Hrad Lipnice je jedním z nejmohutnějších českých šlechtických hradů. Je vystavěn na kopci nad městečkem Lipnice nad Sázavou v kraji Vysočina. Dokonalá pevnost Lipnický hrad byl založen kolem roku 1310, jednou z větví starobylého českého rodu Ronovců - Lichtenburky. Tehdy byla okolní krajina jen málo kolonizovaná, ale Lichtenburkové zde měli u Německého Brodu stříbrné doly, a proto potřebovali vystavět hrad jako sídelní rezidenci a zároveň vojenskou oporu v oblasti. Už od svého založení udivoval svou velkolepostí, která odrážela moc a bohatství jeho majitelů, ale zároveň byl i dokonalou pevností. Hrad v Lipnici se stal kolem roku 1319 zástavou v boji o moc mezi králem Janem Lucemburským a českými šlechtici, z nichž nejvýznamnější byli právě Ronovci. Jejich vůdcem byl Jindřich z Lipé, který se nejdříve zástavou hradu vykoupil z králova zajetí, aby jej obratem získal zpět výměnou za Žitavsko. Poté co zchudl dostala se Lipnice do majetku královské koruny. Časté střídání majitelů Na konci 14. století koupil hrad Vilém z Landštejna. Na hradě byla založena kolegiátní kapitula - významná a na šlechtických hradech zcela neobvyklá církevní instituce. V hradní kapli sv. Vavřince byli v roce 1417 vysvěceni první husitští kněží u nás. To už Lipnici vlastnil Čeněk z Vartenberka, nejvyšší pražský purkrabí a přívrženec husitů. Po Čeňkově smrti hrad spravoval hejtman Táborské jednoty Jan Smil z Křemže. Po něm hrad nakrátko vlastnil Oldřich z Rožmberku. Po něm se na více než sto let stali majiteli Trčkové z Lípy. Za jejich vlády byl hrad pozdně goticky přestavěn a rozšířen. Za dalších majitelů hrabat z Thurnů byl pak ve 2. polovině 16. století upraven renesančně. V posledních letech třicetileté války se hrad stal výchozí pozicí Švédů pro nájezdy do východních a jižních Čech. Švédové odešli až po uzavření vestfálského míru roku 1648 a nechali Lipnici zpustošenou. V té době vlastnil hrad burgundský šlechtic Matouš Verner. Sice se snažil o nutné opravy, ale postupný úpadek již nezastavil. Marná snaha byla i dalších majitelů Trauttsmandorffů. Hrad, jenž je dominantou Posázaví, sloužil v té době pouze jako sídlo správy panského velkostatku. Byly zde kanceláře a sklady. To platilo do roku 1869 kdy zde vypukl ničivý požár a hrad se poté začal měnit ve zříceninu. Ve 20. století, kdy je majetkem státu, proběhly rekonstrukční práce. Mnoho lákadel pro návštěvníky Pro návštěvníky je přístupný celý hradní areál. Počátky hradu připomíná torzo mohutné hranolové Velké věže s branou z počátku 14. století. K ní je připojen dvoupatrový Trčkovský palác, kaple sv. Vavřince v níž se dochovaly nástěnné gotické malby ze 14. století. Na severní straně je mohutný Turnovský palác. U paláce je čtyřpatrová hranolová věž Samson s 33 metrů hlubokou studnou ve sklepení. Celý areál je obklopen zbytky hradeb. Na hradě je stálá archeologická expozice a galerie moderního výtvarného umění. Na návštěvníky kromě prohlídky hradu čeká velmi bohatý kulturní program. Součástí prohlídky jsou jedinečné výhledy do okolní krajiny, zejména z ochozu věže Samson. Bloudění členitou hradní architekturou je nezapomenutelným zážitkem pro malé i velké.  S orientací návštěvníkům pomůže tištěný průvodce, vstupní výklad a informační tabule umístěné na prohlídkové trase. Jaroslav Hašek v Lipnici Lipnice nad Sázavou je známým místem, které je spojováno se jménem Jaroslava Haška, jež zde pobýval. Lze navštívit expozici uvnitř jeho rodného domu. Tipy na výlet Navštívit v okolí můžete tvrz Melechov, zajímavou zeměměřičskou věž Melechov, prohlédnout si novorenesanční zámek Světlá nad Sázavou nebo hrad Ledeč nad Sázavou. Vystoupit můžete i na rozhlednu Bohdanka. U Humpolce najdete zříceninu hradu Orlík. Ubytovat se můžete přímo v Lipnici nad Sázavou nebo v Humpolci.  

Obvodová zeď Clam-Gallasova paláce tvoří jižní část Mariánského náměstí, pojmenovaného podle kostela Panny Marie na Louži. Ten už zde dnes nenajdeme byl v roce 1791 zbořen a na jeho místě byl vystavěn nárožní dům čp.102, část jeho hřbitova byla postoupena na rozšíření náměstí. Celému prostoru se kdysi říkalo Na louži, protože tady byly skutečně ohromné louže, zejména po jarních nebo podzimních povodních. Náměstíčko mělo tehdy sklon od řeky a bylo a bylo prohloubeno, takže při tehdejší absenci jakékoliv kanalizace dlouho voda vysychala a louže tady byly velmi časté. K srpnu roku 1501 se uvádí; po prudké bouři se nahromadilo tolik vody, že se tady utopilo služebné děvče. První zmínka o kostele P.Marie na Louži je z roku 1322, ale stavba byla jistě starší. Za občasných povodní vnikala voda nejen na podlahu kostela, ale i na hřbitov, někdy dokonce docházelo k vymílání náhrobních kamenů. Do výklenku v severní stěně Clam-Gallasova paláce byla v roce 1812 umístěna nejpopulárnější kašna Starého Města. Její tvůrce, klasicistní sochař Václav Prachner, ji vyzdobil sochou dívky vylévající ze dvou džbánků vodu. Měla symbolizovat Vltavu, ale pražané ji začali říkat Terezka. Po obou stranách kašny stávaly dvě fortelné lavice na postavení puten, a ženské se tady rády zastavily na kus řeči o tom, co je v Praze nového. Kdysi se vyprávělo, že se do Terezky šíleně zamiloval jeden vysloužilý voják od dragounů, a než umřel, odkázal Terezce 10.000 zlatých. Dědicové nechtěli soše bláznivý odkaz uznat, a tak došlo k soudu, který Terezka prohrála. Tenkrát nikdo neuznal, že by mohlo jít o „věno“ určené na případnou opravu.

Bechyňské židovské ghetto se nacházelo v prostoru dnešní ulice Široká. Několik domů v této ulici se dochovalo v přestavbách dodnes. Stejně tak se naštěstí dochovala i synagoga. Vystavěna byla po roce 1827 v klasicistní podobě s novorománský průčelím. Svoji zadní stranou přiléhá k bývalé městské hradbě. Svému účelu sloužila až do druhé světové války. Během války v ní bylo skladiště a pak opuštěna až do roku 1973. Tehdy zde bylo instalováno hasičské muzeum. V roce 1995 byla navrácena Židovské obci a po rekonstrukci se zde usídlilo muzeum KČT.

Sady Svatopluka Čecha byly založeny v roce 1893 jako městský veřejný park v anglickém stylu na západní části dvora zvaného Nigrinka. Dnes leží v husté městské zástavbě a vytváří příjemné zákoutí zeleně. Uprostřed sadů je bazén a je v nich také umístěna Čechova socha.