Sousoší je dílem sochaře Emanuela Maxe, který je zhotovil v roce 1858 z podnětu Obce pražské, která získala finanční prostředky z veřejné finanční sbírky. Pieta je znázornění bolesti Panny Marie nad mrtvým tělem svého syna Ježíše Krista. Napravo oplakává mrtvého Krista Máří Magdalena, nad nimi stojí svatý Jan Evangelista. nad celou skupinou je prázdný krucifix. Toto sousoší je v historii již třetí sochařské dílo na tomto místě. Původně tu stála Boží muka, která byla v době náboženských nepokojů v 15.století odstraněna a v roce 1695 sem Jan Brokoffa umístil Pietu se dvěma anděly. Po poškození v revolučním roce 1848 bylo sousoší přemístěno na nádvoří nemocnice Pod Petřínem. Na podstavci je nápis O VOS OMNES, QUI TRANSITIS PER VIAM, ATTENDITE ET VIDETE SI EST DOLOR SICUT DOLOR MEUS - Ó vy všichni, kteří tudy kráčíte, postůjte a vizte, je-li bolest jako je bolest má.

Zalesněný vrch Bezvel (341 m.n.m.) se nachází asi 4 km jihovýchodně od Březovic, na vrch turistické značky nevedou.Na vrchu stojí vodárna a asi 30 m od ní jihozápadním směrem se nachází přírodní památka. Jde o stupňovitou věž tvořenou prokřemenělým pískovcem. Na vrcholku věže je pak skalní mísa a další menší útvary, ty však mohou spatřit jen horolezci. Dříve zde stávaly i další bloky, ale vzaly za své při budování vodárny. Dvě skalky nahoře měly jméno Panna a Baba, třetí pak Čertova stopa. K vrchu se pak váže legenda. Kdysi zde stával hrad a v něm sídlila zlá čarodějnice. Protože se sem lidé báli nikdo ani nevěděl, že zde čarodějnice vězní mladou dívku. Tu spatřil sluha vznešeného rytíře, který sem zabloudil. Ten se o tom svému rytíři zmínil a on se rozhodl, že dívku vysvobodí. Přišel sem přestrojen za čeledína a nechal se najmout jako ovčák. Čarodějnice ho pověřila pasením ovcí na Horce u Plužné, kde musel i přespávat a tak svoji vězeňkyni nemohl spatřit. Jednoho dne, když čarodějnice sbírala bylinky, přece jen se mu podařilo dostat se ke komůrce a nahlédnout do ní. Když spatřil mladou krásnou dívku byl ochoten pro její záchranu obětovat cokoliv. Přivolal Běsa, aby čarodejnici odnesl do pekla a za to byl ochoten obětovat svoji duši. Pekelník se hned zjevil a rytíř podepsal pergamen vlastní krví. Pak se odebral na Horku aby naposledy zahnal ovce a těšil se, že vše dobře dopadne. Chytrá čarodějnice, ale všechny přelstila. Běs si byl svoji převahou natolik jist, že usnul na velikém balvanu a čarodějnice vyřkla nad ním tak silnou kletbu, že Běs zesláb a byl zcela bezmocný. Dupl tak vztekle, že se jeho kopyto otisklo do skály a zmizel do pekla. Čarodějnice se však s tím nespokojila, v kámen proměnila dívku, rytíře i všechny ovce na nedaleké Horce. Kouzlo se nakonec obrátilo i proti ní a na vrchu Bezvel zkameněla i ona sama.

