Socha sv. Rocha v Praze Uhříněvsi u kostela Všech svatých.

Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary. První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou). Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy. Velmi se dotkla obce třicetiletá válka. Ves byl řádu křížovníků zabavena a vše tedy ves, tvrz a statek koupil Jan, nestarší Petrášek z Vokounštejna, který ale na základě rozsudku Ferdinanda III. musel vše vrátit a patrně odešel do vyhnanství. Část Ďáblic byla připojena k Praze již roku 1960, samotná obec pak od roku 1968. Dnes je MČ Praha – Ďáblice součástí správního obvodu Praha 8.

Muzeum betlémů na Karlštejně vzniklo v roce 1995. Hlavním těžištěm se stala soukromá sbírka betlémů a lidového umění. JMůžeme tak shlédnout kolekci starých českých betlémů vyřezávaných ze dřeva, ale je možné vidět i betlémy z raritních materiálů jako např. cukr nebo chleba. Tři podlaží barokního domu jsou vybavena historickým nábytkem, obrazy, podmalbami na skle a dřevořezbami.Bonbónkem jsou mechanické betlémy z nichž většinu si mohou samy spouštět.V nejnižší části domu jsou dvě podlaží barokních sklepení, kde je instalována stálá výstava o dějinách vinařství na Karlštejně. Od poloviny listopadu se muzeem line vůně perníku, protože začíná tradiční výstava perníkových betlémů. Účastní se jí perníkářky z okolí, i daleka. Stálá expozice Sbírka starých českých betlémů v zařízených interiérech. Karlštejnský královský betlém - největší český loutkový betlém. Perníkové betlémy - Barokní sklepení s karlštejnskou Bílou paní - "Vinařství na Karlštejně".

Kousek západně od Přelouče se v poli skrývá malá skalka nazývaná Čertova skála. Místo kde kdysi odpočívali místní obyvatelé při práci na poli při studánce s průzračnou vodou je dnes zarostlé stromy a křovinami. Zůstává tak opomíjeno, neboť sem nevede ani žádná turisticky značená cesta. Zhruba ze středu obce Škudly je potřeba se vydat severním směrem polní cestou a nebo z místní komunikace mezi obcí Škudly a Spytovice to vzít přímo k lesnímu hájku po remízku mezi poli. Ke vzniku tohoto místa se váže pověst u sedláku, který za bohatství upsal svoji duši ďáblu pod podmínku, že čert do zakokrhání přinese polovinu Kunětické hory svázanou jako slaměné povříslo ke chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Málem se mu to podařilo, ale v těchto místech kohout zakokrhal, povříslo prasklo, skála se rozlomila a kus se zde zabořil do země.