Josef Stepling (1716 Regensburg - 1778 Praha) byl jednou z mnoha osobností, které spojily svůj životní osud a profesní kariéru s Klementinem. Stepling, byl německý matematik, fyzik a astronom. Do Čech se vydal proto, že matka byla Češka a když Steplingův otec zemřel chtěla se vrátit domů. Stepling začal v Praze navštěvovat jezuitskou školu a roku 1733 byl přijat i do řádu Tovaryšstva Ježíšova a poslán na vyšší studia do Olomouce, Kladska a nakonec zpět do Prahy. Vedle oblíbené matematiky vystudoval i teologii a byl vysvěcen na kněze. Právě díky neúnavnému úsilí Steplinga byla v Klementinské koleji zřízena astronomická observatoř, odkud on sám stanovil astronomickou polohu Prahy a prováděl nejrůznější vědecká pozorování a měření. Přednášel na základě vlastních výzkumů, pokusy konal veřejně, zabýval se i meteorologií. Úctu k jeho dílu a pedagogickému úsilí dodnes připomíná pomníček s Amorkem a dedikací císařovny Marie Terezie na nádvoří Klementina. Byl postaven roku 1780.

Jemnice jsou městem ležícím jihozápadně od okresního města Třebíče. Jsou jedním z nejstarších měst na Moravě. Původní osada vznikla na místě pohraničního hradu z přelomu 11. a 12. století. Město bylo založeno roku 1227 jako královské na křižovatce obchodních cest při brodu přes říčku Želetavku na ložiskách zlata a stříbra. Zároveň s ním byl s největší pravděpodobností postaven i hrad. Jemnice byla jedním z prvních měst v širokém okolí, které měly pevné hradby. Ty Jemnické dal postavit Přemysl Otakar I. Největšího rozkvětu dosáhlo město ve středověku. V letech panování lucemburské dynastie mu byla udělena rozsáhlá privilegia. K osobě Jana Lucemburského se váže i jedna pověst zároveň tradice Jemnice. Pověst vypráví, že v r. 1312 táhl král Jan do boje proti Matúši Čákovi, který plenil jihovýchodní Moravu, a zanechal v Jemnici královnu Elišku, která očekávala dítě. Král jí podal zprávu o svém vítězství čtyřmi běžci. Na paměť této události se koná od poloviny 14. století až dodnes poslední zářijovou neděli slavnost spojená s během mládeže od hranic města směrem k Budkovu a končící v Jemnici. Období rozkvětu se střídala s obdobím úpadku. Dvakrát bylo město zcela zpustošeno - roku 1468 za tažení Matyáše Korvína a v průběhu třicetileté války. Střídali se rovněž majitelé jemnického panství.Centrum města je městskou památkovou zónou a je v něm k vidění řada památek. Půdorys historické části města je vymezen zachovanými středověkými hradbami a několika branami. V jedné z nich je zazděna soška tzv. "jemné panny" - paladium města. V Jemnici byla také  jedna z nejstarších židovských obcí u nás. První písemná zmínka pochází z roku 1336. Z židovské čtvrti se zachovala podstatná část domů a brána. Nejstarší náhrobky na židovském hřbitově pocházejí ze 17. století. Ve městě se také nachází kulatá románská věž kostela sv. Jakuba - nejstarší stavba na Moravě. Nejznámější dominantou města je renesanční zámek, který byl vybudován na místě bývalého hradu na začátku 17.století. Vznikla dvoupatrová renesanční budova, tvořená čtyřmi křídly kolem pravoúhlého dvora. Návštěvníci městečka by neměli opomenout mauzoleum hrobky rodu Pallaviciniů, které je 2 km severně od města. Jemnice se každoročně v červnu stává dějištěm Barchanu, jedné z nejstarších historických slavností v Evropě, jejíž počátek se datuje do doby krále Jana Lucemburského.

Západně od Velkého náměstí se nachází jedna z dominant Hradce Králové, Bílá věž. Pětipodlažní stavba vysoká 72 m byla z velké části vystavěna v letech 1574-1580. V tomto období vznikl i ochoz a byt pro hlásného. Zcela dokončena byla v roce 1589 vystavěním krovu s měděnou bání a pozlacenou hvězdou. Ještě předtím byl v roce 1581 vytažen na věž jeden z největších zvonů v Čechách, vážící 10 tun, při výšce 169 cm a šířce 206 cm. Roku 1591 byly instalovány hodiny, které v roce 1829 nahradil nový stroj a ten dnešní pochází z roku 1987-1993. Věž o půdorysu 10 x 10 m má své pojmenování podle bílých pískovcových kvádrů ze kterých je postavena. Šířka stěn v přízemí dosahuje 4 m a náchází se tu zbytky kaple sv. Klimenta.Ochoz věže ze kterého je vidět nejen město, ale při dobrém počasí i vrcholky Orlických hor a Krkonoše, je přístupný veřejnosti po celý rok o víkendech a v sezoně i ve všední dny. Kromě toho se zde konají párkrát do roka noční vyhlídky na město.

Boskovický židovský hřbitov se nachází na jihovýchodním okraji města, na konci ulice Potoční. Jde o druhý židovský hřbitov, první se nacházel zřejmě o 200 blíže k židovskému ghettu. Tento druhý pochází ze 17. století, je třetím největším v republice, má plochu 14.528 m2 obehnanou zdí z opuky doplněnou místy cihlami. Najdeme zde na 2.500 náhrobků, nejstarší pochází z poloviny 17. století. Náhrobky jsou seřazeny v pravidelných řadách po vrstevnicích, ty nejstarší jsou povětšinou z opuky a díky tomu méně odolnému materiálu jsou většinou už nečitelné. Mladší jsou z hrubozrnného mramoru, mnohé mají vysokou řemeslnou úroveň. K těm nejcennějším patří barokní náhrobky tzv. mikulovského typu z poloviny 18. století. Zhruba uprostřed hřbitova se nachází zbytky bývalé obřadní síně, k níž vedlo monumentální schodiště. Po levé straně od něj se nacházela dětská část. Na jedné ze stěn se dochovaly dvě desky s hebrejskými nápisy, na jedné jde o kadiš, modlitba za zemřelé, na druhé pak modlitba určená pro návštěvníky hřbitova. Hřbitov je volně přístupný v denní době mimo sobotu a židovské svátky. Parkování je možné na nedalekém menším sídlišti.