Zaniklý hrad Sokolovec, jinak také zvaný Sokolov, stával na skalní vyvýšenině nad pravým břehem potoka Doubravy mezi obcemi Bílek a Libická Lhotka. Do volně přístupného hradního areálu zájemce dovede turistické značení jak z obou zmíněných obcí, tak z nedalekého města Chotěboř. Krátká historie hradu Existence hradu byla velmi krátká, trvala necelých 100 let. Zakladatele ani přesnou dobu založení neznáme. Předpokládá se, že Sokolovec byl založen ve druhé polovině 14. století. V roce 1406 se zde připomínají loupeživí rytíři Jan z Chotělic a Pavel Hubenka ze Zišova. Pro okolí hradu byli natolik nebezpeční, že byl Sokolovec roku 1407 obležen královským vojskem. Již tehdy, nebo za bouřlivých husitských válek, hrad zpustl, jako pustý se poprvé připomíná roku 1456. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná. Na rozlehlejším předhradí, opevněném valem a příkopem, se nedochovaly stopy po zástavbě. Hradní jádro oddělené od předhradí příkopem bylo trojúhelníkovitého půdorysu. V hradním jádře se dochovaly pouze velmi drobné střepy zdí, na západní straně stával trojprostorový palác, na východní pětiboký věžovitý objekt a přístup do jádra zajišťovala brána. Tipy na výlet Podívat se můžete na raně barokní zámek Chotěboř, městské muzeum v Chotěboři nebo geomorfologický útvar Čertův stolek. Dalším cílem výletu může být kostel sv. Anny v Pohledu, památním K. H. Borovského v jeho rodném domě v Havlíčkově Borové. V nedalekém Havlíčkově Brodě je k vidění Štáflova chalupa, bývalý klášter, městské opevnění, kostel Nanebevzetí Panny Marie, galerie výtvarného umění, stará radnice nebo nová radnice. Ubytovat se můžete v Havlíčkově Brodě. M.K.

Malinkatý židovský hřbitov patřící mezi nejmenší židovské hřbitovy u nás se nachází cca 500 m východním směrem od obce při silnici na Nemojov. Hřbitov byl založen na přelomu 18. a 19. století. Na ploše pouhých 373 m2 se dochovalo jen 27 ve skrze jednoduchých náhrobků.

Zámek ve Vrchotových Janovicích u Votic, původně středověká vodní tvrz pánů z Janovic, dnes romantický zámek, je již takřka 50 let součástí Národního muzea, a je tak jeho významným výstavním prostorem.  Návštěva zámku nabízí prohlídku stálých expozic: „Společnost v Čechách 19. století“, „Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice“ a „České zvonařství“. Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice významné osobnosti literárního světa, které v minulosti pobývaly na janovickém zámku Své oblibě v literárních kruzí vděčí zámek pozoruhodné bytosti - baronce Sidonii Nádherné z Borutína. Narodila se tu a od časů, kdy dospěla, do doby, kdy emigrovala, byla středem společnosti literátů, výtvarníků, politiků a filosofů, která se zde - postupně, během let, jednotlivě i v měnících se skupinách - scházela. Rainer M.Rilke, Karl Kraus, Max Švabinský, Viktor Stretti, Karel Čapek, Antonín Podlaha, Adolf Loos, Camillo Schneider, Mechtilda Lichnowská – to je výčet osobností, které pobývaly na janovickém zámku. České zvonařství historie zvonařského řemesla na území Čech a Moravy Stálá expozice, jediná svého druhu v České republice, je umístěná v autentickém prostředí bývalé vodní tvrze. Prezentuje podstatnou část historické sbírky zvonů Národního muzea, čítající více než 150 kusů.Pro návštěvníky je působivé setkání s mistrovskými díly dávných zvonařů - obrovskými zvony z věží kostelů, vzácnými křtitelnicemi, hmoždíři, klepadly, i malými stolními nebo oltářními zvonky. Prohlídku doprovází hlasy zvonů, zvonkoher a dobová hudba. Společnost v Čechách 19. století historické doklady v dobovém interiéru Autoři expozice usilovali o to, aby se současní návštěvníci mohli intenzivně a zajímavě dotknout života svých nedávných předků, zamyslet se nad kulturou doby, která je obklopovala, nad různými vlivy, které ji spoluvytvářely, protínaly a formovaly. To vše - v působivém prostředí interiéru zámku - mezi stovkami originálních předmětů (obrazů, šatů, nábytku, hraček, rozmanitých vzácných či kuriózních drobností).   Stálé expozice Expozice Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice – významné osobnosti nejen literárního světa, které v minulosti pobývaly na janovickém zámku Expozice Společnost v Čechách 19. století – historické doklady v dobovém interiéru Expozice České zvonařství – zvonařské řemeslo na území Čech a Moravy   Vstupné   Zámek: Plné: 50 KčSnížené:30 KčRodinné:80 KčŠkolní skupiny: 20 Kč/osVýstavy: plné 20 Kč, snížené 10 Kč Park: Plné: 50 KčSnížené:30 KčRodinné:80 KčŠkolní skupiny: 20 Kč/os Výstavy: v ceně (návštěva bez průvodce): vstup volný

