Královská obora, zvaná též Stromovka, byla pravděpodobně založena v roce 1268 českým králem Přemyslem Otakarem II. V nevyšším místě obory stával lovčí hrádek, který byl koncem 15. století přestavěn na letohrádek. V roce 1805 – 1811 byl upraven ve stylu romantické gotiky. Pro zásobování rybníka byla ve druhé polovině 16. století byla vybudována pod Letnou štola zvaná Rudolfova. Patří mezi technické unikáty Prahy. V roce 1804 byla obora zásluhou Jana Rudolfa hraběte Chotka zveřejněna a byla k ní připojena štěpnice, tzv. Baumgarten, nebo-li Stromovka. V 19. století byla částečně upravena v anglickém stylu. Byl také upraven, podle projektu B.Wünschera, Starý park mezi štěpnicí a západní hrází vysušeného rybníka. Po roce 1880 bylo, podle návrhu B. Kozinka, upraveno okolí restaurace a dno odvodněného rybníka. Od roku 1890 začala část Královské obory (Stromovky) sloužit účelům výstavního areálu a to v souvislosti s Jubilejní výstavou, která se v Praze konala v roce 1891.Obora byla ve vlastnictví králů, odtud název Královská.Královská obora (Stromovka) dnes slouží veřejnosti jako odpočinkový a snadno dostupný park. Upravené pěšiny také lákají bruslaře a cyklisty. Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 104,5 ha a rozkládá se na území katastru Bubeneč.Severovýchodní okraj Královské obory (Stromovky) lemuje slepé rameno Vltavy zvané Malá říčka. Královskou oboru založil Přemysl Otakar II., ale teprve za Jana Lucemburského vznikla skutečně ohrazená obora s jeleny a jinou zvěří. Do té doby byla Stromovka místem kde se konaly rytířská turnaje. Karel IV. si na ně moc nepotrpěl. Když dostal „Otec vlasti“ darem párek zubrů nebo nějaký jiný exotický druh zvířete, dal je vypustit do Královské obory. Husitské války oboru nutně zpustošily. Žižka dokonce nechal v roce 1420 pobořit její zeď, aby se za ní nemohl bránit a ukrývat nepřítel. Trvalo hodně dlouho než byla obora uvedena do pořádku. Velkou péči ji věnoval Ferdinand I. Dal ji obehnat novou zdí a osázet novými dřevinami. Velmi si Královskou oboru oblíbil císař Rudolf II. a v jeho době začal její největší rozkvět. Obora se změnila v „pražské vivárium“ s ostrovy, mýtinami i houštinami, kde se zvěři neobyčejně dařilo. Přibyly asijské ovce a mnoho jiných exotických zvířat. Císař nebyl spokojen s malým rybníkem, a tak dal na jaře roku 1582 hloubit rybník nový, dvacetihektarový, vedle menšího, určeného k chovu pstruhů a mřenek. Aby byl zajištěn dostatek vody, nechal prokopat pod letenskou strání tunel, který do Stromovky přiváděl a dodnes přivádí vodu z Vltavy a je zároveň jednou z nejvýznamnějších technických památek. Kutnohorští havíři na ní pracovali celých 5 let. Je dlouhá 1093 metry, vysoká 3,5 metru a široká 2,2 metru. Největší pohromu utrpěla obora v roce 1741 ve válce o dědictví rakouské. Na polích kolem Holešovic se utábořilo saské vojsko a Stromovku notně zplundrovalo. V roce 1803 dosáhli čeští stavové, zejména zásluhou purkrabího toho že byla obora zpřístupněna veřejnosti. Další velkou pohromu uštědřila Stromovce povodeň v roce 2002. Tehdy dosahovala Vltava v některých místech i několika metrů. Zničena byla veškerá okrasná zeleň, květiny a některé Stromy poté paradoxně uschly. Zničeny byly i rybníky. Pravděpodně by k tomu nemuselo dojít kdyby nebyly ukradeny držáky na hliníkové zábrany v podjezdech pod tratí.Stejně tak jak je dnes romantická poloha i podoba letohrádku, je asi romantická úvaha, že již český král Přemysl Otakar II. založil na tomto místě lovecký hrádek, obehnaný pevnou zdí. Spolehlivější zprávy o tomto objektu jsou až z roku 1471. Vladislav II. Jagelonský si tu nechal postavit lovecký zámeček ve stylu vladislavské gotiky, který je i základem dnešního objektu. Na sloupu zakončující šnekové schodiště ve věži je upomínka, lev držící ve svých spárech kamenný znak s monogramem stavebníka, krále Vladislava. Za císaře Rufolfa II. došlo k přestavbě zámečku především jeho obestavění otevřenou lodžií. Půdorysně se pak již objekt do dnešních dnů nezměnil. Po zpřístupnění obory byl vzhled letohrádku přestavěn ve stylu romantické anglické novogotiky. Dnes je v objektu oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. V rohu terasy jsou zajímavé kamenné sluneční hodiny. Na pískovcovém podstavci je koule z červeného mramoru, na níž je vyryta síť s čísly, astronomickými značkami, latinskými nápisy a dvěma letopočty. Z nich se dovídáme, že sluneční hodiny byly zhotoveny v roce 1698 a renovovány 1772. Ukazatelem času byl stín železného půlkruhu, otáčivý kolem osy globu.  

