Kostel sv. Tomáše byl patrně založen Petrem z Rožmberka v polovině 14. století. Uvažuje se tak, že byl založen již roku 1252. Ve druhé čtvrtině 16. století prošel přestavbou, při které presbytář získal novou síťovou klenbu s přesekávanými žebry a v hrotitých oknech byly umístěny kružby. V roce 1786 za Josefínských reforem byl kostel zrušen a postupně chátral. V polovině 19. století byl již pustý. V letech 1874-75 byl obnoven znovu vysvěcen. Do další svízelné situace se dostal po druhé světové válce, kdy se ocitl díky železné oponě v pohraničním pásmu. To znamenalo opět chátrání objektu. Až po revoluci v roce 1997 za velkého přispění německých obyvatel byl znovu opraven a vysvěcen. Třetí nejvýše položený kostel na českém území je jednolodní gotická stavba s pětiboce uzavřeným presbytářem a s obdélnou patrovou sakristií. V severní stěně se nachází lomený portál s profilovaným ostěním. Průčelní stěna a věžička jsou obloženy šindelem.

Vodní zámek Červená Lhota je jedním z nejznámějších a nejromantičtějších renesančních zámků v Čechách. Je postaven na skalnatém ostrůvku v rybníčku ve stejnojmenné vsi 8 km severně od Kardašovy Řečice. Vypadá jako z pohádky. Také zde bylo několik pohádek natočeno. Pohádkový zámek Zámek stojí na ostrůvku, který je ze všech stran obklopen vodami rybníka a s okolním světem je spojen kamenným obloukovým mostem z roku 1622. Původně zde byl ovšem pouze most dřevěný, padací, to ale zámek ještě nebyl zámkem, nýbrž tvrzí a jmenoval se pouze Lhota. Někdy ve 13. století totiž postavil neznámý stavebník v lesnaté krajině s četnými rybníky na skalnatém ostrohu tvrz, která byla v 16. století přestavěna do dnešní zámecké podoby. V 17. století byl zámek upraven barokně. Z tohoto období pochází také jeho název, Červená Lhota, dříve Nová. Své nové jméno získal zámek zřejmě podle barvy zámeckého zdiva či nové střešní krytiny. V průběhu staletí se zde vystřídala celá řada majitelů. Posledními majiteli zámku se stali Schönburgové, kteří změnili vnější i vnitřní podobu budovy do novogotického stylu. Úpravy v letech 1903 až 1912 ji však znovu přiblížily původní renesanci. Zámek dostal novorenesanční obloučkovité štíty, které zdobily všechna boční průčelí, a které jsou tak charakteristické pro jeho dnešní vzhled. Stavebníci tvrze, později zámku, využili doslova každý metr plochy, který měli k dispozici. Čtyři patrová zámecká křídla, která obklopují malé nádvoří, zabírají prakticky celý skalnatý ostrůvek, jedno z nároží dokonce vyrůstá přímo z vody. Bohaté jsou i zámecké interiéry. V malém parku, který se nachází na břehu rybníka stojí kaple s panskou hrobkou posledních majitelů. Zámek Červená Lhota si můžeme prohlédnout ze všech stran. Kolem rybníka, ve kterém stojí, totiž vede asi kilometr dlouhý vycházkový okruh po parkově upraveném břehu. Milovníci romantiky jistě využijí možnost zapůjčení lodiček k projížďce po zámeckém rybníku. A jak už bylo řečeno v úvodu, Červená Lhota drží prim v počtu pohádek a filmů zde natočených, jako např. Zlatovláska, O zatoulané princezně, O kráse a štěstí či Princezna na hrášku. V nedalekém okolí můžete navštívit hned další dva zámky - barokní zámek Dírná a barokní zámek Pluhův Žďár. Ubytovat se můžete přímo v Kardašově Řečici.

