Amerika je název pro soustavu dnes již opuštěných jámových vápencových lomů o hloubce až 60 m, některé s hlubokými modrými jezery, jiné propojené důmyslnou soustavou štol, z nichž některé mají až 5 pater, přičemž délka hlavní štoly je 3 km. Nachází se u obce Mořina v Českém krasu, poblíž hradu Karlštejn. Mezi nejznámější a nejvyhledávanější patří Velká Amerika, Malá Amerika, Mexiko a několik větších i menších lomů, které se nachází v lesích. Názvy nejsou původní, ale vzešly z trampského prostředí, kteří si tuto drsnou lokalitu, které se přezdívá český Grand Canyon, velmi oblíbili. Lákala je především průzračná voda ledových jezírek, bílé skály kolem nich, bloudění štolami a nebezpečnost, která zde číhá doslova na každém kroku. Těžba kamene v lokalitě Amerika má dlouhou tradici. Již začátkem 19. století se započalo s těžbou vápence v této lokalitě. S rozvojem stavebnictví a průmyslu po I. sv. válce stoupala po stavebních materiálech poptávka. To si vynutilo rychlejší přísun těženého kameniva. Byla proto zřízena důlní železnice. Spojovala drtičku a nákladiště s tehdejším dnem Velké Ameriky, Mexika, Azurového jezera a Zasypaného lomu. Současně byly raženy štoly. K dopravě kamene se používalo důlních vozíků tažených elektrickou lokomotivou. Počítáme-li, že se do vozíku vejde okolo 1 kubického metru kamene, muselo hlavní štolou projet k vápence téměř 1 milion vozíků. Poslední z nich stojí v okně nad Azurovým jezírkem. Postupem času se rychlost těžby díky mechanizaci zvýšila a nebylo již třeba tolika malých lomů. Začalo se těžit do hloubky a práce se přesunula do Malé Ameriky, Mexika a hlavně Velké Ameriky. S rozvojem automobilní dopravy končí éra důlní železnice na Americe. Těžba se přesouvá výhradně do Velké Ameriky, ve východním konci lomu je vybudován vjezdový tunel. Těžba na lomech Ameriky byla ukončena v 60.letech 20.století.Amerika, ke které se dá snadno dostat autem i autobusem, je známá a populární hned z několika důvodů. Je to významná paleontologická lokalita, nejvýznamnější zimoviště netopýrů ve středních Čechách, místo častého natáčení filmů a pohádek (Limonádový Joe, Malá mořská víla), lokalita s přírodními jeskyněmi, vhodná oblast pro potápění a jedno z prvních nuda míst u nás.

Jen čtyři automobilky na celém světě se mohou pochlubit více jak stoletou nepřerušenou výrobní tradicí.Škoda Auto je jednou z nich. Škoda Auto Muzeum Vás vtáhne do jejího příběhu, který se od roku 1895 odehrává v Mladé Boleslavi. 100 let Škoda - historie výroby automobilů v Mladé Boleslavi od počátků v roce 1895 až po nejnovější modely současnosti. Výtvarným způsobem pojatá "Galerie Motorů" představuje na příkladu charakteristických typů šedesátiletý vývoj motorů ve firmě Škoda. Během celé prohlídky provázejí návštěvníky moderní multimediální kiosky, které obsahují informace o historii firmy, veteránech, současné produkci, ale i zábavu nebo např. virtuální prostor. Prostřednictvím monitorů je možné sledovat záznamy crash-testů, přímé přenosy z výrobních provozů či sestřihy filmů. Stálá expozice Expozice 100 let firmy - Seznamte se s historií výroby automobilů značky Škoda od jejích počátků až po nejnovější modely. Mezi exponáty nechybí ani Voiturette, první vůz vyrobený v Mladé Boleslavi. Expozice Slavie - Expozice Sleeping beauty Vám představí veterány v původním stavu - ty čekají na renovaci netradičně přímo ve výstavních prostorách muzea. Návštěvníci tak mají jedinečnou příležitost porovnat staré vozy před renovací s těmi, které již prošly restaurátorskou dílnou a jsou součástí hlavní expozice 100 let firmy. Galerie motorů - Motor je srdcem každého automobilu - Škoda Auto Muzeum jim proto věnuje svůj vlastní prostor. Galerie motorů je uspořádána chronologicky, aby názorně demonstrovala šedesátiletý vývoj konstrukce motorů. Nabídka muzea Po předchozí domluvě s návštěvní službou Vám nabízíme: Prohlídku Škoda Auto Muzea s průvodcem v několika světových jazycích. Exkurzi do výrobních provozů, a to v pracovní dny pouze (Pro návštěvníky starší 12 let). Návštěvu depozitáře s vystavenými prototypy. Prohlídku muzea s pracovním listem pro děti mateřských a základních škol.

