Židovská kultura a tradice, které zanechaly v dějinách Česka velmi význačnou stopu, mají své zastoupení i na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je jím unikátně zachovaná židovská čtvrť v jihozápadním městě Moravy v Třebíči. Třebíč leží mezi městy Brnem, Jihlavou a Znojmem, a je bohatá na nejrůznější církevní památky, z nichž nejslavnější je románsko-gotická bazilika sv. Prokopa, která byla na seznam UNESCO zapsaná spolu s židovskou čtvrtí. Unikátní židovská čtvrť Třebíč nabízí kromě jedinečných staveb také ojedinělý a jedinečný příklad blízkého soužití křesťanské a židovské kultury od středověku do 20. století. Počátky města se datují od roku 1101, kdy zde moravští Přemyslovci, Oldřich Brněnský a Litold Znojemský, založili Benediktýnský klášter. Díky své poloze na březích řeky a štědrosti zakladatelů se stalo toto místo významným střediskem náboženského života a vzdělanosti. První důkazy o židovských obyvatelích pochází z roku 1410, židovská obec je doložena v 16. století. Od konce 18. století zde byla jedna z nejpočetnějších židovských obcí na Moravě. Tato čtvrť je cenná hlavně původními domy a původním historickým půdorysem. Židovská čtvrť nabízí na velmi stísněném prostoru charakteristické znaky židovské urbanistiky. Můžeme zde tedy vidět poměrně hustou zástavbu, křivolaké uličky, temné zákoutí, klenuté průchody a romantická náměstíčka. Čtvrť čítá na 120 obytných domů, které doplňují objekty bývalých židovských institucí - radnice, školy, rabinátu a chudobince. Zadní synagoga navíc nabízí ve své expozici dobové informace o historii židovské čtvrti. Přední synagoga dnes slouží jako modlitebna Československé církve husitské. V současné době v Židovské čtvrti již nežijí původní obyvatelé, proto již objekty neslouží svému účelu. Ve městě se nachází i židovský hřbitov. Byl založen zřejmě na počátku 17. století (písemně doložen roku 1636) a v roce 1888 byl rozšířen o novou část. Svou rozlohu takřka dvanácti tisíc čtverečních metrů patří k největším v České republice. Na ploše pohřebiště se nalézá téměř 11000 hrobů a 3000 kamenných náhrobků (nejstarší pochází z roku 1625), mezi nimi též cenné kameny barokního a klasicistního typu. Součástí hřbitova, který je jedním z nejlépe dochovaných a největších židovských hřbitovů v Evropě, je obřadní síň z roku 1903 s unikátně dochovaným interiérem, kde se dodnes konají pohřební obřady podle starých židovských tradic. Po Jeruzalému jsou Třebíčské židovské památky jedinými, které byly samostatně zapsány na Seznam UNESCO, stalo se tak v roce 2003. Bazilika sv. Prokopa Románsko-gotická bazilika sv. Prokopa byla zapsána na Seznam UNESCO rovněž v roce 2003. Původně byla bazilika zasvěcena Panně Marii, ovšem kvůli častým devastacím, které utrpěla v průběhu mnoha válek, byla od 1. pol. 16. stol. využívána k účelům světským. Po obnově byla bazilika zasvěcena sv. Prokopovi a opět využívána církví. Nejcennější částí baziliky je vstupní portál, který pochází z počátku 13. století a zajímavé na něm je to, že byl znovu objeven až v roce 1862. K cenným částem baziliky patří rozsáhlá románská krypta, jejíž gotickou klenbu podepírá 50 sloupů a polosloupů, z nichž každý má originální hlavici. Původní více než sedm století stará výdřeva stropu mezi kamennými žebry klenby navozuje atmosférou středověku - na konci 16. století byla krypta využívána jako pivovarský sklep. Třebíč stojí rozhodně za návštěvu.

Vznik zámku Jedinečnou stavbou města je zdejší zámek. Podle archeologů stálo v Pardubicích panské sídlo již na konci 13. století. V dochované podobě pochází pardubický zámek hlavě z přestavby, podniknuté na přelomu 15. a 16. stol. pány z Pernštejna. Pernštejnové zabrali rozlehlé území, které dokonale opevnili mohutným hliněným valem s hradbou na úpatí a vodním příkopem kolem. Uvnitř tohoto areálu vyrostl palác, který vyhovoval nárokům pronikajícího renesančního stylu života aristokracie. Mezi hradem a zámkem V Pardubicích je tedy k vidění jedinečný přechod mezi hradem a zámkem, je zde vodní hrad s mohutnými zemními valy, poskytujícího dokonalé renesanční pohodlí zámku. Monumentální malířskou výzdobu, nejstarší renesanční malby u nás, najdeme v interiéru zámku. Zámek je navíc sídlem Východočeské galerie i Východočeského muzea, a tak nám nabízí mnoho různorodých expozic. Milovníci přírody, skla, hraček i historie si přijdou na své. Tipy na výlet Vydat se můžete třeba do Muzea perníku a pohádek v obci Ráby. Zajímavým místem pro delší pobyt jsou nedaleké Lázně Bohdaneč. Zříceninu gotické věžové tvrze najdete ve Svojšicích. Dále v okolí najdete zámek Kunětická Hora, zámek Choltice nebo  kostel sv. Václava v Jezbořicích. Ubytování najdete přímo v Pardubicích.

