Obnovovaná zřícenina gotického kostela sv. Petra a Pavla postavená na románských základech se nachází při řece Berounce, asi 2,5 km jižně od obce Chříč. Značená cesta sem nevede, přístup jen po silnici z obce Studená. V písemných pramenech je jako kostel farní zmiňován mezi roky 1344-1350. Pány tohoto kostela jsou roku 1358 zmiňováni Habart z Dolan a Markwart z Řebříku. Za husitských válek byl kostel zpustošen. Ještě větší ránu mu zasadila Švédská vojska. Hřbitov okolo kostela byl zasypán a sám kostel zčásti pobourán. V první polovině 16. století nechal Kryštof Kolovrat sešlý kostelík opravit a roku 1553 do něj pořídil zvon. Za třicetileté války kostel opět schátral. Po nich ho nechal opravit tentokrát Vojtěch Hynek Teyřovský a v roce 1684 do něj daroval druhý zvon. Za majitelů Lažanských se dostálo kostelíku další pozornosti a oprav. Tehdy plnil funkci farního kostela pro několik vsí. Zájem o něj se udržel až do 19. století. V jeho neprospěch se situace definitivně změnila v roce 1878, kdy odsud byly odvezeny zvony do Chříče. V letech 1882-1895 byla vydrancován a zpustošen. Kostelík začal prudce chátrat v předválečném období a po 2. sv. válce. V roce 2001 byly započaty práce na záchraně objektu kostela s cílem zachovat jej pro příští generace. Kromě dvou zvonů visel na zdi v presbytáři, odděleném od lodi hrotitým vítězným obloukem, obraz světců, jimž byl kostel zasvěcen. Obraz kde se Sv. Petr loučí se sv. Pavlem, vznikl v první polovině 18. století a nesl alianční znak Černínů a Lažanských. Boční oltáře představovaly sv. Jáchyma a sv. Isidora. Z doby panství Lažanských pocházely cínové svícny. Kromě kostelních lavic, dřevěného zábradlí před oltářem a střídmé barokní kazatelny, není o žádném dalším vybavení nic známo.

Aleš Mikoláš 1852 – 1913 Jeden z nejvýznamnějších českých malířů. Deska s reliéfem. Bronz. Umístěna v roce 1930 v Karmelitské ulici na domě č. 25. Autor: J.Šejnost.

Největší hornické muzeum v České republice nemůže být nikde jinde než v černé Ostravě. Areál, rozprostírající se na jihovýchodním úpatí vrchu Landek, má širokou nabídku doplňkových služeb a svým návštěvníkům nabízí celodenní výlet mezi památkami v přírodě. Landek je od roku 1992 vyhlášen národní přírodní památkou. Jedná se o unikátní lokalitu z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Právě spojení hornického muzea jako technické památky a vrchu Landek jako národní přírodní památky činní z návštěvy tohoto místa nezapomenutelný zážitek. Muzeum bylo otevřeno 4. prosince 1993 na svátek sv. Barbory, patronky horníků. V nabídce má tyto stálé expozice: Výstavní vila Zde začíná nejčastěji prohlídka areálu.  Návštěvník zde totiž má užitečnou možnost dát si do širších souvislostí vše, co uvidí v ostatních částech muzea, a tak umocnit dojmy z pobytu v areálu. Najde zde několik tématicky oddělených expozic, které dohromady prezentují průřez několik tisíc let dlouhou historií nejen Landeku, ale celého ostravského hornictví. Podzemní expozice - kulturní památka důl Anselm Vydejte se do podzemí, absolvujte každodenní cestu jako horníci. Jedinečná expozice ve štolách horních slojí skutečného historického dolu Anselm. Návštěvníci sem sfárají důlní jámou v těžní kleci z historické budovy dolu ve stylu průmyslové secese. Expozice důlního záchranářství Landecká expozice báňského záchranářství je největší na světě. Ukazuje vysoce sofistikovanou a rizikovou činnost, bez níž by práce v podzemí nebyla možná, a techniku, která záchranářům umožňuje pohybovat se v prostředí, jež je v některých ohledech ještě nepřátelštější než kosmický prostor nebo hlubiny moře. Exponáty a expozice volně rozmístěné v areálu Exponáty na volné ploše zachycují zdejší lidské aktivity od doby kamenné v podobě sídliště pralidí, přes rozmach těžby reprezentovaný typickou průmyslovou architekturou, až po důlní techniku 20. století. Spíše než o muzeum v klasickém smyslu zde tedy je jakási kombinace muzea a skanzenu. Stálá expozice: Historie a technický vývoj dobývání uhlí od roku 1782 po současnost. Výstavní budova - historie osídlení Landeku (Landecká Venuše), hornická symbolika, historie důlních svítidel a důlního měřičství. Podzemní expozice zpřístupněna fáráním jámou, štoly z 1. poloviny 19. století, důlní pracoviště včetně dvou mechanizovaných porubů (prezentovány v provozu). Expozice báňského záchranářství - největší svého druhu v Evropě, dýchací, potápěčská, lezecká a měřická technika, funkční část dýmnice. Národní přírodní památka Landek.