V omezeném prostoru mezi řekou Jihlavou a skalami se rozkládá třebíčská židovská čtvrť, jehož historie sahá do 15. století. V letech 1556-1573 zde stálo 18 domů, v roce 1660 to bylo 51 domů. Roku 1726 se rozvoj ghetta zastavil. Po roce 1849 když byly zrušeny diskriminační podmínky začalo se ghetto vylidňovat. Bohatší odcházeli do Vídně nebo si kupovali domy na hlavním třebíčském náměstí, jejich místo pak zaujímali chudší obyvatelé. Do dnešní doby se dochovalo na 123 domů a židovská čtvrť patří mezi evropský unikát a jako jediná židovská památka zapsaná v UNESCO mimo Izrael. Čtvrť je tvořena dvěma hlavními páteřními ulicemi z nichž vybíhá 14 příčných uliček. Na řadě domů jsou dochovány cenné architektonické detaily. Úzké uličky, verandy, balkony, přízemí některých domů jsou dodnes propojena klenutými veřejnými průchody. Typická jsou rohová loubí a některé portálky mají dochované drážky pro zasouvání protipovodňových zábran. V třebíčské židovské čtvrti najdeme hlavně dvě synagogy, radnici, bývalou školu, rabinát, špitál, chudobinec a další stavby. V minulosti zde byl i pivovar, rituální porážka a ve východní části byly v druhé polovině 19 století postaveny objekty kožedělné továrny. Čtvrť je veřejnosti volně přístupná a od roku 2001 tudy vede naučná stezka se 14 zastaveními. Obou synagogám jsou věnovány samostatná hesla, další výběr: Dům čp. 53 (L. Pokorného 25): Je nejpozoruhodnějším domem v ghettu. Dům s barokním jádrem byl postaven v 17. století.  Jinak má zachovanou klasicistní fasádu s pavlačí osazenou na sedmi kamenných podpěrách a železnými dvěřmi do bývalého krámku. V ostění kamenného portálku jsou zřetelné drážky pro zasouvání prken při povodních. Dům čp. 9 (L. Pokorného 5): Renesanční dům s rohovým loubím pochází ze 16. století a patří tak k nejstarším domům v ghettu. Původně přízemní získal poschodí kolem poloviny 18. století. Další stavební úpravy prodělal v letech 1870, 1965, 1997. Severní stěnu zajišťuje mohutný opěrný pilíř. Špitál (Pomezní 23): postaven v roce 1853 s kapacitou pro 24 pacientů. Škola (L. Pokorného 15): existovala již roku 1603, od roku 1887 se v ní vyučovalo česky. Chudobinec (Blahoslavova 23): postaven roku 1908 jako malý areál domků seskupených kolem malého dvorku. Radnice čp. 14 (L. Pokorného 8): původní patrový objekt s mansardovou střechou byl postaven ve druhé polovině 17. století. Sloužil k potřebám židovské obce. Scházela ae tu židovská samospráva, v přízemí byly kupecké krámy a také rituální lázeň – mikve. V letech 1898-1899 prošel zasádní rekonstrukcí. Subakova koželužna (Subakova 13): Na konci 18. století vznikla ve východní části židovské čtvrti koželužna rodu Subáků. V průběhu 19. století se rozrostla na velkou továrnu. Ještě v 90. letech 19. století zde pracovalo na 400-600 zaměstnanců. V roce 1931 byla uzavřena a později část továrny přeměněn na malometrážní byty.

Při zachovaném úseku staré cesty spojující Nový Jičín s Valašským Meziříčím, se kousek za obcí Straník nachází opuštěný pikritový lom s malým jezírkem. Ve stěnách jsou viditelné horizontálně uložené žíly tzv. olivinického těšínitu.