Barokní zámek stojí při břehu řeky Opavice v těsném sousedství polských hranic. Blízkost řeky svědčí o tom, že se původně jednalo o klasickou vodní tvrz, která byla postavena po roce 1377. Vodní tvrz Poprvé je písemně doložena roku 1410. Tvrz stála při cestě z Krnova do Zlatých Hor a její význam postupně stoupal. O vzhledu tvrze se nedochovaly prakticky žádné záznamy, tvrz byla snad obehnaná vodním příkopem a měla vjezd s padacím mostem ve východním křídle. O majetkových poměrech je známo více, tvrz byla spojena s rytíři z Vladěnína, což byla pobočná větev rodu Fulštejnů. Ti jí vlastnili do druhé poloviny 16.stol. Od roku 1578 se stává majitelem panství Václav Haugvic, který se oženil s Kateřinou Kravařskou ze Šlev, která získala zámek při vyrovnání. Renesanční sídlo V té době byla tvrz přestavěna. Ovšem neví se jestli přestavba proběhla již za rytířů z Vladěnína nebo už za Haugvic. Každopádně tvrz dostala podobu renesančního zámku. Ten byl sice čtyřkřídlý, neměl však uzavřený půdorys. Jižní křídlo bylo kratší a v proluce mezi jižním a východním křídlem byla nejspíše brána. V té době měl zámek pravděpodobně více než jednu věž. Z tehdejší podoby se zachovala původní dispozice s obrannou věží a zejména sklepními klenbami. Ve fragmentech zůstala rovněž zachována sgrafitová omítka na věži. Figurální sgrafita jsou podnes viditelná v arkádové chodbě II. poschodí severního zámeckého křídla. Haugvicové zámek vlastnili do poloviny 17. století. Zámek měl podobný osud jako většina šlechtických sídel v okolí a během třicetileté války byl značně poškozen. A tak osmnáctiletý zadlužený další vlastník Ladislav Alois Haugvic roku 1658 odprodal Linhartovy Karlu Maxmiliánu Sedlnickému. Za Sedlnických byl zámek barokně upraven, v severovýchodním nároží budovy byla zřízena kaple a vzhled zámku z doby Sedlnických se dochoval prakticky do dnešní podoby. U zámku byl v té době založen okrasný sad ve francouzském stylu. V 19. století pak byl přeměněn na přírodně krajinářský park. Sedlničtí vlastnili zámek až do druhé poloviny 19. století, kdy sňatkem s dcerou posledního majitele z rodu Sedlnických Karolínou, přešel majetek po její smrti do rukou rodu Oppersdorfů. V roce 1892 se majitelem stává krnovský obchodník ze suknem Eduard Wenzelides a Linhartovy tak přestavájí být šlechtickým sídlem. I za dalších majitelů byly prováděny drobné úpravy, ty už ovšem neměly vliv na celkový vzhled zámku. Pestrá současnost Roku 1943 byla v zámku umístěna německá vojenská nemocnice. Brzy zde vypukl požár. Shořela střecha. V roce 1945 se stal majetkem státu. V roce 1966 se majitelem zámku stalo Zdravotnické zásobování. Roku 2001 se stal zámek majetkem obce Albrechtice a postupně je opravován. V současnosti žije zámek neobyčejně pestrým kulturním životem, každoročně jsou pipravovány nové expozice, konají se noční prohlídky, jarmarky atd. Tipy na výlet Navštívit můžete Muzeum v Bohušově, zámek Slezské Rudoltice, zámek Dívčí Hrad, zříceninu hradu Fulštejn, Liptaňský bludný balvan nebo se rozhlédnout z rozhledny Strážnice u Liptaně. V Krnově je k vidění kostel sv. Martina, kostel sv. Ducha, klášter Minoritů s kostelem Narození Panny Marie, městské muzeum, rozhledna Civilín nebo rozhledna Ježník. Ubytování najdete v Krnově.

Ruzyně, Liboc, Veleslavín, Vokovice.

Zajímavý barokní zámek ve Smilkově je místní dominantou. V polovině 14. století tu stála tvrz, podle níž se psali zdejší vladykové ze Smilkova. Jeden z majitelů, Václav ze Smilkova, také podepsal stížný list v roce 1415 proti upálení Mistra Jana Husa. Na zdejší smilkovské tvrzi se vystřídala řada majitelů. Historie zámku Koncem 17. století za Talmberků byla tvrz přestavěna v dvoukřídlý barokní zámek. Roku 1724 jej získal František Karel Pacellius u Aldersheimu. Za něho byla zbořena zvonice kostela, která stávala v Arneštovicích u školy, a dal vystavět věž v průčelí kostela. Zařídil při kostele fundační kaplanství a právě jemu patří znak v zámecké chodbě na stropě. Smilkov i Petrovice zdědil jeho příbuzný Jan Jindřich Bissingen, který zvelebil zdejší panství. Přikoupil roku 1750 Heřmaničky a Dědkov, založil v Arnoštovicích špitál a také zajistil příjem faráře. Zámek byl několikrát přestavěn. Koncem 18. století vznikla kolem sídla hodnotná barokní zahrada. Roku 1873 koupil celý statek "Chabrus" (společnost z Prahy) a od Chabrusu ji převzal roku 1874 JUDr. Mořic Likawetz, advokát v Praze. V roce 1930 koupil zdejší panství pražský továrník F. Kořán. Po roce 1945 zámek sloužil jako domov důchodců, po roce 1989 se stal předmětem dosud neukončených restitučních sporů, kdy chátrá budova i zámecký park a objekt není veřejnosti přístupný. Dispozice zámku Zámek ve Smilkově je patrová dvoukřídlá budova s půdorysem písmene L a s představeným dvouramenným schodištěm u dvorního průčelí východního křídla. Před zámkem stojí regotizovaná kaple sv. Anny. Zámek obklopuje rozlehlý park, terasovitě upravený jako italská zahrada, který se táhne až k rybníku. V parku je pozoruhodný barokní teatron z roku 1750 zdobený alegorickými sousošími od L. Wildmana a Tomáše Hatláka. Teatron představoval unikátní terasovou zahradní kompozici divadelního charakteru. Nedaleko odsud si můžete prohlédnout zbytky tvrze Martinice, přejít přes kamenný most přes Mastník u Martinic nebo Ubytování najdete v nedalekých Voticích, kde je k vidění také židovský hřbitov.

