Zahrada byla vybudována v letech 1950 - 1956 na střeše garáží Kanceláře prezidenta republiky podle barokní stylu navrženého architektem Pavlem Janákem. Součástí zahrady je i několik kašen s fontánami. Jižní ochoz nabízí výhled na Pražský hrad a na Jelení příkop. Zahrada je přístupná vchodem z ulice U prašného mostu. 

Vrch Cvilín (436 m) se rozkládá na jihovýchodním okraji Krnova a na jeho dvou vrcholech se nalézá několik výjimečných staveb. Na jeho Zadním kopci se nelézá zřícenina hradu Cvilín a na Předním kopci stoji stavba barokního poutního kostela sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie. Výškovou dominantu pak tvoří rozhledna Cvilín. Byla otevřena roku 1903 a za její výstavbou stál Moravskoslezský sudetský horský spolek. Dostala jméno podle svého mecenáše knížete Lichtensteina. Točité schodiště ústilo na vyhlídkovou plošinu a na cimbuří ještě navazovala malá boční věžička s další vyhlídkovou plošinou. O tuto unikátní věžičku přišla rozhledna po válce kdy byly prováděny opravy. Rozhledna nebyla v dalších letech udržována a chátrala. V roce 1966 byly na vrchol rozhledny umístěny antény televizního vysílače a přístup na rozhlednu se omezil. V 80.letech a na přelomu 20. a 21. století prošla rekonstrukcí, antény byly sundány a přístup pro veřejnost obnoven v plné míře. Původní výška věže s boční věžičkou byla 35 metrů, nyní je jenom 29 metrů. Od roku 1993 je rozhledna Cvilín zapsána v památkovém fondu Státního ústavu památkové péče.

Přírodní památka Na Skalách se nachází na východním okraji obce Rabštejnská Lhota. Vede přes ní značená cesta směrem do Slatiňan. Na rozloze 3,9 ha jsou chráněny ukázky transgrese, nástupu křídového moře přes ordovické křemence. Nepatrný terénní rozdíl v podobě přechodu mezi těmito horninami představuje 410 milionů let. Mořské pískovcové usazeniny jsou dvojího stáří. Ordovické mají složení šedých celistvých křemenců, ve kterých jsou místy zachovány chodbičky červů. Křídové pískovce cenomanského stáří jsou žlutozelené, porézní a málo zpevněné. V určité době byla křemencová skalka mořským pobřežím. Na severním okraji lomu a v severní části území jsou zachovány valouny, vzniklé mořským příbojem.

Vodní nádrž Lipno se skládá ze dvou částí. Samotné mohutné vodní nádrže s hrází a elektrárnou a malé vyrovnávací nádrže u Vyššího Brodu. Myšlenka o soustavě přehrad pochází již z roku 1892. O výstavbě současné nádrže bylo rozhodnuto až po druhé světové válce. Přípravné práce probíhaly v letech 1946-1947, samotná výstavba pak v letech 1952-1959. Vznikla tak mohutná vodní nádrž o ploše 4.870 ha táhnoucí se od obce Lipno nad Vltavou až téměř k Želnavě. V největší šířce měří 5 km, průměrná hloubka je 6,5 m a u hráze pak maximální hloubka 25 m. Přes nádrž vedou tři přívozy a jeden most. V zimním období, když je silný led si někteří odvážlivci v autech krátí cestu přes zamrzlou nádrž. Hráz je z jedné třetiny betonová gravitační a ze dvou třetin je zemní sypaná. Má délku 296 m a výšku 25 m. U hráze se nachází špičková podzemní elektrárna. Kaverna hydrocentrály je vylámana v žulovém masivu asi 200 m pod povrchem. Její rozměry se dají srovnat s hlavní lodí Svatovítského chrámu na Pražském hradě. Z vodních turbín je pak voda odváděna 3,6 km  dlouhým tunelem do vyrovnávací nádrže s názvem Lipno II. nacházející se u Vyššího Brodu.