Zajímavá skalní kaple ve Všemilech se nachází kousek za domem čp. 51. Nejstarší zmínka o ni je z roku 1835. Tehdy byla neveřejnou kaplí vysekanou ve skále na soukromém pozemku s obrazem sv. Ignáce. Kvůli jejímu stále vlhkému prostředí nechtěl nad ní nikdo převzít patronát. Po druhé světové válce byla ve správě státu, dnes ji spravuje OÚ Jetřichovice. Ke kapli je dnes přístup, dovnitř lze nahlédnout oknem ve dveřích.

Biliánová Popelka 1862 – 1941 Česká spisovatelka. Textová deska. Bílý mramor. Deska umístěna v ulici V pevnosti na domě č. 7.

První zmínky o Karlínu pocházejí již z 10. století, kdy zdejší území a osada byla majetkem břevnovského kláštěra. Ve třináctém století obé získal řád křížovníků s červenou hvězdou. Pojmenování Karlína je odvozeno od jména manželky císaře Františka I. Karoliny Augusty. Pochází z počátku 19. století, kdy bylo rozhodnuto (1817) o stavebním plánu podle kterého se území dešního Karlíno mělo stát předměstím Prahy. Karlín se stal skutečně průmyslovým předměstím a v roce 1904 byl povýšen na město. Součástí Prahy je od roku 1922.Karlín bylo městem četných továren, s nímž je spjato jméno „českého Edisona“ Františka Křižíka. Tady si otveřel první dílnu a zprvu zaměstnával sedm dělníků. Za 4 roky si Křižík koupil rozsáhlé budovy na Královské (dnešní Sokolovské) třídě. To už jeho jméno něco znamenalo. Firma vyráběla obloukovky a dynama pro nejrůznější firmy v Čechách i na Moravě. K jubilejní výstavě v roce 1891 sestrojil první pražskou elektrickou trmavaj a vybavil výstavu velkolepou fontánou. Posléze začaly jezdit jeho tramvaje po celém rakousko-uherském mocnářství. I do Švýcar proniklo jeho jméno a slavný svatogotthardský tunel měl dlouhou dobu zabezpečovací signalizační zařízení od firmy František Křižík Karlín. V Karlíně Křižík také sestrojil elektrický automobil, v němž se sám několik let rád projížděl po Praze.

Všerubský židovský hřbitov se nachází (1 km sv. od centra obce) při malé zalesněné roklině, kterou protéká bezejmenný potůček. Kousek jižně od silnice spojující obec Zahrádky se silnicí č. 205. Hřbitov založený okolo roku 1700 byl několikrát rozšiřován až do dnešní plochy 2.797 m2. Do dnešní doby se dochovalo několik desítek náhrobků, různě roztoušených téměř po celé ploše hřbitova. Jejich staří se pohybuje od první poloviny 18. století do počátku druhé světové války. Hřbitov ohrazuje dnes nízká kamenná zeď místy narušená. Přístup je volný. Nejpříhodnější parkování je buď na okraji silnice při zalesněné rokli (vede zde malá polní cesta kolem bývalé lesní školky) nebo o cca 50 m dál v blízkosti nájezdu ze silnice na pole a pěšmo se vrátit zpět k roklině.