Osada v těchto místech je připomínána již v 11. století. Vznikla na cestě z Čech na Moravu, na řece Chrudimce v Železných horách. Poblíž rozhraní se Žďárskými vrchy. Podle pověsti ji založili hrnčíři, odtud také název. Za vlády krále Václava IV. bylo povýšeno na městečko. V době husitských válek bylo po jistou dobu spravováno husitským hejtmanem. V roce 1547 bylo zkonfiskováno a byla zde zřízena královská pomezní celnice. V roce 1834 bylo opět povýšeno na město. Až do konce 19. století bylo hlavní obživou obyvatel Hlinska hrnčířství a tkalcovství. Na přelomu 19. a 20. století zde vzniká průmysl.

Přírodní památka Vrškámen se nachází zhruba kilometr od centra obce Petrovice na Sedlčansku. Dlouhodobou erozí zdejšího podloží, zvláště při tání ledovce, došlo ke zvětrávání a narušení horniny. Výsledkem těchto pochodů jsou mimo jiné velké žulové balvany, pevná jádra původně rozsáhlejších bloků. Stejně tak vznikl i tento kámen nacházející se kousek od obce Petrovice na Sedlčansku. Vyznačuje se rozměry 350 x 550 cm a výškou 320 cm. Je to zároveň největší viklan kraje. V tomto případě by ale bylo potřeba vyvinout značnou sílu, protože dosedá na podloží velikou plochou.

Pseudogotické sídlo Červený Hrádek stojí ve stejnojmenné obci nedaleko Sedlčan. V případě Červeného Hrádku není jednoduché rozhodnout, jestli se jedná o zámek, tvrz či dokonce hrad. Zámecký objekt působí impozantním a romantickým dojmem, který ještě umocňuje zámecký park s rybníkem. Historie zámku Ves Červený Hrádek se poprvé připomíná již v roce 1285. Za Bohuslava Břekovce z Ostromeče se roku 1508 uvádí zdejší opevněné šlechtické sídlo poprvé jako Červený Hrádek, podle krytiny nebo barvy omítky. Původní tvrz byla patrně jenom věžovitý objekt, stojící nad svahem ostrohu v místech dnešní zadní mohutné věže pětiúhelníkového půdorysu. Věž pochází asi z druhé poloviny 15. století. Pravděpodobně brzy k ní přibyla také druhá, která chránila vstup do ohrazení na jižní straně. V roce 1560 koupil Červený Hrádek Zikmund Valkoun z Adlaru, jehož vdova Magdalena z Říčan se podruhé provdala za Jana Prostiborského z Vrtby. Po ní zdědil Červený Hrádek jejich syn Sezima z Vrtby, který za své zásluhy získal v pobělohorském režimu několik zkonfiskovaných panství. Třicetiletá válka nepoznačila Červený Hrádek velkými škodami. Za Anny Zuzany Kuehnové, rozené z Meggau, která koupila Červený Hrádek roku 1670, objekt vyhořel. Zadlužený statek pak připadl zemskému fyziku Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu, který nechal sídlo po požáru obnovit. Na zámku se rychle střídali majitelé, až jej roku 1788 koupili poručníci nezletilého Františka Josefa z Lobkovic. Tehdy se stal Červený Hrádek součástí nově vytvořeného dominia Kosova Hora, objekt však sloužil k ubytování úředníků. Teprve až roku 1837 za Františka Mladoty ze Solopysk se stal Hrádek sídlem vrchnosti. Za Mladotů došlo ke dvěma rozsáhlým přestavbám zámeckého sídla. První byla regotizace v roce 1844, druhou pak přestavba jižního křídla, velké věže a secesní úprava interiérů architektem Janem Kotěrou v letech 1894 – 1896. Rodu náležel zámek Červený Hrádek do roku 1948, kdy byl znárodněn a sloužil jako Vlastivědné muzeum Sedlčanska a archiv ONV v Příbrami. V roce 1992 byl v restituci navrácen opět původním majitelům Mladotům. Zámecká knihovna Červený Hrádek se dodnes dochoval v podobě, jakou získal po přestavbách v 19. století. Zámek je dnes přístupný jenom příležitostně. Za pozornost stojí určitě knihovna, čítající 3.000 svazků včetně děl např. J. J. Rousseaua a F. Voltaira. Základ knihovny položil Karel Hugo Mladota (1815 - 1902). Nedaleko odsud můžete navštívit například renesanční zámek Kosova Hora nebo židovský hřbitov také v Kosově Hoře. Ubytování naleznete v Sedlčanech.

Kovová deska označující výšku hladiny Vltavy při povodních v roce 2002. Je umístěna na Staroměstské vodárenské věži na Novotného lávce.