Kostel sv. Michaela v Maršíkově byl postaven v roce 1609 na místě starší svatyně, která musela být pro špatný stav stržena. Kostelík se ve své původní podobě dochoval prakticky dodnes. Jen v roce 1757 bylo provedeno barokní cibulovité zakončení věže. V letech 1655-1657 proběhly větší opravy kostela, interiér byl vydlážděn velkými plotnami z krupníku. Další rekonstrukce proběhla na počátku 30. let 20. století, následně pak v roce 1964, 1972 a poslední v roce 2000. Kostel je podélného půdorysu s polygonálním závěrem, do střešní konstrukce vestavěnou osmibokou věží, předsíní a sakristií na severní straně. Loď kostela je 14 m dlouhá, 11,5 m široká a kněžiště má hloubku 6 m. Kostel kryje vysoká valbová střecha pokrytá šindelem. V interiéru se nachází oltář s obrazem archanděla Michaela (vysvěcen roku 1649) s novým obrazem namalovaným v roce 1670, obraz sv. Máří Magdalény v krásném vyřezávaném rámu (dar zdejšího rychtáře roku 1657). Boční oltáře Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a kazatelna jsou rokokové z let 1776-1777. Barokní část tvoří obraz Nejsvětější Trojice. Kostel má kazetový strop, v kněžišti se nachází dřevěná klenba napodobující pravou. Konají se zde pouze dvě mše do roka, jinak přístup do kostela umožní správce bydlící v jeho sousedství.

Hanavský pavilón, novobarokní stavba z litina, byl vyroben u příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1891. Byl nainstalován na Výstavišti a po zrušení výstavy přemístěn na současné místo v letenských sadech. Hanavským je nazýván proto, že byl vyroben v Komárovských slévárnách, které patřily knížeti Vilému Hanavskému.

Židovský hřbitov se nachází asi 1,5 km jihozápadně od centra města při silnici na Vranín, vlevo kousek za železničním přejezdem. Založen byl v nedávné době v roce 1908 a užíván až do druhé světové války. Na poměrně velké ploše 1422 m2 se dnes nachází jen velmi málo náhrobků (cca 43) pocházející od doby založení do roku 1942. Hřbitov je ohrazen zdí v dobrém stavu a uzamčen. Dochována je obřadní síň i domek hrobníka, který dodnes slouží k obytným účelům.

Kouzelné městečko Štramberk nabízí mnoho lákadel. Jedním z nich je i jeho lidová architektura - městská památková rezervace Štramberk. Soubor více než stovky valašských domů najdeme v uličkách V kútě, Zauličí, Kopec, Dolní ulice, Vrchní ulice, Dolní a Horní Baša. Nejhezčí je Jaroňkova ulička, které se také říká štramberská Zlatá ulička. Některé z domů jsou až 300 let staré. Domy jsou většinou obráceny do ulice vysokým štítem. Plocha štítu je svisle deštěná, laťová, pod kuklou někdy uvidíme obloučkový vlys. Sruby jsou postaveny z mohutných neotesaných klád, materiál na stavby se dovážel z beskydských lesů. Zdejší lidová architektura je unikát o to hodnotnější, že chalupy jsou pořád obydlené, starousedlíky i mladými lidmi. Městská památková rezervace se tak nestala jen "mrtvým" muzeem. Většina domů e zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek.