve zprávě Památkového ústavu západočeského kraje. V budově konventu, která je založena na více jak 5000 dubových pilotech v bažinaté půdě, můžeme shlédnout stálou expozici barokního umění či pozoruhodnou expozici věnovanou lékárenství, které má v Plasích dlouhou tradici. Součástí plaského areálu je též královská kaple, klášterní kostel, hrobka rodiny Metternichů v blízkem kostele sv. Václava, kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, sýpky či unikátní barokní toalety (prevety). Od roku 1995 je klášter národní kulturní památkou.