Tří kilometrový nejmalebnější úsek toku Chřibské Kamenice začíná jen kousek od Jetřichovic. Údolím prochází turistické značení směrem na Studenec.Kaňon lemovaný pískovcovými skalami je domovem pozoruhodných rostlin a živočichů.

Uhelný trh, do něhož ústí Havelská a Rytířská ulice a ulička V Kotcích, tvořil jihozápadní cíp Havelské čtvrti. Byl pojmenován podle domu, který stával do roku 1807, uprostřed prostranství a v němž byla kovárna a havířská huť, kde se prodávalo dřevěné uhlí. Na jeho místě dnes stojí klasicistní kamenná kašna s plastikami Fr. Xavera Lederrera, kterou věnoval baron Jakub Wimmer k výzdobě Nových alejí, dnešní Národní třídy. Později byla kašna přenesena do Vrchlického sadů a v roce 1951 byla přemístěna sem. Uhelnému trhu se později začalo říkat Zelný trh, protože si tu své stánky zřídili zelináři a květináři a prodávali zde své výpěstky ze zahrad v okolí Prahy. Velké proslulosti si trh kromě široké nabídky potravinářského zboží a zeleniny dobyl svými kuchyněmi pod širým nebem nebo v podloubích zdejších domů. Krátce před polednem se přiřítily různé, né právě vábně vyhlížející kuchařky s nůšemi a obsadily svá tradiční místa. Pomocí pánví, na kterých bylo rozžhavené uhlí, přihřívaly hrnce plné knedlíků se zelím nebo brambor s kyselou omáčkou. Některé měly i pekáče se zaječí pečení, v nabídce nechyběly ani smažené vdolky. Zakrátko se uhelným trhem linula vůně teplého jídla, která by dnes u hygieniků určitě propadla, ceny však byly bezkonkurenční a tak šlo zboží rychle na odbyt. Jídlo se dávalo většinou jen na papír, říkávalo se za dva na dlaň. Uznávanou autoritou byla jistá paní Fróny, která provozovala pět kuchařských výdejních stanovišť. U ní se nedávalo na dlaň, ale jak pamětníci vzpomínají jen do přinesené nádoby. Jejím typickým originálním oslovením bylo: „Né, na ruku nedám, vy čuňata, přineste si nějaký ten střep.“ Zákazníci byly většinou svérázné pražské postavičky flašinetáři, metaři, žebráci a mnoho dalších z těch co měli hluboko do kapsy.

První velký železniční most z betonu u nás, významné dílo meziválečného československého mostního stavitelství přemosťuje třemi oblouky údolní Střelnice. Při otevření trati v roce 1865 zde byl původně most s příhradovou železnou nosnou konstrukcí Schiffkornovy soustavy, která byla v roce 1884 nahrazena přímopásovou příhradovou konstrukcí ze svářkového železa. Most měl dva zděné pilíře a tři otvory o světlosti 37,4 + 37,6 + 37,3 m. Horní plocha pražců ležela asi 30 m nad nejnižším bodem území pod mostem. Již před první světovou válkou most nevyhovoval zvýšené dopravě a jednalo se o výměně konstrukce. Jelikož byly ale pilíře po 60 letech provozu dost zvětralé bylo rozhodnuto o nové výstavbě mostu. Zvítězil návrh arkádového železobetonového mostu firmy Ing. Hlava a dr. Kratochvíl, jehož autorem byl ing. Stanislav Bechyně. Mezi původní pilíře a opěry měly být vybetonovány tři elegantní klenby o rozpětí 28 m a vzepětí 12 m. Prostor mezi oblouky a mostovkou vyplňovaly železobetonové obloukové rámy – arkády, nesoucí 5 m širokou mostovku s průběžným štěrkovým ložem. Celková délka výstavby činila necelého pět a půl měsíce, práce skončily 18.9.1924 z toho na mostě byla výluka o pouhých 40 dní. Na části z vystuženého betonu se spotřebovalo 90 t železných prutů; při objemu 4.097 m3 byla spotřeba výztuže tedy jen 22,5 kg/m3, takže šlo o beton slabě vyztužený jemuž se připisuje nosnost jen o něco málo větší než betonu prostému.

Historie hradu V písemných pramenech se hrad poprvé připomíná k roku 1431 jako majetek Beneše z Vartemberka. Skalní hrádek byl zčásti vytesaný do pískovcové skály a zčásti dřevěný. Poslední zmínka pochází z roku 1453, kdy se uváděl jako manské sídlo, a patrně již brzy poté zanikl. Poustevna V roce 1760 byla v jeho zbytcích zřízena poustavna, která fungovala do roku 1773. Poustevnu obývali za její existence dva poustevníci. Druhý poustevník přišel po odchodu prvního v roce 1768. Jeho vlastní jméno bylo Johan Wenzel Steinfelder. Již od mládí se toulával a žebral. Dostal se až do Itálie, kde vstoupil do kongregace poustevníků sv. Ivana a po návratu do Čech začal působit zde na Stohánku. Za tučné almužny podával rozhřešení a rady. Přïjal i pomocníka, mladého chlapce Aloyse Kaysera. Uměl dobře vařit, krásně zpívat a byl velice milý ke všem příchozím. Později se však ukázalo, že údajný mladík je dívka Anna Alžběta Kayserová, která sem utekla, neboť ji kupec, u které sloužila, obtěžoval. Kerhartický farář ji odvezl do kláštera alžbětiněk v Praze. Poustevníkovi se péče zalíbila, a tak si již tentokrát úmyslně pořidil novou pomocnici. Roku 1773 byl obviněn z nemravného života, ze Stohánku vyhnán a poustevna zrušena. Dispozice hradu Hrad byl založen na strmém pískovcovém suku. Přístup na jeho horní plošinu umožňovala skalní spára, uzavíraná dveřmi na závoru. Středověké situaci snad náleží objekt zasekaný do skály, nesjpíše upravený na kapli poustevníků, a s ním související světnička. Ve stěně po pravé straně schodiště se nachází 16 prázdných výklenků bývalé křížové cesty. Na jihovýchodní straně proti vchodu se nacházel oltář s malovaným očistcem. Při patě suku nejspíše stály hospodářské budovy. Tipy na výlet Nedaleko odsud se nachází Lázně Kundratice, přírodní památky Čertova zeď, Vranovské skály, Skalní brána nebo Havraní skála. Podívat se můžete i na technickou památku průrva Ploučnice. Nezapomeňte navštívit zámek Zákupy. Ubytovat se můžete například ve Stráži pod Ralskem.