Zlínský kraj Praha Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Vysočina Středočeský kraj Středočeský kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Ústecký kraj Jihočeský kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj
Kalendář akcí
Tip na výlet
Doporučujeme
Herkules
Socha Herkula je umístěna v nice mezi arkádami severního křídla Černínského paláce. Nad vstupem ze zahrady. Je dílem J. Platzera z roku 1746.
Zříceninu hradu Kožlí najdeme na strmém zalesněném ostrohu nad soutokem Tisemského a Janovického potoka, západně od Konopiště na Benešovsku. Pohnutá historie hradu Kožlí bylo stejně jako mnoho dalších posázavských hradů poprvé zmíněno roku 1318 v predikátu. Jako první majitel se uvádí Ctibor z Kožlí. V majetku rodu svých zakladatelů zůstal až do počátku 15. století a mnohdy jeho majitelé podnikali z Kožlí loupeživé výpravy a okrádali zejména kupce na okolních cestách. Počátkem 15. stol. patřil hrad Petrovi z Pětichvost, který za bojů panské jednoty s králem Václavem IV. zachoval věrnost králi. V roce 1414 se pak majitelem stal Beneš Libún z Dubé. Z rukou jeho syna se za nejasných událostí dostal do držení bohatého Zdeňka Konopišťského ze Šternberka.  Psal se rok 1461. Kožlí se tak stalo součástí Konopiště a společně s ním i členem koalice proti Jiřímu z Poděbrad. Vojska krále roku 1468 obléhala a dobyla Konopiště a spolu s ním i Kožlí. Hrad se připomíná ještě r. 1495, r. 1500 byl již pustý a v průběhu 16. stol. se jeho zkáza dovršila. Hrad nebo už zámek? Hrad byl vystavěn na strmé ostrožně. Proto předhradí neleželo před hradem ale za ním. Informace o vzhledu hradu jsou kusé a nepříliš podrobné. Jádro hradu mělo pravidelný, obdélný obrys na obou koncích zajištěný mohutnými příkopy. Po celém obvodu obíhal parkán, který se nejlépe dochoval na JV straně. Do jádra hradu se vstupovalo čtverhrannou branou. Obdélníkové nádvoří bylo na delších stranách chráněno vysokými hradebními zdmi, na kratších stranách uzavřeno dvěma paláci. Naprostá většina vnitřní zástavby jádra je dnes patrna ve formě výrazných reliéfních reliktů. Hrad Kožlí je tak typickým příkladem hradu dvoupalácové dispozice. Neměl hlavní věž, protože byl vystavěn v klidné době lucemburské. Dvoupalácové hrady se tak staly jakýmsi přechodníkem mezi hradem a zámkem. Ubytovat se můžete například v nedalekém Benešově, kde za návštěvu stojí například Muzeum Podblanicka nebo Muzeum umění a designu.
