Barokní zámek Zásmuky se nachází na náměstí v městečku Zásmuky na Kolínsku ve Středočeském kraji. Kromě zdejšího zámku můžeme v obci navštívit sakrální památky jako Kostel Nanebevzetí panny Marie a bývalý Františkánský klášter s kostelem sv. Františka Serafínského, také zde stojí Mariánský sloup.  Neokázalá krása První písemná zmínka o Zásmukách pochází z roku 1285, kdy zde vládli vladykové ze Zásmuk. Pozdějšími majiteli byli Jindřich z Vojslavic, Oldřich Popel, Václav Popel a Štěpán Anděl z Ronovce. V první polovině 16. stol. získal Zásmuky Adam z Říčan, který zde nechal postavit renesanční zámek. Po třicetileté válce se zdejším majitelem stává rod Šternberků, který zde sídlí až do roku 1948. V roku 1899 přechází panství na Leopolda ze Šternberka, který na zámku prováděl rozsáhlé opravy, zmodernizoval zásmucký interiér, opravil střechy a fasády a postavil nový pivovar. Po roce 1989 bylo panství v restituci navráceno paní Franziske Dianě Šternberkové - Phipps, která se ujala jeho oprav. Podoba zámku Zásmuky jsou barokní sídlo s pozdně renesančními prvky. Fasády dostaly pseudogotickou podobu v 19. stol. Zámek je trojkřídlá dvoupatrová budova, kterou doplňuje štíhlá hranolová věž v sv. koutě nádvoří. Od náměstí je oddělen vstupním patrovým křídlem hospodářského dvora s vysokou hranolovou čtyřpatrovou věží nad průjezdem. Hlavní portál zdobí šternberský znak. Východně od zámku ve zpustlém zámeckém parku spatříme barokní pavilón, který byl upraven jako grotta se štukovou výzdobou. Poblíž zámku stojí bývalý františkánský klášter. Návštěvníky zásmuckého zámku čeká prohlídka sklepení středověké tvrze z konce 13. stol., uvidíme také barokní umělou jeskyni z roku 1700 s mozaikou z lávové strusky. Vstupní historická expozice zahrnuje Zásmuky v proměnách času, zámecké prostory ve fázi postupných oprav a minigalerii. Návštěva zámku v Zásmukách je ideálním zpestřením výletu do Kutné Hory, kde se můžete také ubytovat.

Benediktinské opatství (do roku 1813 proboštství) s kostelem sv. Petra a Pavla je přístupné v otevíracích hodinách. K počátkům historie rajhradského kláštera se bohužel nedochovaly soudobé prameny. Informace o nejstarší době nám poskytují jen tzv. břevnovská falsa, podle kterých měl roku 1045 kníže Břetislav I. darovat břevnovskému klášteru celu, založenou ke cti a chvále sv. Petra a Pavla na pustém hradě Rajhrad. Druhé falsum, vážící se k roku 1048, nás informuje, že zde Břetislav I. nechal na vlastní náklad vystavět kostel sv. Petra a Pavla, který měl v budoucnu podléhat břevnovskému klášteru. K tomu jsou zde vyjmenovány vesnice a majetek kláštera. Obě falza však odrážejí stav z konce 13. století a  postavení Rajhradu bylo popsáno tak, jak potřeboval tehdejší břevnovský opat Bavor z Nečtin během sporu s olomouckým biskupem o podřízenosti rajhradského kláštera. Během středověku se klášteru nevyhnuly ničivé vpády, kvůli kterým byl jen ve 13. století zdejší areál několikrát opravován. Oproti tomu za husitských válek se stal útočištěm pro jiné benediktiny z postižených klášterů. Krize se dostavila během 16. století, kdy vyhořely klášterní budovy a dokonce se uvažovalo o jeho zrušení. Roku 1619 museli benediktini Rajhrad opustit, protože moravští stavové klášter zrušili a statky prodali. Řeholníci se sice po roce 1620 do kláštera vrátili, ale v průběhu 17. století museli ještě několikrát čelit vpádům vojsk. Během druhé poloviny 17. století se hospodářská situace proboštství stabilizovala a benediktini přistoupili roku 1690 (za probošta Placida Novotného) k obnově poničeného areálu. Počátkem 18. století přišel tehdejší probošt Antonín Pirmus (1709–1744) s radikální změnou koncepce přestavby a nechal u Jana Blažeje Santiniho zhotovil projekt, schválený břevnovským opatstvím roku 1721. O rok později začaly stavební práce bouráním starého kostela a následně přestavbou konventu s prelaturou. Avšak po Santiniho smrti (1723) byl původní plán na některých místech změněn. Svěcení nově zbudovaného kostela sv. Petra a Pavla proběhlo roku 1739 a prelatura byla dokončena o sedm let později. Po celé 18. století však kostel provázely problémy se statikou, které prohloubilo i zemětřesení v roce 1767. Z tohoto důvodu musela být stavba několikrát opravována. K definitivnímu dokončení původních projektů však nikdy nedošlo. Po vyhnání benediktinů v roce 1950 celý areál chátral. Záchrany se mu dostalo až po roce 1990, kdy byl klášter řádu navrácen a postupně se mohlo začít s opravami. A. Š.

