Stanice byla uvedena do provozu v roce 1978. Je 257 m dlouhá, 19,3 m široká a 11,5 m hluboká. Má dva vzájemně propojené vestibuly. Jeden východ ústí na Vítězné náměstí a druhý na úpatí Evropské ulice. Na stanici navazuje tramvajová a autobusová doprava. V současné době je stanice konečnou na západním konci trasy metra A. Stavbu projektoval J. Kales. Budována byla z povrchu. Stanice se původně nazývala Leninova. Tomu také odpovídala její výzdoba. Tvořila jí kovová stěna s reliéfem V.I.Lenina, verše V. Zdrůbeckého a V. Majakovského a vitráž z hutního skla znázorňující přátelství Československa a Sovětského svazu. Díla pocházela od J. Kochrdy, P. Wernera a V. Veselého. Výzdobu stanice dotvořily mozaiky z přírodního kamene od M. Sladkého.Název stanice je odvozen od její lokality, od katastru Dejvice, kde se nachází.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Dejvická je umístěna pod Evropskou třídou v blízkosti Vítězného náměstí. Zprovozně byla 12.8.1978.Hloubka nástupiště je 11 m pod povrchem.Stanice je hloubená, založená v otevřené jámě, zajištěné konstrukčními podzemními stěnami. Konstrukce je monolitická, železobetonová, stropy z prefabrikovaných předpjatých nosníků, uložených na předem vybudovaných podzemních stěnách. Stanice je koncovou a proto se za ní nacházejí obratové a odstavné koleje. Obklad stěn tvoří glazované keramické tvarovky Hurdis teplých barev od bělavé po tmavohnědou.Z nástupiště vedou dva výstupy do dvou podzemních vestibulů. Jeden se nachází v těsné blízkosti Vítězného náměstí a je zde hlavně přestup na autobusové linky a výstup na již zméněné náměstí. Druhý je pak situován pod Evropskou třídou v blízkosti hotelu Diplomat a je zde přestup hlavně na tramvajová linky.Počet provozně-služebních místností: 213Obestavěný prostor: 77.788 m3.Stavební náklady: 301 mil. korun.  

Obytný dům s obchody ve tvaru oblouku, se dvěma průjezdy a nárožní obytnou věží byl postaven v letech  1952-55, stejně jako většina staveb v této místní části Ostrava-Poruba, která měla být výstavní čtvrtí města postavená na zelené louce v 50. letech 20. století. Dům také byl zamýšlen jako vstupní brána do této čtvrti.  Autorem projektu je architekt Evžen Šteflíček. Nad hlavním průjezdem je reliéf znázorňující odchod do práce a odpolední návrat. Až při pohledu z výšky vynikne půdorys stavby, který je ve tvaru srpu, kladivo pak představuje ulice před ní.

Rozhledna Douby u Vážan stojí na bezejmenném návrší u západního okraje obce. Stavba je to dřevěné jednoduché trámové konstrukce s krytou vyhlídkovou plošinou ve výšce 8 m. Stavba byla postavena místními nadšenci a přišla na 85.000 korun. Při dobrých podmínkách poskytuje výhled na Chřiby, Bílé Karpaty, Pálavu, Hostýnské vrchy a na okolí obce. Přístup na rozhlednu je volný, parkování je možné cca 200 m od rozhledny na okraji obce.

Původ tohoto divadla je spojen se Světovou výstavu v Bruselu Expo 1958, kde režisér Alfréd Radok a scénograf Josef Svoboda uvedli představení s názvem Laterna magika. V polovině sedmdesátých let se Laterna magika stala součástí Národního divadla v Praze. Laterna magika patří mezi takzvané mezinárodně srozumitelné divadlo beze slov.