Na místě dnešního kláštera stávala kaple, poprvé zmiňovaná v roce 1470. Její vznik provází legenda o šlechtici, který byl osdouzen na smrt za spiknutí proti panovníkovi. Jeho  život měl být ukončen na popravišti, která stávalo právě zde. Cestou na šibenici svého činu hodně litoval, vroucně se modlil ke svým patronům a nakonec dosáhl svých proseb. Prý na šibenici visel tři dny a tři noci, ale zůstal na živu. Občané žasli nad tímto zázrakem natolik, že zde nechali vystavět kapli Čtrnáci sv. pomocníků. Kolem roku 1474 začal kapli spravovat františkánský řád a v blízkosti kaple postavili provizorní konventní budovu. Započata byla i výstavba trojlodního kostela, dokončeného v roce 1480. Během 80. let 15. století vyrostl kamenný čtyřkřídlý konvent s nevelikým dvorem. Ten byl později v 16. století výrazně rozšířen. Stavba byla poškozena a velmi znesvěcena za války Rakouska s protihabsburskou koalicí, v říjnu 1742 se tu zabarikádovali francoužští vojáci. Útok císařských jej proměnil v tratoliště krve. Rušení církevní staveb za císaře Josefa II. se tomuto klášteru vyhnulo, ale počet mnichů přesto klesl. Definitivně museli mniši klášter opustit až za druhé světové války, nacisté klášter využili pro potřeby Hitlerjugend. Po válce se sem řeholníci vrátili, ale jen na krátko, v roce 1950 uzavřel komunistický režim všechny mužské kláštery v Československu. Za doby režimu sloužily budovy jako archiv a depozitář. V roce 1991 se do kláštera, který byl ve velmi špatném stavu řeholníci vrátili. Pro nedostatek financí na opravu uzavřeli církevní představitelé nájemní smlouvu s městěm Kadaň. Posléze proběhly velmi žádané rekonstrukční práce. V současné době část objektu (zejména podzemní prostory kláštera) slouží jako městské muzeum, část církevním účelům a také Základní umělecké škole. Kostel Zvěstování Panny Marie tvoří pseudobazilikální trojlodí, polygonálně uzavřené kněžiště, mnišský chór s kruchtou, kaple sv. Antonína Paduánského a kaple sv. Anny. Trojlodí kryje síťová klenba a presbytář tři pole křížové žebrové klenby. Umístěna je zde i tumba zakladatele kláštera Jana Hasištejnského z Lobkovic. Je z roku 1517 a její víko zdobí kostlivec. Klášterní chodby a další prostory kdysi zdobily gotické a renesanční fresky. Velká část místností je doposud sklenuta původní sklípkovou klenbou z konce 15. století.