Tvrz Křepenice se nachází na okraji stejnojmenné obce. Historie tvrze Zdejší panství získal v roce 1580 Jakub Krčín z Jelčan. Do čtyř let zde vyrostla pohodlná renesanční rezidence. Po jeho smrti v roce 1604 připadla tvrz Petru Vokovi z Rožmberka. Od něj je vzápětí koupil Zdeněk Popel Lobkowicz. Až do roku 1933 byly majitely osoby z rodu Lobkowiczů a Schwarzenberků. V roce 1933 kupili tvrz MUDr. Rudolf Chodounský a MVDr. Pišvejc. Za druhé světové války byla tvrz zabrána pro jednotky SS a sloužila jako cvičiště. Po roce 1948 zabralo tvrz JZD. V současné době opět patří Chodounským a pomalu se vzpamátovává ze své dlouhé devastace. Podoba tvrze Obdélníkový půdorys areálu tvze je vymezen hradební zdí s nárožními stavbami, bývalými baštami. Tři ze čtyř se dochovaly, čtvrtá byla přestavěna na hospodářské stavení. V severozápadní nárožní budově se nachází brána s bývalým padacím mostem. Vstup do tvrze byl po 70 m dlouhém mostě. Hlavní obytnou stavbu představuje patrová budova čtvercového půdorysu s jehlancovou střechou. Uvnitř se dochovaly části původní dispozice, renesanční klenby a malované trámové stropy. V případě ohrožení mohla okolí tvrze zatopit voda. Křepenická tvrz je v soukromých rukou a prozatím je nepřístupná. Za návštěvu v okolí stojí zejména zřícenina větrného mlýnu v Příčovech. Dále můžete navštívit zříceninu hradu Ostromeč nebo zámek Radíč. Ubytování naleznete na Nové Živohošti nebo v Sedlčanech.

Chýnovská jeskyně se nachází na úbočí Pacovské hory na okraji místního lomu, asi 3 km severovýchodně od Chýnova. Z této obce sem také vede turistická značka. Jeskyně postrádající klasickou krápníkovou výzdobu je však unikátní svoji svéráznou modelací a také mimořádně pestrým zbarvením stěn a stropů. Je také největším zimovištěm netopýra řasnatého v Evropě. Je složitým krasovým systémem, vytvořeným v hrubozrnných krystalických vápencích i nekrasových horninách. Vznikla převážně korozní činností podzemního toku. Byla objevena při těžbě vápence v jednom bývalém selském lomu v roce 1863 a již od roku 1868 je první zpřístupněnou jeskyní pro veřejnost v ČR. Objeveno byla v délce 1400 m, čtvrtina známých chodeb je trvale zatopena vodou a jen 260 m je přístupné veřejnosti. Průměrná teplota je 5-9 oC, vlhkost 96-100% a v některých místech jeskyní teplota klesá v zimním období i pod bod mrazu. Návštěvnický okruh je dlouhý 260 m (40 min.): Dopředu je potřeba upozornit, že zdejší návštěvnický okruh je fyzicky náročnější, návštěvníci musejí zdolat 400 schodů a převýšení 42 m. Začíná se hlubokým (32 m) sestupem, schody byly vyrobeny z kamenů pocházejících z jeskyně. Stěny chodeb tvoří pestrý, šedobíle smouhovaný mramor s vložkami zelenočeného amfibolitu. Žižkova střelba: místo dostalo své jméno podle prohlubní ve stropě, jež připomínají tvory pod dělových koulích.Kaple sv. Vojtěcha: pouští se zde úvodní část toccaty a fugy d moll od J.S.Bacha. Ve skále je umístěn kovový kříž, jež nahradil původní dřevěný. Nad ním je zachován podpis jednoho z objevitelů jeskyně Jana Strnada. Vrchol kaple vytvořilo velké množství útvarů zvaných „hrnků“ v několika úrovních nad sebou. Purkyňova jezírka: jsme v hloubce 51 m pod povrchem, je zde slyšet vodopád podzemního potoka, jenž se asi po dvou dnech dostane vývěrem na povrchDračí hlava: nevšedně modelovaná kulisaOhniště čarodějnic: místo kde prosvícené drůzy budí dojmem skutečně hořícího ohně. Najdeme zde umístěné dva velké krápníky, které pocházejí z místa zničeného těžbou lomu. Text a prohlídková trasa použita ze stránek Správy jeskyní ČR (www.caves.cz)