Petřínská lanová drána je dlouhá 510 m a překonává převýšení 130,5 metru. Na trati jsou celkem tři zastávky - Újezd, Nebozízek a Petřín. Přepravní kapacita je až 1400 osob za hodinu. Vůz trať ujede za tři minuty. Lanovka je provozována v rámci městské hromadné dopravy.Stavba lanové dráhy započala již v roce 1890 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy. Do provozu byla uvedena 25.července 1891. Stavitelem bylo Družstvo rozhledny na Petříně.Původní trať byla tříkolejnicová a byla dlouhá pouze 396,5 metru a měla převýšení 102 metry. Spodní stanice byla na horním konce ulice U lanové dráhy a trať vedla pouze k restauraci Nebozízek. Stejně jako v současnosti měla dva vozy, každý pro padesát cestujících. Jejich pohon zajišťovala hmotnost dvou nádrží s vodou o objemu 5,5 kubických metrů. Voda se v horní stanici napustila a v dolní vypustila.Provoz lanovky byl ukončen v souvislosti s první světovou válkou v roce 1916.K jeho obnovení došlo až v roce 1932 a to již na prodloužené trati. Spodní zastávka byla přemístěna do domu č. p. 1 a skrz Hladovou zeď byla trať prodloužena až na Petřín. Byla vybavena novými vozy s dvojnásobnou kapacitou cestujících a elektrickým pohonem. Tříkolejnicová trať byla nahrazena dvojkolejnicovou. Úsek pro vyhýbání vozů byl situován ke stanici Nebozízek a byl čtyřkolejnicový. Změnil se také rozchod trati. Z původního jednoho metru byl rozchod kolejí rozšířen na 1,435 m. Zajímavě byla vyřešena kola lanovky. Jedna strana byla opatřena klasickými železničními koly a druhá jen válcovými koly bez nákolků.V roce 1965 se část trati sesula. K dalšímu sesunu došlo i v roce 1967. Provoz lanové dráhy byl opět ukončen. Obnova a modernizace lanovky proběhla v letech 1983-1985. Ve Vagonce Studénka byly vyrobeny zcela nové vozy. Pro jejich pohon však bylo použito původní hnací zařízení. Vozy jsou upevněny na třech lanech o průměru 34 mm.Lanovka je dnes schopná přepravit za hodinu 1 400 osob. Má tři zastávky – Újezd, Nebozízek a Petřín. Jízda trvá 3 minuty.  Pozemní lanovka z Újezdu tehdy jen na Nebozízek byla postavena stejně jako její letenská kolegyně při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 jako veřejný dopravní prostředek k budované rozhledně. Trať s provozní délkou 396,5 m překonávala výškový rozdíl 102,2 m průměrným sklonem 26,7 %. Měla i stejný gravitační pohon s tzv. vodní převahou. Slavnostně byla otevřena 25.7.1891. Od roku 1914 do roku 1931 byla lanovka pro technické a finanční potíže mimo provoz. V letech 1931-32 byla rekonstruována na elektrický pohon a současně prodloužena na Petřín. Při tomto prodloužení musel být v Hladové zdi proveden průlom. Lanovka byla přestavěna podle projektu ČKD, byl zvětšen rozchod z 1 m na klasický dnes nejběžnější 1,435 m. Původní staniční budovy z hrázděného zdiva byly zbořeny. Dole byla odkloněna a prodloužena do nové stanice v barokním domě čp. 412, zvaném U Knoflíčků, postaveném pravděpodobně K.I.Dienzenhoferem a býval zde kdysi vinný lis. Délka lanovky se tak prodloužila na 511 m a překonávala již výškový rozdíl 130,45 m. V horní stanici byla zřízena strojovna. Elektrický pohon zajistilo Ward-Leonardovo soustrojí. V době zahájení provozu byla lanovka vybavena tažným lanem o průměru 35 mm, složeným ze 7 pramenů po 133 drátech na konopné duši. Nový byl i brzdný systém schopný zastavit lanovku kdekoliv na trati. Elektrifikovaná lanovka zahájila provoz 5.6.1932 a bez významnějších změn jezdila až do 7.6.1965 kdy byl její provoz přerušen následkem narušení tělesa vlivem dlouho trvajících děšťů o dva roky později byl osud lanovky na téměř 18 roků zpečetěn, do pohybu se dalo na 15.000 kubíků půdy a těleso lanovky doslova zničil. Sesuv byl tak mohutný že se i propadla terasa restaurace na Nebozízku do 5 metrové jámy.  Při průzkumu se zjistila příčina sesuvu, do opuštěných uhelných chodeb a dávno zapomenutých štol tryskala voda desítky let z četných podzemních pramenů. Bylo jich tolik, že při rekonstrukci odčerpávaly pumpy z petřínského podzemí 150 l vody za minutu. To je ostatně problém celého petřínského svahu, který je prošpikován vodními štolami kterých je tolik že je jejich údržba velmi náročná. Při zanesení se voda hromadí a vniká do půdy svahu a tím vzniká klasická eroze. Díky tomu je v deštivějších obdobích svah velmi nestabilní. Veškeré zařízení bylo pečlivě udržováno až do dalšího obnovení provozu. V letech 1983-85 proběhla obnova, při které byla část drážního tělesa uložena na železobetonovou monolitickou mostní konstrukci. Horní stanice byla rozšířena o novou vstupní halu. Strojovna byla vybavena prosklenou stěnou aby cestující mohli vidět původní zařízení opět sloužící s dílčími technickými úpravami. Lanovka byla vybavena novými vozy z vagonky Česká Lípa a Studénka.

