Přeštický židovský hřbitov se nachází kousek východním směrem při silnici směřující do Vodokrt. Hřbitov byl založen poměrně pozdě v roce 1890. V 60 letech 20. století byl využíván mysliveckým sdružením a na jeho ploše byly umístěny dokonce voliéry. Až po roce 2000 byl opět pietně upraven, i když udržován příliš není. Poměrně velkou plochu hřbitova 3.387 m2 ohrazuje cihelná zeď se vstupní branou, na jižní straně pobořenou. Zhruba čtyři desítky novodobých náhrobků se nacházejí při západní zdi. Hřbitovní domek adaptovaný na obytné účely, je v současné době vybydlený a chátrá (9/2012).

Romanticky upravený novogotický zámek Mostov se nachází přímo ve stejnojmenné obci na okraji parku asi 9 km od Chebu. Historie zámku   První zmínka o osadě Mostov pochází z roku 1353, kdy byli jejími držiteli chebští měšťané Zoswitzerové. Přestavbu tvrze na barokní zámek inicioval Jan Bedřich Perglar z Perglasu. V tomto rodě zůstal Mostov až do roku 1738, kdy jej sňatkem získali Schirndinkové. Roku 1796 bylo mostovské panství rozprodáno poddaným, kteří je však v roce 1815 prodali pražskému měšťanovi a architektovi Michalu Brusterovi, jehož syn jej prodal ještě před rokem 1823 Rummerskirchům. Potom patřilo několik let chebským Kommersům, kteří dali zámek důkladně přestavět v romantickém slohu se čtyřmi nárožními věžemi. Kolem objektu byl tehdy zřízen park s vodotryskem a větší obora. Od Kommersů koupil Mostov v roce 1885 chebský velkoprůmyslník a spolumajitel slavkovské porcelánky, baron Jiří Haas z Hasenfelsu. Ještě počátkem třicátých let minulého století držela zámek baronka Olga Haas, která zde žila až do své smrti v roce 1942. Ve 2. polovině 20. století mostovský zámek využívaly Státní statky ke správním účelům, později sloužil k dětské rekraci. V roce 1992 byl zámek Mostov zapsán jako kulturní památka a po rekonstrukci roku 2002 otevřen pro veřejnost. Zámek dnes Dnes je zámek ve vlastnictví společnosti Zámek Mostov, s.r.o. a funguje jako hotel a restaurace, kde je možné pořádat kulturní a firemní akce nebo svatby. Také je zde umístěno muzeum slavkovského porcelánu od roku 1792 po současnost. Expozici doplňuje soubor 15 unikátních historických kachlových kamen, nástropní štuková výzdoba, ozdobné vitráže a zámecká kaple. Tipy na výlet Podívat se můžete do nedalekého Kynšperka nad Ohří, kde je k vidění také původní dochovaná městská brána, kostel Panny Marie, poslední dochovaný původní hrázděný dům nebo dřevěný most. Mimo město najdete třeba hrad Kynšperk nad Ohří, klášter křížovníků v Chlumu sv. Maří. Ubytovat se můžete buď přímo na zámku nebo v Chebu.

Římskokatolický kostel sv. Apolináře stojí na Husově náměstí v severní části Horšovského Týna, na tzv. Velkém předměstí. Na místě dnešního kostela sv. Apolináře se nacházel menší ranně barokní kostelík Panny Marie, který byl založen v polovině 13. století. Ze stavby se však nezachovalo téměř nic, pouze raně gotický lomený sloupkový portál, který byl později zasazen do jižní obvodové zdi nového kostela. Stavba současného kostela započala s největší pravděpodobností za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nový chrám měl být mohutnou stavbou, o čemž svědčí monumentální presbytář, nesoucí prvky blízké par1éřovské huti. Ke kostelu náležel též kolegiální ústav sv. Kryštofa. Z konce 14. století také pochází postranní kaple Panny Marie na jižní straně, kde se nacházejí vzácné nástěnné malby z počátku 16. století. Stavba postupovala pomalu, a tak k dokončení došlo pravděpodobně za arcibiskupů Jana z Jenštejna a Olbrama ze Škvorce, jejichž znaky jsou zobrazeny v presbytáři. Jedná se o jednolodní stavbu na obdélném půdoryse s gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou. K severozápadnímu nároží kostela přiléhá mladší věž. Za husitských válek byl kostel vypálen a jeho oprava se poté značně protahovala. Kostel dostal dnešní podobu až při přestavbě v druhé polovině 18. století. V letech 1926 - 1927 byl kostel celkově rekonstruován. Při této příležitosti byly pod barokní omítkou objeveny některé gotické architektonické detaily. Dodnes se dochovaly vstupní gotické portálky a řada zvenčí osazených náhrobních kamenů z let 1510 – 1834.   L.R.

