Komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasech leží v půvabném Plzeňském kraji, přibližně 25 kilometrů na sever od jeho centra, Plzně. Původně byl založen na místě močálu v údolní nivě řeky Střely, který se dnes nachází uprostřed městečka Plasy. Historie kláštera sahá do roku 1144, kdy zakládací listinu pro klášter vydává kníže Vladislav II. společně se svou manželkou Gertrudou a o rok později je klášter osazen několika řeholníky z bavorského Langheimu. O několik let později započíná výstavba konventního kostela, kamenné baziliky Nanebevzetí Panny Marie v románském stylu. V polovině 13. století potvrzuje papež Inocenc IV. klášteru veškeré přilehlé oblasti, které v době od založení získal od knížete, šlechty, či vlastním nákupem. Jedná se o 11 grangií, vsi a kostely. Dodnes zachovanou jedinou připomínkou gotického období kláštera je tzv. Královská kaple, postavená po francouzském vzoru se zachovanými freskami, pocházející z jednoho z vrcholných období kláštera, a to vlády Václava I., který prý v klášteře osobně několikrát pobýval. Období prosperity končí v druhé polovině 14. století, kdy místní cisterciáky dostává do obtížné finanční situace král Václav IV. rapidním zvýšením daní a definitivní ránu klášter dostává za husitských válek, kdy nejprve byl připraven o většinu statků okolní šlechtou a roku 1421 samotné opatství vypáleno běsnícími husity. Po letech výrazného útlumu se situace kláštera výrazně vylepšuje v období po bitvě na Bílé hoře, kdy císař Ferdinand II. rozhoduje o navrácení dřívějšího majetku zpět klášteru a tím umožňuje i jeho architektonickou rekonstrukci. Ta barokní z let 1661-1739 na které se podíleli především stavitelé J.B. Mathey (sýpka, prelatura), J. B. Santini-Aichel (barokní konvent) a K. I. Dientzenhofer, dala klášteru onu monumentální podobu, kterou známe dnes. Zrušení kláštera datujeme do roku 1785 a došlo k němu výnosem císaře Josefa II. a kterým též klášter přešel pod správu Náboženského fondu. O několik let později se v důsledku rozprodávání částí státního majetku dostává konvent v Plasech do vlastnictví rodu Metternichů, kteří ho částečně přestavili. V roce 1945 bylo na základě Benešových dekretů panství znárodněno a dnes je ve zprávě Památkového ústavu západočeského kraje. V budově konventu, která je založena na více jak 5000 dubových pilotech v bažinaté půdě, můžeme shlédnout stálou expozici barokního umění či pozoruhodnou expozici věnovanou lékárenství, které má v Plasích dlouhou tradici. Součástí plaského areálu je též královská kaple, klášterní kostel, hrobka rodiny Metternichů v blízkem kostele sv. Václava, kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, sýpky či unikátní barokní toalety (prevety). Od roku 1995 je klášter národní kulturní památkou.

Mezi Kamennou a Dominikánskou ulicí byl založen roku 1294 králem Václavem II. dominikánský klášter. Při něm byl v letech 1674-1688 vystavěn barokní kostel. Jeho půdorys byl změněn a průčelí otočeno do Kamenné ulice. Vchod zdobí habsburský erb. V interiéru kláštera v bývalé knihovně se dochovala cenná nástěnná malba z první čtvrtiny 18. století. Dnes funguje příležitostně jako koncertní síň.

