V malé horské obci nedaleko Starých Hamrů stojí malý dřevěný kostelík Panny Marie pomocnice křesťanů. Byl vystavěn v roce 1891 na místě kaple Panny Marie z roku 1847, která byla zbudována u sochy Panny Marie zhotovené místním salašníkem roku 1773. Dřevěný kostel víceméně obdélného půdorysu, má menší vížku a střechu tvoří dnes plechová krytina. Uvnitř se nachází oltář a kazatelna od řezbáře Gavlase ze Sedliště. Oltář nese obraz Panny Marie pomocnice křesťanů a kromě něj se na něm ještě nachází plastiky Dobrého pastýře, sv. Filipa a sv. Jana Nepomuckého.

Pražské Jezulátko je umístěné v kostele Panny Marie Vítězné v karmelitské ulici. Jedná se o voskovou, necelých 0,5 metru vysokou, kterou v roce 1628 věnovala řádu bosých karmelitánů Polyxena z Lobkovic. Do Prahy ji v roce 1566 přivezla osobně její matka. Pražské Jezulátko je nejvyhledávanější pražskou relikvií. Postava střídá několik desítek různých oblečků.

Poutní areál na vrchu Skalka se nachází zhruba 1 km severně od Mníšku pod Brdy První stavbou v areálu byl kostelík sv. Máří Magdalény (1692-1693). V roce 1694 byl postaven vedle kostelíka klášter a na samém vrchu poustevna. Na konci 18. století byla zbudována ještě křížová cesta. Přestože celý arál byl významnou barokní památkou, byl koncem 50. let 20. století opuštěn. Po listopadu 1989 postupně dochází k obnově celého arálu. Skalecký klášter byl dokončen v roce 1694. Působili zde nejdřív benediktíni později františkáni. Po jejich odchodu v první třetině 19. století byl ve správě Náboženské matice. Nejcennější klášterní památkou byl nástropní obraz umístěný na stropě kláterního refektáře „Kající se sv. Máří Magdaléna“ od Petra Brandla. Při poškození Skalky poddolováním v 50. letech bylo dílo přeneseno na plátno, zarámováno a umístěno v kostele sv. Václava v Mníšku. Po druhé světové válce bylo výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury dán souhlas k sejmutí střešní krytiny a tím pádem budova kláštera odsouzena k zániku. Budova tak nebyla poškozena přímo těžbou, ale spíše rozkradena na stavební materiál pro stavby v Mníšku a okolí. Po listopadu 1989 začalo docházet k obnově kláštera. V roce 1996 bylo stabilizováno dochované zdivo, dozděny chybějící části a osazen nový krov. V červenci 1999 byl již objekt zstřešen a provedeny nové konstrukce stropů a v části budovy i podlahy. Následovalo osazení nových oken, nové elektrické rozvody a vydláždění podlahy sálu. V červenci 2001 se tak klášter mohl otevřít opět veřejnosti. I nadále pokračovaly další opravy jako obnovení štukové výzdoby sálu, položení dřevěné podlahy v bývalé ložnici hraběnky Čejkové a další. Na podzim 2006 byla dokončena oprava fasády kláštera. V současné době jsou v sálu od jara do podzimu pořádány výstavy a občasné koncerty. Část budovy slouží v turistické sezoně i jako občerstvení. Poustevna na samém vrchu Skalky byla stavěna souběžně s kostelíkem a dokončena v roce 1694. Jako další stavby podlehla v době komunistického režimu zkáze. V první polovině 90. let 20. století kdy bylo započato s rekonstrukcí zbyla z poustevny jen torza obvodových zdí. V roce 1994 došlo k zastřešení objektu a rozsáhlá rekonstrukce byla dokončena v roce 1996. Do vnitřní apsidy byla umístěna Pieta, dílo sochaře Jana Brokoffa. Současným uživatelem objektu je Arcibiskupství pražské a slouží jako přechodné sídlo kardinála. Křížová cesta vedoucí od kostelíka k poustevně pocházející z let 1755-1762 nechala vybudovat hraběnka Čejková tehdy sídlícíá v klášteře na Skalce. I křížová cesta byla v době komunistického režimu v poli nezájmu a chátrala. Počátkem 90. let 20. století souběžně s opravou kostelíka se dostalo i na křížovou cestu. Její výklenky zatím zůstaly prázdné. To se stalo inspirací pro výtvarnou soutěž, jejíž záměrem bylo dostat křížovou cestu do podvědomí veřejnosti a posléze získat finanční prostředky k jejímu definitivnímu vyzdobení. Soutěž byla opakovaně vypisována v letech 2001-2005 a vítězné práce byly v kopiích umístěny do kapliček křížové cesty, současná výzdoba pochází z posledního ročníku soutěže.

