Zřícenina hradu Valdek se nachází na okraji vojenského újezdu Brdy. Od hradu ke zřícenině Na ochranu svého rozsáhlého panství postavil staropanský rod Buziců v brdských lesích počátkem 2. poloviny 13. století hrad Valdek. Roku 1263 se po něm psal Oldřich Zajíc purkrabí Pražského hradu, zakladatel prvního augustiniánského kláštera v Čechách, pojmenovaného později Svatá Dobrotivá. Hrad Valdek jím byl vystavěn podle německého vzoru s okrouhlou masivní věží volně stojící za hradební zdí. Po Oldřichově smrti roku 1271 získali jeho synové Oldřich ml. Žebrák a Zdislav hrad Valdek. Významnou postavou rodu byl Oldřichův vnuk Vilém, nejvyšší maršálek a královský podkomoří, ochránce královny Elišky Přemyslovny, nazývaný též „Zajíc srdce udatného“. Z jeho šesti synů zdědil Valdek Oldřich, jenž roku 1344 hrad a panství prodal Běškovcům z Běškovic. Po nich se zde v průběhu 15. století vystřídalo několik vladyckých rodů. V 16. století vlastnil Valdek rod Pešíků z Komárova, který však neměl dostatečné prostředky na údržbu hradu. Václav Pešík jenž zdědil hrad roku 1586 si postavil novou tvrz a z rozpadajícího se hradu se odstěhoval. Navíc mu byl Valdek za účast ve stavovském povstání zabaven. Hradní dispozice Dispozice hradu byla dvojdílná. Před hradním jádrem se rozkládalo poměrně velké předhradí. Dnešní jádro prošlo velkým vývojem. V první části to byl plochostropý patrový sálový palác. Přízemí bylo dodatečně rozděleno na tři místnosti. V nádvorní stěně v prvém patře probíhala chodbička v síle zdiva na obou koncích zakončena arkýřovými prevéty. Dále byl v prvním patře umístěn mohutný krb. Před palácem stojí bergriftová věž o průměru 10 metrů. Pod věží se nacházelo první nádvoří s hospodářskými budovami, do kterého se vstupovalo branou v hradbě z předhradí po mostě přes hluboký příkop. Dnešní stav Do dnešní doby se nejvíce zachovala bergriftová věž, velké zbytky paláce a hradeb. Přestože se hradní zřícenina nachází ve vojenském újezdu je sem v současné době o víkendech a svátcích přístup volný. V okolínaleznete ubytování například v obci Hořovice.  

Lidické muzeum se nachází v sousedství východního křídla kolonády, asi 100 m od hlavní cesty z Prahy na Kladno. V jeho těsné blízkosti se rozprostírá pietní území a Růžový sad. Muzeum bylo postaveno v roce 1962 podle projektu arch. Františka Marka.V roce 2005 se započalo s celkovou rekonstrukcí a rozšířením. V roce 2006, v rámci 64. výročí vyhlazení obce Lidice německými nacisty, bylo otevřeno zrekonstruované muzeum, s novou multimediální expozicí, která nese název "A NEVINNÍ BYLI VINNI...".Expozice ukazuje životní osudy obyvatel Lidic, zničení obce a její poválečnou obnovu. To vše  obnovou na pozadí klíčových dobových událostí. Síň IN MEMORIAM Jedná se o prostor zřízený pod terasou dvouramenného schodiště, využívaný k tématickým výstavám, např. o městech a vesnicích, které postihl obdobný osud jako Lidice.

Historie výstavby zdejších nádržína řece Dyji, jako ochrana před povodněmi sahá až do 18. století, ale reálný podklad pro výstavbu vznikl až vodohospodářským plánem z roku 1954. Výstavba celé vodní nádrže skládající se ze tří částí proběhla ve dvou etapách. První etapa byl vznik horní a střední nádrže, druhou etapou vznikla nádrž dolní. Celkový objem všech tří nádrží se pohybuje okolo 130 mil. m3 vody. Jejím primárním účelem je tedy ochrana důležitých míst před povodněmi a také významně slouží k rekreaci a rybolovu. První nádrž (horní) začíná za obcí Brod nad Dyjí a končí hrází po níž vede komunikace první třídy č. 52 (Brno – Mikulov). Výstavba byla zahájena v roce 1974 a dokončena roku 1978. Sypaná hráz je dlouhá 2.484 m a vysoká jen něco málo přes šest metrů. Celkový objem horní nádrže činí 14,313 mil. m3 vody. Kousek od hráze severním směrem se nachází pozůstatky tábora římských legií. Střední nádrž začíná hned pod hrází horní nádrže a končí hrází po níž vede komunikace č. 420 Dolní Věstonice – Hustopeče. Výstavba byla započata souběžně s horní nádrží a dokončena o tři roky později než u horní a to v roce 1981. Zemní sypaná hráz je nejmenší ze všech třech, délku má 1.365 m a výšku 6,7 m. Celkový objem je však vyšší než u horní nádrže, činí něco málo přes 32 mil. m3 vody. Zajímavostí této nádrže je dochovaný kostelík, původně románská stavba, přestavěná goticky ve 14. století. Stojí na malém ostrůvku chráněný valem , nedaleko hráze horní nádrže. Kostelík je dokladem někdejší vesnice Mušov, která výstavbou nádrže zanikla. Dolní nádrž je svojí rozlohou největší ze všech tří a má rovněž největší hráz. Dokončena byla až v roce 1989. Má rozlohu 1700 ha a objem téměř 84 mil. m3 vody. Zemní sypaná hráz je dlouhá na 4.658 m a vysoká 9,8 m. Vede zde komunikace č. 421 Mikulov – Velké Pavlovice. Při hrázi se nachází elektrárna se dvěma turbínami. Hlavní turbína má výkon 2,3 MW, druhá slouží při asanačním průtoku jen 0,2 MW. Vodní nádrž Nové Mlýny ukzála svoji potřebu již několikrát a to hlavně při povodních. Zejména pak v roce 2002 a 2006 dokázala významnou část povodňově vlny zachytit a významně tak snížit při povodní průtok pod nádrží.

Barokní kostel sv. Vavřince v ulici Plánické byl vybudován v letech 1694-1709 na místě starší svatyně ze 14. století. Stavbu vedl Marco Antonio Gilmetti a kostel byl pak několikrát upravován. Po zrušení u něj přiléhajícího kláštera připadl městu a sloužil jako skladiště. Dnes je využíván pro kulturní účely.