Hrad Švihov je vodní gotický kamenný hrad nacházející se ve městě Švihov, vzdáleném 10 km severně od Klatov. Leží v údolí řeky Úhlavy, v krajině Pošumaví. Vodní pevnost Počátkem 14. století založili Rýzmberkové v blízkosti řeky Úhlavy při obchodní stezce z Bavorska přes Železnou Rudu a Klatovy na Plzeň městečko a postavili tvrz opevněnou vodními příkopy. V 15. století byla tvrz napadena a získána husity. Koncem 15. století spojil majetek rábské i švihovské větve Půta Švihovský z Rýzmberka a stal se tak jedním z nejbohatších i nejvlivnějších mužů v zemi. Záhy začala být schopnému a vzdělanému nejvyššímu sudímu Království českého tvrz malá, započal stavět velkolepý hrad. Ten byl vystavěn v letech 1480–1489 podle projektu architekta Benedikta Rieda. Po rodu Švihovských převzali hrad v roce 1548 Kavkové z Říčan, kvůli špatnému hospodaření je ale již v roce 1598 prodali rodu Černínů z Chudenic. Za třicetileté války byl hrad neúspěšně obléhán švédským vojskem. Když císař Ferdinand III. vydal nařízení o bourání hradů, aby se již napříště nestaly oporou nepřítele, mělo se to týkat i Švihova. Nakonec byla pobořena jen část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad až do roku 1945. Od r. 1949 byla stavba postupně rekonstruována zpět do své původní podoby. V současnosti spravuje hrad Švihov Národní památkový ústav v Plzni. V roce 2002 byl prohlášen za národní kulturní památku. Dispozice hradu Mezi českými hrady se jedná o jeden z nejmladších. Pozdně gotický hrad je tvořen dvěma obytnými paláci, pětipatrovou vstupní věží a hradní kaplí postavenou na baště. Pouze zčásti zůstala zachovaná hradba se čtyřmi baštami – Červenou, Bílou, Zelenou a Zlatou. Okolo hradu jsou 2 vodní příkopy – vnitřní na místě dnešního vnitřního nádvoří a vnější mezi vnitřní a pobořenou vnější hradbou. V případě potřeby mohly být velmi rychle naplněny ze tří okolních rybníků napájených kanály z řeky Úhlavy. Interiéry hradu přibližují návštěvníkům život v 16. století. Najdeme zde vybavení typické pro renesanční období – nábytek, gobelíny, cínové a olověné nádobí, keramiku, zbraně a brnění.  V Červené baště, kapli i v jiných prostorách hradu se zachovaly cenné nástěnné malby z 16. století (např. freska sv. Jiří). Přístupná je hradní zbrojnice, kuchyně s originálním vybavením, kaple, fraucimor nebo velký taneční sál s dřevěným renesančním kazetovým stropem původem z Dobrovického zámku. Zajímavostí může být např. hradní toaleta a s ní související prostředky "na vytírání" v době před 500 lety (byla využívána např. živá koťata, která pro tento účel bylo možné použít vícekrát). Po celou turistickou sezónu hrad žije nejen prohlídkami, ale také nesčetnými doprovodnými akcemi. Tipy na výlet Kromě blízké zříceniny hradu Kokšín, můžete v okolí najít židovský hřbitov Švihov. Navštívit můžete také pozdně barokní zámek Chudenice, zříceninu hradu Ruchomperk nebo zříceninu hradu Pušperk. Nedaleko odsud se dá vystoupit na rozhlednu Bolfánek. Ubytovat se můžete přímo ve Švihově.

V obci Kamenice, asi 20 km jihovýchodně od Prahy, poblíž známého zámku Štířín, stojí pseudogotický kamenický zámeček.  Historie zámečku Na místě kamenického zámku stávala kdysi středověká tvrz a Kamenice byla vladyckým zbožím. Založení tvrze samotné není však historicky doloženo. V roce 1266 je jako jeden z prvních majitelů tvrze připomínán vladyka Ratmír z Kamenice. V 15. století náležela kamenická tvrz Novému Městu pražskému, po nezdařeném odboji roku 1547 zkonfiskoval Ferdinand I. Novoměstským všechny statky, z nichž kamenický koupil roku 1550 Jan Frejnar z Branova. Tehdy byla kamenická tvrz uváděna jako pustá. Kamenická tvrz pak přešla až do roku 1763 mnoha majiteli, vystřídali se zde Lobkovicové, Pavel Michna z Vacínova, Arnošt z Valdštejna aj. Od roku 1763 se Kamenice téměř na sto let stala oblíbeným letním sídlem pražských arcibiskupů, kteří upravili panské sídlo do podoby pohodlnějšího zámku. Začátkem 19. století začínají v Kamenici Ringhofferové průmyslově zpracovávat měď, vystavěna je válcovna plechů – základ současného podniku Strojmetal. V roce 1820 zřídili ve starém poddanském mlýně měděný hamr, k němuž brzy přibyla tavírna mědi, snad i slévárna mosazi. Rod získává místní zámek až roku 1860 a v rozmezí let 1875 - 1880 jej přestavují podle návrhu architekta J. Stibrala v reprezentativní sídlo ve stylu novoanglické gotiky. Okolní krajina počala být postupně přetvářena ve velký lesopark. V roce 1945 byl majetek rodiny Ringhofferů zestátněn, dnes je však opět v soukromých rukou a bohužel je objekt veřejnosti nepřístupný. Dispozice zámku Samotný zámek je patrová budova, druhé patro tvoří pouze vyvýšená část středového rizalitu jižního průčelí. Výrazným prvkem stavby je nad okolní stromy vystupující čtyřpatrová věž zakončená cimbuřím. V anglickém parku, který je vidět hned při příchodu, zaujme původně raně gotický kostelík sv. Františka Serafínského a nápadný neogotický altánek, chybně považovaný za bývalou baštu vnějšího opevnění dávné tvrze. K půl kilometru vzdálené hrobce Ringhofferů se sochou „Ukřižovaný“ od J. V. Myslbeka vede přímo od zámku romantická cesta alejí. Objekt slouží v současnosti k rezidenčnímu bydlení a není přístupný veřejnosti. Ubytování najdete v hotelu Zámek Štiřín.