Zlínský kraj Praha Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Vysočina Středočeský kraj Středočeský kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Ústecký kraj Jihočeský kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj
Kalendář akcí
Tip na výlet
Doporučujeme
Kostel sv. Ignáce
Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí byl vybudován v letech 1665 – 1670 jezuity. Stavba byla zahájena C. Luragem a polírem D. Luragem. V letech 1671 – 1677 na bodování pokračoval stavitel M. Reiner. Průčelí kostela, směřující do Karlova náměstí, bylo v roce 1671 vyzdobeno sochou sv. Ignáce v mandorle. Věž kostela a kruchtu postavil v letech 1686 – 1688 P. I. Bayer. Ten také v roce 1697 – 1699 vyzdobil průčelí kostela portikem. Na portiku jsou umístěny sochy jezuitských světců. Autorství je připisováno sochaři a štukatérovi A. Soldatimu. Ten se také podílel na výzdobě interiéru. Ve druhé polovině 18. století kostel prodělal rokokovou úpravu. Interiér kostela má charakter jezuitských svatyní. Má sálový půdorys s bočními kaplemi a tribunami. Za mělkým pravoúhlým kněžištěm je rozsáhlá sakristie. Převážná část zařízení kostela pochází z 18. století. Oltář kostela pochází z druhé poloviny 18. století. Je vyzdoben obrazem Oslavení sv. Ignáce od J. J. Heinsche. Vpravo za vchodem je kaple dušiček, která byla vybudovaná v letech 1684 – 1685. Na počátku 18. století byla vyzdobena štukaturami, které rámují kopie obrazů Podobenství o marnotratném synu od Josefa Führicha. Kopie pro kostel sv. Ignáce vytvořil J. Umlauf v roce 1875. V dalších kaplích kostela jsou hodnotná od F. I. Weise, I. F. Platzera J. Raaba, M. V. Jäckla, J.J. Bendla a dalších mistrů. Sakristie je vyzdobena štukaturami z počátku 18. století. Za zmínku také stojí obraz Přenesení sv. Václava, který je dílem J. J. Heinsche a který sem byl přemístěn z kostela sv. Václava na malostranském náměstí. Tento kostel byl zbořen a nahrazen chrámem sv. Mikuláše.Historie kostela v sobě odrážela i historii jezuitského řádu. V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád a kostel sv. Ignáce, jako klášterní, byl také zrušen. Jezuité se sem vrátili až po obnovení řádu v roce 1866.Kostel sv. Ignáce je spolu s bývalou jezuitskou kolejí výraznou dominantou Karlova náměstí. Socha sv. Ignáce obklopená zlatou aureolou je umístěna na vrcholu kostela. Kostel byl vybudován v letech 1665-77, za autora projektu se považuje vynikající architekt Carlo Lurago. V letech 1686-87 doplnil Pavel Ignác Bayer kostel o věž a před koncem 17. století i o předsunutou krytou předsíň. Svatyně se vyznačuje klidnou a důstojnou monumentalitou. Vnitřek chrámu je sálový prostor s bočními kaplemi, charakteristický pro jezuitské kostely, zařízení je převážně barokní a rokokové z 18. století. Hlavní oltář je z tmavého mramoru a jde o klasicistní styl ze 3 čtvrtiny 18. století. V roce 1773 byl kostel zrušen, jezuité se sem však opět vrátili v roce 1886, koupili si dům za kostelem v Ječné ulici a působili tu až do roku 1950.Za kostelem sv. Ignáce až k ulici Ke Karlovu a odtud směrem k Vyšehradu bývaly ještě v 19. století zahrady s mnoha letohrádky. Rozsáhlé, někdy napolo zpustlé pozemky a opuštěné příbytky byly výborným prostředím pro romantické a tajuplné příběhy. Kdesi v blízkosti Dobytčího trhu byl letohrádek, kde se říkalo Na poušti. Ten byl sídlem tajného sdružení Synové světla, o kterém napsal román Karel Sabina. 
Úřad městské části Praha 21 v Újezdě nad Lesy.
Židovský hřbitov se nacház kousek za severním okrajem obce. Vede k němu polní cesta. Nejstarší zmínka o hřbitově pochází z roku 1669. V průběhu 18. století byl několikrát rozšiřován. Poslední rozšíření do dnešní velikosti proběhlo v roce 1855. Hřbitov sloužil pro široké okolí (Blatná, Nepomuk, Sedlice, Žinkovy, Bratronice, Bezděkov a další). Pohřbívat se zde přestalo v první polovině 20. století. Hřbitov má dnes plochu 3.086 m2 a je zde dochováno okolo 350 náhrobků, nejčastěji barokního a klasicistního typu. Nejstarší čitelný pochází z roku 1710. Najdeme zde i speciální dětské oddělení. Z márnice zbylo jen bvodové zdivo, obytný domek hrobníka byl adaptován na obytné účely.
Kouzelné městečko Štramberk nabízí mnoho lákadel. Jedním z nich je i jeho lidová architektura - městská památková rezervace Štramberk. Soubor více než stovky valašských domů najdeme v uličkách V kútě, Zauličí, Kopec, Dolní ulice, Vrchní ulice, Dolní a Horní Baša. Nejhezčí je Jaroňkova ulička, které se také říká štramberská Zlatá ulička. Některé z domů jsou až 300 let staré. Domy jsou většinou obráceny do ulice vysokým štítem. Plocha štítu je svisle deštěná, laťová, pod kuklou někdy uvidíme obloučkový vlys. Sruby jsou postaveny z mohutných neotesaných klád, materiál na stavby se dovážel z beskydských lesů. Zdejší lidová architektura je unikát o to hodnotnější, že chalupy jsou pořád obydlené, starousedlíky i mladými lidmi. Městská památková rezervace se tak nestala jen "mrtvým" muzeem. Většina domů e zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek.