Hukvaldy jsou velmi navštěvovaná zřícenina hradu ve stejnojmenné obci Hukvaldy, známou především jako rodiště světově proslulého hudebního skladatele Leoše Janáčka, v okrese Frýdek-Místek, v Moravskoslezském kraji. Je to jeden z největších moravských hradů rozkládající se na dlouhém hřebenu výrazného hradního kopce. Hukvaldský hrad byl budován postupně v průběhu pěti staletí od konce 13. století až do poloviny 18. století, kdy jeho špatně přístupná poloha byla důvodem jeho opuštění. Hrad se postupně změnil v ruinu. Jeho hlavní funkcí bylo chránit důležitou obchodní stezku spojující Olomouc s polským Krakovem přes Hranice, Nový Jičín, Místek, Frýdek a Těšín. Hrad byl politickým a správním centrem hukvaldského panství. Historie v pěti staletích Prvopočátky hradu Hukvaldy jsou doposud zahaleny rouškou tajemství. První zmínky o hradu pocházejí z roku 1285, jeho počátky sahají asi do poloviny 13. století. Za zakladatele Hukvald jsou považována německá hrabata z Hückeswagenu, který se nachází ve Vestfálsku poblíže Düsseldorfu. První z nich, rytíř Arnold z Hückeswagen, přišel do českých zemí aby se dal do služeb českého krále Přemysla Otakara I. Dostal od něj ke kolonizaci území na severovýchodě Moravy. A právě zde patrně někdo z Arnoldových potomků založil někdy po roce 1250 hrad Hukvaldy. Po Hückeswagenech, kteří se v písemných pramenech vyskytují do roku 1307 se majitelé hradu rychle střídali, stejně jako jeho zástavní držitelé. V polovině 14. století hrad poprvé získali olomoučtí biskupové, kteří byli také nejčastějšími vládci hradu. V roce 1359 hrad velkým nákladem vykoupil biskup Jan Očko z Vlašimi a následně byl hrad výnosem Karla IV. dán „olomoucké církvi na věčné časy“. V následujícím klidném období byl hrad opraven a rozšířen. Stará věž byla obestavěna provozními budovami a náhradou za starý vnitřní dvůr bylo zřízeno nové předhradí a celkově zdokonaleno opevnění. V majetku olomouckých biskupů Finanční problémy ovšem nedovolily církvi si hrad ponechat natrvalo v držení a tak bylo jeho osudem i nadále časté střídání majitelů. Vlastníky hradu se tak stali např. uherský král a pozdější císař Zikmund či známý husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, který se zapsal do historie svou zradou v bitvě u Lipan. V roce 1465 získal hrad český král Jiří z Poděbrad, který jej vzápětí prodal zpět olomouckému biskupství. Tehdejšímu biskupu Tasovi z Boskovic finančně vypomohli jeho bratři šlechtici Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, kteří také hrad převzali poté, co biskup Taso zemřel na mor. Za vlády pánů z Boskovic došlo na hradě k mnoha dalším stavebním úpravám. Došlo i ke změně přístupu do hradu. V jižním svahu byla zřízena pohodlná cesta, po níž bylo možno vyjet i v kočáře, a která v podstatě slouží dodnes. Po jejich smrti na počátku 16. století, se Hukvaldy znovu a tentokrát definitivně vrátily olomouckému biskupství. Od té doby drželo olomoucké biskupství, od 18. století arcibiskupství Hukvaldy téměř nepřetržitě až do roku 1948, kdy byl hrad zestátněn. Ve válečných vřavách třicetileté války a poté prusko – rakouských válkách v 18. století dostály Hukvaldy své pověsti hradu, který nebyl nikdy dobyt. Vděčil za to své vynikající strategické pozici na holém kopci a masivnímu opevnění. Chátrající hrad, už jako opuštěný zachvátil roku 1762 zničující požár, který urychlil jeho zkázu, ke které přispěli i vesničané z blízké obce, kteří hradby rozebírali a používali je na stavbu vlastních obydlí. Hrad postupně zcela zpustl, teprve v 19. století zde byly provedeny alespoň nejnutnější opravy. Hukvaldy měly podobný osud jako většina středověkých hradů a staly se romantickou zříceninou. Co je dnes k vidění Hrad je 320 metrů dlouhý, obvod je více než 800 metrů, má 8 válcových bašt a 3 hranolové věžovité brány, přes 200 střílen, 4 nádvoří, tři vyhlídkové trasy. Nejstarší částí Hukvald je hradní jádro, které částečně pochází ze 13. století. Tehdy byl postaven východní palác, který byl původním sídlem zakladatelů hradu. V tomto rytířském paláci byla umístěna také první hradní kaple. Nejnovější částí hradního jádra je renesanční palác se zachovalými renesančními okny, postavený kolem roku 1550. V hradním jádře se nacházejí také kamenné cisterny na shromažďování dešťové vody, používané v hradní kuchyni na vaření v době před vyhloubením hradní studny. Nouze o vodu byla skutečně po dlouhou dobu největší slabinou hradu Hukvaldy. Teprve v roce 1581 byla na hradě vyhloubena studna, jejíž budování takřka pohltilo výnos hukvaldského panství. Studna byla původně hluboká asi 150 metrů. Za studnou bylo původně zbudováno renesanční opevnění, které bylo po roce 1653 zbořeno a na jeho místě vyrostly dva barokní bastiony. Ty dnes slouží jako vyhlídky. Součástí jedné z bran je místnost bývalé strážnice, kde je dnes lapidárium, kde jsou uloženy různé kamenné a kovové prvky hradu a také tabule s jeho stručnou historií. Nejzachovalejším objektem na hradě je kaple sv. Ondřeje, zbudovaná někdy na konci 17. století. Kaple byla jediným objektem na hradě, který byl v 19. století obnoven a udržován. Je zasvěcena patronu zdejšího kraje sv. Ondřeji, jehož vyobrazení se také nachází uvnitř na oltáři. Dále jsou v kapli umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Xaverského. V kapli je výborná akustika, a proto se zde konají nejrůznější koncerty a vystoupení. Janáčkovy Hukvaldy K procházkám láká rozsáhlá obora, v níž našel inspiraci i český hudební génius Leoš Janáček, na jehož počest se tu pravidelně koná Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy. V prostorách hradu je během roku pestrý program, kdy jsou pořádány rytířské slavnosti, řada divadelních představení a hudebních programů. Tipy na výlet U Kopřivnice najdete zříceninu hradu Šostýn, přírodní vápencový útvar Váňův kámen nebo rozhlednu Bílá Hora. K návětěvě doporučujeme i Regionální muzeum v Kopřivnici, o.p.s. – Technické muzeum Tatra. Ve Štramberku najdete památky lidové architektury, zříceninu hradu Štramberk, jeskyni Šipka nebo věž Štramberská Trúba.  Ubytovat se můžete v Kopřivnici.

