Na břehu řeky Labe, na okraji stejnojmenného města, stojí renesanční zámek Brandýs nad Labem. Historie zámku Na počátku 14. století nechal Jan z Michalovic postavit tvrz na levém břehu Labe u Staré Boleslavi. Tu marně dobýval i Jan Lucemburský roku 1317. V majetku Michaloviců zůstalo panství až do začátku husitství, kdy o něj načas jako tvrdí katolíci přišli. Panství však znovu získali po roce 1437. Po vymření posledního mužského člena rodu přešlo sídlo na Jana Tovačovského z Cimburka. V 15. století za Tovačovských byla tvrz rozšířena o nový palác a přestavěna na menší gotický hrad. Dodnes se dochovalo velké trojdílné okno s aliančním cimbursko-krajířským a krajířsko-šelmberským znakem v prvním patře nejstarší části objektu. Za údajný odboj zkonfiskoval císař Ferdinand I. Krajířům celé panství. Po roce 1547 se Brandýs stal panstvím České komory a důležitým článkem v řetězu královských statků v Polabí. Habsburkové postupně při dalších přestavbách přeměnili pozdně gotický hrad v reprezentační renesanční zámek s oborou a parkem, v němž byly umístěny různé stavby. Fasády zámku byly vyzdobeny bohatými sgrafity. Přestavby byly dokončeny koncem 16. století. Za Rudolfa II. vznikly pod dohledem Hektora de Vaccani letohrádek a míčovna a tzv. dlouhá pavlač, umožňující přímý přístup do zahrad přes původní příkop v místech starého vstupu do areálu hradu, kde je dodnes také dochována pozdně gotická kulisová brána. Za třicetileté války Brandýs značně utrpěl a byla zničena většina zahradních i hospodářských staveb. V 1. polovině 18. století bylo upraveno předhradí, poté Františkem M. Kaňkou i jádro. Zámek tehdy sloužil jako lovecké sídlo a druhé patro bylo přestavěno na důstojnické byty. Za majetku velkovévodů toskánských v 19. století došlo k částečné regotizaci objektu. Za napoleonských válek roku 1813 se zde sešel císař František s carem Alexandrem I., pruským králem Vilémem III. a vrchním velitelem koaličních armád knížetem Karlem Schwarzenberkem. V roce 1873 byla v romantizujícím slohu přestavěna věž a brána zámku. Po roce 1910 se majitelem Brandýsa stává stát. Od roku 1921 na zámku sídlila Správa státních lesů. Dnes je zámek v rukou města Brandýse nad Labem – Stará Boleslavi a jeho část slouží muzejním účelům. Renesanční zámek Renesanční Brandýský zámek je čtyřkřídlá budova s hranolovou věží a s arkádami v západním křídle nádvoří. Na všech stěnách jsou zlomky několika vrstev figurálních a ornamentálních sgrafit. Expozice zámku dnes představuje výstavu výtvarného umění ze sbírek Okresního muzea Praha-východ. Díky tomu jsou přístupné některé interiéry (zámecká kaple, rytířský sál, vojenské sály, lovecká chodba). V obnovených renesančních sálech jsou pořádány krátkodobé výstavy. Interiér Brandýského zámku dokladuje i období pobytů císaře Karla Habsburského. Za vidění v blízkosti zámku stojí i mnohé městské památky souměstí Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, jako například židovský hřbitov a synagoga, Kaple blahoslaveného Podivena, radnice ve Staré Boleslavi a mnohé další.

Hodiny na Staroměstské vodárenské věži, jak napovídá letopočet v jejich spodní části, pocházejí z roku 1880. Z doby, kdy byla věž rekonsrtuována. Krom hodin dostala také novou střechu. Hodiny mají čtyři ciferníky a umožňují tak dobrou viditelnost na ciferník z mnoha míst.

Židovský hřbitov v Malešově se nachází na okraji obce kousek od silnici vedoucí na Roztěž. Založen byl snad v 18. století a sloužil až do 50. let 20. století. Na ploše 3.540 m2 je dochováno přibližně 210 náhrobků. Hřbitov je ohrazen kamennou zdí, uzamčen a udržován. Přístup je potřeba dohodnout na správě židovských hřbitovů. Původně hrobnický domek jenž je součástí hřbitova je dnes využit k obytným účelům. V obci se též nacházela synagoga, která byla v roce 1910 přestavěna na obytný dům a ten roku 1987 zbořen.

Dnešní palhřimovské městské divadlo bylo původně solnicí (sklad soli) vystavěná v roce 1707. V roce 1766 solnice vyhořela a sklad byl přemístěn na jiné místo. V roce 1882 vznikl fond na postavení městského divadla. Využito bylo stavby bývalé solnice přestavěné v letech 1895-1896 v neoklasicistním slohu (stavba prodloužena o šest metrů). Dnešní jednopatrová stavba má vstupní průčelí jemuž dominuje balkon na pilířích a velké okno půlkruhově zakončené. Objekt stále slouží kulturním účelům.