Doporučujeme
Zámek Lešná
V rámci ZOO je možné navštívit zámek Lešná. Historie zámku Lešná začíná tam, kde končí historie dříve slavného valašského hradu Lukova. Hrad získali i s panstvím v roce 1724 hrabata z rodu Seilern-Aspangů. Moc na Moravě nepobývali a koncem 18. století zchátralý hrad opustili a nechali si na místě zvaném Lešná postavit jako pohodlnější šlechtické sídlo původní zámek. Letní sídlo Seilernů Byla to jednoduchá jednopatrová budova, která se pouze na jednom místě zvedala do úrovně druhého patra. Původní zámek po dobu 80 let sloužil hraběcí rodině pouze jako letní sídlo. Zimy trávila šlechtická rodina v Rakousku. Na sklonku 19. století se Seilernové rozhodli pro výstavbu nového reprezentativnějšího zámku. V roce 1886 byla budova starého zámku stržena a na jeho místě byl v letech 1887 - 1894 vybudován nový, dnešní zámek. Je vystavěn ve smíšeném historizujícím slohu - novogotiky, novorenesance a novobaroka. Stavbu zámku řídil autor projektu, vídeňský architekt Johann Mick. Interiéry zámku byly velmi komfortně a draze vybaveny. Přepychové dřevěné obložení stěn a stropů zhotovili vídeňští mistři z mořeného slavoňského dubu, nábytek se vozil z Londýna, látky pro čalounění z Paříže. Byla zde zavedena elektřina, vodovody se studenou i teplou vodou, pěkné a prostorné koupelny se splachovacími toaletami, domácí telefon a celý zámek byl vytápěn ústředním topením. Pohodlný zámek se stal prvním sídlem rodu Seilernů a až do roku 1945. ZOO Lešná Zámek je vyhledávaným zejména pro své interiéry, bohaté sbírky a blízkou ZOO, jejíž základy vlastně položili sami Seilernové. Největší místností celého zámku je sál předků. Je zde nejbohatěji vyřezávaný kazetový strop a portrétní galerie původních majitelů zámku hrabat ze Seilernu. Dnes se zde pořádají svatební obřady. Velmi zajímavá je také sbírka předmětů přivezených z cesty kolem světa, kterou podnikli bývalí majitelé zámku. Sbírka zahrnuje mimo jiné nejrůznější výrobky zhotovené ze slonoviny, vzácných dřevin, kovu či porcelánu a její součástí je i kolekce antických vykopávek. Romantický anglický park, který dodnes obklopuje zámek, vznikal někdy v letech 1884-1888. Najdete zde dřeviny z Evropy, severní Ameriky a Asie. Mnohé vzrostlé stromy jsou nejen esteticky velmi krásné, ale navíc značně staré. Celý komplex je majetkem města Zlína. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete vodní nádrž Fryšták a vodní nádrž Slušovice. Vydat se můžete na barokní zámek Vizovice, větrný mlýn holandského typu Štípa, poutní chrám Narození P. Marie. V nedalekém Zlíně najdete hrad Malenovice, Obuvnické muzeum, Baťův mrakodrap, areál Baťových závodů, Muzeum jihovýchodní Moravy, Baťovský domek nebo kostel sv. Filipa a Jakuba.  Ubytovat se můžete ve Zlíně.
Hornický skanzen Mayrau se rozkládá asi 30 km západně od hl. města Prahy. Skanzen svým návštěvníkům nabízí prohlídku technických památek zaměřených na dokumentaci a prezentaci hornické činnosti na Kladensku a Slánsku. Její historie započala 23. 7. 1874. Tehdy začala Pražská železářská společnost na vrchu Homolka u Vinařic s hloubením jámy. Uhelná sloj o mocnosti 9 m byla odkryta 28. září 1878 v hloubce 515,2 m. Důl byl slavnostně pojmenován po tehdejším předsedovi správní rady JUDr. Kajetánu Majerovi - Mayrau. V současné expozici byl uplatněn model „posledního pracovního dne“, tzn. je zde zachován stav, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli. Návštěvníci procházejí autentickými prostorami a prožívají s horníkem jeho pracovní den (od kantýny až po štolu). Na jejich prohlídce budou mít ty nejkvalifikovanější průvodce. Průvodcovského žezla se totiž ujali bývalí horníci, kteří ještě před pár lety na šachtě pracovali. V areálu skanzenu se konají výtvarná sympózia – nachází se zde skulptury Ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera VŠUP Praha, koncerty, autorská čtení, odborné přednášky, divadelní představení, výtvarné výstavy.   Expozice Tři těžní stroje (secesní Ringhoffer je předváděn návštěvníkům v provozu), ve 130 m dlouhé štole expozice plně mechanizovaného porubu, expozice báňského záchranářství, lampovna a zámková kontrola, řetízkové šatny, pro děti strašidelné podzemí plné skřetů. Putování po starých důlních dílech Vrapické oblasti – procházka s bývalým horníkem – současným dokumentátorem panem Grubnerem; 4 okruhy; vhodné i pro školy.