Hvězdárna se dvěmi kopulemi se nachází na kopci zvaném Na vyhlídce v nadmořské výšce 328 m. Byla vybudována Astronomickým kroužkem v tzv. „Akci Z“ v letech 1955 – 1961.

Důvodem proč navštívit Rožnov pod Radhoštěm je, kromě přírodních krás Beskyd, především jeho skanzen. Jmenuje se Valašské muzeum v přírodě a je největším a nejnavštěvovanějším skanzenem v České republice. Muzeum v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1925 založili bratři Alois a Bohumír Jaroňkové. Během celoročního provozu zde na návštěvníky čeká bohatý program a řada akcí, které jsou inspirované folklorem, lidovými zvyky a tradičními řemesly. Skanzen se skládá ze čtyř areálů. Dřevěné městečko, Valašská dědina, Mlýnská dolina a Pustevny. Dřevěné městečko je nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě. Od roku 1925, kdy bylo poprvé otevřeno pro veřejnost, sem byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí. K nim později dostavěna kopie kostela z Větřkovic a kopie fojtství z Velkých Karlovic. Později byla dostavěna zvonice a další hospodářské stavby se studnami. Během roku se konají v Dřevěném městečku lidové slavnosti ukazující obyčeje zdejších obyvatel a také původní řemesla. Velmi oblíbené jsou Rožnovské slavnosti a jarmarky. Druhým a největším areálem je Valašská dědina. Je v ní soustředěno více než 70 staveb. Jsou zde hospodářské usedlosti, salašnické stavby, větrný mlýn a kovárna, které jsou postaveny v krajině a připomínají tak typické valašské vesnice na úbočích Beskyd. Interiéry obytných domů ukazují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách. Celoročně se zde konají programy, demonstrující původní způsoby hospodaření a pěstování starých plodin i s jejich ukázkami. Během prohlídky se lze setkat s řadou domácích zvířat i stádem ovcí. Otevřena byla v roce 1972. Třetím a zároveň nejmladším areálem otevřeným v roce 1982 je Mlýnská dolina, který je především přehlídkou funkčních technických staveb, jejichž mechanismus je poháněn vodou. K vidění zde jsou valcha, mlýn a pila. Jsou to věrné kopie objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje je původní stavbou z 18. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. V objektu Vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“. V rámci výstavy lze vidět dobové dopravní prostředky, které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti a dopravě osob. Celoročně zde probíhají ukázky řemesel, v červnu se tu konají kovářská setkání a v srpnu rybářský den. K muzeu patří také dvě ubytovny Libušín a Maměnka na Pustevnách, které byly postaveny podle lidovou architekturou inspirovaného návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Ty muzeum spravuje od roku 1995.