Autorem je slavný barokní sochař Matyáš Bernard Braun, který jej vytvořil roku 1710. Jde o první jeho dílo, kterým se představil v Praze a sousoší se pokládá za umělecky nejhodnotnější dílo Karlova mostu. Vzniklo nákladem opata cisterciáckého kláštera v Plasích Evžena Tyttla. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Kopii vytvořil J. Novák a B. Rak v roce 1995. Sousoší představuje světici sv. Luitgardu, která žila na přelomu 12. a 13. století na území dnešní Belgie, byla členkou cisterciáckého řádu. Jeptiškou se stala na základě zjevení Krista, který ji volal, aby ho následovala. Posledních 12 let svého života byla slepá a před smrtí se jí zjevil ve snu Ježíš, který se odpoutal z kříže, aby ji objal a dal jí políbit svůj probodený bok. Právě tuto událost zobrazuje Braunovo sousoší.

Autor je Matěj Václav Jäckel. Sousoší z roku 1708 bylo postaveno na náklad konventu dominikánů u svatého Jiljí na Starém Městě pražském. Jsou zde zobrazeni sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský, zakladatelé a nejvýznamnější přestavitelé dominikánského řádu. Mezi nimi je Madona s Ježíškem, která podává růženec sv. Dominiku. Ten klečí na levé části podstavce a je obklopen opatskou infulí. Pod Madonou je zeměkoule v oblacích a symbolický pes s pochodní v tlamě – Domini canes, odznak řádu dominikánů. V pravé části podstavce je svatý Tomáš Akvinský s knihou na níž je nápis: BENE SCRIPSISTI - Dobře jsi napsal, se stuhou s nápisem: AVE MARIA, brkem, řetězem se zářícím sluncem a andílkem držícím úl. Na sousoší je nezvykle hodně nápisů. Další je na stuze pod Madonou a stojí na něm: IESV AC MARIANE DECORI - K ozdobě Ježíše a Marie. Uprostřed na podstavci je ještě nápis: MEMOR ESTO CONGREGATIONIS TVAE QVAM POSSEDISTI AB INITIO- Buď pamětlivá své kongregace, která ti od počátku náleží. Vpravo jsou pak nápisy: SANCTO THOMAE AQVINATI DOCTORI - Učiteli církevnímu svatému Tomáši Akvinskému. POSITVS SVM EGO PREDICATOR ET DOCTOR IN FIDE ET VERITATE - Byl jsem ustanoven kazatelem a učitelem víry a pravdy. A vlevo ještě nápis: SANCTO DOMINICO AVTHORI - Zakladateli svatému Dominiku. A tamtéž na levém boku je ještě nápis PREDICAMVS CHRISTVM CRVCIFIXVM IVDEIS QVIDEM SCANDALVM - Vyznáváme Krista Ukřižovaného, potupu však židů. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, na mostě je kopie z let 1958 – 61, vytvořená Bartůňkem a Hanzlem.

Autobusová zastávka Venušina v ulici V Kuťatech slouží pro dopravu ve směru Uhříněves, Kolovraty, Hostivař, Petrovice, Háje.Pojmenování zastávky je odvozeno od přilehlé ulice Venušina.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!