Starý židovský hřbitov v Židovském městě v Praze představuje jeden z nevýznamnějších dochovaných židovských hřbitovů na světě. Každá z židovských osad na území Prahy měla kromě svatyně rovněž svůj hřbitov, který se nacházel většinou v její blízkosti, ale zároveň mimo obydlená místa. Starý židovský hřbitov je v tomto ohledu výjimkou, neboť se v průběhu staletí stal součástí Židovského města. Je třetím židovským hřbitovem a tedy nejmladším na území Prahy. Nejstarší židovský hřbitov na území Prahy byl v dnešní Míšeňské ulici. Druhý středověký židovský hřbitov, nazývající se Zahrada židovská byl na území pozdějšího Nového Města při Vyšehradské cestě. Ten byl zřejmě v druhé polovině 15.století zrušen a několik jeho gotických náhrobků bylo přeneseno na Starý židovský hřbitov, založený v první polovině 15.století. Ten se tedy stal jediným pohřebištěm pražských Židů.Nejstarší náhrobek na nynějším hřbitově je rabína Abigdora Kara z r. 1439, nejmladší, Mojžíše Becka, je ze 17. 5. 1787. Právě v tomto roce vstoupilo v platnost nařízení císaře Josefa II., kterým zakázal pohřbívat zemřelé uvnitř měst. Hlavní židovské pohřebiště pak bylo přeneseno do někdejšího morového hřbitova na Žižkově. Přestože byl hřbitov v 16. a 17.století rozšiřován jeho plocha nestačila a na místo se navážely další vrstvy zeminy. Protože náboženský zvyk zakazuje Židům rušit staré, byly na hřbitov naváženy další a další vrstvy nové půdy a starší náhrobní kameny bývaly při tom vyzdviženy do vyšších vrstev, takže se časem vytvořilo snad až 12 vrstev nad sebou a na mnoha místech vzniklo charakteristické nakupení kamenných náhrobků z různých staletí vedle sebe. Při asanaci Josefova byla r. 1903 přinucena Židovská obec postoupit část hřbitova na zřízení nové silnice, dnešní ulice 17. listopadu. Exhumované pozůstatky byly uloženy v jiné části hřbitova na pahorku Nefel před Klausovou synagogou, kde byly doposud pohřbívány děti ve stáří do jednoho měsíce. Za asanace nechalo pohřební bratrstvo, které se o hřbitov po celá staletí staralo, vystavět novou obřadní síň v novorománském slohu. Hřbitov zaujímá nepravidelnou, poměrně rozsáhlou plochu, po obvodu uzavřenou zdí, postavenou v roce 1911. Do současné doby se dochovalo takřka 12 000 náhrobků. Ovšem pochovaných je zde mnohem více. Mnohé náhrobky zapadly do spodních vrstev a další zejména dřevěné byly časem zničeny. Architektura i výzdoba náhrobků podléhala dobovým slohům a movitosti objednavatelů. Náhrobní kameny ve slohu gotiky až pozdního baroka, jsou vesměs kamenné, vyrobené ze žuly, pískovce nebo mramoru. Na přelomu 16. a 17. st. se začínají na původně jednoduchých náhrobcích objevovat plastické symboly a znamení rodů, jmen, stavů a povolání. Na mnoha náhrobcích jsou symboly pocházející z židovské tradice, např. vinný hrozen (symbol plodnosti a moudrosti), pokladnička (symbol dobročinnosti) nebo šesticípá Davidova hvězda. Reliéfní symboly na náhrobcích vyjadřují původ zemřelého nebo jeho osobní jméno či povolání. Texty obsahují kromě základních údajů i rozmanité chvalořečení a zajímavé údaje o mrtvém. Datum úmrtí či pohřbu bývá někdy vyjádřeno chronostichem podle židovského letopočtu, který je o 3760 let starší než letopočet občanský. Hebrejština vyjadřuje čísla písmeny podle jejich pořadů v abecedě. Na Starém židovském hřbitově je pohřbena řada významných osobností pražského ghetta. Už zmíněný rabbi Avigdor Karo, pražský rabín a autor Žalozpěvu za oběti pogromu v roce 1389, rabbi Jehuda Liva ben Becalel, zvaný Löw, rabín, učenec a pedagog, David Gans, astronom, matematik a kronikář, astronom a lékař Josef Šelomo Delmedigo či Mordechai Maisel, finančník a mecenáš ghetta. Největší pozornosti se těší hrob rabiho Löwa, na jehož náhrobek návštěvníci kladou po židovském způsobu malé kamínky, často navíc s malými lístečky s tajnými přáními, které určitě stvořitel Golema vyslyší.

ORNIS je unikátním muzejním zařízením nejen u nás, ale i v Evropě. Ornitologická stanice se  stará o šest tisíc preparátů, kožek, koster, vajec a hnízd ptáků z Evropy i zbytku světa. Najdeme ji na okraji přerovského parku Michalov. Nejvýznamnější část sbírky je zpřístupněna v expozici Ptactvo České republiky – obsahuje čtyři sta druhů ptáků včetně nejvzácnějších zatoulanců. Po celý rok pořádá ORNIS výstavy a akce pro veřejnost.  Jejich cílem je poznávání skrytých tajemství ze života ptáků a celé bohaté přírody. Postupně vzniká venkovní expozice ochrany ptactva s funkčními hnízdními budkami a krmítky.   Stálá expozice Ptáci České republiky, je v ní prezentováno 392 druhů ptáků z území České republiky v 1087 jedincích. ORNIS je součástí: Muzea Komenského v Přerově.

