Raně barokní zámek Humprecht je již zdaleka viditelnou dominantou, která se tyčí na návrší na okraji města Sobotky. Zámek vyniká především svojí výraznou oválnou stavební dispozicí, kolem které se rozprostírá obora na jeleny, později přeměněná na bažantnici. Zámecký výhled umožňuje návštěvníkům pohled na nedaleký hrad Kost. Neobyčejný zámeček Zámek Humprecht, jeden z unikátů Českého ráje, byl navržen italským architektem Carlo Luragem ve stylu manýrismu s prvky pozdní renesance a raného baroka, jako parafrázi Galatské věže v Cařihradě, v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic. Hrabě Humprecht bydlel s manželkou na českých zámcích a všechny zisky věnoval na jejich přestavbu a na budování Černínského paláce na Hradčanech. V roce 1666 se rozhodl pro stavbu "nového zámku" na panství Kosti. Humprechtský barokní zámeček s prvky pozdní renesance byl původně dárek pro manželku majitele, později sloužil jako lovecký zámek rodiny Černínů. Stavbu sídla vedl Francesco Ceresola, významný stavitel, který také zámek po požáru roku 1678 opravil a zvýšil. Tím však byly přetíženy základy, takže musely být zbourány přízemní hospodářské budovy a stavba zpevněna. Místo původního zrezivělého slovanského kříže byl na vrchol umístěn roku 1829 zlatý půlměsíc, a to na základě pověstí o Humprechtovém vězení v Turecku. Po Černínech zámek přešel do rukou rodiny Netolických. I za dalších majitelů panství sloužilo k občasným návštěvám šlechty, úředníci z Kosti zde také tajně pořádali svatební hostiny svých dětí. V roce 1926, v době První pozemkové reformy, připadl zámek městu Sobotce. V letech 1937–39 byl rekonstruován. Do obnoveného zámku byly roku 1940 nastěhovány sbírky soboteckého muzea. Za druhé světové války uvažovali Němci o Humprechtu jako o možné letecké pozorovatelně, k čemuž však naštěstí nedošlo. Po roce 1958 bylo v bývalých panských pokojích instalováno literárně historické oddělení, věnované soboteckým básníkům a spisovatelům F. V. Jeřábkovi, V. Šolcovi, J. L. Turnovskému a F. Šrámkovi. Zároveň byly reinstalovány vlastivědné sbírky muzea. V 70. letech 20. století se započaly další opravy a zámek byl koncem 90. let opět kompletně opraven. Dispozice zámku Zámek Humprecht má tvar dvou elipsoidů, z nichž vnitřní je přibližně o dvě podlaží vyšší než vnější. Přízemí bylo určeno pro sloužící, pokoje v prvním patře pro panstvo. V každém podlaží byl prostor vnitřního elipsoidu využit pro "palác", v přízemí sloužil jako předsíň, v prvním patře jako slavnostní zámecká jídelna. Zároveň se zámkem byla stavěna zeď kolem obory, zdobená několika vyhlídkovými altánky-rondely, a panský dvůr na kraji vesnice Března. V zámku je 24 místností, uprostřed stavby se nalézá šestnáct metrů vysoká osová hodovní síň s výbornou akustikou, kde se často konají koncerty. Na jejím stropě je namalován znak Černínů od R. Beneše v dolní části fresky od R. Wiesnera vztahující se k historii Jana Humprechta. Zámek nabízí v současné době dva prohlídkové okruhy - hlavní trasa - zámek s interiéry, představující 17. - 19. století. Interiéry nám přibližují život rodiny Černínů, kteří zde pobývali nejdéle. Ve druhém patře zámku je možno navštívit muzeum Sobotecka zaměřené na etnografii a také vyhlídkový ochoz, z něhož je, v případě dobré viditelnosti, krásný výhled po Českém ráji, na Jizerské hory, Krkonoše i České středohoří. V Sobotce se koná každoroční národní festival poezie a mluveného slova, českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka. Tipy na výlet   Na výlet do okolí se můžete vydat na zříceninu hradu Hynšta, pseudobarokní zámek Mladějov nebo známou zříceninu hradu Trosky. Ubytovat se můžete v Libošovicích.  

Kino nabízí, vedle promítání běžné filmové distribuce, také DVD projekce, pronájem kinosálu a posezení v kavárně.

Dřevěný větrný mlýn stojící na jihovýchodním okraji obce Skalička byl původně postaven začátkem 19. století v nedalekých Dřevohosticích. Přitom již byly použity díly z některých starších větřáků. Sem do Skaličky byl převezen v roce 1850 a od roku 1879 až dodnes patří rodině Červeků. Začátkem 20. století ho postihlo několik pohrom, v roce 1900 zásah bleskem, roku 1906 vichřice ulámala křídla, stejně tak v roce 1941, vždy však byl mlýn opraven. V roce 1942 byl mlýn zamplombován a mletí zakázáno. To trvalo až do roku 1950, kdy byl provoz obnoven. Poté bylo sice mletí obnoveno, u místních se to setkalo spíše se závistí a dokonce byly podány návrhy na rozbrání a použití dřeva při stavbě JZD. Naposledy se v mlýně šrotovalo v roce 1966. Dřevěný mlýn má obvyklé rozměry základny (5,7 x 5,7 m) a výšku 11 m. Střecha šindelová sedlová, na zadní straně vystupuje šalanda s pavláčkou a krytým schodištěm. Větrné kolo má průměr 16 m. Zachované převodové zařízení pohání jedno mlýnské složení a holendr na výrobu krup. Provozuschopný mlýn stojí na soukromém pozemku, pečlivě udržovaný a přístupný po dohodě s majiteli.

Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně se nachází prakticky v centru města, v malebném parku na Kraví hoře, nad náměstím Míru a chrámem svatého Augustina, kde je konečná tramvaje č. 4 v Masarykově čtvrti. Hvězdárna je lákavým cílem pro turistické výpravy, školní výlety i jednotlivce. Každoročně ji navštíví 80 tisíc návštěvníků. Atrakcí pro ně je především velké planetárium umístěné v kopuli o průměru 17,5 metru, na kterou se promítá devět tisíc hvězd, dvacet mlhovin i hvězdokup a řada těles sluneční soustavy. Zážitek umocňují speciální projektory, špičková zvuková a světelná aparatura. V repertoáru multivizuálních představení velkého planetária jsou pořady věnované modernímu pohledu na Zemi, sluneční soustavu i vzdálenější vesmír, včetně netradičních témat (špionážní družice, moderní hrozby apod.). Pro nejmenší jsou připraveny interaktivní pohádkové příběhy. Kapacita velkého planetária je 200 míst. Konají se v něm i odborné přednášky, koncerty, tématicky zaměřené semináře a nejrůznější komerční akce. Na hvězdárně je také k dispozici celá řada astronomických dalekohledů, které slouží k pravidelným pozorováním Slunce i krás večerního oblohy. Návštěvník k nim dostane i komentář odborníka. Instituce byla založena v roce 1953, jménem Mikuláše Koperníka byla pojmenovaná roku 1973, tedy v roce kdy uběhlo 500 let od jeho narození. Na hvězdárně současně probíhá i výuka studentu Masarykovy univerzity.