Na Studeném vrchu stojí od roku 1940 kamenná 17,5 m vysoká osmiboká věž, která sloužila k zemskému měření ve druhé vlně. Koncem 90. let 20. století se pro svoji nepotřebnost dostala do špatného technického stavu. O její zájem projevily na počátku tohoto století dva spolky. V roce 2003 bylo započato jednání o jejím převodu od státu do majetku obce Velký Chlumec. V roce 2004 se stalo sdružení správcem věže a začaly nutné opravy. Dne 11.12.2004 byla rozhledna poprvé otevřena veřejnosti, alespoň na jeden den. Od roku 2005 pak otevřena veřejnosti v každém období prázdnin. Na vrch věže odkud je výhled vede 81 dřevěných schodů. Odtud je výhled i když ho ztěžují okolní stromy. Pozemky v okolí patří rodu Colloredo-Mansfeldům a vede se jednání o pokácení okolních stromů, které jsou stejně napadeny kůrovcem. I tak je za dobrého počasí možno vidět České Středohoří, Šumavské vrcholky, Krušné hory a dokonce za velmi dobrých podmínek i Ještěd či Sněžka. Rozhledna na Studeném vrchu je v současnosti přístupná o víkendech a svátcích v době od cca dubna do konce října. O Studeném vrchu se vypráví, že kdysi na jeho vrcholku uhlíř v milířích vyráběl dřevěné uhlí. Jeho syn prý v lesích často pytlačil. To rozzlobilo ducha Fabiána, což byl zakletý rytíř, který žil v brdských lesích a lidem přinášel jen dobro. Fabián pak uhlíři začal zhasínat milíře a on se pak ze synem odtud musel odstěhovat. Asi dva kilometry od Studeného vrchu směrem na jihozápad se vypíná o něco nižší kopec Velká Baba. Nedaleko jeho vrcholku se nachází skalisko zvané Fabiánovo lože, kde prý Fabián dříve sídlil.

Na Blatnické hoře, severně od obce Blatnice pod Svatým Antonínkem se nachází poutní místo s kaplí sv. Antonína. Základ zdejšího poutního místa je dán výstavbou kaple sv. Antonína v roce 1688 a to Hartmanem, synem knížete z Lichtenštejna, který soudil české stavy při stavovském povstání. Kaple měla tehdy tvar osmiúhelníkové rotundy a dnes tvoří část kaple, ve které se nachází hlavní oltář. Kaple záhy nepostačovala a tak byla nákladem Maxmiliána z Lichtenštejna rozšířena o dvanáct metrů dlouhou loď. Krušné časy pro zdejší místo nastaly po roce 1783, kdy císař Josef II. zakázal zdejší poutě. Kaple byla odsvěcena a prodána jedné židovce. Ta co mohla odvezla a prodala, včetně oken, dveří a cihelné klenby. Zůstaly stát jen holé zdi, které se nevyplatilo bourat. Zbytky kdysi výstavného poutního místa tu trčely jako němý svědek pokoření zdejšího místa. Až v roce 1814 požádala blatnická obec císaře o obnovení kaple. Ten to povolil, pod podmínkou, že se obec zaváže z vlastních prostředků o obnovu a údržbu kaple včetně starost o bohoslužby. Obec pozemky včetně zbořeniště odkoupila od knížete Lichtenštejna a obnovená kaple mohla být 16.5.1819 znovu vysvěcena. Na konci 19. století byla provedena generální oprava kaple, zejména její střechy. V roce 1904 byl pořízen nový oltář. Další velká generální oprava probehla kolem roku 1936. Tehdy kaple dostala nový železobetonový strop, vyzděna kopule, nová střecha, zvětšena malá věž, přistavěna druhá místnost sakristie a vnitřek kaple vymalován. Poslední opravy proběhly v letech 1996-1997. Uvnitř se nachází hlavní oltář sv. Antonína z roku 1904 v kombinaci italského mramoru a moravského pískovce. Nad oltářem je poutní obraz sv. Antonína z roku 1885 od Josefa Hány. Na obrazu je také vidět jak tehdy vypadala Blatnická hora. Pod obrazem je znázorněna Poslední večeře Páně, plastika zhotovená strážnickým stavitelem Slovákem v roce 1887. Kromě toho jsou zde dva boční oltáře (sv. Josefa a Panny Marie), soška Panny Marie pořízená roku 1917. Výmalbu kaple provedl v roce 1937 malíř Ježek z Bystřice pod Hostýnem. Dále jsou k vidění dva nástěnné obrazy od Jana Köhlera ze Stražovic u Kyjova. Nad oltářem Panny Marie je to Zázrak v Rimini, nad oltářem sv. Josefa pak Postní kázání v Padově. V presbytáři můžeme pak vidět nedokončený obraz Smrt sv. Antonína. Původně měl Köhler namalovat čtyři obrazy, ale při malbě toho třetího onemocněl a 20.1.1941 zemřel. Obraz tak dává úvahy o majestnátosti smrti: „Buď připraven, nevíš dne ani hodiny. Můžeš začít a nedokončit!“. V poutním areálu se pak ještě nachází křížová cesta. Z vrcholu od kaple je dobrý výhled směrem k obci.