Muzeum Velké Meziříčí sídlí v pronajatých prostorách zdejšího zámku. Zámek se po společenských změnách po roce 1989 vrátil zpět do vlastnictví rodiny Podstatzkých-Lichtenstein. Počátky městského muzea se datují na sklonek 19. století kdy byla pořádána krajská Národopisná, průmyslová, umělecká a hasičská výstava. Ta proběhla ve Velkém Meziříčí r. 1893 od 26. srpna do 10. září. První výstavní místo nalezlo muzeum v budově gymnázia. Ve 30. letech muzeum získalo prostory na radnici, kam byly přestěhovány sbírkové předměty, zatímco archiv a knihovna byly ponechány v dosavadních prostorách na gymnáziu. Do stávajících výstavních prostor na zámku se muzeum přestěhovalo po jeho znárodnění v roce 1948. Po navrácení zámku původním majitelům zde zůstalo muzeum v nájemním vztahu. Muzeum Velké Meziříčí se zaměřuje na sbírky převážně regionálního charakteru (přírodovědné a historické). Menší část tvoří oddělení pozemních komunikací. Kromě vystavovací činnosti se instituce věnuje také službám pro veřejnost v odborné muzejní knihovně, provádí po městě, pořádá krátkodobé i dlouhodobé výstavy a další kulturní a společenské akce.Od roku 1995 Muzeum Velké Meziříčí využívá jako výstavní síň a galerii místní  synagogu.   Stálé expozice   Ve znamení sedmi per  -   Expozice, která byla slavnostně otevřena v květnu roku 2008, přibližuje návštěvníkovi muzea základní údaje o historii i současnosti města. Přírodovědné expozice Cestou necestou aneb Od cest k dálnicím - návštěvník zde může načerpat informace týkající se vývoje pozemních komunikací od středověkých zemských stezek přes tereziánské císařské silnice až po současné dálnice a rychlostní komunikace. Vystaveno je zde také několik desítek modelů mostů různých typů. Kubismus - vystavená kolekce nábytku byla zhotovena roku 1913 pražským družstvem Artěl podle návrhu architekta Pavla Janáka (1882 - 1956).  

Zříceniny kláštera Rosa coeli premonstrátek v Dolních Kounicích se nacházejí nedaleko centra města, z něhož ke klášteru vede turistické značení. Zřícenina kláštera je přístupná v otevíracích hodinách. Klášter premonstrátek Rosa coeli (Nebeská růže) v Dolních Kounicích založil kajícník Vilém z Kounic roku 1181. Nápomocen mu v tom byl opat Gotšalk z premonstrátského kláštera v Želivi. V roce 1183 se v provizorních budovách usídlili sestry z louňovického kláštera a jejich představeným se po Petrovi z téhož kláštera stal Vilémův příbuzný Eberhard. Někdy krátce před rokem 1276 nechal klášter vyhotovit falešnou zakládací listinu kláštera s mylným datem 1173. V létě roku 1185 musely sestry z kláštera prchnout na Bítov před plenícím českým vojskem. Klášter byl spolu s kostelem jediným nepostiženým stavením. Ve 20. letech 13. století klášterem otřásla aféra, olomoucký biskup Robert byl obviněn ze dvou vražd a smilnění se dvěmi dolnokounickými jeptiškami. Biskup Robert však dokázal obvinění vyvrátit. Od roku 1284 klášter spadal pod krále. V první polovině 14. století byl klášter natolik silný, že pro svou obranu nechal na kopci nad klášterními budovami zbudovat pevný hrad. Ve 14. století byl klášter též goticky přestavěn. V literatuře se traduje, že byl klášter roku 1423 vypálen husity, což dnes není zcela jisté. Konec klášterního života zapříčinil skandál, probošt kláštera Martin Göschl přestoupil po roce 1522 na luteránství a oženil se s jednou z jeptišek. Morálka ostatních členek konventu upadala a nakonec se všechny rozutekly. Panství kláštera se roku 1527 ujal český král Ferdinand I. a roku 1537 jej prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. Od té doby klášterní budovy sloužily hospodářským účelům. O znovuvzkříšení kláštera se pokusili strahovští premonstráti za podpory majitele panství Ferdinanda Dietrichsteina, kteří v letech 1699–1703 opravili klášterní budovy včetně kostela a vystavěli nově barokní budovu konventu. V roce dokončení oprav však Dolní Kounice zasáhl rozsáhlý požár, který zničil i opravený klášter. Poté byla opravena již jen barokní budova konventu, kde sídlil administrátor dosazovaný strahovským klášterem, a ostatní objekty včetně klášterního kostela chátraly. V roce 1808 klášterní areál strahovský opat postoupil Janu Křtiteli z Dietrichsteina. Za 1. republiky v areálu kláštera probíhaly restaurátorské a konzervační práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice, které objekt zpřístupnilo veřejnosti. Původní klášterní budovy z 12. století byly s největší pravděpodobností dřevěné, pouze kostel Panny Marie byl postaven z kamene v románském slohu. Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě areálu. O přestavbě na přelomu 17. a 18. století již bylo psáno výše. Dnes zde návštěvník může shlédnout zříceniny klášterního kostela a kvadratury. Klášter je ještě dnes zčásti ohrazen kamennou zdí s bránou. M.K.

Bzenecký židovský hřbitov je dnes jediným dobře viditelným dokladem již středověkého osídlení Židů ve městě. Nachází se při komunálním hřbitově (oficiální vchod je z ulice Karla Čapka). Hřbitov je patrně středověkého původu, ale jeho přesné založení není známo. Je udržovaný a z větší části ohrazený zdí. Na ploše zhruba 6.214 m2 se nachází okolo tisícovky náhrobků převážné barokního a klasicistního typu. Nejstarší pochází z konce 17. století. Při vstupu se nachází eklektická obřadní síň z konce 19. století. Hřbitov je přístupný na požádání (info u vstupu) a nebo přes komunální hřbitov v běžné otevírací době.

Dřevěná rozhledna vysoká 14 m s vyhlídkovou krytou plošinou ve výšce 11 m se nachází západně od centra Jarcové a jižně od Valašského Meziříčí. Pro veřejnost byla zpřístupněna na jaře 2009. Postavili ji místní a náklady se pohybují okolo čtvrt milionu korun. Poskytuje výhled na Valašské Meziříčí, Beskydy a Jeseníky (tedy hlavně severním směrem). Přístup na rozhlednu je volný.