Na výrazné zříceniny hradu, původním jménem Humpolec, vede turistické značení (cca 1,5 km) z nedalekého stejnojmenného města. Areál hradu je volně přístupný. Historie hradu Hrad byl založen v průběhu 2. poloviny 14. století, ovšem první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1399, kdy byl jeho majitelem Jindřich z Dubé. V roce 1404 byl hrad oblehnut a dobyt vojskem Jindřicha z Rožmberka. Na krátkou chvíli se majitelem hradu stává král, záhy však Jan z Jenštejna, který jej roku 1420 prodává Janu Leskovcovi z Leskovce. Trčkové z Lípy, kteří hrad koupili roku 1496, se zasloužili o jeho nové opevnění a rozšíření. Humpolec se tím také stal součástí lipnického panství, zanedlouho hrad ztratil rezidenční a centrální funkci a počal pustnout. Při příležitosti prodeje Janovi ml. z Říčan roku 1560 se již uvádí jako pustý. Podoba hradu Původní hradní jádro bylo nevelkých rozměrů. Nakoso postavená hranolová věž je drobného vzhledu a malého čtverhranného půdorysu. Kromě ní se v jádře nacházela ještě palácová křídla podél tří stran hradby a při patě věže vstupní brána. V pozdní gotice byla posílena obranyschopnost hradu přistavěním vnějšího opevnění na jižní a východní straně od jádra. V hradbě byly postaveny čtverhranné věže se střílnami pro palné zbraně a v blízkosti přístupové cesty bastion. Nově také vznikly další valy a příkopy. V severní části nově vzniklého nádvoří byl postaven palác, který měl kompenzovat nedostatek obytného prostoru v hradním jádře. Dále zde vznikla další brána a vedle ní kuchyně. Z hradu se dochovaly výrazné zříceniny téměř všech jeho částí. Tipy na výlet V Humpolci najdete také Městské kulturní a informační středisko - Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Muzeum vah, kostel sv. Jana Nepomuckého, kostel sv. Mikuláše nebo židovský hřbitov. Nedaleko odsud se nachází také hrad Lipnice nad Sázavou.  Ubytovat se můžete přímo v Humpolci nebo v Lipnici nad Sázavou  M.K.

Věž kostela sv. Máří Magdelény v Přední Kopanině.

Ve Františkových lázních je mnoho turistických lákadel. Jsou mezi nimi i dvě rozhledny. Salingburg a také rozhledna Zámeček. Ta je netypická již svou polohou téměř v rovině, ve východním cípu města. Její historie sahá do doby první světové války. Důvodem pro její stavbu bylo poděkování. Poděkování předsedovi okrašlovacího spolku Gustavu Wiedermannovi. Ten se zasloužil o rozkvět lázeňského městečka. Když v únoru 1914 zemřel, rozhodlo se vedení spolku, že na jeho počest pojmenuje nově postavenou restauraci s vyhlídkovou věží. Dostala jméno Dankwarte (Děkovná věž). Objekt byl slavnostně otevřen 16. dubna 1916. V přízemí se nalézala skromná restaurace, jejíž výzdoba upomínala památku bývalého předsedy, pamatováno také bylo na mramorovou desku se jmény všech dárců. Místo bylo hojně navštěvované a díky tomu, že okolí bylo tehdy holé, bylo možné spatřit z vyhlídkového ochozu Cheb, Dyleň či Zelený vrch. Za dobrých klimatických podmínek i Smrčinu, Krušné hory a poutní kostel v Chlumu Svaté Máří. Tuto krás již dnes 12 metrů vysoká rozhledna nabízet nemůže. Přerostly ji okolní stromy a výhled tak znemožnily. Od roku 1999 se o objekt stará soukromník pan Flégl, který objekt opravil ho a otevřel v něm vinárnu.

Asi 15 m vysoký vápencový útes, vyčnívající osaměle na východním svahu. Říká se mu také Čertův kámen, prý jej tady kdysi dávno upustil samotný satanáš. U paty kamene byla údajně upálena mladá čarodějnice. Pamětní deska připomíná schromáždění poddaných z Kopřivnice a okolních vsí roku 1695 na protest proti zvůli hejtmana Maxmiliána Harasovského. Povstalci vypálili Maxmiliánovi statek a sešli se u Váňova kamene, aby vedli další jednání – a povedlo se jim snížení roboty.