Náměstí Barikád leží na mírném svahu a je zaplněno zelení. Severní stranu lemuje Roháčova ulice, jižní stranu Žerotínova ulice. Název náměstí je odbozen od povstání v květnu 1945 proti německým okupantům, kdy se na řadě míst Prahy stavěly barikády.

Historie Vinořského zámku. Dávná historie obce Vinoř sahá až do roku 1088. Název dostala zřejmě od osobního jména Vinor, v historických análech se vyskytuje i jako Vinař nebo Weynor. Ve 14. století vlastnili statek pražští měšťané. V zápise ze 14. století se objevuje i trvz, která byla opuštěna v polovině 17. století. V roce 1650 koupil Vinoř Heřman Černín z Chudenic tomuto rodu pak patřilo panství až do roku 1918. Heřman Černín ale umřel sám bezdětný necelý rok po zakoupení Vinoře. Tu zdědil vnuk jeho bratra Jan Černín. Ve 2. pol. 18. století založil hrabě Wolfgang Maria novou černínskou větev vinořských na panství, které vzniklo spojením původně samostatných statků ( Vinoř, Cvrčovice, Radenice, Satalice, Kbely, Miškovice ). Ještě předtím ale František Josef Černín, zřejmě na místě původní tvrze postavil v letech 1719-24 bohatě členěný barokní zámek. Díle pověřil význačného architekta F.M.Kaňku. Vznikla jednopatrová stavba čtvercového půdorysu. V přízemí vedou tři vysoké obloukové vstupy do sally terreny, v patře je střední dvorana osvětlená polygonálním věžovitým světlíkem s mansardami, v interiéru je bývalá kaple sv. Jana Nepomuckého. Do dnešní podoby byl zámek upraven v letech 1919-20. Po svém dokončení byl zámek bohatě zařízen – majitelé sem přivezli obrazy z pražského Černínského paláce na Hradčanech, něco přidali i z rodinných zásob. Současnost Vinořského zámku. V posledních letech obývala zámek Česká armáda. Pro veřejnost je Vinořský zámek uzavřený.

Historie hradu Počátky hradu sahají před rok 1375, kdy hrádek prodal Hanuš z Helfenburku pražskému arcibiskupství. Nástupce Jana Očka z Vlašimi, arcibiskup Jan z Jenštejna hrad velkoryse přestavěl. V bouřlivých dobách hustiských válek poskytl hrad útočiště arcibiskupovi Konrádovi z Vechty, který zde roku 1431 zemřel. Helfenburk pak přechází do šlechtických rukou rodu Smiřických. Roku 1467 byl hrad dobyt. Hrad střídal majitele a obydlen byl ještě po celé 16. století. Po roce 1591 zpustl. Podoba hradu Původní skalní hrad využívající skalního útvaru nebyl nijak výstavný a dominantním materiálem bylo dřevo. Vodním zdrojem byla studna mezi skalními bloky opatřená rumpálem. V další fázi dostal zděný palác a několik dalších lehčí konstrukcí. V nádvoří byla vyhloubena nová studna opatřená mohutným šlapacím kolem. V této době také vznikla kaple na skalní věži. Za Jana z Jenštejna byla přestavěn obytný palác a úprav se dočkaly i další dispozice. Zásadní přestavbou byla ale výstavba nového hradebního okruhu, kdy hrad získal dvojnásobnou plochu. Byla vybudována nová hradební zeď s ochozem a cimbuřím, v čele pak s obytnou čtverhrannou věží s poledním patrem vysazeným na okružní římse. Druhé patro věže obsahovalo sál vybavený prevétem. V novém ohrazení byly vybudovány dvě brány s kolébkovým padacím mostem. Jedna pak byla s brankou pro pěší. Hrad dnes Do dnešní doby se nejvíce zachoval právě naposledy vybudovaný mohutný hradební pás se čtverhrannou veží i když necitlivě restaurovanou. Do hradu se i dnes vchází branou vedle níž je branka pro pěší. Dále se pak v hradním areálu zachovaly zbytky paláce, konírny s cisternou a zmíněná kaple ve skalním pylonu. Hradní areál je volně přístupný, vstup do věže je pak možný v sezóně. Tipy na výlet Na výlet můžete jít na hrad Úštěk, zříceninu hradu Ronov, zříceninu hradu Hřídelík, podívat se na pískovcovou skálu Smrtka, zříceninu hradu Vítkovec nebo barokní zámek Stvolínky. V Kravařích najdeme expozici lidového bydlení.  Ubytování si můžete vybrat třeba v Úštěku.

Více jak 7,5 km západním směrem od Přední Výtoně v blízkosti německých hranic se nachází zbytky kdysi barokního kostela sv. Václava. Kostel je jako farní uváděn již ve 14. Století. Původně gotický kostel byl zasádně přestavěn okolo roku 1673 v barokním slohu. Vnitřek kostela byl pozdně renesanční. Roku 1738 byl povýšen na děkanský kostel. Hlavní oltář byl dvojitý. Uprostřed něho byl obraz zavraždění sv. Václava. Dále se zde nacházela dřevěná kazatelna. V 50. letech 20. století se ocitla obec s kostelem v pohraničním pásmu a byla určena k demolici. Kostel byl speciálním demoličním komandem odstřelen 9.6.1959. Postupně zanikla i celá obec. Dnes zde z celé bývalé obce Rychnůvek nacházejí jen zbytky tohoto kostela (opodál pak ještě zbytky bývalé školy). Na místě kde stával oltář byl vztyčen dřevěný kříž. Dne 10.8.1991 po dlouhé době zde opět sloužil mši páter Horst Prieschl. Na pietně udržovaném místě najdeme i pár náhrobků jako pozůstatek kdysi hřbitova při kostele.