Železniční stanice byla uvedena do provozu v roce 1863 jako jedna ze stanic bývalé Buštěhradské dráhy a současná nádražní budova byla postavena v letech 1871 – 1875. Před ní zde byla stanice koněspřežné dráhy Bruska – Lány. Její původní název byl Praha – Písecká brána, později byl změněn na Praha – Bruska.Trať, u které budova nádraží stojí, měla původně spojit Prahu s Plzní, do té doby měla především sloužit k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. Dne 21.5.1830 byl zahájen provoz na úseku z Prahy do Kladna, 25.10. pak dál z Kladna do Lán. Nádraží tehdy koněspřežné dráhy bylo jižněji než je dnešní. Tvořily ho dvě skromné nádražní budovy, provozní a obytná, stáj pro koně, kovárna a dva vykládací jeřáby. Dobře myšlený projekt se ale nikdy neuskutečnil, dráha uvízla v údolí Klíčavy uprostřed křivoklátských lesů, a Praha získala spojení s Plzní zcela jiným směrem. Dne 24.8.1853 byla dráha prodána společnosti Buštěhradské železnice, aby o deset let později zanikla a byla přestavěna na dráhu s parním provozem. Tomuto provozu však nevyhovovala trať velkou částí náhlých zatáček a ostrých obklouků. Dosavadní trať tak byla při přestavbě opuštěna, a z drážního tělesa bývalé koněspřežné dráhy byla použita asi jen její polovina. V roce 1873 bylo rozšířeno dejvické nádraží. V této souvislosti byla vystavěna i nová provozní, přijímací a obytná budova, která slouží svému účelu dodnes. Sem na toto nádraží také v roce 1925 doputoval 112 tun těžký žulový kvádr, který dnes tvoří jednu z dominant III. nádvoří Pražského hradu. Vzhledem k zimním mrazům zde přečkal až do přelomu počátku května 1926 kdy potom byl transportován na hrad. Součástí hlavní budovy je prezidentský salonek se samostatným příjezdem a vstupem z ulice. Byl zřízen v roce 1937 a měl sloužit k uvítání význačných osobností při jejich příjezdu. Vybavení bylo jednoduché. U stropu lustr, dále stolek s jedním křeslem a další stolek, u kterého byly křesla dvě. Salonek byl obložen dubovým dřevem, zlacenými tapetami a nechyběl ani krb dekorovaný mramorem. Z uvedeného mobiliáře se dochovalo pouze těleso krbu. V současné době se zvažuje využití dráhy do Kladna a její přeměna na rychlodráhu. Dejvické nádraží si zatím uchovává svůj historický ráz, jen v polovině 90. let bylo rekonstruováno ke spokojenosti nejen zaměstnanců, ale především cestujících. 

Na jaře roku 2001 byla zahájena výstavba 50 metrů vysoké telekomunikační věže pro přenos signálu mobilní komunikace a současně s podružnou funkcí rozhledny. Její stavba byla dokončena za 3 měsíce. Slavnostní otevření proběhlo 4.8.2001. Vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 32 m a vede na něj 168 schodů. Celkové náklady na výstavbu rozhledny včetně přístupových cest vyšly společnost Eurotel zhruba na 9,5 mil. korun.

Tento romantický kout se nachází nedaleko obce Verneřice v nejvýchodnější části Českého Středohoří. Soutěskou prochází zelená turistická značka.Doposud klidně tekoucí Bobří potok se zde zařezává do čedičového tělesa a vytváří rokli. Jedná se o tvrdou horninu vulkanického typu, určenou jako limburgit. Zhruba na počátku Bobří soutěsky ve směru od Verneřic má potok pravostranný přítok. Ten při svém přítoku do soutěsky vytváří vodopád vysoký přibližně osm metrů. Samotný Bobří potok v soutěsce pak vytváří menší vodopád s třímetrovým skluzem se sklonem menším než 30 stupňů.

Barokní kaple stojí na planině pod hlavním vrcholem Ovčího vrchu (698 m.n.m.) přibližně 3,5 km západním směrem od Konstantinových Lázní. Kaple Smrtelných úzkostí Kristových byla vystavěna v letech 1680-81 na místě, kde se odehrála bitva bezdružických poddaných s vrchností. Nechala ji vystavět majitelka panství Marie Františka z Heissensteinu. Za Josefa II. roku 1787 byla uzavřena. V roce 1906 na jejím místě vznikla dnešní kaple v podobě románské rotundy. Oltářní menza portál vstupu byly vytvořeny z čediče pocházejícího z nedalekého lomu na Hradišťském vrchu. Zařízení interiéru, mezi nimiž byly sochy apoštolů, Krista na Hoře olivetské, silně pozlacené svícny, bylo zničeno po roce 1945. Kousek od kaple stojí pomník již zmíněné selské rebelie. Po vydrancování zámku v Bezdružicích se asi 500 vzbouřenců uchýlilo sem na Ovčí vrch. Na střet s vojskem si podle legendy vyrobily děla z třešňových kmenů stažených železnými obručemi. Proti vojsku vedeném princem z Holštejna neměli šanci. Dne 6.5.1680 večer byl zahájen útok dělovou střelbou z protějšího vrchu Švamberk (stojí zde zřícenina hradu). Po této střelbě zůstalo na Ovčím vrchu 49 mrtvých a 20 zraněných sedláků. Na straně vojáků nebyly žádné ztráty. Tímto bojem skončila vlna selských bouří v kraji.