Kostel sv. Haštala byl postaven v první polovině 14. století v gotickém slohu. Barokní podobu dostal přestavbou po poničení požárem v roce 1689. Rekonstrukci řídil P. I. Bayer. Pozůstatky gotické stavby patří mezi takzvanou ušlechtilou pražskou gotiku. Interiér kostela je převážně barokní. Hlavní oltář je novorenesanční a je dílem architekta A. Bauma. Zdobí ho obraz sv. Haštala od J. Scheiwla z roku 1884. Sakristie kostela je vyzdobena původními gotickými nástěnnými malbami, hlavami apoštolů, pocházejícími přibližně z roku 1500. Jsou doplněny obrazy Ukřižování a Poslední večeře. V interiéru je také sousoší Kalvárie od F. M. Brokoffa z roku 1716, Mezi klenoty kostela patří také cínová křtitelnice s figurální výzdobou, která pochází z přelomu 15. a 16. století.Na Haštalském náměstí již mnoho starých domů není, i když samotné náměstí patří k nejstarším v Praze. Také kostel sv. Haštala patřím k těm nejstarším. Kostel sv. Haštala je čtyřlodní gotická podélná stavba s hranolovou věží, stojící v místech staršího kostela románského. Vystavěn byl ve 14. století a po velkém požáru v roce 1689 barokně upraven Pavlem Ignácem Bayerem. Stavebně ušlechtilý severní dvoulodní prostor z konce 14. století s velice štíhlými pilíři, nesoucími žebrovou klenbu, patří k nejlepším projevům pražské gotické architektury. Tady je umístěno i sousoší Kalvárie, dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1716. Novorenesanční oltář je od architekta Antonína Bauma. Původní gotické nástěnné malby představující hlavy apoštolů jsou v sakristii doplněny malbami Ukřižování a Poslední večeře Páně z doby kolem roku 1500. Velice vzácná je i figurálně zdobená cínová křtitelnice z roku 1550. Zasvěcení kostela sv. Haštalovi je neobvyklé nejen v Praze, ale i ve střední Evropě. Svatý Haštal je mučedník z třetího století, byl tajným křesťanem. Jakožto pokladník císaře Diokleciána, známého krutým pronásledováním ctitelů Krista, bydlel v císařském paláci a podle hesla pod svícnem bývá největší tma, ukrýval křesťany přímo ve svém obydlí. Došlo však k prozrazení a Haštal byl natažen na skřipec a ukrutně bičován. Poté byl ještě zaživa uvržen do hluboké jámy a zasypán pískem. Jeho atributem je rýč nebo lopata jako odkaz mučednické smti. V minulosti psali matriku u sv. Haštala kostelníci. Jak se však říká, asi byl jeden lepší než druhý. Když v roce 1622 nastoupil nový kostelník, o svém předchůdci napsal, že byl „kreténský, nevěrný a zpronevěřilý“. Sám pak vydržel dělat kostelníka jeden rok. Nový kostelník, který přišel v roce 1623, zaznamenal, že „... ten kostelník Šimon Šmíd, řečený Kavka, jenž doposud psal matriky, pánům osadním dvě kaple zloupal, truhly a almary falešnými klíči zotvíral, svícnů mnoho pokradl, měděnici měděnou a knihy některé vzal a spravedlivě zaloužil šibenici“. Zajímá zpráva poutající ke kostelu se dochovala z roku 1704. Tehdy se do chrámu vloupali dva svatokrádežníci, vojáci, a oloupili sochu Panny Marie o perly. Byli lapeni, přiznali se, že i jinde kradli, načež byli bez milosti oba oběšeni. V kostele byl v roce 1820 pokřtěn vynikající český malíř Josef Mánes. Stejně jako u jiných pražských kostelů i při sv. Haštalu byl hřbitov, definitně zrušený v roce 1832. Součástí hřbitovního zařízení byla budova kostnice čp. 1041/6 s barokní kaplí Nejsvětější Trojice. Urbanisticky pozoruhodný objekt stojí dodnes, ale svému původnímu účelu už neslouží.

Zalesněný vrch Bezvel (341 m.n.m.) se nachází asi 4 km jihovýchodně od Březovic, na vrch turistické značky nevedou.Na vrchu stojí vodárna a asi 30 m od ní jihozápadním směrem se nachází přírodní památka. Jde o stupňovitou věž tvořenou prokřemenělým pískovcem. Na vrcholku věže je pak skalní mísa a další menší útvary, ty však mohou spatřit jen horolezci. Dříve zde stávaly i další bloky, ale vzaly za své při budování vodárny. Dvě skalky nahoře měly jméno Panna a Baba, třetí pak Čertova stopa. K vrchu se pak váže legenda. Kdysi zde stával hrad a v něm sídlila zlá čarodějnice. Protože se sem lidé báli nikdo ani nevěděl, že zde čarodějnice vězní mladou dívku. Tu spatřil sluha vznešeného rytíře, který sem zabloudil. Ten se o tom svému rytíři zmínil a on se rozhodl, že dívku vysvobodí. Přišel sem přestrojen za čeledína a nechal se najmout jako ovčák. Čarodějnice ho pověřila pasením ovcí na Horce u Plužné, kde musel i přespávat a tak svoji vězeňkyni nemohl spatřit. Jednoho dne, když čarodějnice sbírala bylinky, přece jen se mu podařilo dostat se ke komůrce a nahlédnout do ní. Když spatřil mladou krásnou dívku byl ochoten pro její záchranu obětovat cokoliv. Přivolal Běsa, aby čarodejnici odnesl do pekla a za to byl ochoten obětovat svoji duši. Pekelník se hned zjevil a rytíř podepsal pergamen vlastní krví. Pak se odebral na Horku aby naposledy zahnal ovce a těšil se, že vše dobře dopadne. Chytrá čarodějnice, ale všechny přelstila. Běs si byl svoji převahou natolik jist, že usnul na velikém balvanu a čarodějnice vyřkla nad ním tak silnou kletbu, že Běs zesláb a byl zcela bezmocný. Dupl tak vztekle, že se jeho kopyto otisklo do skály a zmizel do pekla. Čarodějnice se však s tím nespokojila, v kámen proměnila dívku, rytíře i všechny ovce na nedaleké Horce. Kouzlo se nakonec obrátilo i proti ní a na vrchu Bezvel zkameněla i ona sama.