Původně středověká ves existujcící již ve 12. století. Nácházelo se zde panské sídlo, doložené spolu s kostelem ve 13. století. Podle pověsti zdejší tvrz vystavěla a využívala sv. Ludmila. Vzhledem k tomu že tato světice žila již v 9. a 10. století nemá tato pověst reálný základ. Kromě svatovítské kapituly vlastnily část Kopaniny i různí šlechtici, největšího významu dosáhli Chotkové, majitelé zdejšího dvora od roku 1408. Za hustiských válek se Kopaniny zmocnili Pražané. Po třicetileté válce se zdejších statků ujali jezuité a připojili je ke svým Tuchoměřicím. V roce 1974 se obec stala součástí Prahy a dnes je MČ Praha – Přední Kopanina součástí správního obvodu Praha 6.

Ještěd je 1012 m vysoká hora na severu Česka, ležící jižně od Liberce. Je součástí ještědského hřbetu a byla odedávna považována za jednu z hlavních dominant severních Čech a za symbol města, rozprostírajícího se pod ním. Jsou zde unikátní terasy, osamělé skály či skalní hradby. Pro místní obyvatele byl vždy něčím zvláštním a mýtickým. Podle kronikáře Johanna Cazla Rohna byl prý v roce 1737 poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kříž, první z řady křížů na Ještědu. Byl kamenný a odolával větrům i bouřím až do roku 1812. Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné. Nepominutelnou památkou je Rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828. Počátky zájmu o Ještěd lze najít již v polovině 19. století,, kdy se začal stávat častým cílem turistů, které lákal zejména výhled do okolí, kdy za dobrého počasí je vidět i Praha. Turisté se na vrcholu krom krásného výhledu chtěly i občerstvit a tak už v roce 1844 manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova, o letních nedělích zřídili prodej občerstvení z přinesených zásob. Jejich prodejní místo bylo v průběhu let vylepšováno. V padesátých letech zde tedy stála dřevěná bouda a v roce 1868 také první kamenný dům, kde kromě občerstvení nabízeli manželé Haslerovi návštěvníkům i nocleh. Budova byla pojmenována po knížeti Rohanovi. Počet turistů na vrcholu stále rostl, proto byla pro jejich potřeby v roce 1876 vystavěna první pětimetrová dřevěná rozhledna. Roku 1889 musela být kvůli nebezpečí zřícení odstraněna a její místo zaujala šestiboká, ale opět jen dřevěná, rozhledna. Jak se dalo čekat, roku 1902 byla uzavřena a rok nato kvůli špatnému stavu stržena. Na přelomu století zařízení na vrcholu již svou kapacitou nevyhovovala služeb. Horský spolek projekt i realizaci libereckému staviteli Schäferovi, který stavbu provedl za pouhých 6 měsíců od položení základního kamene. Slavnostní otevření nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Budova s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, byla velkolepým kamenným hotelem. Tato jedinečná stavba s bohatou historií ukončila svůj provoz tragicky, v zimě roku 1963. kdy kvůli neopatrnému rozhmrazování hotel lehl popelem. Roku 1966 začala stavba současné dominanty Ještědu a vlastně celého kraje - televizního vysílače s hotelem. Dokončena byla roku 1973. Projekt věže v technicistním architektonickém stylu, navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman. Odvahou své konstrukce i architektonického výrazu získala věž brzy pozornost nejen domácího, ale i zahraničního publika. V roce 1969 za ni architekt Hubáček získal mimořádně prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Její tvar navazuje asociace se světem sci-fi, zároveň však věž jedinečně reaguje na krajinný kontext, na kuželovitý vrchol hory Ještěd, jemuž dodává elegantní aerodynamickou špičku. V dolní části vysílače, je umístěn hotel a restaurace, objekt ve tvaru hyperboloidu je vysoký 93 metrů. Nebyl ovšem koncipován jako rozhledna. Rozhlížet se dá jen z terasy pod ním, případně z ubytovacích prostor. Ještěd je turisticky atraktivním místem nejen pro svůj vrchol, ale i pro své svahy. Na Ještěd vedou lanovky i silnice, na svazích je lyžařské středisko.