Rozsáhlý barokní zámecký komplex v Jaroměřicích nad Rokytnou patří mezi největší a nejmonumentálnější zámky v celé Evropě. Areál je doplněn kostelem sv. Markéty a obklopen velkými a nádhernými zahradami. Renesanční předchůdce Na jeho místě původně stávala středověká tvrz, kterou vystavěli páni z Lomnice. V Jaroměřicích, které byly v zeměpanské držbě, nejdéle působili Lichtenburkové, kteří tvrz s panstvím vlastnili po celé 14. a 15. století. Roku 1543 panství získali od dalšího majitele Jana z Pernštejna Meziříčští z Lomnice. Ti ji přestavěli na renesanční zámek trojkřídlého typu, který se dochoval ve zdivu nynější budovy. Dalším majitelům Rechenberkům ze Želetic byly Jaroměřice zkonfiskovány za účast protihabsburském odboji a získali ho Questenberkové. Zámek hudby a divadla Jan Adam z Questenberka (1678 – 1752) nechal rakouským architektem Jakubem Prandtauerem roku 1700 přestavět dosavadní renesanční sídlo do dnešní dechberoucí barokní podoby. Zámek byl také nádherně vyzdoben. Do Jaroměřic byli povoláni ve své době proslavení umělci, kteří svou prací tuto vynikající barokní uměleckou kompozici dovršili. Současně byla u zámku také přebudována dosavadní renesanční zahrada na barokní francouzskou zahradu. Za Adama z Questenberka, milovníka hudby a divadla, se zámek proslavil rušným kulturním životem. Ve východní části bočního křídla bylo postaveno zámecké divadlo, hudební a taneční sál, knihovna, zámecká galérie a čínský kabinet, které jsou součástí dnešního zámeckého prohlídkového okruhu. Smrtí Jana Adama z Questenberka roku 1752 kulturní život v Jaroměřicích, skončil. Od té doby se majitelé panství často střídali a roku 1945 se majitelem zámku stal stát. Zámecká současnost Jádro zámku tvoří dvoupatrové hlavní křídlo, které je postaveno rovnoběžně s tokem Rokytné. Je prostoupené dvěma křídly, která uzavírají čestný dvůr. Na západě je se zámkem spjat farní a zároveň monumentální zámecký kostel sv. Markéty s kopulí a dvěma věžemi. Ve východní části jsou prostory pro kulturní vyžití. Z ústředního sálu je přístup do řady pokojů prvního patra. V zámeckých interiérech jsou dobové hudební nástroje a další mobilie související s bohatým hudebním životem. Výzdobu doplňují portréty předků v nadživotní velikosti. K zámku přiléhá francouzská zahrada a volný anglický park s přírodním divadlem a řadou soch s mytologickými náměty. I v dnešní době vzpomíná zámek na svou hudební slávu běhěm pořádaných kulturních akcí.  Tipy na výlet Navštívit můžete třeba barokní zámek Hostim, zříceninu hradu Bukovina, vodní nádrž Jevišovice nebo zámek Jevišovice. O něco jižněji se nachází zřícenina hradu Šenkenberk. V Moravských Budějovicích najdete Muzeum řemesel, zámek, masné krámy nebo středověký dům. Ubytovat se můžete v Třebíči.