Jedlová (774 m) je dominanta Lužických hor, tyčící se nad městečkem Jiřetín pod Jedlovou. Především díky rozhledně, která stojí na jejím vrcholu a jež je jednou z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších u nás. Její osud je velmi pestrý. Smutné mezidobí je orámované krásným začátkem a ještě krásnější současností. Byla otevřena roku 1891 a o její výstavbu se zasloužil, podobně jako u většiny rozhleden té doby, turistický spolek. V tomto případě jiřetínská sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy. Současně byl vedle věže zprovozněn hostinec, který zde nechal postavit majitel panství kníže Kinský. Rozhledna se velmi rychle stala cílem mnoha turistů. Nebylo divu, protože stavba je to opravdu krásná a výhled, který nabízí je ještě krásnější. Je to 23 metrů vysoká masivní věž, vystavěná z kamene. Je zakončena cimbuřím, nad nímž se zvedá ještě dřevěná věžička, která kryje schodiště, které má 122 stupňů. V minulosti na rozhledně bývala umístěna lucerna, která v noci usnadňovala místním orientaci. Po Druhé světové válce zanikla turistická chata a v důsledku toho začal i úpadek rozhledny. Na začátku 90.let kdy byla již v havarijním stavu ji zachránil podnikatel Josef Krejčí, který ji po opravě společně s turistickou chatou znovu zprovoznil. Při krásné viditelnosti nabízí neopakovatelný pohled na hraniční horský pás od Sněžky až po Klínovec. Je otevřena celoročně.

Základní škola - fakultní škola PF UK v Praze Uhříhněvsi.

Území Letné tvoří návrší na levém břehu Vltavy na katastru Holešovic. Letenské sady, Letenská pláň a přilehlé okolí. Název je odvozen od výrazu Sluneční hora.Za panování císaře Karla IV. byly svahy Letenské pláně obrácené k jihu osázeny vinnou révou. V 17. a 18. století v důsledku častých válečných událostí na Letné stejně jako na jiných místech v tehdejším pražském okolí, vinice postupně pustly. Ještě na konci 17. století bylo letenské návrší téměř prázdné, přestože zde stála stará kaštanová alej lemující cestu od letohrádku královny Anny k jagellonskému hrádku v Královské oboře. V letech 1715-17 byl na letenské pláni postaven reprezentační letohrádek pro místodržícího Františka Josefa Waldštejna a jeho ženu Markétu Černínovou. S největší pravděpodobností stavbu projektoval pražský architekt František Maxmilián Kaňka. Letohrádek zde ale nestál dlouho, 26.11.1741 spojená francouzská, saská a bavorská vojska po kratším obléhání dobyla Prahu. Když zhruba po roce, pod tlakem rakouských vojsk musel Prahu opustit, vyhodili zákopníci letohrádek do povětří. Okupačníci také kromě toho pokáceli zmíněnou kaštanovou alej. Rozhodující zásluhu na zřízení sadů přibližně v dnešní podobě měla ve 40. letech 19. století pražská obec. Bylo to v době vlády osvíceného pražského místodržícího, hrabě Karla Chotka. Dnes jsou Letenské sady oblíbeným rekreačním místem obyvatel města s krásným výhledem na Staré Město, Malou Stranu, Pražský hrad a další okrajové čtvrtě centra města.

Josef Stepling (1716 Regensburg - 1778 Praha) byl jednou z mnoha osobností, které spojily svůj životní osud a profesní kariéru s Klementinem. Stepling, byl německý matematik, fyzik a astronom. Do Čech se vydal proto, že matka byla Češka a když Steplingův otec zemřel chtěla se vrátit domů. Stepling začal v Praze navštěvovat jezuitskou školu a roku 1733 byl přijat i do řádu Tovaryšstva Ježíšova a poslán na vyšší studia do Olomouce, Kladska a nakonec zpět do Prahy. Vedle oblíbené matematiky vystudoval i teologii a byl vysvěcen na kněze. Právě díky neúnavnému úsilí Steplinga byla v Klementinské koleji zřízena astronomická observatoř, odkud on sám stanovil astronomickou polohu Prahy a prováděl nejrůznější vědecká pozorování a měření. Přednášel na základě vlastních výzkumů, pokusy konal veřejně, zabýval se i meteorologií. Úctu k jeho dílu a pedagogickému úsilí dodnes připomíná pomníček s Amorkem a dedikací císařovny Marie Terezie na nádvoří Klementina. Byl postaven roku 1780.