Bývalý klášter františkánů observantů s kostelem sv. Kateřiny se nachází severně od historického centra města. Budova konventu je v současnosti využívána jako sídlo Okresního soudu. Františkáni přišli do Jindřichova Hradce roku 1457 ze slezského Hlohova. Jindřich IV. z Hradce jim zde nabídl do správy kostel sv. Václava na předměstí, což řeholníci přijali. Nebyli však s místem svého působení spokojení, zejména pro jeho odlehlost od centra. Proto zažádali zdejší vrchnost, aby směli získat stavební parcelu blíže středu města. Nakonec se jim podařilo Jindřicha IV. z Hradce přesvědčit, který řeholníkům daroval nejenom pozemky, ale také vystavěl na vlastní náklady klášterní komplex. Fundaci pak rozšířila Anna z Münstenberka, vdova po Jindřichu IV. z Hradce. Nechala naproti klášteru založit tzv. klášteříček, neboli „klášter“ bekyň se špitálem (sloužil do roku 1598, posléze byl využíván jen jako vdovské sídlo). Ke krátkodobému vyhnání řeholníků došlo v roce 1619 během stavovského povstání, kdy byl vypálen kostel s konventem. Komunita se do Hradce navrátila o dva roky později a zásluhou majitele panství Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka získala prostředky k obnově areálu. Svěcení kostela proběhlo roku 1625 za přítomnosti pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha Harracha. Obnova konventu byla dokončena později, během 40. let. 17. století. Klášter však postihl další požár a při následných opravách v 70. letech 17. století vznikla i kaple Porziunculy. Za autora přestavby bývá považován F. Caratti či G. D. Orsi, kteří pro Slavaty pracovali. Stavbu však nejspíše prováděl, dle vlastního návrhu, místní stavitel Stefano Perti. Za josefínských reforem byl zdejší konvent nejprve zrušen, posléze bylo toto rozhodnutí odvoláno. Františkáni setrvali v Jindřichově Hradci až do zrušení konventu v roce 1950. V současné době konvent slouží jako sídlo Okresního soudu. Kostel sv. Kateřiny je jednolodní stavbou s presbytářem, zakončeným polygonálním závěrem. Při jižní straně kostela se nachází dvě okrouhlé kaple, sv. Antonína a Porziunculy. Na severní straně pak samotná budova konventu, jejíž vnější fasáda je velmi prostá, prakticky bez architektonického členění. A. Š.

Umyvadlo a kdysi také zdroj pitné vodky pro cestující na nádraží Praha Řeporyje. V době pořízení fotografie jen nefunkční součást nádraží. Voda neteče a kdyby náhodou tekla, není pitná.

Ivančický židovský hřbitov se nachází severně od centra města při ulici Mřenková. Založený v 16. století byl dvakrát rozšířen v 17. století. Je po pražském a kolínském hřbitově třetí nejstarší v ČR. Na poměrně velkém hřbitově (10.771 m2), je různě zaplněn na 1500 náhrobky renesančního, barokního, klasicisitního a moderního typu. Některé náhrobky jsou zdobeny feliéfy se židovskou symbolikou. Nejstarší by měl pocházet z roku 1552. Dochovala se i novorománská obřadní síň z roku 1902. Velmi hezký a zajímavý hřbitov je přístupný po předchozí domluvě.

Vodní nádrž Švihov-Želivka je vybudována na řece Želivce před soutokem se Sázavou. Nádrž byla vybudována v letech 1965-1975 a jejím primárním účelem je zásobování Prahy pitnou vodou. Vystavěna byla přímá, zemní hráz s hlinitým těsněním, vysoká 58,3 m a dlouhá 680 m. Její návodní strana je zatravněna. Délka nádrže činí až 39 km, celkový objem na 309 mil. m3 vody a plocha činí až 1602 ha. Od roku 2004 je instalována malá vodní elektrárna. Přístup k nádrži je zakázán. U obce Borovsko se nacházejí zatopené mosty původně vedené dálnice na Brno.