Jedna z našich nejstarších, ale také nejzapomenutějších rozhleden, stojí na vrchu Bučina (570 m) u lázní Kyselka. Tyto lázně, nacházející se asi 10 km od Karlových Varů po proudu řeky Ohře, se proslavily vynikající minerální vodou značky Mattoni.  O stavbu rozhledny, jméno minerálky i rozvoj lázní se zasloužil Jindřich Mattoni. Ten, roku 1873 koupil Kyselku s prameny, a s přilehlým okolím od rodu Černínů. Vybudoval lázně, zavedl železnici z Vojkovic nad Ohří a jeho Mattoniho minerální voda se stala světově proslulou. První zmínky o kamenné válcové rozhledně s otevřenou vyhlídkovou plošinou pocházejí z počátku 80. let 19. století.  Bučina se tehdy těšila velkému zájmu lázeňských hostů. Severní úbočí bylo protkáno lesními promenádními cestami, odpočívadly, altánky a vyhlídkovými místy. Z deset metrů vysoké rozhledny byl tehdy nádherný rozhled po celém údolí Ohře až ke Karlovým Varům na straně jedné, na pásmo Krušných hor na straně druhé. Po 2. světové válce byla věž postupně přerůstána stromy a chátrala. Po roce 1953 věž územně přešla do Vojenského újezdu Hradiště a přibližně do roku 1960 sloužila armádě jako pozorovatelna. Tento stav trval až do roku 2003, kdy ji nechal OÚ Kyselka opravit. V rámci této opravy věž získala i dřevěnou stříšku.

České Budějovice jsou statutární město a jsou hospodářskou, správní i kulturní metropolí Jihočeského kraje. Leží v nádherné krajině na soutoku řek Vltavy a Malše a mají asi 95 tisíc obyvatel. Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice, přídomek České se začal objevovat až v průběhu husitských válek. V historickém městě se nachází řada pozoruhodných památek. Centrum města s největším čtvercovým náměstím (133x133) u nás, je památkovou rezervací.České Budějovice založil kolem roku 1265 král Přemysl Otakar II. Nové královské město mělo představovat doposavad chybějící odpovídající základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel v průběhu staletí město velmi dobře plnilo a stalo se tak oporou královské moci v regionu. Půdorys města, jehož střed tvoří pravidelná sít širokých ulic kolem rozlehlého čtvercového náměstí, patří k vrcholům středověkého urbanismu v Čechách. Výhodná poloha města poblíž obchodních cest vedla k hospodářskému růstu a již na přelomu 13. a 14. století se Budějovice staly důležitým střediskem řemesel a obchodu v jižních Čechách a předstihly tak ostatní města v regionu. Králové Václav II. a Karel IV. obdařili město řadou výsad a dopomohli tak jeho dalšímu rychlému rozvoji. Karel IV. mimo jiné nařídil kupcům projíždět Budějovicemi a nabízet zde své zboží. Už v té době mělo město dva skvostné chrámy a pevné hradby.V období husitských válek stály katolicky orientované Budějovice na straně králově, zejména zásluhou patriciátu, který byl z velké části německého původu. Během husitských válek i po nich Budějovice finančně upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Zvyklostí se stala obchodní válka s rodem Rožmberků, která často přerostla v ozbrojené šarvátky. V té době patřilo město k největším v Českém království. Z téměř 4000 obyvatel byly ze dvou třetin němci, žila zde i židovská menšina. Věrnost králi zachovalo město i za stavovského odboje proti císaři Ferdinandovi I. v letech 1546 - 1547, kdy se nepřipojilo k jiným významným českým městům. Za tento postoj byly Budějovice odměněny řadou nových výsad, které byly na počátku mimořádného rozkvětu města. Finanční bohatství plynulo zejména z rozsáhlé těžby stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybničního hospodaření. U Rudolfova (městečko na severovýchodním okraji města) kde byly stříbrné doly, byla v letech 1569 - 1611 mincovna. Díky těmto novým příjmům získalo město půvabnou renesanční tvář, byla postavena nová radnice a věž, které se dnes říká „Černá“. Během stavovského povstání a následné třicetileté války se Budějovice přiklonily na stranu císaře a odolaly