Hamousův statek s číslem popisným 22 ve Zbečně proti kostelu sv. Martina patří mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněné památky lidové architektury ve Středních Čechách. Jedná se o dům převážně roubený, se zděným chlévem, stájemi, sýpkou a stodolou, v minulosti i dnes relativně velký, reprezentující způsob výstavby v bohatších usedlostech, který navazuje na středověké stavební tradice.Dějiny usedlosti jsou známy od přelomu 16. a 17. století. Usedlost sloužila především hospodářským účelům, jen před rokem 1763 zde byla zřízena jakási zájezdní krčma a za hospodaření Dominika Hamouse (po roce 1817) na krátký čas rychta. To proto, že hospodář Dominik se nechtěl přestěhovat do obecní rychty, a tak rychtařil ze svého. Ve stavení se bydlelo do roku 1992, poté bylo spolu s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čech od posledního majitele pana Václava Barchánka. Objekt byl poprvé zpřístupněn veřejnosti v roce 1995 a je po správou hradu Křivoklát. Prošel náročnými a řemeslně prováděnými opravami. V expozici skanzenového typu nabízí ukázky dobového bydlení, hospodaření a řemesel. Vždy v polovině července je na dvoře stavení pořádán malý řemeslnický jarmark a každou sobotu v návštěvnické sezóně ukázka zadělávání a pečení chleba v selské chlebové peci.  Expozice SÍŇ je komunikační část domu, z níž je přístup do velké světnice, obou komor, sklepa a výměnku s kuchyňkou. Přímo proti vchodu pak stojí černá kuchyně, vedle níž jsou dveře do dvora. ČERNÁ KUCHYNĚ byla původně dřevěná, až po roce 1716 zděná. V kuchyni bývalo uprostřed otevřené ohniště, kde se vařilo v hrncích, trojnožkách a na roštech. VELKÁ SVĚTNICE sloužila k bydlení hospodáře a jeho rodiny, za hospodaření Jana Hroudy (před rokem 1763) jako nálevna a krčma (v té době bydlel hospodář v zadní části vrchní komory) a za Dominika Hamouse na krátký čas i jako rychta.MALÁ SVĚTNICE byla vystavěna buď jako kuchyň pro hospodáře nebo druhý výměnek pro rodiče hospodáře či hospodyně. VRCHNÍ KOMORA je nejstarší a nejsušší část domu a sloužila ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek. SPODNÍ KOMORA byla využívána na skladování keramiky, nářadí, postrojů a jako jakási spižírna, něco mezi komorou a sklepem. Jsou zde nejstarší stropní trámy v domě – ze 16. století – nesoucí podlahu z přelomu 17. a 18. století.DVA MALÉ SKLÍPKY jsou přístupny po schodišti mezi černou kuchyní a komorami. Nad vchodem do malého sklípka je patrně nejstarší trám v domě z roku 1577.VÝMĚNEK je nevelká, ale řádně prosvětlená místnost, která soužila starému hospodáři a jeho ženě ke spokojenému dožití. Stavěná je už z lomového kamene spojovaného červenicí – cihlářskou hlínou. Strop tvoří štípané půlkuláče obalené slámou s hliněnou omazávkou.KUCHYŃKA VÝMĚNKU je malá místnost s jedním oknem, zděným sporákem, kachlovou troubou a s klenutým stropem a kachličkovou zdobenou podlahou asi z první republiky. CHLEBOVÁ PEC vysunutá do dvora pod vlezem na půdu byla znovu postavena v letech 1997 – 1998 na místě pece původní. VE DVOŘE v jeho pravé spodní části (proti štítu domu) je stará dřevěná kolna na vozy a nářadí. Na ni navazuje zděná konírna a malý prasečák. Ve vrchní části rovnoběžně se stavením pak ovčín a kravín, vlevo ještě pozůstatek pilířové stodoly zbořené ve 30. letech 20. století. Akce v roce 2008Šafářův dvoreček 12.7. – 13.7. 2008 Řemeslnický jarmark.Malý advent na statku 29.11. – 21.12. 2008 Řemeslníci a zimní provoz s topením ve výměnku, kuchyňce a ve velké světnici v kachlových kamnech. Každou sobotu ukázka pečení chleba a koláčů, v neděli tesání dřevěného kříže. Tradiční hudba a lidové zvyky.