Gotický hrad Český Šternberk se tyčí na ideálním místě na mohutném skalnatém útesu v údolí řeky Sázavy. Jeden z nejstarších a nejnavštěvovanějších hradů u nás najdeme nedaleko Benešova v kraji Středočeském. Z historie Českého Šternberka Při vyprávění jeho příběhu začněme jménem. Tím ho pokřtil jeho zakladatel, pan Zdeslav z rodu Divišovců, jenž je nechal stavět v letech 1235 – 41 nedaleko rodinné základny v Divišově. Jméno mu dal podle osmihroté hvězdy ve svém erbu, volně přeloženo jako hvězda na kopci. Název Český dostal proto, že Zdeslav byl velmi úspěšným mužem za své zásluhy dostal pozemky na Moravě, kde také založil hrad Šternberk. Proto bylo nutné odlišení, aby se hrady nepletly. Jakoby z postavením hradu začala stoupat i šťastná hvězda rodu, který se od té doby začal nazývat pány ze Šternberka. Rod bohatl a vliv stoupal. Opojeni mocí se Šterneberkové v 15. století postavili proti králi Jiřímu z Poděbrad. Královské vojsko tak v roce 1467 po kratším obléhaní Český Šternberk dobylo a pobořilo. Jeho obnova proběhla na přelomu 15. a 16. stol. ve stylu pozdní gotiky. Hrad byl současně zvětšen výstavbou nových budov. Byla změněna také jeho dispozice a byl přesunut vstup do hradu, a to přibližně do současné podoby. Zároveň bylo vylepšeno opevnění severního předhradí. Za třicetileté války byl v r. 1627 hrad vydrancován a následná přestavba v polovině 17. století přinesla jednotnou barokní podobu. Roku 1712 zemřel Jan Václav a po meči tak vymírá větev Holických ze Šternberka a hrad se dědictvím i prodejem dostal do rukou jiných majitelů než byli Šternberkové, v roce 1841 však byl hrad koupen Zdeňkem ze Šternberka a jeho rod ho vlastnil až do roku 1949, kdy byl hrad státem vyvlastněn. V restituci byl hrad roku 1992 vrácen potomkovi původních majitelů, Zdeňku Sternbergovi. Ten na hradě žije dodnes, ale to nebrání tomu, aby prostory hradu byly volně přístupné pro veřejnost. Samozřejmě kromě soukromých místností majitele. Na co se na Českém Šternberku můžete těšit Při prohlídce se návštěvníci procházejí místnostmi, jež jsou vybaveny nábytkem různých slohů od renesance přes baroko až po empír. Několik sálů je vyzdobeno krásnou barokní štukaturou od mistra Carla Brentana a také bohatě zdobenými barokními krby. Několik místností je věnováno významným členům rodu. Český Šternberk také vlastní jednu z největších evropských sbírek grafických listů s motivy z doby třicetileté války. Vystaveny jsou také historické zbraně a lovecké trofeje. V letní sezóně se na hradě koná řada tématických akcích. Můžete tak na nádvoří vyslechnout výklad o sokolnictví, s živou ukázkou dravého ptactva, vychutnat si šermířské souboje rytířů nebo si poslechnout historické hudební nástroje. Chystáte-li se navštívit hrad Český Šternberk, přímo v Českém Šternberku je vám k dispozici ubytování.  

Na místě dnešního barokního kostela sv. Markéty stával až do 15. století klášter benediktinů, který je proslaven hlavně největší ručně psanou knihou CODEX GIGAS, známá také jako Ďáblova bible. Kniha je 92 cm vysoká, 50 cm široká a skládá se ze 312 pergamenových listů. Za třicetileté války byla jako válečná kořist odvezena do Švédska. Klášter benedikitnů byl zničen za husitských válek a na jeho místě byl roku 1696 biskupem Janem Milíčem z Talmberka založen nový kostel sv. Markéty dokončený a vysvěcený v září roku 1721.

