Velký a několik menších vodopádů se nachází v údolí západně od Karlovy Studánky při cestě na Praděd. Údolí jímž protéká Bílá Opava pramenící mezi Petrovými kameny a Pradědem, je dlouhé necelé 4 km. Spodní část se nachází ve výšce okolo 760 m.n.m., konec pak zhruba mezi 1300-1310 m.n.m. Střední a spodní část tvoří šedé až zelené břidlice a bílé či žlutavé křemence. Horní část je pak tvořena pradědskou rulou. Vše vzniklé z mořských usazenin prvohorního stáří. Průtok Opavy značně kolísá mezi 0,2 – 2 m3/s. V sušším období je průtok velmi nízký, při tání či přívalových deštích se dokáže velmi rychle zvednout. V roce 1997 při povodních se hladina zvedla místy až o tři metry. Jindy potok se změnil v dravou říčku, která odnesla všechny dřevěné lávky a mostky, které se zde nacházely a dokonce přemístila i některé vetší balvany. V horní části se nachází několik menších vodopádů a pak velký vodopád o výčce 7,9 m. V místech velkého vodopádu je možno spatřit tzv. „obří hrnce“ v Jeseníkách ojedinělý jev. Jde o prohlubně na rulových plotnách, v průměru velkých až několik decimetrů, jenž se vytvářely po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených kouskách hornin. V údolí kolem Bílé Opavy a přes vodopády vede turisticky značená cesta s naučnou stezkou. V místech kde se nacházejí vodopády je výstup trochu náročnější. Jinak je možno tuto část obejít po nenáročné turistické cestě.

Kostel sv. Josefa byl vysvěcen v listopadu roku 1810. Byl postaven na místě původního hradu Friedeberg, který byl z velké části zničen Švédy v první polovině 17. století. Staré hradní zbytky až na věž byly strženy a uvolnily tak místo kostelní lodi. Jediné co hmotné z hradu zbylo byla věž, v jejímž přízemí byl prolámán prostor pro předsíň kostela. Pozemek bývalého hradu a stavební materiál věnoval vratislavský arcibiskup Joseph Christian von Hohenlohe. Dalším donátorem byl mlynář Franz Meisel z Vápenné, který odkázal 1.100 zlatých. V letech 1903 a 1904 proběhla velká rekonstrukce kostela, musely být znovu ukotveny zdi, které se začaly odklánět od středověké věže. Tyto úpravy jsou i dnes v exteriéru patrny. V létě 1904 byl celý interiér kostela nově vyzdoben vidnavským malířem Aloisem Bauchem. Ve 30. letech 20. století byly pro kostel pořízeny dvě nové okenní vitráže. Ve věžní nástavbě se původně nacházely tři zvony, dnes jsou zde dva. Jeden z roku 1826 (Panny Marie) a druhý měnší zřejmě z roku 1923. Ve věži pod zvonicí se nachází zajímavý hodinový stroj z roku 1920 vyrobený firmou R.Thöndela.

Vznik mohutného kostela při jihozápadním nároží náměstí Míru je spjat s jezuitským řádem, který ho nechal vystavět po roce 1656. Počátečním autorem je Carlo Lurago, později pak ještě Giovanni Domenico Orsi. Jeho současná podoba pochází z barokní přestavby po požáru v roce 1810. Chrám je dlouhý 49 m, 28 m široký a výška jeho hlavní lodi činí 23,4 m. Je postaven na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen. Jde o klasický koncept jezuitských chrámů. Barokní portály pocházejí od architekta K.I.Dientzenhofera, malovaný iluzivní oltář od J. Hiebla a další malby od autorů Ignáce Raaba, F.X.Palka a J. Heinsche. Pod kostelem se nachází klatovské katakomby. Současně s kostelem byla na místě spáleniště 12 domů vystavěna jezuitská kolej, kde nějaký čas trávil B. Balbín. Po zrušení řádu zde byla kasárna, seminář a pivovar. Dnes z části slouží obchodním účelům a část knihovně.

Asi 15 m vysoký vápencový útes, vyčnívající osaměle na východním svahu. Říká se mu také Čertův kámen, prý jej tady kdysi dávno upustil samotný satanáš. U paty kamene byla údajně upálena mladá čarodějnice. Pamětní deska připomíná schromáždění poddaných z Kopřivnice a okolních vsí roku 1695 na protest proti zvůli hejtmana Maxmiliána Harasovského. Povstalci vypálili Maxmiliánovi statek a sešli se u Váňova kamene, aby vedli další jednání – a povedlo se jim snížení roboty.