Skaryna Francisk žijící v letech 1490 – 1551 byl veliký běloruský vědec, humanista, lékař a knihtiskař. Byl vydavatelem prvního překladu Bible do běloruštiny. Bibli vytiskl při svém působení v Praze. Po návratu založil ve Vilniusu vůbec první východoevropskou tiskárnu. Na konci svého života se vrátil do Prahy, kde pravděpodobně v roce 1552 zemřel a je na neznámém místě pochován. Jeho působení dnes v Praze připomíná pamětní deska ve dvoru Klementina a památník na Brusnici.

Žižkovská televizní věž vysoká 216 m je nejen nejvyšší stavbou Prahy, ale i nejvyšší vyhlídkovou plošinou u nás. Zrod železobetonového gigantu stojícího v Mahlerových sadech byl provázen rozpaky a nelibostí veřejnosti. Kritice byl podroben vzhled, účel, umístění a obavy ze silného elektromagnetického zření. Vzrušené emoce, ale odvál čas a dominanta Prahy byla vzata na milost. Přípravné práce byly zahájeny v roce 1985, do provozu byl vysílač uveden 18.2.1992. Autory projektu byli ing. arch. Václav Aulický, dr. ing. Jiří Kozák a ing. Alex Bém. Hmotnost věže činí 11800 tun. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů železobetonová, 4 metry silná deska o průměru 30 metrů. Konstrukci tvoří tři ocelové tubusy o hmotnosti 2850 m, z nichž v hlavním jsou dva osobní výtahy, ve druhém nákladní výtah a ve třetím schodiště. Ve výšce 69,5 m je kavárna a restaurace pro 120 návštěvníků a ve výšce 93 m je prosklená vyhlídka. Ve výšce 190 m je připevněna televizní anténa zajišťující, ve výšce 118 m jsou anténní a vysílací agregáty radioreléových spojů. Vypočtená výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm. Věž nabízí fantastický výhled. Ohromujíc pohled na Prahu z ptačí perspektivy a za jasného počasí lze přehlédnout takřka celé Čechy až do vzdálenosti sta kilometrů. Na věži je umístěno 10 černých obřích soch miminek - Mimina Babies od sochaře Davida Černého. Každé z nich váží 100 kg. Sochy zde byly nejdříve od 29. 5. 2000, v listopadu 2000 byly sundány a znovu se vrátily na věž v říjnu 2001. Budou zde po dobu dvaceti let.Ovladatelná kamera na vrcholu Žižkovské věže.V roce 1992 ukončil svou téměř čtyřicetiletou službu televizní vysílač na petřínské rozhledně. Stavba věže které měla tento vysílač nahradit získal velkou politickou podporu, protože kromě vlastního účelu měl jako „deštník“ zastínit poslech „nepřátelských“ rozhlasových stanic – Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, BBC, Deutsche Welle a dalších. Četné občanské iniciativy protestovaly proti nadměrné zátěži životního prostředí silným elektromagnetickým zářením. Byly provedeny různá měření a bylo konstatováno, že je vše v povolené normě a hlasy utichly. Unikátní elegantní věž, často přirovnávána k raketě připravující se ke startu, stojí a slouží svému účelu. Žižkovská televizní věž drží svou výškou 216 m primát nejvyšší stavby v Praze. Věž se dotýká mraků ve výšce 474 m.n.m. Do 134 metrů dosahují tři kruhové tubusy, z nichž ten hlavní, který vede kabely do anténního nástavce, má průměr 6,4 m, další dva 4,8 m. V hlavním tubusu jsou dva výtahy, pohybující se rychlostí 4 m/s. Ve dvou dalších je provizorní výtah a nouzové požární schodiště. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů 4 metry silná železobetonová deska o průměru 30 metrů. Celková hmotnost věže je 11.800 tun. Výchylka věže na úplném vrcholu činí až 1,2 m. Díky vysílači má Praha nejen novou dominantu, ale i novou rozhlednu, kavárnu a restauraci. Ze tří prosklených vyhlídkových kabin umístěných ve výšce téměř 100 m se 351,45 m.n.m. otevírá pohled na město doslova z ptačí perspektivy. O 30 m níž jsou klimatizované kabiny vyhlídkové restaurace pro 50 osob, kavárny pro 54 osob a salonky pro 30 osob. Téměř u paty televizní věže se rozkládá starý židovský hřbitov. Jeho historie má mnoho společného se vznikem Olšanských hřbitovů. Pozemek k pohřebním účelům tehdy koupil od pražského magistrátu Andreas Nemis a od 16.1.1680 začali pražští židé pohřbívat své mrtvé na pozemku bývalé olšanské vinice, které zaujímala asi osminu rozlohy celého pozdějšího hřbitova. Vedle hřbitova si Židé postavili také svůj lazaret. Na starém olšanském hřbitově se údajně pohřbívalo i v době vypovězení židů z Prahy v letech 1745-48. Když Josef II. zakázal pohřbívání na všech hřbitovech uvnitř města, stal se morový hřbitov na Žižkově hřbitovem veřejným pro celý pravý „židovský“ břeh Vltavy. V roce 1787 byla za budovou lazaretu vyhloubena studna. Zachovala se dodnes, je už ovšem léta zazděná. Díky aktuárovi Koppelmannu Liebenovi víme, že okolo roku 1890 se tady každoročně pohřbívalo 200-400 lidí. Za více než jedno století bylo na starém židovském hřbitově na Žižkově pohřbeno takřka 38.000 osob. Nejnovější historie hřbitova je velmi smutná. I když přežil druhou sv. válku a nacistickou okupaci bez úhony, byla v roce 1960 zbořena vysoká obvodová zeď, náhrobky v jv. části byly povaleny a překryty navezenou zeminou a větší část pohřebiště byla přeměněna v Mahlerovy sady. Dnes už prakticky neexistují ani ty sady. Při hloubení základů byla zrušena většina hrobů ve střední části hřbitova a vybagrované náhrobky byly po několik měsíců vyváženy na skládku za Prahou. Zůstalo jen toto torzo v severní části hřbitova a restaurovány byly jen nejvýznamnější náhrobky rodiny Landaů.