Zámek v Nelahozevsi je jedním ze skvostů české pozdně renesanční architektury. Ve stejnojmenné obci, známe jako rodiště hudebního skladatele Antonína Dvořáka, ho nechal na skalnatém ostrohu nad Vltavou vystavět vlivný královský dvořan, Florián Griespek z Griespachu. Nelahozeves - rodiště Antonína Dvořáka Stavba zámku byla započata roku 1553 a měl se stát reprezentativním rodovým sídlem rodu, který zaznamenal díky přízni císaře Ferdinanda rychlý společenský vzestup. Průběh stavby byl zdlouhavý, pokračoval ještě na počátku 17.století. To již byl Florián Griespek po smrti a ve stavbě pokračoval jeho syn Ondřej. Griespekové, kteří se zúčastnili stavovského povstání, se ovšem ze zámku v Nelahozevsi těšili jen do roku 1623, tehdy zadlužené panství, prodala Floriánova vnučka Veronika Polyxeně z Lobkovic. V té době byl zámek již v žalostném stavu. Podepsaly se na něm válečné útrapy třicetileté války. Po skončení války dal v roce 1652 Eusebius z Lobkovic budovu jen nejnutněji opravit a zámek tak přestal sloužit jako šlechtické sídlo a byl využíván jako budova správy panství a na obydlí úřednictva. Zámek tak zůstal nedostavěn a díky chybějícímu křídlu má jeho půdorys tvar písmene „U“. V držení roudnické větve Lobkoviců zůstal zámek nepřetržitě do roku 1949. V 60. letech 19. století mělo dojít k částečné obnově zámku, ale ta se neuskutečnila a objekt se nejdříve změnil na vojenský lazaret, později na dívčí penzionát. V držení Lobkoviců zůstal zámek Nelahozeves až do r. 1945, kdy se stal majetkem československého státu. V roce 1992 byl vrácen Lobkovicům. V zámeckých prostorách je dnes umístěna největší soukromá umělecká sbírka z Roudnické lobkovické sbírky. Jde o španělské malířství přelomu 16. a 17.století. Renesanční skvost Nelahozeveský zámek je trojkřídlá dvoupatrová budova, obklopující dvůr, čtvrtou stranu uzavírá zeď. V části nádvoří jsou arkády. Vnější fasády a některé interiéry se až do dnes zachovaly v téměř neporušené podobě. Charakteristickým stavebním prvkem zámku, připomínajícím severoitalské pevnostní stavby, je silné obložení rustikou. K nejzajímavějším interiérům patří tzv. Rytířský sál s kamenným krbem a nástropní malbou. Část dalších prostor má doposud zachovány některé detaily z původní renesanční i pozdější výzdoby, jako jsou kamenické zpracování portálů nebo dřevěné kazetové stropy. Dále lze uvnitř shlédnout, kromě již zmíněné malířské sbírky, dobový nábytek, středověké relikviáře a jiné církevní předměty, sbírku keramiky, umělecké předměty ze stříbra a jiných kovů, stříbrné nádobí, staré hudební nástroje a rukopisy Beethovena a Mozarta. V Nelahozevsi je největší zámecká knihovna v Čechách. Ať už se na Nelahozeves vydáte v zimě či v létě, nebudete zklamáni. Zámek je otevřen po celý rok a probíhá zde mnoho kulturních akcí, jarmarků a společenských setkání. Zámek často ožívá zvuky středověkého tržiště a dobových rytířských klání. Návštěvu Nelahozevse lze spojit s blízkým zámkem Veltrusy. Ubytovat se můžete v nedalekých Veltrusích.

Zde na návrší pod Anenským vrchem stávala jož od roku 1696 dřevěná poutní kaple. Zájem o toto místo byl takový, že kaple přestala brzy postačovat. Bylo rozhodnuto o výstavbě kamenného chrámu. Ta probíhala v letech 1767-1770 a slavnostní vysvěcení proběhlo 26.7.1770 na svátek sv. Anny. Od té doby se zdejší místo stalo památným a každý rok sem přicházelo tisíce poutníků. Poutě na čas ustaly za josefínských reforem. Tehdy byl kostel uzavřen, zařízení odvezeno a dokonce hrozila demolice objektu. K tomu naštěstí nedošlo a po smrti Josefa II. se na svátek sv. Marka v roce 1795 opět konala mše. Rozmach opět pokračoval až do 50. let 20. století. Tehdy zase vlivem komunistického režimu začalo místo upadat a v roce 1970 byly dokonce zakázany poutě ke sv. Anně. K opětovnému obnovení došlo v roce 2002. Ke kostelu vede alejí křížová cesta. Samotný kostel je v současné době v relativně dobrém stavu. Za komunistické éry se na něm podepsal nezájem, přírodní vlivy, vandalové a také staré důlní šachty na zlato a jiné rudy, které se v okolí nacházejí. lokalizace: Andělská hora (SZ 1,5 km)              přístup: exteriér volný, interiér občasný-nepravidelný               turistické značení: ANO (červená)                       hromadná doprava: BUS Andělská hora 1,5 km                  parkování: v blízkosti kostela - z Andělské hory malou silničkou místy v nedobrém stavu

Oblíbené návštěvní místo (založeno 1997), které přibližuje návštěvníkům osobnosti kulturního, politického a sportovního života 20. století.