Albrechtice nad Vltavou je obec ležící v okrese Písek v Jihočeském kraji. Je situovaná do kotliny mezi Písecké hory a řeku Vltavu. Má necelých tisíc obyvatel. V obci leží jedna z nejvýznamnějších jihočeských románských památek, kterou je albrechtický hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla. Původní vesnice, která je v pramenech poprvé zmíněna roku 1352, přerostla v průběhu staletí v městečko. V té době patřila pod bechyňský děkanát, jehož soupis majetku je právě tím prvním písemným pramenem. Obec, ale pravděpodobně vznikla mnohem dříve, zřejmě společně se vznikem kostela, který byl postaven ve druhé polovině 12.století. Majitelé městečka se často střídali. Na konci 16.století byli držiteli rytíři Oudražští z Kestřan. Albrechtice byly městečkem do roku 1635, ale během třicetileté války byly zničeny, zpustly a staly se vesnicí. To již byl jejich majitelem císařský generál hrabě don Baltazar de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké. Dalšími majiteli byli mezi jinými například Vrtbové, ale Albrechtice již nepřekročily svým významem svou lokalitu.Jak už bylo naspáno dominantou obce je románský kostel sv. Petra a Pavla ze 12.století, který je zřejmě dílem milevské stavební hutě. Kostel je v obci situován na mírném kopečku. Jeho původní románský sloh, kostel byl totiž přestavěn, prozrazuje hlavně hranolová věž s charakteristickými podvojnými okénky v nejvyšším patře. Jeho současná podoba je tedy výsledkem barokních úprav, jež byly provedeny v 18. století. Z původní výzdoby kostela se zachovaly monumetální románské malby na stěnách, které jsou nejstarší v jižních Čechách. Kolem kostela se rozprostírá vesnický hřbitov obehnaný zdí. Mimořádnou zvláštností je 108 kapliček u této hřbitovní zdi s malbami lidových malířů, doprovázenými básničkami lidového umělce. Malby i texty vznikly v první polovině 19. století a vyprávějí o významných událostech v životě pochovaného.

Počátkem kláštera byla výstavba kaple koncem 13. století poté co zde objevil bednářský tovaryš milostný obraz – sošku sv. P.Marie. Bylo to již podruhé, předtím ho zde uprostřed lískového keře našel řeznický tovaryš. Kolem kaple vznikla osada Chlum sv. Máří, zmiňována poprvé roku 1341. Z počátku se o kapli staral řád křížovníků s červenou hvězdou z blízkého Kynšperka. V roce 1383 vznikla samostatná nadace a kolem roku 1400 zřízena první fara. Pravděpodobně v té době bylo započato s výstavbou kostelíka, který byl v roce 1429 vypálen husity a v letech 1482-92 rozšířen. Pro stále vzrůstající počet poutníků bylo koncem 17. století přikročeno k výstavbě nového poutního areálu. Ten byl v roce 1687 povýšen na probošství. V letech 1687-92 bylo vybudováno nejprve dvouvěžové průčelí před Mariánskou poutní kaplí a zároveň v roce 1690 položen základní kámen ke stavbě nového chrámu, který do sebe pojal starší Mariánskou kapli. Kostel s kaplí byl dokončen v květnu 1702. V letech 1704-22 byla vybudována chodba ambitu, následně v letech 1723-28 probošství. Zcela neobvyklá dispozice poutního chrámu obsahuje dva samostatné sakrální prostory. Jedním je oválná Mariánská kaple se zaklenutou plochou kupolí s výsečemi, tvořícími osmicípou hvězdu. Druhým prostorem je trojlodí vlastního chrámu na půdorysu latinského kříže. Nad křížením lodi je vložena kupole bez tamburu. Valenou klenbu s trojúhelnými výsečemi zdobí bohatá štuková a malířská výzdoba. Hlavní loď nemá okna v horním podlaží, světo sem vniká pouze nepřímo, okny bočních lodí. Kostel stojí uprostřed přízemních ambitů doplněných o kaple v nárožích a uprostřed delších stran. Na severní straně přiléhá k ambitu trojkřídlá budova nového probošství. Staré stojí po pravé (jižní) straně kostela. Od roku 1992 probíhají postupné rekonstrukční práce na obnově tohoto jedinečného poutního místa, které je i přesto přístupné.