Barokní zámek Dětenice se nachází ve stejnojmenné obci s přibližně 736 obyvateli, okres Jičín, Královohradecký kraj. O původu jména Dětenice První písemná zmínka o obci je již z roku 1052. Podle pověsti vznikla obec Dětenice za vlády knížete Oldřicha z rodu Přemyslovců, který prý lovil ve zdejších lesích a našel opuštěné děti. Ujal se jich, nechal jim postavit ves a pojmenoval ji Dětenice. Barokní krása v Českém ráji Zámek v Českém ráji byl původně vystavěn jako gotická tvrz synem Jaroslava z Hruštice Benešem v roce 1295. V 15. stol. se zde vystřídali rytířské rody Okořských, Smečků, Blektů, Valkounů a Černínů. Pak v roce 1503 vlastnil Dětenice panský rod Křeneckých z Ronova. Koncem 16. stol. přestavěl Bohuslav Křinecký tvrz na renesanční zámek. Na jeho připomínku je v zámku umístěna náhrobní deska, kde je jeho erb i jeho manželky Beatrice Zilvarové z Pilníkova, podle pověsti nejkrásnější šlechtičny v Čechách. Po bitvě na Bílé Hoře byl veškerý majetek Jiřího Křineckého zkonfiskován Habsburky pro podporu Fridricha Falckého. V roce 1622 získal zámek Albrecht z Valdštejna. Slavné časy pro zámek nastaly když Dětenice koupil hrabě Jan Kristián Clam-Gallas. Nechal v letech 1762-1765 přestavět renesanční zámek na pozdně barokní sídlo, a tak se nám zachoval dodnes. Později vlastnil Dětenice baron Jakub Wimmer z Wiemmersbergu. K jeho smůle se ovšem nechal zlákat mámivou vidinou snadného a rychlého zbohatnutí na burze. Špatně investoval a o panství přišel. Následně zde sídlil Jan Filip Wessenberg, který byl ministerským předsedou Habsburské monarchie a po revolučních událostech v roce 1848 našel v Dětenicích útočiště. Po něm se stali majiteli zámku Maltézští rytíři, které v roce 1903 vystřídala rodina židovského průmyslníka Adolfa Blocha. Ovšem jakoby zdi zámku přinášeli smůlu burzovním spekulantům. Blochův syn investoval celý rodinný majetek do jakéhosi pochybného obchodu s drahými kovy a přišel úplně o vše. Když se v roce 1948 stal majitelem Dětenic stát byl v útrobách zámku zřízen internát. V roce 1998 koupili zámek manželé Ondráčkovi, kteří vlastní dětenický zámek dodnes a také ho zrekonstruovali do současné podoby podle dochovaných pramenů. Středověká krčma a hotel V současnosti žije zámek vlemi pestrým kulturním životem - konají se zde historické programy, rokokové plesy a středověké hostiny. Zámecké interiéry jsou vybaveny převážně barokním a klasicistním nábytkem a dalšími předměty uměleckého řemesla. Stěny a stropy jsou zdobeny freskami a nástěnnými malbami, některé ještě rokokovým nebo klasicistním štukem. Je zde sbírka obrazů, zbraní a děl z námořní bitvy Maltézských rytířů s Osmanskými Turky. V prvním patře shlédneme sál na pořádání oslav a taneční zábavy, kde nás jistě zaujme vycpaný tygr. V této místnosti jsou také vystavené mince a předávací listiny zámku. Byli nalezeny při rekonstrukci v zámecké věži, která je původní. Vedle zámku je park, kde můžeme vidět kašnu s kentaurem. Součástí dětenického areálu je také zámecký pivovar se staročeskou krčmou, hotel a zámecká stáj. Tipy na výlet V Dětenicích najdete také Památník rodu Foersterů. Nedaleko odsud můžete najít renesanční zámek Staré Hrady, barokně upravený zámek Rožďalovice, Muzeum Rožďalovice nebo Galerii Melantrich. Ubytovat se můžete přímo v Dětenicích.

Římskokatolický kostel sv. Kateřiny panny a mučednice se nachází v ostravském městském obvodě Hrabová. Původní dřevěný kostel sv. Kateřiny pocházel pravděpodobně již z poloviny 14. století, avšak první písemnou zmínku o něm máme až k roku 1564. Patřil mezi nejstarší církevní stavby Ostravy. V letech 1527–1617 spravovali farnost čeští bratři s vlastní školou a po jejich vyhnání sem byl roku 1633 dosazen katolický kněz. V 17. století došlo k významné opravě kostela, při které byl roku 1660 do věže zavěšen nový zvon Maria. Za II. světové války utrpěla věž průstřelem dělostřeleckého granátu a zároveň byla poškozena střecha. Škody však byly rychle opraveny. Poslední náročná úprava proběhla v roce 2000, během které byla vyměněna střešní krytina a několik nosných prvků. Bohužel na jaře roku 2002 celý kostel vyhořel, zbyla jen část sakristie a severovýchodní stěna kněžiště. Z lodi a věže zůstaly jen ohořelé trámy, zničen byl i barokní zvon Maria. O rok později byla zahájena obnova kostela s použitím fragmentů z původní stavby i starých tesařských postupů. Kopie kostela s moderním mobiliářem byla dokončena na podzim roku 2004 a zároveň slavnostně vysvěcena. A.Š.