Historie zámku Obec Svojšice se poprvé připomíná roku 1241, kdy zde měl několik dílů Milota ze Svojšic. Zdejší tvrz je poprvé zmiňována roku 1427, kdy ji Benigna z Toušic postoupila i s dvorem svému manželovi Mikuláši ze Zásmuk. Z původní svojšické tvrze pocházejí zřejmě zbytky příkopu kolem dnešního zámku a některé jeho základové zdi. Takto spojená ves s vodní tvrzí a dvorem často měnila majitele. V roku 1606 ji získal od Adama mladšího z Valdštejna, Karel z Dubé a na Pýšelích, kterému byla za účast na stavovském povstání v roce 1622 zkonfiskována. V roce 1624 získal zkonfiskovaný majetek jeho vnuk Karel Eusebius Mracký, který zahájil násilnou rekatolizaci panství, což mělo za následek povstání poddaných, kteří tvrz a kostel ve Svojšicích vyplenili. Po těchto událostech koupila panství roku 1638 Anna Kamila z Enkenfurtu. Nová majitelka začala tvrz přestavovat na raně barokní zámek, který dokončil další majitel Michal Osvald z Thunu. Po několika dalších změnách majitelů koupil Svojšice v roku 1738 hrabě Michal Jan Althan, který je připojil ke svému panství Králíky. Zámek v roku 1751 vyhořel a byl pak v letech 1755 - 1758 přestavěn podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Při této přestavbě byl zámek upraven stavebně i umělecky. V jižním křídle byla přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého a kolem zámku byla zřízena zahrada a park. Těmito úpravami získal exteriér zámecké budovy rokokový vzhled. V této podobě se dodnes dochovala úprava západního a severního křídla. V zrekonstruovaném zámku se však Althanové zdržovali jen málo. V roce 1775 bylo panství opět obsazeno vzbouřenými poddanými, ale neúspěšně. K poslednímu velkému stavebnímu zásahu do svojšického sídla došlo v roce 1847 za Michala Josefa Althana, kdy byl porušen původně jednotný rokokový charakter stavby. Současně s přestavbou zámku byly do dnešní podoby upraveny i hospodářské budovy areálu. V zámku umístil Michal Josef Althan knihovnu s ekonomickými spisy. Althanům náleželo svojšické panství do roku 1923, kdy jej při první pozemkové reformě postoupili řádu anglických panen. Tehdy byl zámek přizpůsoben charitativním účelům. V letech 1995 – 2000 proběhla památková obnova celého zámeckého objektu. V současné době patří zámek Ústavu sociálních služeb a slouží jako domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný. Dispozice zámku Zámek Svojšice je čtyřkřídlá budova kolem téměř čtvercového nádvoří. Východní a jižní křídlo jsou dvoupatrové, severní a západní jednopatrové. Nároží zámku jsou zdobena věžemi. Do nádvoří se severní a západní křídlo otvírá zasklenými pilířovými arkádami, na jižním a východním křídle jsou tyto arkády jen naznačeny ve fasádě. V okolí můžete navštívit i další památky, jako například tvrz Malotice,  tvrz Lošany nebo zámek Bečváry. V regionu stojí jistě za návštěvu město Kouřim a Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Ubytování naleznete v Kolíně.

Bývalý konvent minoritů u kostela sv. Anny v Kuklenách se nachází na západním okraji města Hradce Králové. V současnosti je spravován kongregací Dcer Panny Marie Pomocnice (salesiánky). Minorité se usadili v Kuklenách poté, co byl v letech 1776–1778 při výstavbě nového opevnění Hradce Králové zbořen jejich původní konvent na Pražském předměstí. O výměně místa se patrně nějakou dobu již uvažovalo, o čemž svědčí dochovaný (ale nerealizovaný) projekt Josefa Jedličky z roku 1767. Základní kámen k novému klášternímu areálu byl položen 2. července 1777, přičemž samotná stavba probíhala poměrně rychle. Již roku 1784 byl vysvěcen nový kostel sv. Anny, bohužel budova konventu se své konečné podoby nedočkala. Důvodem bylo zrušení zdejší komunity v rámci josefínských reforem v roce 1789. Před zánikem ji neochránilo ani zřízení fary při konventu. Kostel sv. Anny zůstal nadále jako farní a část kláštera byla proměněna ve školu. Bývalý klášterní areál, vystavěný dle plánů Matouše Walcha, tvoří jednolodní kostel sv. Anny (orientovaný k severu) s iluzivní malbou hlavního oltáře z roku 1779 od Josefa Kramolína. Ke kostelu přiléhá na západní straně nově zrekonstruovaná budova konventu. A. Š.