Dům čp. 44 v ulici K Horkám.

Prachatice jsou okresní město v jižních Čechách, mají téměř 12 tis.obyvatel a leží asi 40 km západně od Českých Budějovic. Prachatice leží v Šumavském podhůří pod vrchem Libín ve výšce 561 m nad mořem na Živném potoce a jsou jedním z nejzdobnějších měst v jižních Čechách. Střed města s renesanční výstavbou byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Prachatice mají bohatou historii, která je spjata se "Zlatou stezkou" po níž se dopravovala do Čech sůl. Tato středověká obchodní cesta procházela právě přes Prachatice. První zmínka o obci pochází z 2. poloviny 12. století, kdy ji český kníže Vratislav I. daroval vyšehradské kapitule. Jednalo se o tzv. Staré Prachatice. Nové město, současné Prachatice, bylo založeno na počátku 14. století kolem prostorného náměstí, v jehož rohu byl zároveň s městem stavěn také kostel. Nabylo poměrně rychle velkého významu a získalo řadu výsad potvrzujících jeho výhradní postavení související s dovozem soli, z čehož pramenilo jeho bohatství.  Město mělo výhradní právo na dovoz, uskladňování a další prodej pasovské soli. Také se jednalo o právo vybírat mýtné na Zlaté stezce. Město se těšilo pozornosti panovníků, čehož důkazem je, že Václav IV. vydal dekret, podle kterého muselo veškeré zboží přivážené z Bavorska projít Prachaticemi. Hospodářský růst města, zastavily husitské války. Roku 1420 byly Prachatice vypáleny. Po krátkém úpadku obnovovaly Prachatice své bohatství, v roce 1436 byly přijaty mezi města královská. V letech 1436 až 1848 byly v držení feudálních rodů - Rožmberků, Eggenberků, Schwarzenberků. V 16. století za Rožmberků nastává největší rozvoj města. Je to dáno také tím, že toto období bývá považováno za vrchol Zlaté stezky. V Prachaticích po velkém požáru z roku 1507 vyrostla řada nových renesančních domů (za všechny jmenujme alespoň Sittrův dům, Husův dům, Solnici či Rumpálův dům). Kolem města byla vystavěna druhá linie hradeb a celý fortifikační systém byl upraven tak, že dokázal vzdorovat i dobývání za pomoci střelných zbraní.V roce 1601 prodal poslední Rožmberk Petr Vok Prachatice císaři Rudolfovi II. a město se tak stalo opět královským. Roku 1620 měšťané přísahali věrnost "zimnímu králi" Fridrichu Falckému. Následná porážka stavů tak určila osud a další směřování Prachatic. Po třicetileté válce, kdy byly Prachatice dobyty a zbaveny všech privilegií a majetku, roku 1706 byl zdejší solní sklad přeložen do Krumlova, začal úpadek města, který trval až do poloviny 20. století. Právě po staletí trvající stavební stagnace přispěla k tomu, že vzhled historického jádra města z období pozdní gotiky a renesance se v podstatě dochoval do dnešní doby. Ve městě zůstaly zčásti zachovány hradby ze 14. století, které byly ve století 16. doplněny o druhý hradební pás s dělostřeleckými baštami. Součástí opevnění byla i bašta Helvít a mohutná gotickorenesanční Dolní brána, která se jako jediná ze tří dochovala do současnosti. Jednou z nejstarších staveb města je gotický děkanský kostel svatého Jakuba na náměstí, který byl založen a stavěn současně s městem. Jádrem Prachatic je obdélné náměstí s barokní kašnou. Jeho dominantou je pseudorenesanční budova nové radnice postavená v letech 1902 - 1903. Hodnotná renesanční stará radnice pochází z let 1570 - 1571. V městském jádru zůstala dochována řada pozdně gotických (druhá polovina 15. století) a renesančních (16. století) domů, z nichž mají mnohé průčelí zdobené náročnými sgrafity (Knížecí dům, Literátská škola, dům Žďárských a další). V bývalém domě Žďárských na náměstí je dnes umístěno městské muzeum, které soustřeďuje sbírky orientované na historii města a přírodní zajímavosti. Nedaleko náměstí při silnici k nádraží stojí mramorová plastika - největší sluneční hodiny v ČR. Na jižním okraji města jsou bývalé lázně svaté Markéty.

Autor je Matěj Václav Jäckel. Sousoší z roku 1708 bylo postaveno na náklad konventu dominikánů u svatého Jiljí na Starém Městě pražském. Jsou zde zobrazeni sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský, zakladatelé a nejvýznamnější přestavitelé dominikánského řádu. Mezi nimi je Madona s Ježíškem, která podává růženec sv. Dominiku. Ten klečí na levé části podstavce a je obklopen opatskou infulí. Pod Madonou je zeměkoule v oblacích a symbolický pes s pochodní v tlamě – Domini canes, odznak řádu dominikánů. V pravé části podstavce je svatý Tomáš Akvinský s knihou na níž je nápis: BENE SCRIPSISTI - Dobře jsi napsal, se stuhou s nápisem: AVE MARIA, brkem, řetězem se zářícím sluncem a andílkem držícím úl. Na sousoší je nezvykle hodně nápisů. Další je na stuze pod Madonou a stojí na něm: IESV AC MARIANE DECORI - K ozdobě Ježíše a Marie. Uprostřed na podstavci je ještě nápis: MEMOR ESTO CONGREGATIONIS TVAE QVAM POSSEDISTI AB INITIO- Buď pamětlivá své kongregace, která ti od počátku náleží. Vpravo jsou pak nápisy: SANCTO THOMAE AQVINATI DOCTORI - Učiteli církevnímu svatému Tomáši Akvinskému. POSITVS SVM EGO PREDICATOR ET DOCTOR IN FIDE ET VERITATE - Byl jsem ustanoven kazatelem a učitelem víry a pravdy. A vlevo ještě nápis: SANCTO DOMINICO AVTHORI - Zakladateli svatému Dominiku. A tamtéž na levém boku je ještě nápis PREDICAMVS CHRISTVM CRVCIFIXVM IVDEIS QVIDEM SCANDALVM - Vyznáváme Krista Ukřižovaného, potupu však židů. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, na mostě je kopie z let 1958 – 61, vytvořená Bartůňkem a Hanzlem.

Chráněné území Radotínské údolí.