Romantické zříceniny majestátního hradu Boskovice se nacházejí přibližně půl kilometru jižně od stejnojmenného města. Z centra Boskovic k hradu, přístupném v návštěvních hodinách, vede turistické značení. Historie hradu Boskovice od dob známých z pramenů vlastnil rod pánů z Boskovic, první se po nich píše Jimram již roku 1222. Zatím není zcela jisté, zda již tehdy hrad stál. Nejstarší nálezy z lokality hradu i tzv. Bašty pocházejí až z počátku 14. století. Bašta, opevnění stojící na vrcholu Zámeckého kopce, je současnými badateli považována za předchůdce dnešního hradu. Předpokládá se, že jeho staviteli mohli být Archleb a Oldřich z Boskovic, kteří se v pramenech zmiňují roku 1298. Kdy byl založen dnešní hrad není vůbec jasné. Páni z Boskovic zde sídlili až do konce 14. století. Za tu dobu byl dvakrát dobyt, neboť se Boskovští odbojně chovali vůči českému králi a jeho zástupcům. Stalo se tak v letech 1312 a 1389. Po druhém úspěšném dobytí markrabě Jošt hrad zabavil, roku 1398 je pak jako jeho držitel uváděn Heralt u Kunštátu, který jej musel obnovit. Páni z Kunštátu Boskovice drželi až do roku 1458, kdy se navrátil zpět do rukou rodu zakladatelů, konkrétně Vaňka Černohorského z Boskovic. O necelé století později, roku 1547, hrad mění majitele – kupuje ho Šimon Ederer ze Štiavnice. Velkolepou renesanční přestavbu hradu podnikli další majitelé páni ze Zástřizl. Sňatkem s vdovou po posledním z rodu pánů ze Zástřizl se roku 1690 stal vlastníkem hradu František Walter z Dietrichštejna, který byl zároveň jeho posledním obyvatelem. Další majitelé již sídlili na zámku vybudovaném ve městě. Hrad pak ještě chvíli sloužil jako úřednický dům, nebyl však udržován a posléze začal sloužit jako levný zdroj stavebního materiálu. V současnosti patří hrad hrabatům Mensdorf-Pouilly. Podoba hradu Tzv. Bašta, která mohla být předchůdcem dnešního hradu a později sloužila jako předsunuté opevnění, se skládala z paláce, hradby, příkopu a valu. V roce 1567 se o ní mluví jako o zřícené, ale ještě na počátku 18. století byla provizorně opravována. Dnešní hrad původně tvořila do přibližného kruhu zalamovaná hradba, která v sobě obsahovala na jihu a jihovýchodě palác a v západní části cisternu. Vstupní brána byla patrně na severní straně. V roce 1398 byl hrad rozšířen o parkánovou hradbu a hradní palác prošel náležitou přestavbou. Na západní a východní straně jádra pak přibyly další obytné objekty. Po navrácení hradu do rukou pánů z Boskovic proběhla další přestavba. Hrad získal nový hradební okruh s hranolovými a dovnitř otevřenými baštami. Tento nově vzniklý prostor vyplnily hospodářské budovy. Obytná část hradu byl přizpůsobena moderním, raně renesančním nárokům na bydlení. Další, tentokrát již plně renesanční úpravy, provedli páni ze Zástřizl (viz nápisové desky s kartušemi z roku 1568 a erbovní desky z počátku 17. století). Nechali též vystavět východní polygonální baštu a jižní předhradí. Ještě později před hradem vznikla dlouhá hospodářská budova. Zříceniny hradu Boskovic jsou dodnes impozantní. Kulturní dění na hradě V červenci je boskovický hrad jedním z tradičních míst, kde se koná festival Boskovice - festival pro židovskou čtvrť.  Tipy na výlet V Boskovicích dále najdete výstavu Historické zemědělské stroje, Muzeum Boskovicka, empírový zámek Boskovice, synagogu a židovské město. Vydat se můžete také na zámek Černá Hora, zříceninu hradu Rychvald nebo na zříceninu hradu Nový Hrad. Podívat se můžete také na vodní nádrž Boskovice, rozhlednu Malý Chlum nebo větrný mlýn v Kořenci. Ubytovat se můžete přímo v Boskovicích. M.K.