Vojenský historický ústav Praha (VHÚ) je muzejní, vědeckovýzkumné a knihovní zařízení Ministerstva obrany České republiky. Jeho posláním je shromažďovat písemné a hmotné památky především k dějinám českého i československého vojenství a armády, odborně o tyto fondy a sbírky pečovat, vědecky je zkoumat, zpracovávat a zpřístupňovat je veřejnosti. Výsledky této práce prezentuje VHÚ Praha především v muzejní a výstavní činnosti, dále v knihovnických službách, v knižních a časopiseckých publikacích, na vědeckých konferencích a seminářích, v historickém servisu vojenským útvarům, ústavům a zařízením a ve službách veřejnosti. Nejdůležitější součástí VHÚ Praha jsou muzea a výstavní prostory. Jde o Armádní muzeum Žižkov, Letecké muzeum Kbely, Vojenské technické muzeum Lešany a další externí výstavní prostory. Vědeckovýzkumná činnost VHÚ je prioritně zaměřena na zkoumání a dokumentaci historie českého a československého vojenství včetně problematiky I., II. a III. odboje. Podrobnější informace o expozicích VHÚ: Armádní muzeum Žižkov Letecké muzeum Kbely Vojenské technické muzeum Lešany  Služby veřejnosti bezplatný přístup do muzeí VHÚ; pořádání či spolupořádání tematických či stálých expozic nebo výstav sbírkových předmětů; pořádání pravidelných i nepravidelných muzejních programů; viz Operace Historikon; pořádání tematických přednášek a konferencí; pořádání kulturních a vzdělávacích programů; vydávání periodika Historie a vojenství; zpřístupňování knihovních dokumentů ze specializovaného knihovního fondu VHÚ a poskytování dalších knihovnických a informačních služeb; Historie VHÚ Praha Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 si byli jeho nejvyšší představitelé, v čele s prezidentem republiky T. G. Masarykem, velmi dobře vědomi nutnosti vytyčit a rozvíjet politické i vojenské tradice republiky, vědecky je zpracovat a zachytit je také v muzejní expozici. Již v roce 1919 byl při Ministerstvu národní obrany zřízen Památník odboje. Jak množství památek rostlo, zejména v souvislosti s návratem legionářů z Ruska, přestávala jeho skromná organizační struktura vyhovovat. Proto došlo k přeměně poradního sboru na oddělení MNO a poté na samostatnou instituci, Archiv legií. Archiv našel dočasně útočiště v budově Národního muzea a jeho sbírky byly provizorně umístěny na různých místech v Praze. Muzejní předměty se soustřeďovaly na zámku v Troji, tzv. obrazárna legií v letohrádku Hvězda, fotoarchiv a filmový archiv v Trojické ulici. V roce 1919 byl také založen Archiv národního osvobození, o rok později Vojenský archiv RČS a Vojenské muzeum RČS, které bylo zřízeno při Čs. vojenském ústavu vědeckém a soustřeďovalo památky vzniklé před rokem 1914.  Vznik Památníku osvobození V roce 1929, symbolicky k výročí vzniku republiky došlo 28. října ke sloučení těchto institucí v jeden vědecký ústav s novým názvem Památník osvobození. Instituce byla umístěna v nově postaveném komplexu budov na úpatí Vítkova, jen část vojensko-historických muzejních sbírek zůstala v budově Invalidovny v Karlíně. Areál budov na úpatí vrchu Vítkova byl vybudován v letech 1927–1929 podle návrhu architekta Jana Zázvorky, bývalého čs. legionáře v Rusku. Na vrcholu Vítkova současně probíhala výstavba Pantheonu národního osvobození, před nímž měla stát jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od sochaře Bohumila Kafky. Pantheon měl být slavnostně otevřen 28. října 1938, vzhledem k politické situaci k tomu již nedošlo. Definitivně byl dokončen a otevřen v roce 1950. V této době však měl již zcela jiné poslání. Po nacistické okupaci českých zemí v roce 1939 se Památník osvobození stal předmětem likvidačních zásahů. Byl označen za nositele “legionářské ideologie” a jako součást rušeného MNO byl celý areál (administrativní část, budovy muzea a archivu) prohlášen za majetek německého wehrmachtu. V srpnu 1939 komplex budov zabralo gestapo a byla zde umístěna tzv. Kriegswissenschaftliche Verbindungstelle, která spravovala záležitosti muzejní, archivní a knihovní. Útlum a nový rozvoj Po roce 1945 se přímým pokračovatelem bývalého Památníku osvobození stal nově zřízený Vojenský historický ústav (rozdělený na Památník osvobození a Vojenské muzeum) zaměřený na problematiku I. a II. národního odboje. Komunistický převrat v únoru 1948 znamenal další zlom v historii ústavu. Nový politický režim pohlížel s odporem nejen na legionářské tradice I. odboje, ale i na účast čs. vojáků v bojích na západní frontě během 2. světové války (II. odboj). Z nositele legionářských tradic se, pod vedením Hlavní politické správy ČSLA, VHÚ stal v čs. armádě ideologickým pracovištěm Komunistické strany Československa. Po listopadu 1989 prošel ústav zásadní restrukturalizací. V březnu 1990 byl Vojenský historický ústav zrušen a na jeho základě zřízen Historický ústav Československé armády. V souvislosti s rozpadem společného státu došlo ke změně názvu instituce na Historický ústav Armády České republiky. K významné změně došlo 1. dubna 2003, kdy se instituce vrátila k tradičnímu názvu Vojenský historický ústav. V té době musely být přehodnoceny vědecko-výzkumné úkoly a mnohé další aktivity. Situaci se však podařilo velmi záhy stabilizovat, o čemž svědčí mimo jiné i vydávání. V současnosti se vydává časopis Historie a vojenství v nové úpravě (od r. 2004), postupně se rozšířily výzkumné úkoly, nejprve o období III. odboje a poté o činnost příslušníků AČR v misích OSN, NATO a EU, rozšířily se a revitalizovaly stálé expozice v muzeích VHÚ a pořádá se množství krátkodobých výstav.  