Bývalý benediktinský ženský klášter svatého Jiří s přilehlou bazilikou sv. Jiří je nejstarším českým klášterem a je situován ve východní části komplexu Pražského hradu při Katedrále sv. Víta. Byl založen r. 973 knížetem Boleslavem II. a jeho sestrou Mladou, která byla jeho první abatyší. Jeho založení má souvislost se založením pražského biskupství téhož roku.  V roce  1782 byl v rámci josefínských reforem zrušen a užíván částečně jako kněžský domov, v části objektu byla kasárna. V letech 1964 - 75 byl adaptován pro expozice Národní galerie. Ta zde v současnosti vystavuje stálou výstavu -  Expozice umění 19. století v Čechách. Popis expozice Přehlídka českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století je koncipována jako názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejich představitelů. Snahou je prezentovat, že se české umění vyvíjelo a úspěšně vyrovnávalo se všemi hlavními dobovými myšlenkovými a slohovými proudy tak jako v jiných zemích Evropy. Expozice nabízí specifickou kulturní atmosféru Čech, a především Prahy 19. století. Návštěvníkům ji přibližuje skrz obrazy, plastiky, modely a skici k náhrobním plastikám a pomníkům, řadou malířských i sochařských podobizen předních osobností společenského a kulturního života minulého století, ale také ukázkami užitého umění. Expozice v klášteře sv. Jiří, na rozdíl od předcházející ve Veletržním paláci, na svém začátku potvrdí souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl N. Grunda s díly F. X. Procházky nebo Ch. Seckla s pracemi L. Kohla, ukončena bude už generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, ukázkami raných prací autorů, např. G. Maxe, B. Knüpfera, E. K. Lišky, M. Pirnera nebo J. Schikanedera, zatímco jejich pozdní díla zase utvoří ve Veletržním paláci názornou předehru k nástupu generace 90. let (A. Slavíček, F. Kaván, J. Preisler, A. Hudeček). Tedy generace, která již řeší nové výtvarné principy a myšlenky a od svých učitelů se vědomě a programově odlišuje. Generace 90. let je pádným a v dějinách výtvarného umění uznávaným předělem mezi tradičním pojetím 19. století a moderních názorů uplatňujících se od 90. let 19. století a začátkem 20. století.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 600 m severozápadním směrem od centra obce. Asi nejkratší a nejlepší přístup je odbočit před hřbitovní kaplí téměř na konci obce vpravo do upraveného parku. Projít po cestě tžéměř napřímo skrz něj k fotbalovému hřišti a po jeho levé kratší straně dojít k polní cestě. Tou se vydat vlevo, po cca 50 m vpravo přes remízek a po okraji pole se vydat k již nalevo viditelné ohradní zdi hřbitova. Hřbitov byl údajně založen již v 15. století a zřejmě byl několikrát rozšířen. Na docela velké ploše 4.335 m2 se nachází zhruba 170 náhrobků pocházejících od 18. století. Hřbitov je z velké části zarostlý náletovými křovinami (březen 2010) a velká část náhrobků je povalena nebo se i nachází v zarostlé části. Ohradní zeď je místy pobořená, z márnice zůstaly jen zbytky obvodového zdiva a absence brány poskytuje přístup na hřbitov bez obtíží.

Židovský hřbitov se nachází asi kilometr severně od centra Březnice. Vede k němu odbočka ze silnice směřující z Březnice na Rožmitál pod Třemšínem (cca 200 m za čerpací stanicí). Hřbitov byl založen roku 1617 a v roce 1855 rozšířen do dnešní velikosti přibližně 2.384 m2. Jihovýchodní část hřbitova byla devastována a dnes se na této ploše nenacházejí téměř žádné náhrobky. Na konci 19. století byla postavena novogotická obřadní síň, která se zachovala dodnes. Hřbitov svému účelu sloužil do nacistické okupace. Na dnešní ploše se dochovalo hruba 200 náhrobků, renesančního a barokního typu. Nejstarší pochází z konce 17. století. Hřbitov je volně přístupný.

