Pamětní deska českého literáta Jaroslava Vrchlického je zhotovena z bronzu. V roce 1929 ji vytvořil L. Šaloun.

Měšťanský dům s neogotickými dekorativními prvky. Postaven kolem roku 1860, do značné míry si až do současnosti zachoval původní ráz z 2. poloviny 19. století. Zajímavostí jsou vyduté okenní výplně v prvním patře. Památka III.kategorie. muzeum patří pod Krajské muzeum Karlovarského kraje. Stálá expozice Dějiny Nejdku - Lidová kultura historického Loketska.

Basilejské náměstí je protnuto od severu k jihu rušnou dopravní tepnou, ulicí Jana Želivského a od východu k západu Malešickou ulicí. Jeho název je odvozen od švýcarského města Basilej ve kterém v letech 1431 – 1448 zasedal koncil katolické církve. S touto institucí vyjednávala i česká delegace vedena Prokopem Holým, jedním z významných vůdců husitského hnutí. V roce 1436 zde uzavřela dohodu zvanou Basilejská.

Na pražské Kampě proti severnímu výběžku Střeleckého ostrova stojí seskupení budov mající čp. 503 a 527. Jsou to objekty bývalých Sovových mlýnů. Dle pověsti zde stál v dávné minulosti vůbec první pražský mlýn, který dodával mouku na Pražský hrad. Pověst vypravuje i původu jména. Při kácení mohutného dubu, který musel uvolnit místo pro stavbu mlýna, vylétla ze jeho dutiny sova, v pohanských dobách ke své užitečnosti považovaná za posvátného ptáka. Tato událost byla považována za příznivé znamení a mlýn byl proto nazván Sovím. Skutečné pojmenování je však prozaičtější. Svůj název získala v polovině 16. století, kdy jej vlastnil význačný staroměstský měšťan Václav Sova z Liboslavě. Velkým nepřítelem Sovových mlýnů, když pomineme válečné události, byly oheň a voda. Objekty několikrát vyhořely většinou zásluhou neopatrnosti obsluhy mlýna. Také každá větší povodeň znamenala vzhledem k jejich poloze zkázu. Poněkud lepší situace nastala poté, co byl ostrov kampa zpevněn sutí z vyhořelých malostranských domů při požáru v roce 1541. Zhruba v polovině 19. století se mlýny dostaly do držení rodiny Odkolků. Podnikavý František Odkolek se pustil do velkých stavebních úprav mimo jiné přivedl část mlýnů na parní pohon, z tohoto důvodu byl v roce 1872 postaven vysoký komín, který byl velikou estetickou závadou nádherného malostranského panoramatu. Svůj špatný den měly mlýny z 29. na 30. ledna 1896. Tehdy zde vypukl rozsáhlý požár, zdaleka viditelný. Žár byl tak silný, že začal tát a praskat i led na Vltavě. Škody byly tenkrát nedozírné. Po roce 1913 mlýny odkoupilo od Odkolka město a v roce 1920 byla východní část mlýna zbořena z důvodu regulačních prací na Vltavě. Dlouho byly mlýny v dezolátním stavu až teprve nedávno byly opraveny. Paradoxně práce skončily krátce před povodní v roce 2002. Opravy však provázely i spory s památkáři zvláště se jim nelíbila skleněná kopulka která měla být původně vyšší a měla zde být vyhlídka.