Expozice VHÚ Praha Armádní muzeum Žižkov - Armádní muzeum je umístěno v Praze na Žižkově v historických budovách Památníku osvobození. Expozice muzea je rozčleněna do pěti základních celků. První se věnuje období  1. světové války 1914–1918, účasti Čechů a Slováků v ní a politickým a vojenským akcím, které vedly ke vzniku samostatného československého státu. Druhá část přibližuje historii meziválečné Československé republiky a jejích ozbrojených sil. Třetí výstavní prostor zachycuje období 2. světové války a mapuje účast Čechů a Slováků ve vojenských operacích, v domácím odboji i v dalších akcích, které měly za cíl obnovu samostatnosti Československa. Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Poslední část expozice tvoří prostor, v němž probíhají příležitostné výstavy. Vice zde Letecké muzeum Kbely - Muzeum bylo založeno v roce 1968 v areálu historického vojenského letiště Praha-Kbely, které bylo první leteckou základnou vybudovanou po vzniku Československa v roce 1918. Početností a kvalitou sbírek patří k největším leteckým muzeím v Evropě. V současnosti má ve sbírkách 275 letadel, z nichž 85 je vystaveno ve čtyřech krytých halách, 25 v nekrytých expozičních prostorech, 155 je uloženo v depozitářích a 10 letuschopných je provozováno. Řada letounů patří ke světovým unikátům. Expozice muzea se vztahuje bezprostředně k historii československého a českého letectví, zvláště vojenského. Pro srovnání jsou zde vystaveny také vybrané typy světově významných letadel a kromě toho i množství leteckých motorů, součásti draků letounů, výzbroj, výstroj, stejnokroje, prapory, vyznamenání a další památky, které se vztahují k historii československého a českého letectví. Více zde Vojenské technické muzeum Lešany - Mezi obcemi Krhanice a Lešany u Týnce nad Sázavou, v prostoru bývalých dělostřeleckých kasáren, se od roku 1996 nachází expozice Vojenského technického muzea. V současné době ji tvoří více než 700 historických tanků, kanonů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti. Každoroční obměna i poutavé představování exponátů v pohybu a postupné zdokonalování výstavních prostor muzea tak návštěvníkům umožňuje lépe nahlédnout do tajů nejen čs. historické vojenské techniky. V rámci jarního zahájení výstavní sezony probíhají každoročně v muzejní aréně akce s prezentací historické techniky v pohybu. Největší událostí roku bývají tzv. Tankové dny, které se konají vždy poslední srpnovou sobotu. Více zde Ostatní expozice VHÚ Praha Císařská zbrojnice - Stálá expozice je umístěna ve Schwarzenberském paláci na Pražském hradě a obsahuje sbírku zbraní, zbroje a uměleckých děl z období od 15. století do poloviny 19. století. Výstava prezentuje přes 550 předmětů, které pocházejí především z období, kdy České země patřily k habsburskému císařskému trůnu.  Muzeum hradní stráže - V Prašné věži Mihulka na Pražském hradě se nachází expozice mapující vývoj českých vojenských jednotek střežících Pražský hrad od nejstarších dob do současnosti. Akcent je položen na období posledních téměř sta let – tedy na existenci Hradní stráže. Národní památník hrdinů heydrichiády - V pravoslavném chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze čeká návštěvníky stálá expozice věnovaná Operaci ANTHROPOID - atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942. Národní památník hrdinů heydrichiády tvoří pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje, krypta pod kostelem – pietní místo, stálá expozice v hale a přednášková síň s promítáním.    

Židovské osídlení se v Luži, okres Chrudim, datuje od druhé poloviny 16. století. Tehdy vzniklo ghetto, které existovalo až do nacistické okupace. Většina židovských domů stojí do současnosti, stejně jako synagoga v Jeronýmově ulici, která byla postavena v roce 1780 v barokním slohu. Nahradila starší modlitebnu, která v Luži stála už od roku 1612. Bohoslužbám sloužila do roku 1940, následně jako sklad a později jako sušárna surových kůží. To synagoze paradoxně pomohlo, protože přítomnost dezinfekčních prostředků přispěla k zachování dřevěných interiérů a dokonce se dochovala unikátní středová zděná bima (pódium nebo řečniště). V budově se dochovala vedle kamenné ženské galerie i velká část mobiliáře, kované svícny, lustr, svatostánek, unikátní textilie, množství fragmentů starých tisků a rukopisů. Dnes slouží synagoga kulturním účelům.

