Západně od ulice Ke Konstruktivě ulice pokračuje z části schodištěm.

Barokní zámek Mnichovo Hradiště stojí na okraji stejnojmenného města založeného na protějším břehu řeky Jizery ve 13. stol. mnichy z cisterciáckého kláštera. Město, ležící v okrese Mladá Boleslav v Středočeském kraji, má přibližně 8536 obyvatel a nachází se 70 km od hlavního města Prahy. Historie zámku Zámek Mnichovo Hradiště dal vystavět, jako renesanční sídlo, významný český šlechtic Václav Budovec z Budova, který byl popraven roku 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Bělohorská porážka stála Budovce majetek i život, kdy jeho panství získal Albrecht z Valdštejna. Ten postoupil Hradiště synovci Maxmiliánovi. Významné období pro sídlo je spojeno s osobou hraběte Arnošta Josefa z Valdštejna. Hrabě zde založil klášter kapucínů, který však byl roku 1785 zrušen. Budovy kláštera i zahradu pak vrchnost koupila a připojila k zámeckému areálu. V bývalé kapucínské zahradě a v části zahrady severně od saly terreny byl zřízen volně krajinářský park. V roce 1696 hrabě Arnošt Josef započal velkolepou přestavbu objektu podle plánu architekta Canevalleho ve stylu vrcholného baroka, tato podoba je zachována dodnes. Zámek byl zmodernizován, zvýšen o jedno patro a postavěna další část budovy s novou tzv. hodinovou věží. Byly vybudovány konírny, sala terrena i oranžérie. V prvním patře zámku tak vznikly dva hlavní sály, dnešní přijímací a zámecké divadlo. Po roce 1730 byl na zámku zřízen Zlatý kabinet a také byl vytvořen základ miniaturní zámecké obrazárny, která se postupně rozrostla na 112 obrázků. Pozornost zde zaujmou především díla J. Strobla, Saveryho a Casysse. Ve druhé polovině 18. stol. byla dokončena výzdoba místností západního křídla, kde byl použit unikátní krb s plastickými delfíny, přivezen z chátrajícího zámečku v polesí Valdštejnsko. Nejdůležitější událostí v zámeckých dějinách byla schůzka Svaté aliance za účasti rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského prince Fridricha Viléma. Na této schůzce v roce 1833 byla upevněna absolutistická moc Habsburgů, Ruska a Pruska proti revolučním vlivům z Francie. V roce 1872 byla v prvním patře zřízena nová jídelna, kde byl použit renesanční kazetový strop ze zámku v Dobrovici. Valdštejnové drželi Mnichovo Hradiště do roku 1945, kdy se stalo majetkem státu. Dispozice zámku Návštěva Mnichova Hradiště zahrnuje 3 prohlídkové okruhy. Prohlídka zámku nám představuje původní zámecké interiéry Valdštejnů, kabinetní obrazárnu, sbírkové pokoje delftské fajáns, orientální a míšeňský porcelán, duchcovskou knihovnu spravovanou G. Cassanovou v 18. stol. Jeho písemná pozůstalost a rodový archív Valdštejnů patří k nejvýznamnějším archívním fondům pobočky Státního oblastního archívu v Praze, která je dnes umístěna v zámku v Mnichově Hradišti. Ve druhém okruhu prohlídky nás určitě zaujme zámecké empírové divadlo. Původně bylo postaveno za účelem zábavy panstva při setkání Svaté aliance. Kolem roku 1910 se v něm přestalo hrát, v roce 1999 bylo slavnostně znovuotevřeno inscenací oratoria Pietra Paola Benciniho "Il Sacrifitio d'Abramo" v podání barokního souboru Cappella Accademica Praha. Dřevěná jevištní konstrukce se dochovala v původním stavu. Uměleckou hodnotu divadla zvyšuje dochovaný soubor kostýmů, rekvizit i dekorační fundus. Zdejší zámecké divadlo je svou zachovalostí unikátem v našich zemích. Kaple sv. Anny s hrobkou Albrechta z Valdštejna a lapidárium pískovcových barokních soch převážně z dílny sochaře Josefa Jelínka v bývalém kapucínském kostele můžeme vidět ve třetím prohlídkovém okruhu. Krásný barokní zámek Mnichovo Hradiště nám nabízí nejen zajímavou a výjimečnou prohlídku expozic, ale i nádherné podmanivé okolní prostředí. Můžete zde také navštívit zříceninu největšího skalního hradu v Čechách Valečova nebo třeba vrch Mužský. O něco dále najdete i zříceninu hradu Zásadka. Ubytování nabízí samo město.

Ústředním bodem ještě neopevněného města byl již od počátku kostel Panny Marie. Vznikl na vyvýšeném místě pravděpodobně již se vznikem města. Kostel byl městskou dominantou a to nejen stavební, ale už od svého vzniku byl farním kostelem nejen pro město, ale i široké okolí. Při požáru v srpnu 1706 sice zasažen nebyl, přesto jeho starší podoba není známa. V první polovině 18. století stále rostoucímu zájmu již nepostačoval a pravděpodobně i jeho stavební stav nebyl příliš dobrý. Proto jej nechal patron kostela řád křížovníků s červenou hvězdou zbourat a na jeho místě vybudovat v letech 1721-27 nový barokní kostel. Stavbu řídil tepelský stavitel Jan Volfgang Braunbock, autor kostel znám není. Vystavěn byl jednolodní kostel s polygonálním presbytářem a dvojicí postranních věží. Z mobliáře starého kostela moc použito nebylo, mezi nimi vyniká plastika Madony z konce 15. století. V jižní zdi kostela najdeme kámen s letopočtem 1543, pochází ze starého kostela a zřejmě upomínal obnovu staršího kostela v době stavebního ruchu za doby Šliků. Na severní straně kostela byla při rekonstrukci v roce 2005 nalezena malba oltářní architektury s postavami světců sv. Víta a sv. Diviše Pařížského a ústředním obrazem s biblickými výjevy. Ústřední motiv na oltářním obraze znázorňuje zázrak nebo přímluvu sv. Barbory. Freska je signována malířem Dollhopfem v roce 1727. Její výjmečnost je v tom, že malba je kompletní včetně oltářní architektury a 13 postav světců a patronů. Vedle kostel stojí budova fary. Postavena byla zřejmě také v době výstavby kostela. I když byla v roce 1878 přestavěna v neogotickém slohu, zůstala nadále v podstatě barokní. Kromě fary se ještě u kostela nachází kaple Olivetské hory.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Chlum u Třeboně, text v přípravě