Městské informační centrum Hranice poskytuje informace o městských památkách, kulturních, společenských a sportovních akcích,  o historii a významných osobnostech města, ubytování a stravování, přírodních zajímavostech...Otevírací doba červen - zářípo - pá   7.00 - 18.00 hod.       so   8.00 - 12.00 hod. říjen - květenpo - pá   8.00 - 17.00 hod.       so   8.00 - 11.00 hod. 

Klášter bosých karmelitánek je raně barokní stavba z roku 1655, založená při kostele sv. Benedikta, který byl v gotickém období farním kostelem Hradčan. Původně zde stál dům který patřil humanistickému básníkovi Bohuslavu Hasištejnskému z Lobkovic. Kostel sv. Benedikta byl několikrát přestavován. Dnešní jeho barokní podoba je z 50. let 17. století, kdy se stal součástí kláštera barnabitů. Za josefínských reforem byl kláštěr i kostel zrušen. V roce 1792 daroval císař Leopold II. klášter i kostel bosým karmelitkám. Tento řád přišel do Prahy již po třecetileté válce kdy je sem přivedl císař Ferdinand III. Zakoupil pro ně dům na Malé Straně ke kterému patřil i velká zahrada a dal ho upravit v prozatimní klášter. Tento se dnes nachází u kostela sv. Josefa a zahrada je dnes Vojanovými sady. V čele těchto karmelitek přišla do Prahy přední členka řádu Marie Elekta. Legenda o jejím narození vypráví, že maličká na svět přišla s velmi jemnou pokožkou, která působila dojmem, jakoby děvčátko mělo bělounké šatičky, a proto ji lidé věštili budoucnost jeptišky. V roce 1626 skutečně vstoupila spolu se svojí sestrou Lucií do řádu bosých karmelitek a dostala své řádové jméno. Všechny prameny uvádějí že Marie Elekta vynikala zbožností, pracovitostí a mnohými dalšími ctnostmi. Jejím hlavním úkolem v Praze bylo zajistit stavbu klášterních budov. Dokončení dobře započatého díla se nedočkala neboť těžce onemocněla. K poruchám funkce jater a častým bolestem hlavy se přidalo chrlení krve a dokonce ochrnula na jednu nohu. Marie Elekta zemřela ve své klášterní cele 11.1.1663. Dubová rakev která byla pro ni zhotovena ji byla malá a tak jí musel být zlomen vaz. Pohřbena byla v klášterní zahradě uprostřed kaple sv. Eliáše. Kaple je ve Vojanových sadech dodnes. Po třech letech bylo tělo Marie Elekty před blížící se povodní z hrobového sklípku vyjmuto a přitom bylo zjištěno, že pod zbytky roucha zůstalo tělo neporušené, přestože byl sklípek zaplaven vodou. Užaslé sestry přenesly tělo do kláštera aby vyschlo, omyly ho odvarem vína, listů růží, rozmarýny a levandule. Následkem tohoto dobře promyšleného počínání však pleť zhnědla. V domnění, že octovými obklady přiloženými na tvář nebohé docílí jejich bělosti, dosáhly sestry pravého opaku – tváře úplně zčernaly. Tak vypadá tvář mumifikované Elekty dodnes. Neporušenost těla znamenala v baroku zázrak. Sestry oblékly tělo do řádového roucha a chtěly ji posadit do křesla. To se jim však vzhledem k posmrtnému ztuhnutí nemohlo podařit. A nyní vstupujeme na půdu legend. Sestry šly proto za matkou představenou pro radu. Ta po nich Marii Elektě vzkázala, aby byla poslušná tak jako za svého života. A skutečně jakmile byl vzkaz vyřízen, Marie prý ohnula kolena a nechala se do křesla usadit. Nastal další problém, neboť hlava zůstala silně zakloněná, připomeňme že ji museli při ukládání do rakve zlomit vaz. Matka představená opět dala rozkaz a sotva byl vyřízen, hlava se pozvedla a dodnes tak zůstává. Později bylo křeslo s Marií Elektou postaveno do zvláštní kapličky v řádovém kostele sv. Josefa. Za josefínských reforem museli řádové sestry Prahu opustit a sebou vzali i Marii Elektu. V roce 1792 se vrátili do Prahy sem do darovaného kostela a kláštera Leopoldem II. Marie Elekta oblečená v řeholní roucho a sedící v křesle byla umístěna po epištolní, pravé straně oltáře. Karmelitky nechali opravit klášterní budovu spolu s jednolodním kostelem sv. Benedikta a žili všední i sváteční dny naplněny výhradně modlitbami a zbožným rozjímáním. Zprávy o dění v klášteře byly výjimečné. Takto žily karmelitky až do roku 1950. Tehdy komunistická moc vyklidila klášter, sestry byly nasazeny do továren a přestárlé a práce neschopné do domku v Jiřetíně pod Jedlovou. Klášter byl zabrán a přeměněn v luxusní ubytovací zařízení hotelového typu pro komunistické pohlaváry, vybavené vším možným přepychem. Na jižní straně byly prolomeny arkády s nádherným výhledem na Prahu. Výklenek z kláštera do prostoru oltáře kostela, odkud sestry sledovaly bohoslužbu a viděly i na proti sedící Marii Elektu, byl zazděn, ale bývalá převorka zůstala na svém místě. V letech 1985-1991 podstoupil objekt kláštera generální rekonstrukci, opraven byl i kostel. Interiéry bývalého kláštera byly vybaveny stylovým nábytkem na zakázku. Byly zřízeny nové kuchyně a komfortně zařízené zasedací místnosti. Po změně režimu byl objekt v roce 1992 vrácen zpět karmelitánkám. Ty samozřejmě přepychové zařízení odmíty a tak byl nábytek, koberce, luxusní svítidla a další doplňky interiéru prodány v dražbě. Klášter byl opět zařízen podle příšných řádových předpisů. Mše pořádáné v kostele sv. Benedikta jsou přístupné veřejnosti a tak je tedy možno spatřit Marii Elektu na vlastní oči.