Muzeum se rozkládá v prostoru historického cínového dolu Vilém, kde jsou zachovány těžní věž a šachetní budova, strojovna, budova dílen, vrátnice a trafostanice.První část expozice byla otevřena v budově bývalé úpravny v roce  1998.  Přiblížena je zde historie těžby hnědého uhlí, mineralogie a geologie Slavkovského lesa. Nejzajímavějším a největším exponátem je parní těžní stroj ze zrušeného dolu Marie v Královském Poříčí.V roce 2004 byla v areálu dolu zpřístupněna expozice důlní dopravy, která zahrnuje ukázky vozů  o rozchodu 900 mm používaných v povrchových hnědouhelných lomech Sokolovské uhelné a.s.  Vystaveny jsou zde jednostranně sklopné výsypné vozy typu LH a BH pro přepravu skrývkových hmot, oboustranně výsypný vůz typu LOWA pro dopravu uhlí a vozy s s bočním a středovým výsypem BS a SS pro přepravu podsypných materiálů. Z lokomotiv je zde vystavena parní BS 200 používaná až do 60. let 20. století, kdy ji začaly nahrazovat výkonější elektrické lokomotivy E 17. A dále dieselová lokomotiva T 29 používaná k montážním a pomocným pracem na kolejišti. Sbírky vozidel o rozchodu 900 m  doplňuje vyhlídkový vůz a železniční pluh. Hlubinnou důlní dopravu o rozchodu 450 mm přibližují vozíky na dopravu uhlí, na dopravu rudy a hlušiny, na olej, na dopravu dlouhých předmětů, požární vagón, vozík pro dopravu osob. Důlní dopravu o rozchodu 600 mm zastupují vozíky na dopravu rudy a hlušiny, lopatové nakladače a důlní vláček tvořený dieselovou lokomotivou z roku 1966 a vozíkem pro dopravu osob. Vláček je od roku 2008 během letní sezóny v provozu.Na jaře roku 2007 byla veřejnosti v budově bývalých dílen zpřístupněna stálá expozice raně novověkého hornictví. Jejím nejzajímavějším exponátem je replika rudné štoly, ve které je horník s důlním trakařem a která je odvětrávána pomocí měchu. Druhou dominantu tvoří více jak 6 metrů dlouhý mechanický model přibližující celý proces těžby  - odvodnění dolu, větrání, samotná těžba a následná úprava rudy. Stálá expozice Hornictví a geologie v širším regionu, úpravnictví, svislá a horizontální důlní doprava, technologie těžby a zpracování rud a uhlí mineralogie a geologie regionu těžní parní stroj z r. 1897, těžní věž a strojovna dolu Vilém Hornické muzeum v přírodě Horizontální důlní doprava na rozchodech 450, 600 a 900 mm Ukázková štola

Nýznerovské vodopády se nacházejí na Stříbrném potoce asi 5 km jihozápadně od Žulové při turisticky značené cestě. Dolní část vodopádu protéká úzkou skalní soutěskou, která je obtížně přístupná. Horní část je zpřístupněná schodištěm, kterým se lze dostat až na dno jakéhosi „kotle“. Vodopády vznikly v místě, kde voda naráží na skalnaté prahy tvořené horninou odolávající erozi. Voda zde padá po jednotlivých stupních do hloubky 14 m a nejvyšší stupeně dosahují 3 m. Od roku 1968 jsou vodpády vyhlášeny jako chráněný přírodní výtvor. Obzvláště působivé jsou při větším stavu vody a také v zimním období.

Kříž u kostela Stětí svatého Jana Křtitele.