Pískovcový skalní blok s názvem Starosvětská věž se nachází při turistické značce zhruba 7 km severozápadním směrem od Bělé pod Bezdězem nedaleko tratě spojující Českou Lípu s Bakovem nad Jizerou. Z plošiny skalního bloku kam lze při troše opatrnosti vylézt je však jen drobný výhled na nejbližší okolí.

Dnešní novogoticky přestavěný kostel sv. Petra a Pavla stojí nedaleko náměstí a se svojí věží je dominantou města. Původně zde stál románský kostelík zasvěcený sv. Michalu, vystavěný na počátku 12. století jako panský tribunový. Ve 13. století vzniklo raně gotické presbyteriuma v následujícím století gotické trojlodí a kaple Panny Marie Bolestné. Koncem 15. století vystavěna věž. Po zhoubných požárech v letech 1452 a 1522 následovaly drobné přestavby kostela. Dnešní podoba pochází z přestavby v letech 1910-1911 vedené architektem Kamilem Hilbertem. Při rekonstrukci byly v zazděném výklenku v podvěžní kapli objeveny ostatky snad Jana Žižky z Trocnova. Trojlodní síňový kostel s polygonálně uzavřeným presbytářem, věží a sakristií, která obsahuje původní románský kostelík. Při vstupu do kostela byl při regotizaci umístěn do portálu reliéf sv. Petra a Pavla od Stanislava Suchardy. Lodě odděluje tři páry osmibokých pilířů. Hlavní loď je sklenutá síťovou klenbou, v bočních lodích je křížová. Kostelní lodě i presbytář osvětlují hrotitá okna s kružbami. Presbytář má křížovou klenbu se žebry hruškového profilu. V sakristii najdeme původní románský portál z roku 1130. V interiéru najdeme i renesanční kamennou kropenku a cínovou křitelnici z roku 1524. Jinak je většina vybavení pseudogotická. Hlavní oltář z roku 1794 se sochami sv. Ondřeje a sv. Šimona s obrazem sv. Petra a Pavla. Ostatní oltáře navrhli J. Mocker a J. Zach. Na stěnách se zachovaly zbytky fresek z 15-16. století. Varhany z roku 1885 jsou od fitmy Petr z Prahy. Vně i uvnitř kostela najdeme na 37 kamenných náhrobků ze 16-18. století. Věž kostela je veřejnosti přístupná a umožňuje pohled na město z výšky. Vstup zajišťuje městské informační středisko.

Vodní nádrž Vír byla postavena na řece Svratce a skládá se ze dvou částí. Větší část se nachází nad obcí Vír proti proudu řeky, druhá část (menší) je pak zhruba dva kilometry od první částí.Jako u většiny nádrží byla postavena jako ochrana proti povodním na řece Svratce, dále pak jako vodárenský odběr pro Vírský vodovod a vodovody Bystřice nad Pernštejnem a Žďár nad Sázavou. Také k zajištění minimálního průtoku a nadlepšení průtoku pro energetické využití v elektrárně Vír I.Jako první byla uvedena do provozu menší nádrž Vír II a to v roce 1954. O tři roky později byla dokončena větší Vír I. Větší nádrž Vír I. má celkový objem 56.193 mil. m3 a zatopenou plochu 223,6 ha. Betonová gravitační hráz má v koruně délku 390 m, šířku 9 m a výšku nad dnem 66,2 m. Voda do této nádrže přitéká z plochy povodí o 410,5 km2. Součástí nádrže jsou dvě Francisovy turbíny o celkém výkonu 7,15 MW.Druhá menší nádrž Vír II. má celkový objem 290.000 m3 a zatopenou plochu 12,5 ha. Hráz je železobetonová desková (AMBURSEN), v koruně dlouhá 165 m, široká 1,4 m a vysoká 11 m nade dnem. Součástí je elektrárna s jednou Kaplanovou turbínou o výkonu 0,73 MW.

Ledová jeskyně se nachází na severním svahu Suchého vrchu asi 1 km severozápadně od Hamru u Naděje. Jeskyně je známa místním již od nepaměti a to jako Ledová díra, turisticky začala být využívána od 70 let. 19. století kdy byla do údolí vybudována úzká serpentinová stezka. Sestup do jeskyně byl dříve možný jen po větvích hrubě otesaného kmene, později sem byl umístěn žebřík. Na přelomu 19. a 20. století byla do vchodu instalována mříž a v nedalekém mlýně v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč. Po roce 1945 byl přístup do jeskyně opět volný, ale její výzdoba tak začala být poškozována. V roce 1980 byla na dva roky speleology uzavřena a prováděl se zde průzkum. Po jeho skončení byl přístup opět volný, stále však docházelo k ničení ledové výzdoby a tak byl v roce 1988 vchod opět uzamčen a klíč k vyzvednutí na Správě CHKO Lužické hory. V roce 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným sesuvem balvanů v suti nad vchodem, jelikož hrozba stále trvá je vstup dovnitř nyní zakázán.Pseudokrasová puklinová jeskyně vznikla mrazovým zvětráváním, při němž se vytvořilo množství větších i menších puklin, překrytých později suťovým polem. Jeskyně tvoří asi 30 m dlouhá a 2-4 m široká puklina, na povrchu utěsněná sutí a hlínou. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba. Levá část je téměř nepřístupná, neboť se prudce svažuje a bývá často zaplněna ledem nebo vodou. V jeskyni není cirkulace vzduchu a tak se zde udržuje po celý rok stálá teplota v blízkosti bodu mrazu. Z par v ovzduší se pak vytváří jinovatka, rampouchy a podlahový led jež dosahuje síly v nejižším místě jeskyně až 2 metry. Nejhezčí výzdba bývá v předjaří kdy tající sníh vniká puklinami do jeskyně, v létě se zde pak spíše udržuje jen podlahový led. V letech 1988-1996 vlivem změny klimatuse vrstva ledu snížila téměř o metr.