Hrob významného protagonisty skautského hnutí v Čechách se nachází na vyšehradském hřbitově.

Nad Vršovickým náměstím stojí honosný dům čp. 67, jehož stavbu iniciovala a v letech 1911-12 realizovala Občanská záložna ve Vršovicích. Tato stavba je vynikající ukázkou pražské secese. Nová budova měla jedno podlaží podzemní a pět nadzemních, část podkroví a půdu ve dvou úrovních. Ústřední prostor tvořila velká dvorana situovaná do dvorní části pozemku a prostupující dvě podlaží. Zcela mimořádné pozornosti stavebníka se těšila výtvarná výzdoba interiérů a exteriéru budovy. Dekorativní figurální plastiky při štítu hlavního průčelí jsou dílem sochaře Ladislava Šalouna. Štít zakončuje znak města Vršovic. Před vstupem do budovy stojí dva vysoké sloupy se sochami sokolů. Čas znárodnění se nevyhnul ani občanské záložně. Po jejím zániku se stala majitelem budovy Česká spořitelna. Ta naštěstí zachovala nejen dispozici celého domu, ale i veškerá výtvarná díla a zařízení interiérů.

Kašna se sloupem a sochou sv. Josefa je umístěna v severní části Karlova náměstí u Novoměstské radnice. Je vyzdobena sochami sv. Josefa a čtyř andělů od sochaře M.V.Jäckla z roku 1698.

Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.