Městská část Praha - Dubeč je součástí správního obvodu Praha 15.

Zřícenina hradu se nachází na ostrohu nad soutokem Jizery s Mohelkou u obce Mohelnice nad Jizerou. Historie hradu Hrad či spíše tvrz byla postavena zřejmě ve druhé polovině 14. století a jejím prvním známým majitelem byl Matěj Pomazánka ze Zlivě. Dále tvrz patřila Čúchům ze Zásady. V roce 1452 kupuje hrad Jiří z Poděbrad. V roce 1490 vlastní hrad Frycek z Daliměřic. Za dalšího majitele je hrad pravděpodobně opuštěn, neboť v roce 1520 se připomíná jako pustý. V roce 1560 kupuje neužívaný hrad Zikmund Vančura z Řehnic a na Valečově, který ho nechal přestavět na zámek. Ten pak střídal majitele až ho roku 1604 koupil Václav Budovec z Budova. V roce 1695 jej získávají Valdštejnové. Zámek pak byl užíván až do počátku 19. století. Tehdy ho postihl požár a následně byl ponechán svému osudu. Během krátké doby se změnil ve zříceninu. Podoba hradu Hrad či původně spíše tvrz byla založena na nepříliš výrazném a výhodném výběžku ostrožny. Za nejstarší část dnešní zříceniny se považuje dvoutraktový palác s valeně zaklenutými suterény na severní straně. Na jižní straně stávala čtverhranná věž, dnes dochovaná jen v terénních pozůstatcích. Celou severozápadní a jihozápadní stranu areálu pak zaujímal výstavný renesanční palác. Areál hradní zříceniny je volně přístupný. Tipy na výlet V blízkém okolí můžete také navštívit zříceninu největšího skalního hradu v Čechách Valečova, zříceninu hradu Drábské světničky, zámek Mnichovo Hradiště nebo třeba vrch Mužský. Na výlet se můžete vydat také na zříceninu hradu Kozlov, na zámek Hrubá Skála, zříceninu skalního hradu Kavčiny, zámek Sychrov nebo přírodní pískovcový útvar Adamovo lože. V Turnově je k vidění Muzeum Českého ráje, Dlaskův statek nebo třeba chrám Narození Panny Marie. Pokud hledáte ubytování, vybrat si můžete třeba v nedalekém Turnově a nebo Mnichově Hradišti.

Schwarzenberský plavební kanál je jednou z největších a nejkrásnějších technických památek na Šumavě. Celý kanál má délku 52 km a začíná na česko-rakouské hranici tzv. Rosenauerovou nádržkou a ústí do řeky Mühl. Byl budován od roku 1789 a celý byl dokončen v roce 1823 podle návrhu Josefa Rosenauera. Stavba proběhla ve dvou etapách. Při první etapě byla postavena část dlouhá 31,6 km od ústí řeky Mühl až k Jezernímu potoku (do míst pod obcí Jelení). Druhá část od Rosenauerovy nádrže až k Jezernímu potoku tedy napojení na první část kanálu byla postavena v letech 1821-1823, již po smrti projektanta Rosenauera. Součástí této druhé části je původně 429 m dlouhý tunel, po úpravě oblouku má dnešních 389 m. Šířku má 2,7-2,84 m a výšku 3,16 m. Vystřílen byl pod vrchem Plešivcem.Stavba kanálu si vyžádala 254.568 zlatých přičemž jen tunel stál 41.000 zlatých. Kanál byl ziskový jen v roce 1795 přinesl čistý zisk 24.000 zlatých. Stavba kanálu poskytla práci až 1.000 osob.Až do roku 1891 probíhala tzv. Vídeňská plavba. Což znamenalo že bylo dříví plaveno až na konec kanálu kde pak bylo překládáno na čluny a plaveno po Dunaji do Vidně. Zpočátku bylo možno plavit pouze palivové dříví o délce 75-90 cm. Když se ve druhé polovině 19. století začalo uplatňovat jako palivo uhlí byl kanál v 80. letech 19. století upraven na plavení kmenů až do délky 19,5 m. V této době byl postaven i Hafenkriegský smyk (3,8 km) na překladiště v Želnavě, kde bylo dřevo překládáno na Vltavu a plaveno přes Prahu až do Hamburku. Ještě do roku 1916 se plavilo ještě do Haslachu, pak byl již kanál využíván jen na české straně. Poslední plavební příkaz byl vystaven v roce 1961 pro plavení klád z polesí Stožce a Plešného ke dřevoskladu v Nové Peci. Pak začal kanál chátrat i když proběhly v letech 1970-1980 některé rekonstrukční práce. V současné době je kanál rekonstruován a využíván k turistickým účelům.Nejen výstavba, ale i provoz kanálu měla zásadní vliv pro rozvoj okolí, hlavně zaměstnanost. V létě se dřevo kácelo aby proschlo, v zimě se pak sváželo ke kanálu a s táním sněhu (kdy byl dostatek vody) bylo plaveno. Samotné plavení zajišťovalo přibližně 200 osob, na výlov dřeva pak pracovalo dalších přibližně 300-350 lidí. Během 100 let provozu bylo přepraveno 8 mil m3 dřeva.Na kanále se nachází 87 mostů, 80 vodních propustí, 22 stavidel. Minimální plavební výška hladiny byla 50 cm, rychlost 3,6 km/h a denní výkon 3-4 m3 na osobu. K napájení kanálu sloužilo několik nádrží. Tím největším je Plešné jezero, které spojuje s kanálem Jezerní smyk, pak Jelení jezírko (Jelení smyk) a nádrž Říjiště na koňském potoce. Říjiště mělo obsah 6.000 m3 a s kanálem jej spojuje Kobylí smyk o délce cca 1.080 m. U napojení Kobylího smyku do kanálu byl v roce 1805 postaven na kanále akvadukt (dlouhý 85 m, vysoký 7,5 m), který překonává rozšířené údolí Koňského potoka.

Hladová zeď, které se také říkávalo Zubatá nebo Chlebová, je hradba na pražském Petříně, kterou budoval v letech 1360 - 1362 český král Karel IV. Dle lidové tradice se považuje za důvod jejího vybudování skutečnost, aby na její stavbě našla obživu část nezaměstnané městské chudiny, která v té době byla postihnuta velkým hladomorem. To že hladoví a nezaměstnaní na její stavbě pracovali je jistě pravda, ale hlavní důvod její stavby byl mnohem prozaičtější. Šlo o strategické zlepšení obrany schopnosti Prahy proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4–4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a osmi předsunutými věžemi, tzv. bastiony. Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům. V roce 1624 byla zeď opravena, a v polovině 18. století z příkazu císařovny Marie Terezie dále opevněna. Poté přišly na řadu různé stavební úpravy, probourávání průchodů a jejich opětovné zazdívání. Jeden z bastionů je dnes základem hlavní kopule Štefánkovy hvězdárny.