Historie hradu Hrad vznikl před rokem 1316 a za jeho zakladatele se považuje Půta z Turgova. V roce 1382 je v držení bratrů Václava a Jana Krušinových z Lichtemburka. Ti ho prodávají Heřmanovi z Choustníka, jehož rod zde sídlil až do roku 1410. Poté se zde střídají různí majitelé. V roce 1645 byl hrad poničen Švédy. Výrazně je opraven až po roce 1664 hrabětem Šporkem. V roce 1705 byl upraven na klášter celestýnek, které ho opuštějí v roce 1739. Poté začíná hrad rychle pustnout, je rozebírán na stavební materiál a mění se ve zříceninu. Podoba hradu Přesná podoba hradu není dnes známa. Hrad se skládal ze tří částí. První částí bylo dlouhé a úzké předhradí, druhé předhradí, nacházející se za šíjovým příkopem, plnilo obrannou funkci. Za dalším příkopem se nacházelo první předhradí čtverhranného půdorysu. Za dalším příkopem se nacházelo vlastní jádro hradu protáhlého čtyřúhelného půdorysu. V severovýchodním nároží stál okrouhlý bergfrit. Na nejchráněnější straně se nacházel palác a ve zbylém prostoru další zástavba. Areál hradní zříceniny je volně přístupný. Do dnešní doby se zachoval valeně sklenutý sklep hradního paláce a další drobné zbytky hradu. Tipy na výlet Nedaleko odsud můžete navštívit Hospital Kuks se známou sochařskou výzdobou od Matyáše Bernarda Brauna. Na Kuksu najdete také Ditrichovu lékárnu jako jednu ze stálých sbírek Národního muzea. Ve Dvoře Králové doporučujeme navštívit zoologickou zahradu. Ve městě najdete také Galerii Zdeňka Buriana. Ubytovat se můžete v Choustníkově Hradišti nebo ve Dvoře Králové nad Labem.

Stavebníkem Šternberského paláce byl Václav Vojtěch ze Šternberka. Nejdříve si dal postavit zámek v Troji a pak „zimní palác“ tady na Hradčanském náměstí. Plány mu připravil J.B.Mathey, ale brzy ze stavby odešel a prací se ujali dva vídeňští architekti Domenico Martinelli a Giovanni Alliprandi. Od roku 1949 hostí tento vrcholně barokní palác expozici sterého evropského umění. V malé místnosti v prvním patře jsou soustředěny ikony a práce antického umění. Vstoupíme-li do velké místnosti v prvním patře, přivítá nás skvělá řada dvoudílných a trojdílných, bohatě zlacených deskových kostelních obrazů Toskánska a severní Itálie.

Barokní zámeček Růžkovy Lhotice, dominanta vsi, leží 2,5 km od obce Čechtice. Ves Lhotice se poprvé zmiňuje roku 1363 a první zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1421, kdy se jejími majiteli stávají Zdeněk a Petr z Lukavce. V roce 1542 prodal Petr Malovec Dříteňský z Malovic své dědictví bratrům Janovi a Jiříkovi Růžkům svobodníkům z Miřetic. Takto tvrz v Lhoticích získala své jméno Růžkovy Lhotice. Historie zámku V druhé polovině 18. století byl na místě původní tvrze postaven prostý patrový zámek. Od roku 1835 zde na zámku sídlí rodina Smetanova, proto také je zde umístěna busta Bedřicha Smetany, který v Lhoticích prožil několik let a často sem jezdil hledat inspiraci do svých děl. Po druhé světové válce se i ve Lhoticích situace změnila a zámeček až do roku 1973 patřil zemědělcům, poté se dostal do správy Okresního muzea v Benešově. Expozice muzea Zámek prošel následně rekonstrukcí do podoby, kterou měl v době Bedřicha Smetany a poté se stal muzeem s expozicí Hudební tradice Podblanicka. Zdejší expozice je věnovaná především počátkům Smetanovy tvorby. Zároveň připomíná i další skladatele, kteří v průběhu staletí v regionu působili (Jan Dismas Zelenka, Josef Leopold Dukát, Richard Wagner). Dnes je majitelem zámku Muzeum Podblanicka ve Vlašimi. Nedaleko odsud najdete také židovský hřbitov ve Studeném. Ubytovat se můžete například v Želivě, kde za návštěvu rozhodně stojí premonstrátský klášter.