Bezděz je mohutná zřícenina hradu v okrese Česká Lípa. Nachází se na kopci Velký Bezděz, nad vsí Bezděz, v blízkosti Máchova jezera a obce Doksy. Vznik hradu spadá do období velkého kolonizačního úsilí českého krále Přemysla Otakara II., z jehož podnětu vznikl ve 2. polovině 13. století velký počet nových vesnic, měst a hradů. Král hradů Hrad samotný byl panovníkem určen jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí do Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy. Výstavba hradu proběhla mezi léty 1265–1278 a je typickým představitelem rané gotiky. Přestavuje nejvyspělejší stupeň ve vývoji hradů vůbec. Díky velmi těžké přístupnosti nebyl výrazněji přestavován. Rok po Přemyslově smrti se stal Bezděz vězením pro královnu Kunhutu a jejího nezletilého syna Václava II., které zde po bitvě na Moravském poli držel markrabě Ota Braniborský. Do roku 1588 se v historii hradu střídala období, kdy byl přímo pod královskou korunou a období, kdy byl v zástavě mocných šlechtických rodů. Po roce 1624 ho získal Albrecht z Valdštejna, který povolal mnichy řádu sv. Augustina. Od roku 1662 do roku 1785 zde pak byl klášter řádu montserratských benediktinů, fungující také jako významné mariánské poutní místo. Roku 1666 byla do hradní kaple přenesena jedna ze tří kopií černé Panny Marie Montserratské. Po zrušení kláštera byl hrad opuštěn a začal chátrat. V 19. století se hrad stává inspirací pro mnoho romantických umělců, za všechny je třeba zmínit K. H. Máchu a B. Smetanu. Do roku 1932 byl hrad v majetku Valdštejnů, poté se stal majetkem státu. Královskou cestou k dalekým výhledům a gotické nádheře Nyní je přístupný areál původního horního hradu (velmi významná raně gotická kaple s křížovou klenbou, starý královský palác, purkrabství), velká část zachovalých hradebních zdí, Čertova věž. Křížová cesta s barokními kapličkami podél přístupové cesty. Z hradní 35 m vysoké věže je krásný kruhový výhled do dalekého okolí. Za pěkného počasí jsou vidět vrcholy Jizerských hor i Krkonoš. Tipy na výlet V místě můžete také navštívit zámek Bělá pod Bezdězem nebo muzeum v Bělé pod Bezdězem. Za návštěvu stojí i zřícenina hradu Zvířetice, nedaleké Mnichovo Hradiště nebo město Bakov nad Jizerou. Ubytování jistě naleznete v Bělé pod Bezdězem.

Kostel Zvěstování Panny Marie založil v roce 1360 Karel IV. spolu s klášterem, jehož zbytky zůstaly zachována v základech domu č.4. Kostel prodělal úpravu v 15.století. Byla obnovena jeho klenba. V polovině 19. století ho upravil do novogotického slohu architekt Bernard Grueber. Ostář kostela zdobí obraz z dílny malíře Kuppelwiessera. Věž kostela je mírně vychýlená.Jedním z klášterů, založených Karlem IV. v prostoru Nového Města byl i klášter řádu servitů, zaniklý roku 1783, na jehož místě dnes stojí novogotická budova z let 1856-58 dnes Výzkumný ústav revmatických chorob UK. Klášter připomíná jen kostel z doby po roce 1360, prostá centrální gotická stavba se štíhlou, nahoře polygonální věží v průčelí. Čtvercová loď má pozdně gotickou klenbu z let 1480-90, podepřenou uprostřed jediným sloupem. V době husitské revoluce byl kostel těžce poškozen. Právě tady probíhaly na podzim roku 1420 nejtěžší boje husitských pražanů s obleženou královskou posádkou na Vyšehradě. Přímo v kostele byla umístěna velká puška (dělo), ze které byl Vyšehrad ostřelován. Dělo bylo umístěno na věži a otřesy, způsobené střelbou, narušily její statiku, takže se od svislé osy odklání o 63 cm. Získala tím primát nejšikmější věže v Praze (i když nejznámější šikmou věží je Štítkovská vodárenská věž,  pozn. redakce).Pod kostelní kruchtou stojí mohutný kamenný sloup, o jehož původu se vypráví pověst. Býval prý součástí pohanského chrámu a byla na něm umístěna modla pohanského boha, které sem lidé i v době, kdy Čechy ovládlo křesťanství, chodívali tajně obětovat. Proto dali křesťanští kněží původní chrám zbořit a modlu hodili do potoka Botič. Sloup však zůstal stát na svém místě a při výstavbě dnešního kostela byl použit k podepření kruchty. Podle něho prý bylo toto místo nazváno „ve sloupech“ či „ve slupech“. Podle jiné verze prý dali sloup postavit zbožní katolíci na památku mnichů servitů, povražděných husity roku 1420.