Historie  Letenského zámku. Letenský zámek na Praze 7 byl postaven v roce 1863, podle projektu V.I.Ullmanna. Má obdélníkový půdorys, jednopatrové průčelí a dvě dvoupatrové věže v nároží. Hlavní vstupní schodiště je orientováno na jižní stranu. Později prodělal drobné moderní úpravy v interiéru, ale vždy byl jedním z nejoblíbenějších míst Pražanů pro vycházky a posezení. Nedaleko něj byla v roce 1891 vybudována první elektrická dráha v Praze (tramvaj) a dodnes se nachází stavba historického kolotoče. Současnost Letenského zámku. V současnosti je letenský zámek využíván pro nejrůznější společenské akce, jsou zde v provozu čtyři restaurace různých stylů. V letních měsících se zahrádkou, odkud je krásný výhled na Prahu.

Kostel Zvěstování Panny Marie založil v roce 1360 Karel IV. spolu s klášterem, jehož zbytky zůstaly zachována v základech domu č.4. Kostel prodělal úpravu v 15.století. Byla obnovena jeho klenba. V polovině 19. století ho upravil do novogotického slohu architekt Bernard Grueber. Ostář kostela zdobí obraz z dílny malíře Kuppelwiessera. Věž kostela je mírně vychýlená.Jedním z klášterů, založených Karlem IV. v prostoru Nového Města byl i klášter řádu servitů, zaniklý roku 1783, na jehož místě dnes stojí novogotická budova z let 1856-58 dnes Výzkumný ústav revmatických chorob UK. Klášter připomíná jen kostel z doby po roce 1360, prostá centrální gotická stavba se štíhlou, nahoře polygonální věží v průčelí. Čtvercová loď má pozdně gotickou klenbu z let 1480-90, podepřenou uprostřed jediným sloupem. V době husitské revoluce byl kostel těžce poškozen. Právě tady probíhaly na podzim roku 1420 nejtěžší boje husitských pražanů s obleženou královskou posádkou na Vyšehradě. Přímo v kostele byla umístěna velká puška (dělo), ze které byl Vyšehrad ostřelován. Dělo bylo umístěno na věži a otřesy, způsobené střelbou, narušily její statiku, takže se od svislé osy odklání o 63 cm. Získala tím primát nejšikmější věže v Praze (i když nejznámější šikmou věží je Štítkovská vodárenská věž,  pozn. redakce).Pod kostelní kruchtou stojí mohutný kamenný sloup, o jehož původu se vypráví pověst. Býval prý součástí pohanského chrámu a byla na něm umístěna modla pohanského boha, které sem lidé i v době, kdy Čechy ovládlo křesťanství, chodívali tajně obětovat. Proto dali křesťanští kněží původní chrám zbořit a modlu hodili do potoka Botič. Sloup však zůstal stát na svém místě a při výstavbě dnešního kostela byl použit k podepření kruchty. Podle něho prý bylo toto místo nazváno „ve sloupech“ či „ve slupech“. Podle jiné verze prý dali sloup postavit zbožní katolíci na památku mnichů servitů, povražděných husity roku 1420. 

Krnovská synagoga je jedna z mála synagog na Moravě, která je přístupná turistům. Můžeme tuto výjimečnou stavbu navštívit v Krnově, v Moravskoslezském kraji, na Soukenické a Barvířské ulice. V Krnově, na rozdíl od tradičních židovských obcí, neexistovala synagoga středověkého původu. Nezachovaly se žádné doklady o místech náboženských obřadů v minulých stoletích, šlo však pravděpodobně o soukromé prostory. O stavbě vlastní synagogy bylo rozhodnuto v roce 1870. Budova byla postavena roku 1871 stavitelem Ernestem Latzelem, který v Krnově realizoval i řadu jiných významných veřejných staveb. Celkové náklady na výstavbu chrámu dosáhly 26 tisíc zlatých, z toho částečně přispěl i sám císař František Josef. V roce 1898 instalovala místní firma Rieger v synagoze varhany. Po obsazení Krnova německou armádou v  roku 1938 přestal objekt sloužit k bohoslužbám. Avšak jako jedna z mála synagog v regionu byla uchráněna před zničením v době nacistické okupace. Člen krnovské městské rady Franz Irblich prosadil v době německé okupace přeměnu synagogy v tržnici, tím byla uchována pro budoucí generace. Svitky Tóry a kultovní předměty byly zachráněny. Po válce sloužila budova jako státní archiv. Po povodni v roce 1997, která poškodila archivní materiály, a rovněž samotný objekt, byla synagoga vyklizena. Dnes podporuje Židovská obec Olomouc využití budovy pro kulturní účely. Na podzim roku 2003 se do synagogy začal pomalu vracet duchovní a kulturní život v podobě písní a tanců v tradičním židovském duchu. Krnovská synagoga společně s krnovským židovským hřbitovem připomíná historii židovské obce na území města. Vnějším výrazem se chrám podobá spíše kostelům než starým synagogám z období před zrovnoprávněním Židů. Synagoga byla postavena v novorománském slohu, s interiéry v maurském stylu, inspirovaném stavbami sefardských Židů. Jedná se hlavně o dřevěný vyřezávaný kazetový strop  a loubí ženských galerií (ochozů, balkonů) v úrovni prvního patra nad hlavním sálem. Galerie jsou neseny litinovými sloupy, na kterých byly umístěny plynové lampy. Přízemí sálu bylo vyhrazeno mužům. Budova je 17 metrů široká a 24 metrů dlouhá. Dvě věže čtvercového půdorysu 5x5 metrů jsou přibližně 22 metrů vysoké. Severovýchodní věž synagogy nabízí nádherný výhled na střed města. Přístupná je skrze jihovýchodní věž točitým dřevěným schodištěm. Objekt má tři vchody – hlavní vchod z jihozápadního rohu z Barvířské ulice, boční vchod do věže v jihovýchodním rohu také z Barvířské ulice, a zadní vchod ze zahrady na západní straně. Přes zádveří u bočního vchodu v jihovýchodní věži se vchází do centrálního sálu synagogy. Venkovní dveře v přízemí, vedoucí do Soukenické ulice, jsou pouze dekorativním prvkem fasády, za nímž se nachází zdivo. V těchto místech uvnitř sálu visel aron ha-kodeš, dřevěná skříň se svitky Tóry. Na půdě je uložena kamenná deska, do níž je hebrejsky vytesáno deset přikázání.  Desatero, důkaz víry v Boha, bylo až do roku 1938 umístěno na venkovním střešním soklu mezi věžemi, směrem do Soukenické ulice. Zadní západní část synagogy zahrnuje přízemní chodbu, navazující na hlavní vchod a dvojramenné schodiště do prvního patra, na kterém se nacházejí prostory kdysi zasedací místnosti, později kanceláře archivu a vchod na galerie. V sále synagogy jsou dnes umístněné více než sto let staré lavice původně z olomoucké synagogy, odkud byly demontovány krátce před jejím vypálením v roce 1939. Mají se stát živým památníkem obětem šoa z Krnova a Bruntálu. Každé ze 49 míst v lavicích bylo symbolicky přiděleno jedné ze 49 vybraných obětí, které tak zosobňují vyvražděnou komunitu (ve skutečnosti bylo těchto obětí mnohem více).

Schwarzenberská hrobka v Třeboni, okres Jindřichův Hradec.