Přesto, že Pražský filmový orchestr vznikl teprve v roce 2004, patří mezi nejvýznamnější hudební tělesa nejen v Praze. Za krátkou dobu své existence získal řadu prestižních ocenění jak doma, v České republice, tak v zahraničí.Vyznačuje se nejen vysokou uměleckou kvalitou, ale také svým složením. Tvoří ho šest desítek hudebně talentovaných studentů základních, středních a vysokých škol, a to nejen uměleckého zaměření. Dirigentem orchestru je pak Jiří Korynta, který je rovněž jeho zakladatelem. Tento výjimečný talent české hudby nejenže ovládá 34 hudebních nástrojů a drží tak světový primát, ale má za sebou řadu významných domácích i světových ocenění.Návštěva koncertů Pražského filmového orchestru se stala svátkem jak pro milovníky melodií stříbrného plátna, tak pro všechny, kdož oceňují kvalitu a vysoký umělecký zážitek. Koncerty tohoto jedinečného tělesa jsou proto vyhledávány nejen Pražany, ale i domácími a zahraničními návštěvníky Prahy.Bližší a aktuální informace o Pražském filmovém orchestru jsou uvedeny na jeho domovských stránkách.

Zříceniny hradu Ostrý se nachází na skalnaté homoli nedaleko obce Milešovka. Historie hradu První zpráva o hradu je z roku 1433. Přibližně tehdy jej nechal vystavět Václav Kaplíř ze Sulevic, který tak založil jednu z mnoha rodových větví - Osterské ze Sulevic. Kaplířové drželi hrad do roku 1505. Potom vystřídal několik majitelů a po roce 1540 se uvádí jako pustý. Dispozice hradu Hrad využíval skalnatého vrcholu výrazného kopce. Do předhradí se vcházelo věžovitou branou. Předhradní spíše než obytnou funkci zde mělo charakter obranný. Do přední části jádra hradu se vcházelo po schodišti v bráně. Tady se nacházela jen stavba lehčí konstrukce. Další věžovitou branou se vstupovalo do zadní části jádra hradu. Tady na nejvyšším místě stával palác. Do dnešní doby se zachovaly zbytky první věžovité brány, schody vedoucí do přední části jádra hradu. Nejvíce se asi dochovaly hradby jádra hradu a základy paláce. Zřícenina hradu Ostrý u Velemína je volně přístupná. Tipy na výlet Vydat se můžete na zříceninu hradu Košťálov v blízkých Třebenicích. V původně luteránském kostele tamtéž můžete navštívit Muzeum českého granátu. Podívat se můžete také na zříceninu hradu Oltářík, zříceninu hradu Skalka nebo Lovosický zámek. Ubytování najdete v Lovosicích.  

Jezdecká socha Jana Žižka z Trocnova, husitského vojevůdce, je dílem B. Kafky. Model byl zhotoven již v roce 1941. Odlita však mohla být až pro osvobození Československa od německých okupantů. Stalo se tak rok po té, v roce 1946. Socha je umístěna před Národním památníkem na Vítkově, kam byla osazena v roce 1956. Podle dokumentace UNESCO se jedná o největší bronzovou sochu na světě. Celková výška pomníku, včetně podstavce, je 22 m. Výška plastiky je 9 m. Délka koně je 9,6 m. Celková váha je 16,5 tuny. Pro zajímavost, ruka postavy váží 195 kg, hlava 105 kg a meč 110 kg. Plastika se skládá 39 bronzových dílů, které byly na Vítkov převezeny samostatně a svařeny až zde. Velikost a umístění sochy ji předurčily k tomu, aby se stala jednou z dominant Prahy. Je viditelná z mnoha jejích lokalit. Vrch Vítkova je pro umístění sochy přímo symbolický. Právě tady se odehrála jedna z prvních bitev tohoto vojevůdce v čele husitských vojsk. Porazil zde mnohonásobně silnější vojsko Zikmunda.

Umělý plavební kanál o délce 48 km založil na přelomu 15. a 16. století Štěpán Netolický. Jde o jedinečné vodohospodářské dílo tehdejší doby. Stoka neboli kanál sloužila jako propojení četných rybníků s řekou Lužnicí, k pohánění mlýnů a pil, plavení dřeva, zdroj závlahy okolních luk při suchém období a svého času dokonce sloužila jako zdroj vody pro město Třeboň. Téměř celý tok je lemován stromy a křovím, které zpevňují jeho břeh a také zabraňují rychlejšímu vysychání. V roce 1571 jej v oblasti města Třeboně přeložil severovýchodním směrem k blízkosti hradeb další významný rybníkář Jakub Krčín. Některé části stoky jsou přístupné po turisticky značené cestě, jinak při vhodném obutí lze v blízkosti Třeboně některé úseky, projít po jejím břehu neznačenou cestou. V blízkosti centra města Třeboně zase stoka působí dojmem zatopeného hradebního příkopu. I zde je možno její velkou část projít.