Arcidiecézní muzeum Olomouc bylo založeno v roce 1998 při Muzeu umění Olomouc. Jedná se o muzeum evropského významu a jediné svého druhu v ČR pro duchovní výtvarnou kulturu 12. až 18. století. Slavnostní otevření proběhlo 1. června 2006 a výstavní prostory nalezlo v rekonstruované národní kulturní památce Přemyslovského hradu (kapitulní děkanství, věž s kaplí sv. Barbory a románský biskupský palác). Takže nejen samotné sbírky, ale i expoziční prostor je sám o sobě zážitkem a zároveň i dokladem bohaté duchovní historie naší země. Zde se doslova psaly dějiny. Zde byl zavražděn roku 1306 poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Od r. 1034 zde bylo sídlo moravských přemyslovských knížat. Biskupské sídlo bylo v r. 1141 přeneseno Jindřichem Zdíkem ke kostelu sv. Václava, v jehož sousedství vystavěl románský palác. Po částečné zkáze ze třicetileté války byl někdejší hradní areál upraven v barokním duchu. V jeho reprezentačních komnatách pobývala řada významných osobností – v roce 1767 například mladý W. A. Mozart s rodinou. Celý areál někdejšího Přemyslovského hradu je od roku 1995 národní kulturní památkou, která byla od roku 1999 postupně pro potřeby muzea rekonstruována. Muzeum využívá severní část někdejšího hradu – objekt kapitulního děkanství a jeho hospodářský dvůr.Vedle prohlídky podstatné části stavebních pozůstatků Olomouckého hradu nabízí Arcidiecézní muzeum svým návštěvníkům stálou expozici výtvarné kultury olomoucké arcidiecéze, která na 1 100 m2 výstavní plochy postihuje vývoj v průběhu celého uplynulého tisíciletí, čtyři sály na ploše 360 m2, určené pro krátkodobé výstavy, prostory pro lektorskou činnost, víceúčelový sál Mozarteum pro 120 diváků i muzejní kavárnu s vinárnou a s možností posezení v působivém prostředí čestného nádvoří kapitulního děkanství. Stálá expozice představuje v 16 sálech přes 300 děl od románského slohu po baroko včetně slavné Šternberské madony či kočáru biskupa Troyera.    

Sochu Amorka z bílého carrarského mramoru a nechala zbudovat císařovna Marie Terezie. Učinila tak na paměť Josefa Steplinga - autora matematických spisů, ředitele filozofských studií, organizátora astronomických a meteorologických pozorování v Klementinu. Stalo se tak roku 1780 a autorem je Ignác Platzera.

Muzeum hraček sídlí ve dvou patrech bývalého Nejvyššího purkrabství v Jiřské ulici 6. Je zde vystaven bezpočet unikátních historických evropských a amerických hraček. Exponáty v 80 vitrínách, v 11 sálech se soustřeďují na 150-ti letou historii dřervěných i  plechových hraček, na vývoj panenek, jejich pokojíčků , měšťanských i šlechtických domů zařízených do nejmenších podrobností. Dějiny "zlatého věku hraček" začínají kočárky taženými plechovými koníky, auty, motorkami a pokračují přehlídkou letadel, vducholodí, parníků i zaoceánských parolodí až k dětské železnici s nejstaršími Märklinovými lokomotivami, vlaky a nádražími.Vedle cirkusové manéže s plechovými natahovacími artisty a šašky je třeba připomenout expozici nejstarších plyšových medvídků a hraček nejvíce budící pozornost mladých lidí: Plechové roboty, charakterní postavy z "hvězdných válek" Star Trek a Star Wars, dále Aktion Team, G.I.Joe, a tři sály muzea  presentující tisícovku panenek Barbie, jejího padesátiletého vývoje.

K poutnímu místu na Mariánské hoře se váže pověst o Antonínu Keprtovi z Kunvaldu, který tu roku 1814 vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer zde jel roklinatou cestou až k nejvyššímu výstupku. Tady povoz neudržel a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci se modlil k Panně Marii Cellenské. V tom prý zaplála záře a zjevila se bílá panna, která vůz z něj zdvihla. Vozka vstal bez úhony a jel dál za světlem tak dlouho dokud neuhnul na dobrou cestu, pak světlo zmizelo. Zachráněný vozka dojel až do známé hospody v Třešňovci kde a pak i jinde o své příhodě vypravoval. Zavázel se každý rok vykonávat pouť do Maria Celli a to také až do své smrti plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil zde na lípu obrázek představující ten zázračný děj. Vznik poutního místa na Mariánské hoře souvisí se společnými poutěmi českých, moravských a polských poutníků do rakouského mariánského poutního kostela v Horním Štýrsku. Poutníci se ke společné pouti scházeli zde již od počátku 18. století. Pouť do Maria Zell trvala si deset dní tam a putovalo se 350 km pěšky. Zhruba stejnou dobu trvala i cesta zpět. Roku 1825 je budoucí zakladatel poutního místa Leopold Fiala z Písečné na poutě do Maria Zell poprvé a to jako čtrnáctiletý. V roce 1857 se z Písečné stěhuje do Ústí nad Orlicí a protože je kameník na Mariánské hoře postavil pískovcový sloupek (dnes stojí před hlavním oltářem). Aby mohli poutníci začít a ukončit svoji pouť bohoslužbou postavili zde v roce 1864 malou kapli, která dnes stojí uprostřed kostela. V roce 1865 se stěhuje Leopold Fiala na Mariánskou hou do nového domku, který si postavil. Poutníků rychle přibývá a z toho důvodu nechává v roce 1868 Leopold Fiala postavi k původní kapličce, větší kapli s věží a dvěma zvony. V roce 1869 přijímá do své služby mladého řemeslníka Josefa Langera, který se stává autorem hlavního oltáře, postranních oltářů sv. Peregrina a sv. Františka, oltáře sv. Anny, kazatelny a rámů na obrazy křížové cesty. Obraz Nejsvětější trojice je přivezen z Maria Zell a obraz Polské Madony Czenstochowské je dar polských poutníků. Darů od poutníků rychle přibývá, takže již v roce 1875 mohla být kaple prodloužena do dnešního stavu.  Kostel tak získal stejné uspořádání jako v rakouském Maria Zell. V roce 1879 odkazuje Leopold Fiala zdejší poutní místo římskokatolické církvi. V roce 1881 zhotovil pro zdejší kostel truhlář Hübl z Jakubovic varhany. O dva roky později byly zhotoveny pískovcové sochy na hlavním vchodem. V roce 1885 je Mariánská Hora ustanovena poutním místem a na tuto slavnost se schází velké množství poutníků a kněží. V dalším roce je vybudována na louce před kostelem křížová cesta. Ve druhé světové válce jsou zrekvírovány oba dva zvony, po jejím skončení je odlit jeden nový zvon „Panna Maria Královna Míru“ o váze 141 kg. V současné době se zde konají od května do října každou neděli v 16 hodin bohoslužby. Jinak je možno kostel navštívit i mimo tuto dobu, když je někdo přítomen v poutním domku vedle kostela.