Vodopád se nachází na Malém Sloupském potoce v Jizerských horách při modré turistické značce vedoucí z Ferdinandova k vodní nádrži Bedřichov. Kaskádovitý tok potoka vytváří několik menších vodopádů.K vodopádu se váže legenda o jeho vzniku. Jakýsi pilař z Ferdinandova získal lukrativní zakázku. Dřeva měl dostatek, ale potokem neteklo příliš dost vody pro plavení klád. Vydal se proto proti proudu až do rokle, kde se rozhodl prokopat k vodě. Po nějaké době se začaly valit kameny a neznámý hlas ho oslovil, ať zanechá této činnosti a jde domů. Pilař tedy odešel a zanedlouho se strhla bouře, s níž přišla velká povodeň.

Mariánský morový sloup na Hradčanském náměstí nechal postavit svým rozhodnutím z roku 1725 císař Karel VI. Základní kámen byl položen v roce 1726. Dílo však bylo díky finančním problémům dokončeno a vysvěceno až v roce 1736.Mariánský morový sloup stojí na místě, kde se konaly bohoslužby pod širým nebem v období morové epidemie v letech 1713 – 1714. Sochy umístěné na sloupu jsou dílem F. M. Brokoffa a jeho žáka F. I. Weise. Postava Panny Marie na vrcholu sloupu je vysoká 2,06 m byla v roce 1844 pozlacena. V roce 1894 byla umístěna do lapidária a nahrazena kopií od L. Wurzela. Na horním soklu jsou plastiky znázorňující sv. Václava, sv. Víta, a sv. Vojtěcha.  Na dolním jsou postavy sv. Alžběty Duryňské, dávající žebrákovi almužnu, sv. Pavla, sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého a sv. Karel Boromejského,Sloup stojí na podstavci s kamennými hranoly.

Jméno vsi je odvozeno od slova vrše, nástroje na chytání ryb, neboť podle historických pramenů oplýval rybami potok Botič, který zde nedaleko teče. Nejstarším doloženým vlastníkem je vyšehradská kapitula, té patřily Vršovice až do začátku 13. století. K roku 1328 se zde uvádí dvůr s vinicí, který koupil řád německých rytířů. Vršovickému údolí se také říkalo Viniční údolí a to podle velkého množství vinic, které zde byly založeny za Karla IV. Od hustistkých bouří se majitelé Vršovic docela střídali, byli mezi nimi Granovští z Granova, Trčkové z Lípy, Šternberkové, Párové, Jakub Wimmer a další. V roce 1902 byly Vršovice povýšeny na město. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti od Nového Města si obec dlouho podržela vesnický ráz. Nejstarší továrna byla postavena až roku 1889, vyráběla prádlo. V roce 1902 pak následovala Waldesova továrna dodnes slavná svými patentními knoflíky. V roce 1922 se staly Vršovice součástí Velké Prahy. V druhé polovině 40. let a v 50. letech 20. století probíhala intenzivní výstavba především ve východní části Vršovic, kde vzniklo sídliště. V roce 1953 byl otevřen nový stadion Slavie, který v poslední době prošel velkou rekonstrukcí a v roce 2008 byl otevřen nový velký reprezentativní stadion. V letech 1972-1977 bylo na pozemcích někdejších vozatajských kasáren naproti Waldesově továrně postaveno nové sídliště Vlasta. Mezi nejvýznamnější památky Vršovic patří kostel sv. Mikuláše, jehož historie sahá až do doby románské, moderní kostel sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha a tzv. Rangherka, častěji zvaná spíše jako vršovický zámeček.

Štáflova chalupa je ojedinělá ukázka stavení venkovského typu, tzv. středověký typ dřevěného domu. Můžeme ji navštívit v Havlíčkově Brodě, v domě č.p. 2015. Dům, jehož nejstarší části jsou datovány do 16. století, prošel roku 1999 rekonstrukcí. V roubeném jádru stavby byla objevena starobylá dymná jizba s horním větracím otvorem pro odchod kouře, která dům zařadila do skupiny našich nejstarších dochovaných staveb. Jméno dostala chalupa podle rodu, který ji zdědil. Tento rod se ve zdejším kraji dostal do podvědomí zejména díky uměleckým dílům malíře Arnošta Štáfla a grafika Otakara Štáfla. Ve Štáflově chalupě jsou i další pozoruhodnosti. K vidění je například povalový strop nebo černá kuchyně. Na kulturní tradici rodu Štáflů je navázáno od roku 2001. Tehdy zde začal být provozován antikvariát a s pravidelnou otevírací dobou. Objekt je tedy běžně přístupný veřejnosti. Provozovatelé antikvariátu nakupují a prodávají staré knihy, obrazy, grafiku či pohledy. Každý měsíc, v již zmíněné dymné jizbě, pořádají výstavy. Během nich jsou vystavována díla fotografů a výtvarníků, kteří mají vztah ke zdejšímu regionu. v antikvariátu jsou také kromě knih prodávány výrobky, které vytvořili místní lidé a jež se vztahují k folkloru. Zakoupit je tak možné proutěné košíky, píšťalky z bezu, výrobky z kůry a dřeva nebo látkové panenky.