Vysoký kopec, korunovaný hradem Vysoký Chlumec je dominantou Sedlčanska. Stejnojmenná obec v podhradí je od Sedlčan vzdálena přibližně 5 km jihozápadně. Hrad není veřejnosti přístupný. Historie hradu Vysoký Chlumec je jednou z nemnoha šlechtických novostaveb z období Václava IV. Jeho pravděpodobným zakladatelem byl Václavův oblíbenec Purkart z Janovic. Poprvé je hrad v písemných pramenech zmiňován roku 1382. V majetku jeho potomků setrval až do roku 1470, kdy Chlumec na čtyři roky získal Bedřich Ojíř z Očedělic, než jej prodal roku 1474 Lobkovicům. Ti panství zvelebili a rozšířili, o což se zasloužil především Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Za Lobkoviců byl hrad pouze jednou upravován, a to v polovině 17. století. V letech 1948–1992 museli Lobkovicové hrad nedobrovolně opustit, v roce 1998 jej již dobrovolně prodali současnému majiteli, jímž je Riprand, Graf von und zu Arco-Zinneberg. Podoba hradu Nepravidelný vrchol žulového kopce stavitelé využili ke stavbě dvou proporčně velmi odlišných paláců, spojených hradbou. Takto vymezené nádvoří bylo v polovině 15. století zmenšeno rozšířením jednoho z paláců. Hradní jádro obíhala hradba, vymezující parkán, v němž se mohla nacházet drobná hospodářská stavení. V polovině 15. století bylo též k jižní straně jádra přistavěno předhradí s čtverhrannou věží při vstupu a obdélnou budovou za ní. Zde se nově soustředilo hospodářské zázemí hradu. V polovině 17. století probíhaly další stavební úpravy (včetně stavby kaple), které však z objektu nesetřely hradní podobu. M.K. V bezprostřední blízkosti hradu můžete navštívit i skanzen Vysoký Chlumec. Ubytovat se můžete například v nedalekých Sedlčanech.

Štěnovický a významný židovský hřbitov v Plzeňském kraji, najdeme na severovýchodním okraji obce, na konci ulice K Pile (dobrý výhled na hřbitov je i z ulici V Potocích). Hřbitov byl založen na svažitém pozemku nad Losinským potokem někdy v letech 1795-1796. Jeho původní výměra byla cca 700 m2, později pak byl ještě rozšířen na 850 m2. Zřejmě při tomto rozšíření na konci 19. století byla postavena průchozí márnice v severozápadním nároží hřbitova (dnes sloužící pro soukromé účely). Druhá světová válka se hřbitovu naštěstí vyhnula, stejně tak někdy nešťastné práce akcí Z v době komunistického režimu. Naopak v roce 1955 byl hřbitov vyčištěn od náletových křovin. Výrazně lepší péče se však dočkal až po roce 1990, kdy byl uklizen. Dobré péče se mu dostává i v současné době. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí, místy až dva metry vysokou. V 11 řadách zde najdeme na 162 náhrobků zhruba od doby založení. Ty nejstarší se nacházejí na východní straně, jsou z pískovce, žuly, ojediněle ze slivence. Některé jsou již poškozené erozí, na těch dobrých najdeme reliéfy symbolů a epitafy. Nejstarší epitaf byl datován zhruba do roku 1801 a je na náhrobku židovského osadníka z Čižic. Novodobější situované v části blízko vstupu jsou z mramoru či leštěné žuly. Na hřbitově jsou pochováni kromě židovských občanů ze Štěnovic, také židé z Litic, Starého Plzence, Chválenic a do poloviny 19. století i židé z Plzně (než byl zřízen nový židovský hřbitov v Plzni). Z výběru osob můžeme zmínit například sběratel plzeňských pověstí Ignaz Lederer se svými sourozenci a rodiči, Leopold Treichlinger, Winternitzové a další. Jak už bylo zmíněno o hřbitov je dobře pečováno, je uzamčen a přístup umožňuje pověřená osoba ze Štěnovic, která je uvedena na ceduli umístěné na brance hřbitova.

Rozhledna Douby u Vážan stojí na bezejmenném návrší u západního okraje obce. Stavba je to dřevěné jednoduché trámové konstrukce s krytou vyhlídkovou plošinou ve výšce 8 m. Stavba byla postavena místními nadšenci a přišla na 85.000 korun. Při dobrých podmínkách poskytuje výhled na Chřiby, Bílé Karpaty, Pálavu, Hostýnské vrchy a na okolí obce. Přístup na rozhlednu je volný, parkování je možné cca 200 m od rozhledny na okraji obce.

Centrum města obepínal pás hradeb zbudovaný již ve 13. století. Ve své vrcholné době ho tvořil dvojitý pás hradeb s parkánem. Hlavní hradební pás byl zpevněn okrouhlými věžemi v rozestupu 15-20 m. Vstup do města umožňovaly dvě brány (Horní a Dolní) a dvě branky (Pardubská fortna a Tmavá fortna neboli „Myší díra). Do dnešní doby se z městského opevnění dochovaly pozůstatky zdí při ulici Lázeňská, za budvou okrasního soudu a na jihozápadním a jižním okraji centra nad mlýnským náhonem. Dále pak bašta „Prachárna“ stojící v hradbách severovýchodně od Resslerova náměstí nedaleko budovy okresního soudu a obě fortny (Pardubská a Tmavá). Obě brány se bohužel nedochovaly. Bašta „Prachárna“ je to kruhová bašta stojící v parkánové části. Má vnitřní průměr 7 metrů a síla zdiva dosahuje až 215 cm, v přízemí je zachováno pět střílen. První zmínka o ni pochází z roku 1435, v letech 1777-1779 byla přestavěna na sklad střelného prachu. Zaklenuta cihlovou klenbou a do interiéru vložen strop. V současné době se zde nachází expozice věnovaná městskému opevnění. Tmavá fortna neboli „Myší díra“ (Štěpánkova 85/I): je úzká chodba dlouhá téměř 28 m s valenou klenbou, vystavěná kolem roku 1435. Bývala zabezpečena trojími bytelnými dveřmi. Dříve jí mohl projít jen jeden člověk, v roce 1841 byla ale rozšířena, opravena a doplněna o kamenné schody. Pardubská fortna (Fortenská 43/I): komplex který vznikl v 15. století (první zmínka z roku 1459) se skládal z hranolové věže a předsunutého barbakánu se zalomeným vstupem. Věžovitá část má gotické zaklenutí a nachází se zde drážka po spouštěcí mříži. Na místě barbakánu dnes stojí dům čp. 98/IV. Horní brána (nedochovaná) uzavírala konec dnešní Břetislavovy ulice. Byl to vlastně komplex tří bran. První (vnější) stávala poblíž domu čp. 105/II a byla zbořena roku 1879. Druhý průchod se nacházel v trase dnešních Širokých schodů, poslední třetí brána (vnitřní) byla situována v sousedství věže zvané Hláska. Zbořena byla roku 1717. Místa kde brány stávaly jsou v dlažbě vyznačeny bílými kostkami. Dolní brána (nedochovaná) se nacházela na konci dnešní ulice Široká. Také komplex této brány tvořila trojice nestejně vysokých průjezdných věží.