Založení kostela sv. Štěpána v Kouřimi se datuje do roku 1260 společně se vznikem města. Ve druhé polovině 14. století byl rozšířen a později pak upravován. Například v letech 1876-1877 s použitím pseudogotických prvků v duchu purismu a pak také v letech 1903-1910 architektem Kamilem Hilbertem. Kostel je trojlodní bazilika se dvěma mohutnými věžemi. Věže byly původně vyšší, dnes je kryjou barokní báně. Na stěnách kolem kostela se nachází 16 mramorových a pískovcových renesančních náhrobníků ze 16. a 17. století. Původně se nacházely v kostele, odkud byly odstraněny a dlouho upadly v zapomění, sem na dnešní místo byly osazeny kolem roku 1905 při poslední přestavbě kostela. V presbytáři můžeme vidět raně gotické sedile a gotický sanktuář. V severní lodi dvě dvoudílná bohatě profilovaná okna a raně gotický portál z doby založení kostela. Na jižní straně je portál pseudogotický. Většina gotického a renesančního vybavení byla zničena požáry, z barokního období se dochovaly jen lavice v hlavní lodi a dřevořezba ležícího Krista z 18. století. I fresky v kostele byly zničeny při druhé regotizaci. Pod východní částí presbytáře se nachází podzemní krypta sv. Kateřiny z doby založení kostela v letech 1260-1270. Jde o unikátní stavbu, která zřejmě nemá v celé Evropě obdoby. Krypta je osmiúhelníkového tvaru s kvádříkového lomového a rulového kamene. Kryje ji hvězdicová žebrová klenba sklenutá na střední pilíř. Při průzkumu byly odkryty fresky z doby okolo roku 1410, pod nimi pak ještě zřejmě fresky starší, ty se však již nepodařilo obnovit. Restaurování fresek trvalo 8 let, představují výjevy Ukřižování, Mučení a Stětí sv. Kateřiny. V 16 klenebních polích je pak tzv. andělský chór, komplex 24 postav andělů hrajících na dobové hudební nástroje. V blízkosti kostel stojí pozdně gotická zvonice z roku 1525, kolem roku 1570 renesančně přestavěna (z této doby pochází sgrafita) a pseudogoticky upravena architektem Josefem Mockerem. Zvony jsou zde zavěšeny obráceně.

Drátenická skála se nachází asi 3 km východním směrem od obce Sněžné nedaleko osady Blatiny. Skalní útvar tvořený migmatitickými a biotitickými rulami vznikl vypreparováním z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Rovnoběžným ústupem mrazových srubů byla zforomována mohutná 200 m dlouhá skalní hradba rozčleněná podél puklin do několik vrcholů, z nichž ten nejvyšší dosahuje výšky 35 m. Mrazovým zvětráváním byl na skále vytvořen 7,5 m dlouhý puklinový tunel a pod skalami ukloněná balvanitá plošina – kryoplanační terasa na kterou navazuje balvanový proud 50x16 m, přecházející v rozvlečné nesouvislé balvanovité pokryvy na svazích. Na skalách a sutích roste mech, lišejníky a chudý bylinný podrost s kapradinami, borůvkou a metlicemi. Okolí skály je volně přístupné a vedem sem turistická značka.

Autobusová zastávka Venušina v ulici V Kuťatech slouží pro dopravu ve směru Uhříněves, Kolovraty, Hostivař, Petrovice, Háje.Pojmenování zastávky je odvozeno od přilehlé ulice Venušina.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Sousoší sv. Felixe na Loretánském náměstí zdobí levou část průčelí Lorety. Je dílem J. B. Kohla z roku 1721.