Židovská kultura a tradice, které zanechaly v dějinách Česka velmi význačnou stopu, mají své zastoupení i na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je jím unikátně zachovaná židovská čtvrť v jihozápadním městě Moravy v Třebíči. Třebíč leží mezi městy Brnem, Jihlavou a Znojmem, a je bohatá na nejrůznější církevní památky, z nichž nejslavnější je románsko-gotická bazilika sv. Prokopa, která byla na seznam UNESCO zapsaná spolu s židovskou čtvrtí. Unikátní židovská čtvrť Třebíč nabízí kromě jedinečných staveb také ojedinělý a jedinečný příklad blízkého soužití křesťanské a židovské kultury od středověku do 20. století. Počátky města se datují od roku 1101, kdy zde moravští Přemyslovci, Oldřich Brněnský a Litold Znojemský, založili Benediktýnský klášter. Díky své poloze na březích řeky a štědrosti zakladatelů se stalo toto místo významným střediskem náboženského života a vzdělanosti. První důkazy o židovských obyvatelích pochází z roku 1410, židovská obec je doložena v 16. století. Od konce 18. století zde byla jedna z nejpočetnějších židovských obcí na Moravě. Tato čtvrť je cenná hlavně původními domy a původním historickým půdorysem. Židovská čtvrť nabízí na velmi stísněném prostoru charakteristické znaky židovské urbanistiky. Můžeme zde tedy vidět poměrně hustou zástavbu, křivolaké uličky, temné zákoutí, klenuté průchody a romantická náměstíčka. Čtvrť čítá na 120 obytných domů, které doplňují objekty bývalých židovských institucí - radnice, školy, rabinátu a chudobince. Zadní synagoga navíc nabízí ve své expozici dobové informace o historii židovské čtvrti. Přední synagoga dnes slouží jako modlitebna Československé církve husitské. V současné době v Židovské čtvrti již nežijí původní obyvatelé, proto již objekty neslouží svému účelu. Ve městě se nachází i židovský hřbitov. Byl založen zřejmě na počátku 17. století (písemně doložen roku 1636) a v roce 1888 byl rozšířen o novou část. Svou rozlohu takřka dvanácti tisíc čtverečních metrů patří k největším v České republice. Na ploše pohřebiště se nalézá téměř 11000 hrobů a 3000 kamenných náhrobků (nejstarší pochází z roku 1625), mezi nimi též cenné kameny barokního a klasicistního typu. Součástí hřbitova, který je jedním z nejlépe dochovaných a největších židovských hřbitovů v Evropě, je obřadní síň z roku 1903 s unikátně dochovaným interiérem, kde se dodnes konají pohřební obřady podle starých židovských tradic. Po Jeruzalému jsou Třebíčské židovské památky jedinými, které byly samostatně zapsány na Seznam UNESCO, stalo se tak v roce 2003. Bazilika sv. Prokopa Románsko-gotická bazilika sv. Prokopa byla zapsána na Seznam UNESCO rovněž v roce 2003. Původně byla bazilika zasvěcena Panně Marii, ovšem kvůli častým devastacím, které utrpěla v průběhu mnoha válek, byla od 1. pol. 16. stol. využívána k účelům světským. Po obnově byla bazilika zasvěcena sv. Prokopovi a opět využívána církví. Nejcennější částí baziliky je vstupní portál, který pochází z počátku 13. století a zajímavé na něm je to, že byl znovu objeven až v roce 1862. K cenným částem baziliky patří rozsáhlá románská krypta, jejíž gotickou klenbu podepírá 50 sloupů a polosloupů, z nichž každý má originální hlavici. Původní více než sedm století stará výdřeva stropu mezi kamennými žebry klenby navozuje atmosférou středověku - na konci 16. století byla krypta využívána jako pivovarský sklep. Třebíč stojí rozhodně za návštěvu.