všem útokům stavovské armády. Město se stalo strategicky důležitou pevností obklopenou moderními hradbami. Vzhledem k bojům ve středních a severních Čechách se staly Budějovice dočasně hlavním městem království, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. Černým rokem se ovšem pro Budějovice stal rok 1641, kdy byly více než z poloviny zničeny požárem. Následná obnova a rekonstrukce města a jeho hospodářství byla pomalá, prosperita a stavební rozvoj se obnovily v širším měřítku až v 18. století. Nové barokní stavby daly městu jinou tvář. Bylo vystavěno i mnoho nových, především církevních staveb. Usadil se zde řád piaristů, který založil gymnázium a piaristickou kolej, roku 1751 se České Budějovice poprvé staly správním centrem nově zřízeného Budějovického kraje. Za josefínských reforem roku 1785 zde bylo zřízeno biskupství.Až do počátku 19. století byly České Budějovice nevelkým městem uzavřeným v hradbách s necelými 10.000 obyvatel. Významným mezníkem bylo založení koněspřežní železnice z Českých Budějovic do severorakouského Lince, první vlakové dráhy na starém kontinentě a po Anglii druhé v Evropě. První vlak odtud vyjel roku 1832. V té době začaly vznikat první průmyslové podniky, Vojtěch Lanna založil říční loděnici. V průběhu 19. století rozvoj města pokračoval, bylo zbořeno opevnění a České Budějovice se rozrůstaly až do současné podoby statisícového města. Ve 20. století vznikla Jihočeská univerzita. Město si podrželo tradici vaření piva. Působí tu Budějovický pivovar, který vyrábí značku Budvar a také měšťanský pivovar, kde se vaří pivo Samson.Většina historických a kulturních pamětihodností Českých Budějovic je soustředěna na náměstí Přemysla Otakara II. a v jeho nejbližším okolí, tedy v historickém jádru města. Charakteristickým znakem náměstí, jež je celé lemováno typickými podloubími měšťanských domů z období renesance a baroka, je Samsonova kašna. Nedaleko kašny je v dlažbě zasazen tzv. bludný kámen, na jehož místě stávala ve středověku šibenice. Kdo jej podle legendy po 21. hodině nevědomky překročí, ztratí orientaci a bude bloudit ulicemi města. Na náměstí stojí také bohatě zdobená radnice se sochami 4 ctností v nadživotní velikosti. K nejstarší části Českých Budějovic patří bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie, založený současně s městem v těsné blízkosti náměstí. Kostel byl součástí hradebního systému, zbořeného v 19. století, z něhož se dochovaly do současnosti jen zbytky hradeb s věží zvanou Železná panna a okrouhlou baštou Otakarkou na nábřeží Malše a s Rabenštejnskou věží. Z městských bran zůstala jen Solná branka vedoucí k řece. Nejznámější stavbou a zároveň dominantou města je volně stojící 72 m vysoká Černá věž, postavená v 16. století poblíž náměstí. Spodní část věže (5 pater) je vystavěna v gotickém slohu, vrchní část s ochozem a kopulí je renesanční. Původně sloužila jako zvonice a hláska. Dnes slouží jako vyhlídka. V jejím sousedství stojí katedrální barokní chrám svatého Mikuláše, založený rovněž současně s městem. Na Starém městě v místech původní osady Budivojic je hřbitovní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa, který byl uváděn jako farní již ve 13. století. Do dnešní podoby byl přestavěn v 15. a 16. století. V historické části města dnes stojí i četné kulturní instituce. Je zde Jihočeské muzeum, na nábřeží Malše stojí stará empírová budova Jihočeského divadla z roku 1819, na soutoku řek je hvězdárna a planetárium. V nové části města na levém břehu Vltavy bylo vybudováno rozlehlé výstaviště, na němž se koná kromě mnoha dalších výstav každoroční mezinárodní veletrh Země Živitelka.Pro všechny tyto památky a blízkost dalších historicky cenných míst jako je např. zámek Hluboká nad Vltavou, město Český Krumlov, kláštery ve Zlaté Koruně a Vyšším Brodě a památka UNESCO vesnický skanzen Holašovice, jsou České Budějovice častým cílem turistů.