Autorem je Matěj Václav Jäckel, který sousoší zhotovil roku 1709 na objednávku opata kláštera cisterciáků v Oseku Benedikta Littweriga. Uprostřed sousoší, stojí Panna Maria s Jezulátkem, k ní vzhlíží vpravo klečící sv. Bernard v řeholním rouchu, andílek před ním drží opatskou pokrývku hlavy. V levé části kromě andílků jsou atributy Kristova utrpení - kříž, hřeby, kladivo a kleště, figura kohouta a veraikon - upomínka na pověst o Veronice, která zmučenému Kristu podává šátek k otření tváře, do něhož se zázrakem otiskl jeho obličej. Sv. Bernard z Clairvaux byl řeholním reformátorem a náboženský myslitel žijící v Burgundsku ve 12.století, který zakládal kláštery. Originál sousoší je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Na mostě je kopie, Kterou roku 1979 vytvořil autorský tým ve složení  M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarovi, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová a J. Wolf. 

První dochované zmínky o tomto území pocházejí z roku 1197. Z doby, kdy zde byla osada Zadní Ovenec. Původní výraz Oveneč byl odvozen od jména majitele vsi Ovence. Archeologické nálezy však potvrdily pravěké osídlení. V letech 1679 – 1685 si zde Václav Vojtěch ze Šternberka nechal postavit zámeček, který podle řecké mytologie nazval Troja. V 18. století se tento název ujal natolik, že ho převzala celá lokalita. Troja je dnes vedle zmíněného zámečku známá zoologickou zahradou, která zde byla založena v roce 1931. Od roku 1969 je zde také botanická zahrada rozkládající se na ploše 130 ha. K Praze byla Troja připojena v roce v roce 1922. Troja je dnes poklidnou, převážně vilovou čtvrtí, která přitahuje návštěvníky nejen zmíněnými zahradami a zámečkem, ale krásnou přírodou. Je zde také plavební kanál pro kanoe.

Tramvajová stanice městské hromadné dopravy Olšanské hřbítovy - výstupní. Vybočuje z Vinohradské ulice a zasahuje do náměstí Jiřího z Lobkovic.

Přírodní památka Magnetovec-skalní hřib se nachází na zelené turistické značce přibližně 6 km od obce Velké Březno (nádraží ČD). Ze zelené značky je pak nutno přímo k památce odbočit na okružní značenou cestu.Bazanitový skalní hřib je vysoký cca 6-8 m. Je pozůstatkem lávového příkrovu tvořeného dvěma výlevy. Spodní výlev je pórovitější a zvětralejší. Na tenké noze spočívá mohutný klobouk budovaný kompaktnější horninou, která více odolává zvětrávání. Cenná lokalita je od roku 1992 chráněnou přírodní památkou.