První zmínky o osadě Třešť pocházejí z konce 12. a začátku 13. století, kdy se na říčce Třeštici křižovaly dvě význačné obchodní cesty. Lovětínská, která začínala v Třebíči a přecházela přes Horní Cerekev do Čech, a cesta Humpolecká, která končila za Telčí ve Slavonicích. Tak se osada Třešť záhy stala obchodním centrem kraje. Historie zámku První písemná zmínka o zdejší tvrzi se datuje k druhé polovině 14. století, kdy ji vlastnili Záviš z Třešťě a Štěpán z Březnice. Od roku 1358 se na tvrzi, později zámku, vystřídala řada šlechticů. V roce 1490 zakoupil Václav Vencelík z Vrchovišť městečko Třešť s tvrzí a poplužním dvorem a s vesnicemi Jezdovice a Buková pro svého syna Matěje Vencelíka a roku 1492 obdržel od císaře Fridricha III. k erbovnímu znaku pro svůj rod šlechtickou hodnost. Od roku 1513 pak zámek prošel stavebním vývojem, kdy spodní trakt objektu byl postaven v gotickém slohu, první podlaží v renesančním a obytná část v barokním stylu. Zajímavostí byla dřív dřevěná lávka, která spojovala zámek s kostelem sv. Martina. Bohužel se dodnes nezachovala, kostel sv. Martina je však možné vidět a také navštívit. Přestavbu zámku, na které se podíleli italští stavitelé, ukončil tehdejší majitel Kryštof Vencelík z Vrchovišť roku 1564. Zámek dostal podobu čtyřkřídlé budovy s nárožními věžičkami a arkádami v nádvoří, stěny nádvoří byly zdobené sgrafitovou rustikou. Vencelíci vlastnili panství do roku 1626, kdy byl jejich majetek zkonfiskován pro víru i účast na bitvě na Bílé hoře.   Zámecká přestavba Panství tak získali hrabata z Korutan – Herberštejni, v letech 1657 - 1669 zde sídlí Gayerové z Edelbachu. Za jejich vlastnictví dochází v roce 1660 k přestavbě prvního podlaží, pokojů se štukaturami a malbami a hlavního portálu vchodu do zámku. Byla také postavena hlavní věž v průčelí zámku a dva krby, které jsou dodnes možné vidět v restauraci a v přísálí kongresového sálu. Ze 17. století rovněž pochází původní kachlová kamna v salóncích a zámecké jídelně. Z této doby jsou také dvě manýristické sochy umístěné na sloupech u vstupní brány, dvě vázy instalované na sloupech vchodu do zámecké zahrady a kašna s vodotryskem před hlavním vchodem do zámku. V roce 1669 se opět na zámek stěhují Herberštejni. Mezi lety 1831 - 1844 byla správa panství pouze úřednická. Posledními majiteli z řad šlechty byli v letech 1844 - 1945 baroni Wenzel-Sternbachové z Tyrol. Po roce 1945 jim byl zámek zkonfiskován a adaptován na účely městského muzea. Od roku 1984 je sídlo i s přilehlým parkem majetkem Akademii věd České republiky. Dnes slouží zámek jako konferenční centrum i hotel pro letní i zimní prázdninové či víkendové pobyty.     Tipy na výlet V Třešti dále najdete synagogu nebo židovský hřbitov. Navštívit můžete i Muzeum Vysočiny, resp. jeho pobočku. V nedaleké Telči je k vidění kostel sv. Jakuba, jezuitská kolej s kostelem Jména Ježíš, kostel sv. Ducha, synagoga nebo rozhledna Oslednice. V okolí můžete navštívit královský hrad Bítov, zříceninu hradu Štamberk, v Horních Dubenkách se nachází mlynářské muzeum Chadimův mlýn. V Horní Cerekvi můžete navštívit zámeček, kostel Zvěstování Panny Marie nebo židovský hřbitov. Jako cíl výletu je vhodný i hrad Roštejn nebo zřícenina hradu Janštejn. Ubytování najdete v Telči.

Polenské židovské ghetto bylo založeno v roce 1680. Dochovaná zástavba má dvě části. Původní město ve tvaru trojuhelníku a dolní náměstí tzv. Rabínský plácek. Obě části byly propojeny průchodem v rabínském domě, nebo se dalo projít kolem synagogy. V severním vrcholu původního města stávala horní vstupní brána. Rabínský plácek byl taktéž uzavřen dolní branou, která stávala původně mezi vinopalnou a obytným domem. V minulosti postihlo židovské město několik požárů, při kterých shořela vždy většina domů. V prostoru dnešního ghetta je dochováno na 32 přestavěných většinou patrových domů. Jediný dochovaný historický dům „Bělohlávkův“ s rokokovou fasádou (čp. 538) se nachází na dolním náměstí. Blízko synagogy v domě čp. 530 se v minulosti nacházela židovská lázeň tzv. mikve.