Věž na kopci Rosička (645 m), kousek od Sázavy v okrese Žďár nad Sázavou, je další z řady moderních telekomunikačních stožárů sloužící zároveň turistům pro daleké výhledy. První vyhlídkovou stavbou na tomto kopci byl kovový letecký maják. Když podlehl korozi, byl za druhé světové války stržen. Po válce zde turistům sloužila provizorně pro výhledy do kraje dřevěná triangulační věž s vyhlídkovou plošinou. Počátkem 90. let se starostové blízkých obcí, Sázavy a Nižkova, zajímali o možnost výstavby rozhledny. Finanční náročnost celého projektu je přiměla oslovit všechny tři mobilní operátory. Nabídli jim pronájem obecního pozemku na vrcholu Rosičky s tím, že na svůj vysílač umožní přístup veřejnosti. Stavbu vzal pod svá křídla nakonec Český Mobil, který finančně pokryl náklady na výstavbu věže i příjezdové cesty a první návštěvníci se mohli z nové ocelové rozhledny poprvé do kraje rozhlížet 11. srpna 2001. Projekt věže vypracovala firma Giltek Czech Praha, realizaci pak společnost Ericsson. Věž je sestavena z pěti dílů. První dva jsou vysoké 12 m, mají průměr 2 m a nesou schodiště. Další tři jsou vysoké 6 m a jsou na nich upevněna technologická zařízení. Celková výška věže tak činí 42 metrů, přičemž vyhlídkový ochoz je umístěn 24 metrů nad zemí. Vede na něj 140 schodů, po jejichž vystoupání si můžete prohlédnout Žďárské vrchy či Posázaví. Obdobnou stavbu je možné nalézt u obce Kozárov na Blanensku. Věž je volně přístupná.

Vrch Boreč (446 m.n.m.) tvoří znělcová kupa, jejíž svahy pokrývají balvanové proudy, nebo menší suťová pole. Převážná část vrcholu je chráněna statusem Národní přírodní památka o ploše 18,66 ha. V létě je to kopec jako každý jiný, ale v zimě zvláště za mrazivých dnů z něj vystupuje pára. Dříve lidé tento úkaz považovali, že je sopečného původu. Odborníci nakonec zjistili, že jde o výron nahromaděného teplého vzduchu z nitra kopce. V četných puklinách se udržuje vlhký vzduch se stálou teplotou neklesající pod 11 oC. Místa kde se tento teplý vzduch dostává napovrch je v zimě beze sněhu či ledu. Na vrchol poskytující také částečný rozhled vede turisticky značená naučná stezka.

Židovský hřbitov Větrný Jeníkov se nachází kousek jižně za obcí nedaleko bývalého mlýna. Židovský hřbitov byl založen snad v první polovině 17. století, někdy je uváděn spíše závěr tohoto století. Fungoval až do konce 19. století. Sloužil pro židovské obyvatele ze širokého okolí. Na ploše přibližně 960 m2 se nachází zhruba 250 náhrobků, většinou jednoduchých (barokního a klasicistního typu), některé opatřené prostou výzdobou. Nejstarší by měl pocházet zhruba z roku 1700, uváděn je však i náhrobek z roku 1652. Na západní straně jsou patrny zbytky průchozí márnice. Jinak hřbitov dnes obklopuje již jen zbytek ohradní zdi. Hřbitov je volně přístupný. Ve směru na Jihlavu je potřeba se dát za kostelem ulicí vpravo k Mlýnskému rybníku. Za ním pak stále po polní cestě kolem Dolního mlýna, v jehož téměř sousedství se hřbitov nachází.

Starý hřbitov založený u kostela sv. Vavřince shledali měšťané v 16. století z hygienických důvodů jako nevyhovující a rozhodli se proto roku 1540 o jeho zrušení a přemístění do prostoru kněžské zahrady. Roku 1543 zde zbudovali hřbitovní kostel sv. Trojice. Renesanční stavbu s gotickými reminiscencemi řídil mistr Blažej z Litomyšle. V roce 1592 byla loď prodloužena. Později proběhlo ještě několik úprav. Vedle lodi byl hlavně pozměněn štít, který je tak dnes novorenesanční. Hřbitov byl zrušen roku 1906. Interiér kostela je nepřístupný.