Hrad pánů z Lemberka Zakladatelem hradu byl patrně Zdislav, jeden ze tří synů Havla z Lemberka, který se v pramenech objevuje v letech 1273-1318. Od roku 1283 zastával úřad purkrabího Pražského hradu a ke svému erbovnímu znamení, kráčející lvici, užíval predikát „z Lemberka“. Jeho synové Heřman a Markvart se na počátku 14. století již psali po novém hradě „ze Zvířetic“ a podobně jako páni z Vartenberka změnili lvici ve svém erbu za černo-zlatě polcený štít. Podle starých rodopisů měl Heřman sedm a Markvart pět synů. Z jejich četných potomků vynikl na sklonku 14. století Vilém, hejtman Boleslavského kraje. Jeho syn Zdislav ze Zvířetic, od roku 1410 mistr svobodných umění, stoupenec Jana Husa, byl roku 1417 rektorem Pražské university. Další členové rodu, bratři Heřman a Hašek, byli věrnými přívrženci Jiřího z Poděbrad, s nímž se roku 1448 zúčastnil dobytí Prahy. Počínaje Vilémem se od počátku 15. století psali Zvířečtí někdy také „z Vartenberka“. Hrad Vartenberk však jejich rod nikdy nevlastnil. S pány z Vartenberka měli Zvířečtí dávný společný původ i velice podobný erb. Užívaným přídomkem si nejspíše snažili zvýšit prestiž, dokazujíc dávnou příbuznost s jedním z nejmocnějších rodů království. Vartenberkové se však později skutečně stali vlastníky Zvířetic, když hrad roku 1528 koupili od Sezimů z Ústí nejvyšší královský purkrabí Jan z Vartenberka. Janův syn Adam ztratil v roce 1547 velkou část svých statků pro účast ve stavovském povstání. Kromě toho byl odsouzen k „věčnému vězení na zámku Zvířeticích, tak že se ze sídla bez dovolení odebrati nesměl“. Jeho příbuzní z kamenické větve rodu drželi po něm Zvířetice do roku 1610. Během 16. století přebudovali Vartenberkové v několika etapách zdejší hrad na opevněný renesanční zámek. Zkáza hradu za pánů z Valdštejna Krátce před Bílou horou vlastnil panství Jan Vlk z Kvítkova, avšak pro účast ve stavovském povstání o ně roku 1622 přišel. Nový majitelé Zvířetic se stali páni z Valdštejna, za nichž přestal zámek sloužit jako sídlo vrchnosti. Po požáru roku 1693 byl ještě opraven, ale při letní bouři roku 1720, po zásahu bleskem do vysoké zámecké věže, opět celý vyhořel a tím byl jeho osud zpečetěn. Podoba hradu Nad hradní zříceninou vyniká torzo severní okrouhlé věže, zvýšené v renesanci o dvě poschodí. Věž je upravena na rozhlednu i když v současné době je přístup v havarijním stavu, a proto se doporučuje při výstupu v počátku nejvyšší opatrnosti. Na předhradí dnes stojí objekt renesanční sladovny. Vlastní jádro hradu ze tří stran obklopoval příkop. V nárožích čela se tyčily okrouhlé věže. Severní z nich byla v renesanci zvýšena a je dnes dominantou hradu. Další okrouhlá věž stávala na východním nároží, později musela ustoupit stavbě raně barokní kaple. Na nejvíce chráněné straně nad řekou pak byl vybudován palác. Brána se původně nacházela při západní věži. V období renesance, kdy byla zvýšena severní věž, bylo zároveň přistavěno k čelní hradbě další palácové křídlo. Do dnešní doby se nejlépe zachovala severní věž, obvodové zdi renesančního paláce a zbytky přízemní části gotického paláce s lomenými valenými klenbami zaklenutých místností. Zříceniny hradu Zvířetice jsou volně přístupné včetně severní věže, na kterou lze vystoupat. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete zámek Bělá pod Bezdězem nebo muzeum v Bělé pod Bezdězem. Za návštěvu stojí i hrad Bezděz nebo město Mnichovo Hradiště a město Bakov nad Jizerou. Ubytování naleznete v Bakově nad Jizerou nebo v Bělé pod Bezdězem.  

Lanovka slouží k přepravě návštěvníků mezi spodní a horní částí ZOO. Je dlouhá 105,m a překonává výškový rozdíl 50,1 m. Na lanech je zavěšeno 60 sedaček, které se pohybují rychlostí 0,85 m/s. Za hodinu tak lze převit 720 osob.

