Dochovaná vodní tvrz Jeseník se nachází v centru stejnojmenného města a nabízí zájemcům o historii a přírodu expozice Vlastivědného muzea Jesenicka. Tvrz je tedy přístupná v otevíracích hodinách. Historie tvrzi Vodní tvrz Jeseník byla od svého založení ve druhé polovině 13. století až do roku 1945 majetkem vratislavských biskupů (později arcibiskupů). Původní dřevěnou tvrz pak na přelomu 13. a 14. století nahradila tvrz kamenná. Na tvrzi sídlili purkrabí ve službách biskupů, později byla udělována jako léno věrným biskupským služebníkům. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1374. Významnou přestavbu tvrze zahájili kolem roku 1420 její zástavní majitelé Mušínové. V první polovině 16. století Jeseníku „vládli“ Fuggerové z Augsburku, významná podnikatelská rodina, která v okolí Jeseníku podporovala těžbu rud. Proto roku 1506 udělil vratislavský biskup Jan Thurzo Jeseníku práva svobodného horního města. V roce 1641 táhlo okolo tvrze švédské vojsko, naštěstí ji nedobývalo. I přes několik přestaveb význam tvrze jako pevnosti upadal, roku 1727 byla poškozena požárem a po něm byla přestavěna na pohodlnou rezidenci. V roce 1741 obsadil město i tvrz baron František Trenk se svým vojskem. V první polovině 19. století tvrz již sloužila jen jako správní budova panství se dvěma služebními byty. Již roce 1935 byly v tvrzi uvolněny dvě místnosti pro výstavní účely jesenického městského muzea, v roce 1946 pak muzeum dostalo tvrz do užívání celou. V 70. letech 20. století byla tvrz rekonstruována. Podoba tvrzi Původní dřevěná tvrz byla tvaru čtverhranné věže, stejně jako její kamenná následovnice o přibližně 50 let později. Vchod do věže byl ze severní strany a její obranu zajišťoval vodní příkop napájený vodou z Bělé. Mušínové kolem roku 1420 nechali kamennou věž zbourat a na jejím místě postavit novou jednopatrovou budovu (dnešní jižní křídlo), taktéž upravili vodní příkop. Vnitřní prostor osvětlovaly z vnější strany pouze střílny, z nádvorní strany malá okna. Vchod byl umístěn na jižní straně budovy, ještě v 15. století byl pak přemístěn na stranu severní. Patrně v té době byla postavena i věž a padacím mostem. Vedle tvrze se pak nacházel hospodářský dvůr, který byl zbořen počátkem 19. století. V 17. století byla přistavěna východní a západní křídla a před věž byla předsazena menší branská věž. Po požáru v roce 1727 získala tvrz svou dnešní podobu. Budovy byly zvýšeny o patro, byla proražena okna ve vnější fasádě a odbourána dvě patra vyhořelé věže. Tipy na výlet Prohlédnout si můžete Priessnitzovy lázně Jeseník a Muzeum Vincenze Priessnitze, rozhlednu Zlatý Chlum. Vydat se můžete i na Křížový vrch, Studniční vrch, Čertovy kameny, Chlapecké kameny nebo Medvědí kámen. V nedalekých Zlatých Horách a jejich okolí najdete Městské muzeum, kostel Panny Marie, rozhlednu Biskupská kupa, zříceninu hradu Edelštejn, zříceninu hradu Leuchtenštejn, zříceninu hradu Koberštejn, hornický skanzen - Zlatorudné mlýny, Údolí ztracených štol, zříceninu kaple sv. Anny nebo poutní kostel Panny Marie Pomocné. Ubytovat se můžete v Jeseníku. M.K.

Betonový most přes Dalejský potok je součástí ulice K chaloupce. Za mostem tato ústí do ulice Ebrova. Most slouží pro automobilovou i pěší dopravu. Nemá chodníky pro pěší a nenese žádné pojmenování.