Historie tvrze Ves Pomezná se připomíná v roce 1225. Pravděpodobně někdy ve 13. století tu byl postaven hrad, střežící cestu ze západu do Čech. První dochovaná zmínka o něm je až z roku 1309. V roce 1348 koupil hrad Rüdinger ze Sparnecku, který se stal v roce 1349 lesníkem Koruny české. V roce 1417 byla Pomezná napadena vojsky norimberského purkrabího. Za dalších majitelů Paulsdorferů byl v roce 1462 zničen českým a chebským vojskem. Zůstala jen čtverhranná věž, která se stala základem tvrze, postavené během 16. století. Ta pak střídala své majitele a roku 1629 byla přestavěna na mlýn. Při budování ochranného pásma hranic po roce 1950 byla stavba až na věžovitý objekt čtvrcového půdorysu odstraněna. Věž bývalé tvrze s valeně klenutým prostorem se dochovala dodnes. Tipy na výlet Nedaleko odsud se můžete podívat na sopku Komorní hůrka, hrad Hazlov, hrad Ostroh nebo na Goethovu skalku. Za návštěvu stojí i hrad Libá nebo hrad Vildštejn.  Ubytovat se můžete ve Františkových Lázních.

Altamira je dětský pravěký skanzen v Kosmonosech. Své jméno dostal podle jeskyně v severním Španělsku, kde byly v roce 1879 objeveny nástěnné malby lovců zvěře z doby kamenné. Budování skanzenu začalo v roce 1992 celkem nevinně. Tehdy si oddíl ochránců přírody zvolil za téma svého letního tábora pravěk a vše vyústilo do dnešní podoby skanzenu nad kterým má záštitu řada odborných poradců z akademického světa. Nejvíce se o podobu Altamira zasloužil ing. arch. Jiří Štěrba, který jako předlohu použil prehistorickou usedlost z anglického Butser Hilus. Dětem se zde předestírá tajuplný svět pradávné historie, starých hliněných pecí a dobrodružství pravěkých lovců.Největší stavbou je tzv. malá klubovna, s ohništěm uprostřed. Vedle stojící velká klubovna je vyzdobena artefakty z doby kamenné, které vyrobili děti. Skanzen dále tvoří devět pravěkých objektů, které jsou doplněny ukázkami středověkých řemeslnických dílen. Lze tak vidět pekařskou a tkalcovskou dílnu, metalurgické a keramické pracoviště, keltskou polozemnici, prehistorické obětiště a středověkou sklářskou huť. Děti zde nahlédnou do života našich předků a dostanou odpovědi na otázky co lidé jedli, jak se oblékali nebo jaké používali nástroje? Otvírací doba pro veřejnost je v od dubna do října, v sobotu od 9 do 12 hodin. Kosmonosy sousedí s Mladou Boleslaví, skanzen je kousek od zámku.