Kousek od Kopřivnice nedaleko na stejném hřebeni jako je zřícenina hradu Šostýna se při naučné stezce nachází rozhledna Bezručova vyhlídka. První vyhlídku zde nachal vybudovat již KČT v roce 1938. Ta však dlouhou dobu nevydržela. Další železobetonovou vyhlídku vybudoval v roce 1981 kopřivnický skautský oddíl. I její výška nebyla nikterak velká a tak ji brzo přerostly okolní stromy a stavba začala chátrat a v posledních letech své existence byla i nebezpečná. Během roku 2012 zde vyrostla nová dřevěná rozhledna o výšce 13,2 m , se čtyřmi vyhlídkovými plošinami a na nejhornější vyhlídku krytou stříškou vede na 45 schodů. Rozhlednu otevřenou oficiálně 15.8.2012 provedlo stavitelství Daniel Stryk a investorem bylo město Kopřivnice. Svah před rozhlednou byl rovněž vykácen a tak rozhledna poskytuje výhled na město Kopřivnici, Bílou horu a blízké okolí. Stavba je volně přístupná.

Muzeum Antonína Dvořáka tvoří součást Českého muzea hudby, jež náleží do celku Národního muzea. Muzeum od svého vzniku v roce 1932 sídlí v Praze, v barokním letohrádku zvaném Amerika. Letohrádek je významné dílo architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera z počátku 18. století. Expozice seznamuje návštěvníka se životem a dílem významného  představitele novodobé české hudby.  Obsahuje dokumenty k jednotlivým fázím skladatelova vývoje a řadu zajímavých předmětů osobního charakteru.   Z historie Muzeum A. Dvořáka (1841-1904) založil roku 1932 Spolek pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze. Základem sbírek se staly různé předměty z původní skladatelovy pracovny: viola, klavír, několik kusů zařízení včetně psacího stolu, talár z promoce v Cambridge, pamětní věnce a jiné trofeje. Ty spolku darovala skladatelova choť Anna Dvořáková. Ve 30. a 40 letech se v Muzeu Antonína Dvořáka pořádaly pouze příležitostné výstavy, neboť historický objekt nedisponoval potřebným zázemím. To se změnilo v roce 1956, kdy Muzeum Antonína Dvořáka přešlo do rukou státu. První stálá expozice zde byla slavnostně otevřena roku 1961. O patnáct let později se stalo Muzeum A. Dvořáka součástí Českého muzea hudby v rámci Národního muzea.Muzeum představuje důležité centrum dvořákovského bádání, spolupodílí se na různých typech vědecké činnosti, pořádá koncerty, přednášky a výstavy. Popis expozice Stálá, celoročně přístupná expozice mapuje detailně Dvořákův život, dílo i jeho koncertní a pedagogickou činnost. Jsou zde prezentovány ukázky rukopisů, korespondence, dokumentů, fotografií a osobních památek, obrazů, nástrojů a bytového zařízení. Muzeum disponuje unikátním souborem mistrových notových rukopisů a korespondence. Dále uchovává podstatnou část Dvořákova notového archivu a knihovny. Bohatý fond tiskové dokumentace ukazuje nejen skladatelovy dobové úspěchy, ale svědčí také o neustále vzrůstající popularitě jeho díla až do současnosti. Významný sbírkový celek představuje též rozsáhlá pozůstalost předního dvořákovského badatele Jarmila Burghausera. V malé prodejně lze zakoupit různé suvenýry, nototisky i četné nahrávky Dvořákových skladeb. Dvořákova Nelahozeves Mezi tradiční aktivity Muzea Antonína Dvořáka náleží pietní vzpomínková slavnost u skladatelova hrobu na Vyšehradském hřbitově v předvečer Dvořákova úmrtí (1. 5. 1904) a slavnostní matiné předcházející datu Mistrova narození ( 8.9.1841), známé jako Dvořákova Nelahozeves, které se koná v Památníku Antonína Dvořáka v Nelahozevsi.   Na co se můžete těšit Barokní letohrádek AMERIKA v Praze na Karlově, postaven 1717–1720 podle projektu K. I. Dienzenhoffera Expozice Antonín Dvořák (1841–1904) – skladatelův klavír, nábytek, předměty z osobního majetku Zahrada muzea s plastikami z dílny Matyáše Brauna V sále muzea oblíbené koncerty