Židovský hřbitov se nachází zhruba 1,5 km západně od obce. Ze silnice Drmoul – Tři Sekery je potřeba projít malou osadou Panský Vrch a po cca 100-200 m za ní vede (označená) malá cesta vlevo do lesa přímo ke hřbitovu. Založen byl nejpozději v 17. století, písemně je poprvé doložen roku 1676. Dnes se na nevelké neohrazené ploše dochovalo přibližně 360 náhrobků pocházejících z let 1673-1936. Nacházejí se zde barokní a klasicistní žulové náhrobky zdobené prvky lidového umění, nejčastěji jde o rostlinné motivy. Židovská synagoga, která se nacházela v Drmoulu (1800-1803) byla v roce 1938 vypálena a zbořena. Na jejích základech byla po válce postavena hasičská zbrojnice.

Nejpozoruhodnější ukázka lidové tvořivosti se nachází zhruba 1,5 km jižně od Kunratic u Cvikova, vede k ní zelená odbočka.Jde o impozantní do skály vytesaný reliéf se středověkým námětem. Autory tohoto díla jsou dva místní rodáci, řídící učitel Karel Beckert a strážník Karel Bundesmann, kteří reliéf vytvořili společně v roce 1910. Jde o reliéf rytíře na bujném koni a o něco níže postavu zoufalé dívky. Znázorňuje místní pověst a vztahuje se k legendární postavě zlého rytíře Kuna, jenž sídlil na tvrzi, která stála na Zámeckém vrchu nad Kunraticemi. Krutý šlechtic prý pronásledoval dívku místního mlynáře. Dívce se vždy podařilo uniknout, ale jednoho dne ji překvapil ve skalách pod Kovářským vrchem. Když už se zdálo, že nemá šanci, skočila z okraje skály do nebezpečné bažiny. Rytíř již nestačil koně zastavit, zřítil se také a utonul. Dívku podle pověsti zachránila široká sukně, která zbrzdila pád, podle jiné legendy ji zachránil anděl strážce, který se v poslední chvíli objevil.

Janovický židovský hřbitov se nachází přibližně 2 km jihozápadně od obce, na svahu menšího vršku při silnici vedoucí do Nýrska. Založen byl kolem roku 1723 a na jeho ploše 1.515 m2 je dochováno cca 269 náhrobků. Několik z nich jihočeského typu z bílého vápence zdobeného lidovými motivy. Hřbitov je ohrazen kamennou zdí, přesto je bez potíží přístupný. V obci zhruba 150 m od náměstí se nachází bývalá synagoga, postavená po roce 1723 a sloužící svému účelu až do 30. let 20. století. V roce 1951 byla radikálně přestavěna na sídlo hasičského sboru. Modlitební sál byl rozdělen stropem a všechny vnější slohové prvky odstraněny, dům tak dnes vůbec nepřipomíná svůj původní účel. Dochovala se jen klenba se štukovou výzdobou, klenba schodiště a arkády ženské galerie.

Rozlehlý a v několika staletích rozšiřovaný hrad Sovinec se tyčí na výběžku nad údolím na okraji stejnojmenné osady. Přístupný je v otevíracích hodinách. Historie hradu Hrad založili před rokem 1332 bratři Vok a Pavel, předci pánů ze Sovince. Poprvé se po hradě píše Vok roku 1348. O drobné rozšíření hradu se na přelomu 14. a 15. století postaral Pavel ze Sovince. Za husitských válek se Sovinec stal oporou husitů. Radikálnější přestavba hradu nastala na přelomu 15. a 16. století za Pňovských ze Sovince. V renesanční sídlo hrad upravili páni z Boskovic, kteří jej vlastnili od roku 1543, a Vavřinec Eder ze Štiavnice (od 1555). Vavřincův zeť a poslední český majitel hradu Jan starší Kobylka z Kobylího byl po účasti ve stavovském povstání donucen hrad prodat. Roku 1623 jej koupil řád německých rytířů a hned tři roky poté jej dobylo vojsko generála Mansfelda. Nedostatečná obranyschopnost hradu byla příčinou dalších stavebních aktivit, především zpevnění a doplnění opevňovacích článků. I přes tyto stavební úpravy hrad roku 1643 dobylo švédské vojsko generála Torstensona a až do roku 1650 jej okupovalo. Řád hrad jen nouzově opravil, což učinil též po požáru roku 1784. Sídlil zde řádový seminář a od roku 1867 první lesnická škola na Moravě. V roce 1903 velmistr arcivévoda Evžen na hradě zřídil řádové muzeum a zároveň mu hrad sloužil jako letní sídlo. Za druhé světové války byl hrad využíván jako základna jednotek SS a vězení. V létě roku 1945 za záhadných okolností vyhořel. Od té doby prochází hrad postupnou, bohužel poněkud pomalou, obnovou. Podoba hradu Hrad Voka a Pavla ze Sovince se sestával z mohutného bergfritu, dvouprostorového paláce (který byl za třicetileté války zcela zničen a dnes jsou na hradě k vidění pouze jeho drobné relikty) a hradby. Brána se nacházela v sousedství bergfritu. Pavel ze Sovince na přelomu 14. a 15. století vybudoval parkánovou hradbu okolo paláce s vybíhající věžicí a ohradil hradbou předhradí v prostoru dnešního pátého nádvoří. Pňovští ze Sovince pak v tomto předhradí postavili jižní palác a krátký západní trakt s průjezdem do nádvoří. Kryštof z Boskovic a Vavřinec Eder ze Štiavnice se zasloužili o rozšíření obytných prostor hradu vystavěním dalších paláců, ale vznikaly i další opevňovací prvky hradu, např. polygonální bašta Remter, opevnění výběžku Kočičí hlava a předsunutá osmiboká bateriová věž, na níž dnes stojí kostelní věž. Jan starší Kobylka z Kobylího vystavěl čtyřboký barbakán s dnešní první bránou, čímž původně samostatnou osmibokou bateriovou věž připojil k hradu. Při opevňování hradu za třicetileté války vznikly mj. tři barokní bastiony (jeden zčásti využil zdiva Kobylkova barbakánu) a předsunutá věž Lichtenštejnka. Hrad je v majetku Moravskoslezského kraje, spravuje jej Muzeum v Bruntále. Tipy na výlet Vydat se odsud můžete na hrad Šternberk. Ve městě Šternberk najdete také augustiniánský klášter. Dále stojí za návštevu Rešovské vodopády, zřícenina hradu Rabštejn, zřícenina kláštera Kartouzka v Dolanech, poutní místo Svatý kopeček nebo rozhledna Svatý Kopeček u Olomouce. Na Svatém Kopečku najdete i zoologickou zahradu. Ubytovat se můžete přímo v Uničově nebo ve Šternberku.