Náměstí je pojmenováno po českém vědci a nrodním buditeli Josefu Jungmannovi. Ve středověku se tato lokalita nacházela před branami Starého Města a říkalo se zde Na pískách.Jungmannovu náměstí jemuž dominuje pomník od sochaře Ludvíka Šimka a arch. Antonína Bervitia, která navrhl sokl z různobarevné žuly a syenitu. U postranní brány do areálu kláštera  stojí kubistický sloup uličního osvětlení z roku 1913, zhotovený z umělého kamene. Na náklad majitele domu čp. 755 byl jako součást úpravy zákoutí náměstí zhotoven podle návrhu arch. Vlastislava Hofmana. Jde o překrásné dílo českého kubismu.Dominantou náměstí je však zcela bezesporu chrám Panny Marie Sněžné, založený Karlem IV. v roce 1347 jako svatyně  korunovační. Měl být největší sakrální stavbou v Praze. Do konce 14. století však bylo postaveno jen kněžiště zamýšlené stavby, jejíž celková délka měla být přes 100 metrů. Husitské války stavbu přerušily a do dnešních dnů zůstala jen torzem. Přesto má tento vznosný chrám jedno pražské prvenství: jeho klenba výškou 34 metrů převyšuje výšku katedrály sv. Víta na Hradě, přičemž původní klenba, která padla za oběť válečným bojům, byla ještě o 6 metrů vyšší. Kostel P.Marie Sněžné byl původně součástí kláštera karmelitánů. V husitské době tady kázal církevní reformátor Jan Želivský. V roce 1606 byl chrám předán františkánům, kteří k němu připojili barokní stavbu konventu a dnes veřejně přístupnou klášterní zahradu. Zahrada původně sahala až k Spálené ulici, narůstající zástavba ji však od druhé poloviny 14. století redukovala až na dnešní výměru 0,6 ha. Kolem altánu je bylinkářská zahrádka, jakási reminiscence zahrádek středověkých klášterů. Monumentálnímu torzu interiéru chrámu P.Marie Sněžné dominuje ohromný oltář z let 1649-51, vůbec nějvětší oltářní stavba českého baroka. Kostel byl postaven na místě, na kterém byl podle pověsti za dávných časů pálen posvátný oheň. Dodnes je prý občas možné vidět záblesky prostupující oltářem. A ještě jedna pověst se vypráví o tomto chrámu. V kostele je prý pohřben novoměstský měšťan Melichar, který měl přání, aby s ním byla pochována jeho oblíbená kočka. Když zemřel, pozůstalí chtěli splnit jeho přání, ale nechtěli čekat, až kočka zajde a pak znova otevírat hrob. Proto kočku zabili. Od té doby se prý po půlnoci kočka v chrámu zjevuje a výraz jejích očí je více než smutný.  

Na pravém břehu řeky Labe stojí přímo ve stejnojmenném lázeňském městě renesanční zámek Poděbrady. Historie zámku                       Historie Poděbrad sahá daleko před počátky českého státu. Na obchodní cestě z Prahy do Kladska vznikla osada a malá strážní tvrz, který chránila brod přes Labe. První zmínka o Poděbradech pochází z roku 1199, kdy se uvádí jako zdejší pán Arnošt z Poděbrad. Samotné město vzniklo za Přemysla Otakara II. v polovině 13. století a společně s ním byl vystavěn i vodní hrad. Král na hradě rád pobýval, po něm také Václav II. a Jan Lucemburský. Roku 1375 získal Poděbrady Hynek z Lichtenburka. Sňatkem se pak dostaly do majetku pánů z Kunštátu. Za husitských válek byl poděbradský zámek dvakrát bezvýsledně obléhán. Podle písemných pramenů se zde narodil v den sv. Jiří roku 1420 Jiří z Kunštátu, budoucí král Jiří z Poděbrad, který zdejší sídlo zdědil roku 1427. Za jeho synů přešly Poděbrady do majetku královské komory a zůstaly v ní až do roku 1840. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V letech 1723 - 1724 zámek upravoval F. M. Kaňka. Největší a poslední přestavba sídla proběhla v letech 1751 - 1754 podle požadavků Marie Terezie podle plánů J. Hübnera. Touto přestavbou se zámek změnil v bezvýrazný celek. V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Ten v roce 1848 zapůjčil zámek městskému úřadu na umístění hejtmanství, okresního soudu a státních úřadů. Po něm vlastnil panství kníže Ypsilanti a kníže Hohenlohe. V roce 1920 zámek koupila Akciová společnost uhličitých lázní a zřídel v Poděbradech. Dnes je zámek v rukou Karlovi Univerzity v Praze a sídlí zde Polabské muzeum v Poděbradech - Památník krále Jiřího.    Expozice Polabského muzea             Expozice zahrnuje dvě přístupné prostory – středověká kaple a tzv. rodná síň krále. V bývalé zámecké kapli se zbytky pozdně gotických nástěnných maleb jsou soustředěny doklady k osobě a době krále Jiřího, doplněné listinami, keramikou, sochami, zbraněmi aj. V tzv. rodné světnici jsou uchovány doklady ke královým mírovým snahám. Ve sklepních prostorách zámku jsou instalovány exponáty z vykopávek, kamenné zbytky starého hradu, kamenné dělové koule a prastaré lodě, dlabané z jednoho kusu dřeva. V současnosti se v zámeckém objektu nachází také restaurace, divadlo Na Kovárně, známé Neumannovými Poděbrady a Jazyková škola Univerzity Karlovy. Zajímavostí je památná deska a železný poklop označují místo, kde byl 31. 7. 1905 navrtán první pramen poděbradské minerální vody. Nedaleko odsud můžete navštívit Libice nad Cidlinou a v nich Pamětní síň Slavníkovské Libice. Na kole nebo na bruslích se můžete vydat po známé bruslařské stezce Poděbrady - Nymburk a navštívit tak i město Nymburk. Výběr z ubytovaní najdete přímo v Poděbradech, případně v Nymburce.