Přibližně kilometr severně od centra Nepomuku, při silnici do obce Klášter můžeme vidět na levé straně most zvaný „Červený“.Jeho jméno je prý odvozeno od bitvy z roku 1450, které se někde v tomto prostoru udála. Setkalo se zde vojsko Jednoty Strakonické s Jednotou poděbradskou (příznivci Jiřího z Poděbrad). Bitva to byla prý tak ukrutná, že most v těchto místech se zbarvil do ruda. Je to ale jen legenda, tento současný most, tuto událost zažít nemohl, byl vystavěn v 70. letech 17. století. I tak ale svoji současnou barvou po rekonstrukci, dělá čest svému jménu.

Náměstí je pojmenováno po českém vědci a nrodním buditeli Josefu Jungmannovi. Ve středověku se tato lokalita nacházela před branami Starého Města a říkalo se zde Na pískách.Jungmannovu náměstí jemuž dominuje pomník od sochaře Ludvíka Šimka a arch. Antonína Bervitia, která navrhl sokl z různobarevné žuly a syenitu. U postranní brány do areálu kláštera  stojí kubistický sloup uličního osvětlení z roku 1913, zhotovený z umělého kamene. Na náklad majitele domu čp. 755 byl jako součást úpravy zákoutí náměstí zhotoven podle návrhu arch. Vlastislava Hofmana. Jde o překrásné dílo českého kubismu.Dominantou náměstí je však zcela bezesporu chrám Panny Marie Sněžné, založený Karlem IV. v roce 1347 jako svatyně  korunovační. Měl být největší sakrální stavbou v Praze. Do konce 14. století však bylo postaveno jen kněžiště zamýšlené stavby, jejíž celková délka měla být přes 100 metrů. Husitské války stavbu přerušily a do dnešních dnů zůstala jen torzem. Přesto má tento vznosný chrám jedno pražské prvenství: jeho klenba výškou 34 metrů převyšuje výšku katedrály sv. Víta na Hradě, přičemž původní klenba, která padla za oběť válečným bojům, byla ještě o 6 metrů vyšší. Kostel P.Marie Sněžné byl původně součástí kláštera karmelitánů. V husitské době tady kázal církevní reformátor Jan Želivský. V roce 1606 byl chrám předán františkánům, kteří k němu připojili barokní stavbu konventu a dnes veřejně přístupnou klášterní zahradu. Zahrada původně sahala až k Spálené ulici, narůstající zástavba ji však od druhé poloviny 14. století redukovala až na dnešní výměru 0,6 ha. Kolem altánu je bylinkářská zahrádka, jakási reminiscence zahrádek středověkých klášterů. Monumentálnímu torzu interiéru chrámu P.Marie Sněžné dominuje ohromný oltář z let 1649-51, vůbec nějvětší oltářní stavba českého baroka. Kostel byl postaven na místě, na kterém byl podle pověsti za dávných časů pálen posvátný oheň. Dodnes je prý občas možné vidět záblesky prostupující oltářem. A ještě jedna pověst se vypráví o tomto chrámu. V kostele je prý pohřben novoměstský měšťan Melichar, který měl přání, aby s ním byla pochována jeho oblíbená kočka. Když zemřel, pozůstalí chtěli splnit jeho přání, ale nechtěli čekat, až kočka zajde a pak znova otevírat hrob. Proto kočku zabili. Od té doby se prý po půlnoci kočka v chrámu zjevuje a výraz jejích očí je více než smutný.