Malé jezírko se nachází v horní části Seminářské zahrady na Petříně. Voda obsahuje spoustu řas. Jezírko tak není vhodné ke koupání, ani k osvěžení. Plní jen dekorativní funkci pro tuto část Petřínského vrchu. Vzhledem k jeho poloze o něm mnoho návštěvníků Petřína neví. Není vidět ani z nedaleké vyhlídkové pěšiny.

Kobylisy, které jsou dnes rušnou pražskou čtvrtí spojenou s centrem metrem a o nichž jsou dochované záznamy již z roku 1297, byly v minulosti jakýmsi předměstím Libně. To proto, že zde byli povětšinou ubytování dělníci, kteří pracovali v Libeňských továrnách. Do roku 1420 byly Kobylisy církevním majetkem. V tomto roce přešly do vlastnictví Pražanů, kteří je rozprodali soukromníkům. V povědomí českého národa jsou Kobylisy spojeny především s obdobím německé okupace. Na zdejší střelnici byly popraveny stovky českých vlastenců. Mezi nimi například i spisovatel a člen KSČ Vladislav Vančura. Autor Rozmarného léta, Konce starých časů a řady dalších děl patřících mezi klasiku české literatury. K Praze byly Kobylisy připojeny v roce v roce 1922. Původní název Kobylis zněl Kobolisy.

Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Mají rozlohu 50,17 ha a po dobou jejich existence, která trvá již více než tři století, na nich bylo pohřbeno více než 2 000 000 mrtvých. Vznikly v roce 1680 a pohnutkou pro jejich založení byla morová epidemie. Malé pražské hřbitovy tehdy nebyly schopny pojmout množství mrtvých těl. Nejstarší část hřbitova, dnes již zrušená, byla u kostela svatého Rocha. Vzhledem k tomu, že zde byly nejdříve pohřbíváni pouze oběti morových epidemií byla na hřbitově postavena kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie, kteří jsou patrony proti moru. Hřbitov se postupem let rozšiřoval až jeho plocha překročila i ulici Jana Želivského. Dnes tvoří Olšanské hřbitovy celkem dvanáct jednotlivých hřbitovů.Můžeme tak věnovat tichou vzpomínku padlým českým legionářům z 1. světové války, obětem bitvy u Drážďan v roce 1813, mrtvým z Pražského květnového povstání roku 1945 či padlým spojeneckým vojákům z 2. světové války. Dále je zde tzv. morový hřbitov, na kterém jsou pohřbeni oběti morové epidemie ve 14. století a pravoslavný hřbitov, na kterém odpočívají pravoslavní a řečtí katolíci. V této části se nachází také Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Celkem se na Olšanských hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárií a dvě louky rozptylu. K nejznámějším osobnostem které jsou zde pochovány patří Karel Havlíček Borovský, Josef Jungmann, Karolína Světlá, Jan Palach, Miroslav Tyrš a Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Je zde také sbírka funerálních plastik. je sochaři Lederer, Štursa a Bílek.Otvírací doba Leden a únor 9.00 - 16.00Březen a duben 8.00 - 18.00Květen až září 8.00 - 19.00Říjen + dušičky 8.00 - 18.00Listopad a prosinec 9.00 - 16.00 Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm, sestávají se dnes z 10 zádušních hřbitovů a dvou obecních, přičemž nejstarší dva hřbitovy jsou již dávno zrušené byly při severní části dnešních hřbitovů. Současná rozloha činí 50,17 ha. Podle stavu z dubna roku 1999 bylo evidováno na 112.000 pohřbených, jinak se odhaduje že za existence hřbitova bylo zde uloženo na 2 mil. mrtvých. Je zde na 200 kaplových hrobek, 25.000 hrobek, 65.000 hrobů a 20.000 urnových hrobů, kolem zdí je celkem 6 kolumbárií a 2 rozptylové louky. Za nejstarší dochovanou hrobku je považována hrobka Zenklova založená již v roce 1799 na ploše asi 87,5 m2. Jako největší pomník je tradičně uváděna hrobka Hrdličkova s bílým mramorovým sousoším od sochaře Fr. Rouse. Hrobka má rozlohu 98 m2. Náhrobek, zobrazující v sousoší sen mladého Hrdličky, eléva Orientální akademie jak ho k sobě zvedá císař František Josef I., vznikl prý z podnětu matky a stál rodinu celé jmění. V dřívějších letech jeho mramor býval každou zimu chráněn prkeným pouzdrem. Větší rozměry má ovšem hrobka rodiny Lannovy. Na její výzdobě se podílel Myslbek, Ludvík Šimek a malíř František Sequens. Vraťme se ještě ke zrušené části hřbitova. I. hřbitov byl původně staroměstským morovým hřbitovem, který byl vysvěcen 29.1.1680. Měl výměru 1131 čtverečních sáhů. Roku 1682 zder byla postavena kaple, zasvěcená patronům na ochranu proti moru, sv. Rochu, sv. Šebestiánu a sv. Rosalii. Tato stavba jako jedinná zůstala po zrušení I. hřbitova. Pravidelným hřbitovem pro Staré a Nové Město se staly Olšany roku 1786, poté, co bylo Josefem II. pohřbívání uvnitř města zakázáno. Ve stejné době byl zřízen i II. hřbitov. Na obou hřbitovech se přestalo pohřbívat roku 1860. II. hřbitov byl po svém zrušení značně devastován, cenné náhrobky byly zachráněny dobrovolnou prací členů Klubu za starou Prahu. Na Olšanech je pohřbeno mnoho významných osob a umělců, namátkou: Viktor Dyk; Karel Jaromír Erben; Klement Gottwald; Karel Havlíček Borovský; Jaroslav Ježek; Matěj a Karel Kopecký (loutkař); V.M.Kramerius; Josef Lada; Josef Mánes; Oldřich Nový; Jan Palach; Saša Rašilov; Karel Sabina; Jiří Štaidl (textař pop. písní ); Miroslav Tyrš; Jiří Voskovec; Jan Werich a Ladislav Zápotocký 

Stálá expozice:Královské město Kolín ve středověku, Měšťanský dům, Hygiena a péče o tělo v průběhu staletíDlouhodobá archeologická výstava, která představuje hlavní výsledky záchranného archeologického výzkumu v trase nyní již dokončovaného obchvatu Kolína.