Královský hrad Písek tvořil součást opevnění města, které stálo na staré obchodní stezce. Stával a dodnes jeho část stojí přibližně uprostřed cesty vedoucí ze slavného kamenného mostu na hlavní písecké náměstí. Dnes zde sídlí Prácheňské muzeum, díky němuž je hrad přístupný v otevíracích hodinách. Historie hradu Hrad založil spolu s městem Přemysl Otakar II. v polovině 13. století. Kromě krátkého období zástavy za Jana Lucemburského, setrval hrad v rukou českých králů až do husitských válek a panovníci se zde často zdržovali. Písečtí měšťané, přívrženci Husova učení, se hradu zmocnili a pak o něm prameny až do roku 1453 mlčí. Ve 2. polovině 15. století se zde vystřídalo několik šlechtických zástavních majitelů, až jej roku 1509 získalo město Písek a z předního křídla vznikla radnice. V roce 1532 hrad vyhořel a v roce 1547 o něj město přišlo, protože se zúčastnilo protihabsburského povstání. V roce 1558 jej získalo, stále ještě poničený požárem a pustnoucí, zase zpět. Obnoven byl pak pouze z části pro hospodářské účely (solnice, skladiště), východní křídlo bylo barokně upraveno a nadále fungovalo jako radnice, jižní trakt byl roku 1632 upraven na pivovar, severní křídlo roku 1751 na kasárny. V roce 1851 bylo zbořeno východní křídlo se vstupní věží a v roce 1860 se zřítila nárožní jihozápadní věž a následovalo stržení jižního křídla, přičemž zanikla i kaple zde jsoucí. Podoba hradu Písecký hrad byl téměř pravidelného čtverhranného půdorysu, což umožňovala parcelace nově zakládaného města. Hrad se stal součástí městského opevnění, navazovaly na něj městské hradby. Od města byl oddělen příkopem a parkánem. Obvod hradu byl ze všech stran zastavěn palácovými křídly, obě nároží nad řekou byla zpevněna čtverhrannými obytnými věžemi a třetí stála nad průjezdem východního křídla (tj. toho obráceného k městu). Součástí jižního křídla byla kaple s polygonálním závěrem. Celé nádvoří obíhal arkádový ochoz. Hrad byl bohatě vyzdoben, aby mohl krále dobře reprezentovat. V prvním patře se nacházelo několik sálů a roubená komora. Z hradu, který se typologicky řadí mezi středoevropské kastely, se dodnes dochoval pouze střed západního křídla a ve zdivu dnešních budov, svírajících nádvoří, se nacházejí relikty severního a jižního křídla. Po městě a jeho okolí se můžete rozhlédnout z nedaleké rozhledny Jarník. Z Písku můžete dál vyrazit na výlet na zámek Vráž, tvrz Kestřany, prohlédnout si kalvárii u Otavy nebo navštívit obec Putim, památkově chráněnou jako doklad pozdního selského baroka. Bohatý výběr z ubytování najdete přímo v Písku. M.K.