Římskokatolický kostel Panny Marie se nalézá v centru Jevíčka při Kostelní ulici. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1762 - 1766 podle plánů Pavla Merty z Boskovic na místě staršího gotického kostela při klášteře augustiniánů v Jevíčku, který v té době již svou velikostí nedostačoval. Kostel nechal jako klášterní vystavět opat mateřského augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně - Matyáš Pertschner. Sochařské, řezbářské a štukové práce provedl se svými pomocníky brněnský sochař Ondřej Schweigl a stolařské práce klášterní dílna u sv. Tomáše, řízená bratrem laikem Bernardem Stettnerem. Hlavní oltář s honosnou sloupovou architekturou dal zbudovat roku 1780 Ferdinand rytíř Zeno z Tannhausenu, který je ve zdejším kostele také pochován. K severní části kostela byla roku 1778 přistavěna Karlem Vincencem z Neuburku kaple s rodinnou hrobkou. Kostel sloužil jako klášterní do roku 1785, kdy byl v rámci josefínských reforem zdejší augustiniánský klášter zrušen. Kostel je od té doby veden jako farní. Roku 1869 byl kostel poškozen požárem. Přes nákladnou rekonstrukci si architektura kostela zachovala svůj pozdně barokní charakter. V interiéru stojí kromě původního rokokového vybavení za pozornost milostná socha Panny Marie zdobící hlavní oltář, která byla přenesena do Jevíčka r. 1617. V sousedství kostela se nacházela čtyřkřídlá budova bývalého augustiánského kláštera z konce 14. století, která byla později barokizována. Dnes se zde nalézá školské zařízení. Kostel je přístupný k nahlédnutí vždy 30 minut před bohoslužbami, jejichž aktuální rozpis je možné najít na webových stránkách zdejší farnosti.   L.R.

Nová halířská štola je jednou ze tří štol, jejichž provoz zajišťuje Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Jedná se o štolu novější. Její ražba proběhla v létech 1949 – 1950 v rámci průzkumu celého jílovského zlatonosného revíru a je vedena z údolí Turyňského potoka. Nová halířská štola, která svou délkou cca 270 m otevřela celé žilné pásmo, ale nepřinesla kýžené výsledky a již roku 1951 byly práce ukončeny. Jelikož zachovalost podzemních prostorů, absence podzemních vod a zajímavé vzorky starých prací, které byly štolou zastiženy, vybralo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy Novou halířskou štolu ke zpřístupnění veřejnosti. Stalo se tak roku 2008. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola sv. Josefa v Dolním Studeném a Štola sv. Antonína Paduánského.

V oblasti vrchu Prašivice asi 1,5 km severovýchodně od Nalžovských Hor se nachází umělá zřícenina. Zdejší místo bylo v 80. letech 19. století upraveno do podoby anglického parku. Kromě kopie zříceniny irského rodového sídla Ballymotte, který tu nechal vystavět majitel panství Ludvík Taafle tu ještě můžeme najít upravené skalní útvary do podoby draka a želvy, romantické jezírko a gloriet. Vše volně přístupné. Jezírko a gloriet se nacházejí na turistické značce, k umělé zřícenině je potřeba z této značky odbočit lesní cestou.

Jako nevelká osada vznikly Dolní Chabry již v raném středověku. Našlo se zde několik kamenných nástrojů ze starší doby kamenné, jejichž stáří se odhaduje na 1,5 milionu let. Poprvé se ves připomíná v roce 1092 v listině Konráda Brněnského. Listina tu uvádí poprvé Chabry jako „ves Chrabercych" kterou Konrád Brněnský daroval Ostrovskému klášteru. Ostrovský klášter je založen roku 999 Boleslavem II. Někdy na přelomu 11. a 12. století tu vzniká rotunda, později přestavěná na dnešní kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Další nezpochybnitelná zmínka o Chabrech je z roku 1273 v listině papeže Řehoře X. pro Strahovský klášter. Ta uvádí Chabry jako jejich majetek. V roce 1397 privilegium krále Václava IV. potvrzuje jejich vlastnictví. V roce 1436 zastavuje císař Zikmund Chabry Starému Městu. Samotný dvůr se vrací Strahovskému klášteru. V první polovině 16. století se poprvé Chabry dělí na Horní a Dolní. Od poloviny tohoto století se pak na řadu let opravdu oddělily a byly na sobě zcela nezávislé. Každá měla svého rychtáře a většinou i jinou vrchnost. V roce 1634 byly Dolní Chabry protestantským Černhausům zkonfiskovány a dány Albrechtu z Valdštejna. Posléze v roce 1639 jim byly navráceny. V roce 1651 kupuje Dolní Chabry hrabě Jan Hartvik z Nostic, který je pak po 11 letech prodává Starému Městu pražskému. V roce 1719 se opět obě dosud nezávislé obce Horní a Dolní Chabry spojují v jednu. V roce 1968 se obec Dolní Chabry stává součástí hlavního města Prahy a dnes je MČ Praha – Dolní Chabry součástí správního obvodu Praha 8.