Jedna ze tří dochovaných bran se nachází v Palackého ulici. Byla vystavěna na počátku 16. století jako součást městského opevnění. V roce 1769 byly na ní instalovány hodiny. Pětipatrová brána je 36 m vysoká a kryje ji stanová čtyřboká střecha s lucernou. V interiéru se nachází expozice muzea rekordů a kuriozit, zpřístupněné 30.6.1994.

Čechův most přes Vltavu spojuje Holešovice se Starým Městem. Byl postaven v letech 1905 – 1908 podle projektu Z.Bažanta a J.Koláře. Čechův most je vynikající stavbvou. Lze bez nasázky říci, že po Karlově mostě je druhým nejkrásnějším mostem v Praze. Most má kovovou konstrukci. Velmi ploché oblouky z plávkového železa mají rozpětí 47,8, 53,1 a 59,2 m. Šířka mostu je 16 m, z toho vozovka10 m a 170 m dlouhý. Most má secesní výzdobu. Čtyři sochy na 17,5 m vysokých litinových sloupech jsou dílem A.Popova. Sloupy spočívají na střeše kamenných budek, kde se dříve vybíralo mostné. Sochy světlonošů na bocích mostu vytvořili L.Herzl a K.Opárný. Šestihlavé hadry se znakem města Prahy jsou dílem L.Wurzla. V roce 1950 byl na levém břehu vybudován podjezd usnadňující provoz po nábřeží. Most nese jméno Svatopluka Čecha od jeho otevření s výjimkou let německé okupace, kdy byl v letech 1940 – 1945 přejmenován na Mendlův most, podle Johanna Gregora Mendla. Když ho v roce 1908 postavili a v obloucích mostu rozsvítili řady žárovek, přišla se na něj podívat málem celá Praha. Tak se líbil. Tento most má však do jisté míry zcela osobité postavení mezi ostatními ještě z jiného důvodu – dosud se totiž nepodařilo dořešit jeho pokračování letenskou strání. Uvažovalo se o průkopu a tunelu. Výzdobě mostu dominují bronzové postavy čtyř Viktorií, stojící na železné lucerně, umístěné na vrcholu 17,5 m vysokého litinového sloupu.  Na záhlavích směrem po vodě jsou bronzové šestihlavé hydry se znaky Prahy. Součástí mostu bylo i jeho osvětlení, k němuž sloužilo 200 žárovek a plynové flambony v pochodních světlonošů. Na předmostích vznikly velké podzemní prostoryů. Most je se svou délkou 170 m nejkratším mostem v Praze přes Vltavu a současně jediným obloukovým. V letech 1971-75 proběhla rekonstrukce mostu při které byla nahrazena dlažba z dřevěných špalíků, na niž neváhali stavitelé objednat z Austrálie exotická dřeva Jarrah, odolná a lehká, takže zajišťovala klidnou a nehlučnou jízdu městských kočárů a ekvipáží, dnešním asfaltem. Těsně u mostu stávala kaple sv. Máří Magdalény. Dnes je umístěna něco málo přes 30 m dál proti proudu. Překážela totiž pohledu na megalomanský pomník J.V.Stalina. Byl to první přesun budovy  v Československu; začal 3.2.1956 a skončil nazítří k večeru. Před jeho zahájením poklesla náhle teplota až na – 20 st. Celsia, takže přesun – tlakem hydraulických lisů – se uskutečnil po betonu ne zatvrdlém ale zamrzlém. Kapli postavil Jan Dominik de Barisis. Je to překrásná raně barokní rotunda elipsovitého tvaru s neobyčejně bohatou vnitřní štukovou výzdobou. Sloužila cyriakům, křížovníkům s červeným srdcem, vinařům z letenských vinic a vorařům, kteří se po proplutí nebezpečnými svatojánskými proudy a vorovými propustmi modlívali, děkovali Bohu a odpočívali. Kaple stávala v Pražany oblíbené jezuitské zahradě. Jako sakrální stavbu ji dal zrušit s mnoha jinými Josef II. v roce 1784. Stala se skladištěm sousedních plováren – vojenské založené v roce 1811, a občanské z roku 1840.  V roce 1908 byla znovu vysvěcena. Po přesunu dostala novou střechu a do šesti oken skleněnou vitráž zpodobňující osudy kaple. Je na ní zobrazeno vinobraní, odpočinek vorařů, pobyt Švédů v Praze, stavba mostu, vyztužování zdiva před přesunem a samotný přesun. Čechův most stále patří mezi skvosty Prahy. Je navštěvován turisty. Umožňuje krásný výhled na Pražský hrad, Petřín, Letenské sady, Štvanici, či Vítkov. Čechův most je také místo, které slouží jako přístaviště společnosti Prague Boats či restauračních lodí Natalu a Porta.