Klášter založil v roce 1373 Albrecht z Kolovrat pro řád augustinánů poustevníků a sám si jej také vyvolil jako místo svého posledního odpočinku. Husitské války klášter celkem přečkal bez úhony, i když zejména majetkově upadal. V letech 1520-23 byl konvent na náklad Václava Bezdružického z Kolovrat opraven. Během 16. století však úpadek pokračoval a největší pohromu přinesla třicetiletá válka. V roce 1631 byl klášter napaden Sasy, vyloupen a pobořen. V letech 1647-48 byl ale konvent opět důkladně opraven a to díky pomoci Jindřich Libštejnského. Počátek 18. století přinesl první velkou přestavbu, kterou vedl významný český barokní stavitel Giovanni Santini. V několika následujících letech přišly velké průtrže mračen, které poškodily budovy natolik, že muselo být rozhodnuto o další přestavbě. Ta byla tentokrát svěřena architektu Kiliánu Ignáci Dietzenhoferovi. Tehdy v roce 1746 byl položen základní kámen k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V září 1747 byl dokončen presbytář a 5.4.1750 byl kostel vysvěcen. Věže byly dokončeny v roce 1755. Vzniklo tak architektonicky vynikající dílo. Od roku 1751 vedl stavbu po Dietzenhoferovi smrti architekt Anselmo Lurago, který stavěl zejména budovy konventu. Jejich hrubá stavba byla dokončena v roce 1765. Dramatické události přinesla klášteru druhá polovina 20. století. V roce 1950 byl zrušen a přeměněn na věznici, později pak na vojenská kasárna. V roce 1961 zde pak byla umístěna dětská psychiatrická léčebna, která zde sídlila až do roku 1995. Klášter byl vrácen řádu sv. Augustina, avšak není příliš využitý. V současné době funguje víceméně jako sklad humanitární pomoci charity Praha. V těsném sousedství kláštera se nachází bývalý pivovar. Tradice vaření piva je doložena již od konce 14. století. Tehdy se však pivo vařilo přímo v konventu, až v roce 1699 se započalo se stavbou samostatného budovy pivovaru v severozápadním rohu klášterního dvora. V roce 1773 pak byl položen základní kámen k pivovaru na dnešním místě. Z této doby pochází barokní brána do dvora a štukový strop v přízemní místnosti hlavní budovy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby kolem roku 1880.

Přesný vznik v současné době jediného dřevěného kostela v Oderské oblasti není známý, patrně pochází ze 17. století. Kostel v průběhu let prošel několika opravami a drobnými úpravami. Jednolodní kostel je dlouhý 17 m, v lodi 9 m široký a uvnitř 3,5 m vysoký. Byl postaven z trámů spojených polokřížovou vazbou, zvenčí pokryt šindely a uvnitř omítnut maltou a vybílen. V prostoru chóru byla přistavěna sakristie. Kostel je prostý bez výraznějších vnitřních i vnějších prvků, podlahu kryjí rozměrně desky z černé břidlice. Vybevením je kromě lavic, malované obrazy křížové cesty a barokní oltář s obrazem sv. Jana Křtitele. Kostel není běžně přístupný.

Nedaleko Ústí nad Labem v malebné krajině je možné objevit zříceniny hradu Blanska. Tyčí se nad stejnojmennou osadou, nedaleko obce Mírkova a dříve se mu říkalo Blankeštejn. Historie hradu Hrad Blansko byl postaven někdy na sklonku 14. století, protože je poprvé výslovně uveden v r. 1401 v přídomku Václava z Vartemberka. Majitel byl stoupencem krále Zikmunda a stál tedy v opozici proti králi Václavu IV. Tato skutečnost předurčila hradu poměrně bouřlivé a událostmi nabité první roky jeho existence.  Proto se Václavovi přívrženci v době bojů mezi oběma soupeřícími stranami na jaře roku 1402 zmocnili i hradu Blanska. Tento stav trval sice jen krátký čas, ale po smrti Václava z Vartemberka rok 1407 boje o Blansko pokračovali. Majitel je sice neznámý, ale zřejmě se opět rekrutoval z řad odpůrců Václava IV. a boje o něj pokračovaly. Po smrti krále se dostal, podobně jako další hrady té oblasti, do rukou míšeňských vévodů, kteří si tak upevňovali na české straně Krušných hor svůj vliv. Ovšem přítomnost míšeňských měla jen epizodní trvání. Blansko se opět navrátilo do rukou Vartemberků, kteří jej drželi i po skončení husitských bouří. Na horké hranici se Saskem a Lužicí musel několikrát osvědčit pevnost svých hradeb. Posledním Vartemberkem, který Blansko vlastnil, byl Jan. Po něm v r. 1527 získal hrad Jindřich z Buenau a jeho synové Rudolf a Guenter. S nimi vstoupil do dějin Blanska rod, který ho držel až do Bílé hory. Hrad sám byl na počátku 16. století ještě obýván, a pokud tam nesídlil majitel sám, žil zde hejtman panství, kterému patřilo mnoho okolních obcí. Buenové hrad sice ještě renesančně upravili, ale v průběhu druhé poloviny 16. století se však sídlem vrchnosti stával stále častěji nový zámek v Krásném Březně a hrad Blansko byl jen udržován a příležitostně využíván jako vězení. Po třicetileté válce jeho pustnutí už nic nebránilo. Hrad se postupně rozpadal, takže do dnešní doby z něho zůstaly zbytky hradebních zdí, obou bašt a čtyřhranné věže s klenutou místností. Obytné a hospodářské budovy se zřítily, kamene z nich bylo použito k úpravě nádvoří a přístupu do něho. Tipy na výlet Na výlet se můžete vypravit do okolí Ústí nad Labem nebo do města samotného. Přímo ve městě můžete navštívit zoo, prohlédnout si Muzeum města nebo vystoupit na Erbenovu vyhlídku. V okolí najdete třeba Váňovský vodopád, skálu Milenci nebo hrad Střekov. Ubytovat se můžete přímo v Ústí nad Labem.