Dominantou městečka Spálené Poříčí je původně renesanční, pseudogoticky upravený zámek. Historie zámku První zmínka o obci Poříčí pochází z roku 1239. Roku 1391 koupil panství Jindřich z Elsterberka, který pravděpodobně nechal v Poříčí postavit tvrz, která je poprvé zmiňována roku 1413. Pak se majitelé tvrze často střídali, což vedlo k jejímu zpustnutí již v 15. století. Zašlou slávu jí dal až Jan Roupovský z Roupova, který statek koupil kolem roku 1506. Roupovští pak vlastnili Poříčí do roku 1587, kdy je koupil Karel Kokořovec z Kokořova. Ten rozsáhlé poříčské panství rozdělil na dvě části. Část připojil ke Šťáhlavům a část s tvrzí postoupil své sestře Kateřině, provdané za Jana nejstaršího Horčice z Prostého. Roku 1603 Poříčí zdědila jejich dcera Saloména, provdaná za Adama staršího Vratislava z Mitrovic. Adam panství rozšířil a starou tvrz nechal přestavět na renesanční zámek. Třicetiletá válka poříčské panství silně poznačila, kdy bylo městečko roku 1620 vypáleno generálem Buquoyem a roku 1645 vyplenili městečko i zámek vojáci pluku Pocarne. Katastrofa, která městečko postihla, mu dala i název, a proto se od té doby nazývá Spáleným. Roku 1749 se ustálila i neustálá změna majitelů zámku, kdy panství získala metropolitní kapitula sv. Víta v Praze. Roku 1948 byl zámek zestátněn a v devadesátých letech 20. století opět v restituci navrácen původnímu majiteli. Metropolitní kapitule sv. Víta náleží zámek Spálené Poříčí dodnes. Dispozice zámku Zámek je čtyřkřídlá patrová budova s fasádou zdobenou renesančními sgrafity. Vstup do nádvoří má podobu půlkruhového bosovaného portálu průjezdu v přízemí hranolové, pseudogoticky upravené věže. Na vnější straně je nad bránou vsazena erbovní deska stavitele zámku Adama staršího Vratislava z Mitrovic a jeho ženy Salomeny, rozené Horčicové z Prostého. Pod cimbuřím věže je vidět znak metropolitní kapituly sv. Víta. Ve východním křídle zámku se v ose vstupu nachází průjezd do parku s barokní kašnou a rybníčkem. Interiéry zámku byly adaptovány na nové účely, pouze malá část z nich slouží k umístění expozic věnovaných dějinám města a řemesel. V části objektu sídlí i Církevní ekologická střední škola. V některých místnostech přízemí budovy se dodnes dochovaly renesanční klenby, sál, jenž slouží jako obřadní a koncertní síň, má také zachovalý renesanční kazetový strop. Tipy na výlet Vypravit se můžete třeba na zámek Hradiště, ve kterém také sídlí Muzeum jižního Plzeňska. Také můžete vystoupit na rozhlednu na vrchu Kožich a rozhlédnout se po okolí. Za návštěvu stojí i barokní zámek Dolní Lukavice nebo renesanční zámek Lužany. Ubytování najdete přímo v Blovicích.  

Rotunda sv. Martina pochází z konce 11. století, z doby vlády knížete Vratislava II. a je nejstarší rotundou v Praze. Se svým průměrem 6,5 m je také největší pražskou rotundou. Její zdi dosahují šířky 1 m. V období třicetileté války byla využívána jako prachárna. Obnovena byla v roce 1719. Po roce 1757, kdy byla opět poškozena, přestala svému účelu sloužit podruhé. Dokonce byla císařem Josefem II. Zrušena. Zachráněna, zrekonstruována a obnovena byla v polovině 19. století zásluhou hraběte Chotka. Rekonstrukci stavby řídil A. Baum. Při malířské výzdobě interiéru byly využity náměty s Vyšehradského kodexu. Novorenesanční oltář rotundy, který je zhotovený ze sliveneckého mramoru, malbami vyzdobil J. Sequens.Rotunda sv- Martina Je nejstarší z dochovaných pražských rotund a současně nejstarší dochovanou památkou na Vyšehradě. Byla postavena nejspíše ve druhé polovině 11.století. Na centrální stavbě s apsidou neobvyklého parabolického tvaru je původní zdivo z nevysokých kvádříků, členěné na apsidě lisénami, dále lucerna s obnovenými sloupky, koncha apsidy a kupole lodi. V husitských válkách ji husité vyplenili, v třicetileté válce v ní byla prachárna. V roce 1719 byl starý románský vstup nahrazen barokním portálem a položena nová dlažba. Za bombardování Prahy Prusy roku 1757 byla její stavba těžce poškozena, v této souvislosti byla do její zdi vezděna jedna z pruských dělových koulí, kterou tam můžeme vidět dodnes. V roce 1784 ji císař Josef II. zrušil, a pak sloužila jako skladiště. Při budování nové komunikace skrz Vyšehrad hrozilo rotundě její zbourání. Díky zákroku hraběte Chotka, byla zachráněna. Pak byla pronajímána jako obydlí pro chudinu, byl probourán nový vstup, v apsidě zřízena kuchyně a do klenby proražen otvor pro komín. Teprve na sklonku 19.století se ji podařilo vyšehradské kapitule odkoupit zpět a byla obnovena, čímž dostala nynější podobu. Byla provedena reromanizace, do nového vstupu zasazen novorománský portál, upravena okna lucerny, doplněny štukové římsy a okna dostala nové barevné vitraje.