Lidice jsou obec se 451 obyvateli ve Středočeském kraji, 20 km severozápadně od Prahy, poblíž Kladna. Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1318. Po celá staletí byly Lidice obyčejnou nevelkou zemědělskou vsí v mělkém údolí Lidického potoka, příslušející k buštěhradskému panství. Obec to není výjimečně krásná, nestojí v okolí žádný hrad nebo zámek, také se v ní nenarodila žádná slavná osobnost. Nejvýznamnější památkou a dominantou obce byl barokní farní kostel sv. Martina. Přesto se stala tato nenápadná víska světoznámou, vstoupila ovšem do dějin způsobem, který si nikdo z místních jistě nepřál. 10. června 1942 se stala obětí krevní místy, místem toho nejhoršího běsnění a teroru nacistických okupantů vůči českému národu během 2.světové války.Příběh na jehož konci je lidická tragédie odstartoval 27. května 1942, kdy provedli českoslovenští výsadkáři Josef Gabčík a Jan Kubiš, v rámci operace Anthropoid, atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté k dosud neslýchané zastrašovací akci – vyhlazení Lidic. Lidice byly vybrány jen souhrou okolností a bez zjevného důvodu. Měly být vypáleny a srovnány se zemí, dospělí muži zastřeleni, ženy uvězněny v koncentračních táborech a děti dány na „náležité vychování“ do Německa. Akce začala 9.června navečer a její resumé bylo tragické. Na místě bylo zastřeleno 173 mužů. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. 184 lidických žen bylo odvlečeno do koncentračního tábora Ravensbrück, 88 dětí převezeno na převýchovu. Většina z žen a dětí byla popravena v koncentračních táborech. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Lidice byly vypáleny, zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov, vykáceny stromy, sutí zavezen rybník a vše srovnáno k nepoznání. Dokonce bylo na několika místech posunuto koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě. Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn polem a jméno obce vymazáno z map.Zločinné vyhlazení Lidic svou plánovitostí a chladnokrevností pobouřilo celý svět. Města a obce v USA, Austrálii, Velké Británii a dalších státech se na protest proti nacistickému běsnění přejmenovávaly na Lidice. Ihned po osvobození bylo místo lidické tragédie provizorně pietně upraveno a 10. června 1945, rozhodnuto, že Lidice budou v těsném sousedství bývalé obce obnoveny. Na místě starých Lidic je muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. návštěvníky dojme k slzám bronzové sousoší 82 zavražděných lidických dětí, které je zároveň připomínkou všech dětských obětí války. Osud Lidic nebyl ojedinělý, k masakrům civilistů docházelo za druhé světové války po celé Evropě. Připomeňme Kortelisy a Český Malín (Ukrajina), Oradour-sur-Glane (Francie), Marzabotto (Itálie) či české Ležáky. Ale Lidice byly první, proto se v očích světové veřejnosti staly symbolem boje proti německému nacismu.