  Historie Kolodějského zámku. V historických pramenech se připomíná ves a tvrz v Kolodějích poprvé v roce 1346. Ves a tvrz později kupuje císař Karel IV. který je daruje 3.6.1359 svému bratrovi, markraběti moravskému Janu Jindřichovi. Původně gotická tvrz byla postupně přestavována, a tak koncem 16. století se již v kupních smlouvách hovoří již o renesančním zámku. V roce 1623 byl zkonfiskován a na dlouhou dobu připadl Lichtenštejnům. Stále ještě renesanční zámek utrpěl za třicetileté války. V letech 1706-1712 se dočkal barokní úpravy a Lichtenštejnové pokračovali dalšími úpravami, v letech 1802-1810 v klasicistním slohu. Středověká věž, která se dočkala renesanční a barokní úpravy, byla stržena. Zahrada byla přeměněna na anglický krajinářský park, do něhož byla pojata i část obory. V roce 1791 byly za účelem korunovace Leopolda II. převáženy z Vídně do Prahy korunovační klenoty tam uložené za Pruských válek v roce 1743. Korunovační klenoty spolu s doprovodem strávily noc z 8. na 9. srpna 1791 právě tady na zámku v Kolodějích. Černý den pro zámek se stal 18.10.1911. Tehdy rozsáhlý požár zničil celou střechu, proud vody navíc poškodil štukaturu některých stropů a některé se dokonce zřítily. Opravy skončily v roce 1914 a v rámci oprav bylo v zámku zavedeno elektrické osvětlení, vodovod a ústřední topení. Pro svou skvělou polohu se stal zámek v roce 1919 dočasným letním sídlem prezidenta republiky T.G.Masaryka. Při první pozemkové reformě byl zámek i s dvorem Lichtenštejnům zabrán a v roce 1928 prodán Vladimíru a Anně Holekovým. Od manželů Holekových jej koupil generální ředitel závodu Walter Jinonice ing. Antonín Kumpera a jeho manželka Olga. Kumperovi museli do sešlého, velkého zámku, neudržované obory a parku značně investovat. Při adaptaci byla náhodou objevena kolekce gobelínů značné historické ceny. Nedostatek vody byl vyřešen vyvrtáním tří studní. Firma Excelsior zbudovala tenisový kurt. Antonín Kumpera jako zámožný člověk který průběžně doplňoval zámecký interiér nákupy uměleckých děl byl zároveň velmi šetrný. Vlastnoručně napsal 29 stránkový (A4) Domácí řád. Veškeré služebnictvo se muselo tímto řádem řídit. Bylo nařízeno co nejvíce šetřit všemi energiemi a vodou. Před vstupem do zámku si muselo povinně obout bačkory. Muselo též dbát, aby se neotloukly rohy, nepoškrábaly dveře, nepošlapala tráva v parku atd. Kouřit směli jen ve svých služebních bytech. Každý člen personálu měl povolenou pouze jednu vycházku týdně a to večer. Přesně byl vypracován popis oblečení služebnictva, ale i postup při výměně žárovky. Uveden citaci: „V obývacím pokoji se spálí žárovka. Komorník si vyžádá novou od šoféra a musí podepsat odběrní lístek, čímž ověří jakožto příjemce správnost údajů v odběrním lístku. Řidič pak svým podpisem ověří, že žárovka byla vydána a že starou za účelem kontroly převzal.“ Za sklad veškerých věcí odpovídal šofér. A takto podrobný byl celý rozpis dne od rána 6.15 do večerky ve 22.15, kdy muselo být, pokud nemělo panstvo hosty, všude zhasnuto. Za případné prohřešky proti Domácímu řádu byl stanovený pevný finanční postih. Za druhé světové války na jaře 1943 byly všechny uvolnitelné prostory propůjčeny na žádost Národní galerie pro úschovu některých vzácných obrazů a plastik z jejich sbírek. Na žádost správy Arcibiskupského paláce zde byla uschována i celá sbírka vzácných gobelínů. Důvodem byly obavy z bombardování Prahy. Začátkem roku 1946 byl na veškerý majetek ing. Antonína Kumpery tedy i zámku Koloděje uvalena národní správa. Ještě v tomto roce byl zámek vybrán za letní sídlo předsedy vlády. V roce 1948 jej převzalo ministerstvo vnitra a byla tady zřízena Vyšší politická škola SNB. V 50. letech tady byly ve sklepních kobkách vězněny oběti stalinských procesů – Artur London, Rudolf Slánský, Vlado Clementis a další, údajně i Gustáv Husák. Od roku 1955 byl Státní zámek Koloděje po provedených úpravách využíván Úřadem předsednictva vlády ČSR. Po roce 1970 byl zámek kompletně rekonstruován, uprostřed obory byla pro tehdejšího předsedu vlády Lubomíra Štrougala postavena přízemní lovecká chata, bungalov se saunou, krbem a tenisovým kurtem. Současnost Kolodějského zámku. Celý areál zámku včetně parku a obory zůstal v majetku státu i po listopadu 1989. Možná si ještě málokdo dnes vzpomene, že v tehdejší eufórii a pod dojmem hesla „nejsme jako oni“ jezdila první polistopadová vláda na svá jednání do Kolodějí demonstrativně hromadně autobusem. V majetku vlády zůstává zámek i dnes a je přístupný jen při občasně konaných Dnech otevřených dveří.