Petřínská lanová drána je dlouhá 510 m a překonává převýšení 130,5 metru. Na trati jsou celkem tři zastávky - Újezd, Nebozízek a Petřín. Přepravní kapacita je až 1400 osob za hodinu. Vůz trať ujede za tři minuty. Lanovka je provozována v rámci městské hromadné dopravy.Stavba lanové dráhy započala již v roce 1890 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy. Do provozu byla uvedena 25.července 1891. Stavitelem bylo Družstvo rozhledny na Petříně.Původní trať byla tříkolejnicová a byla dlouhá pouze 396,5 metru a měla převýšení 102 metry. Spodní stanice byla na horním konce ulice U lanové dráhy a trať vedla pouze k restauraci Nebozízek. Stejně jako v současnosti měla dva vozy, každý pro padesát cestujících. Jejich pohon zajišťovala hmotnost dvou nádrží s vodou o objemu 5,5 kubických metrů. Voda se v horní stanici napustila a v dolní vypustila.Provoz lanovky byl ukončen v souvislosti s první světovou válkou v roce 1916.K jeho obnovení došlo až v roce 1932 a to již na prodloužené trati. Spodní zastávka byla přemístěna do domu č. p. 1 a skrz Hladovou zeď byla trať prodloužena až na Petřín. Byla vybavena novými vozy s dvojnásobnou kapacitou cestujících a elektrickým pohonem. Tříkolejnicová trať byla nahrazena dvojkolejnicovou. Úsek pro vyhýbání vozů byl situován ke stanici Nebozízek a byl čtyřkolejnicový. Změnil se také rozchod trati. Z původního jednoho metru byl rozchod kolejí rozšířen na 1,435 m. Zajímavě byla vyřešena kola lanovky. Jedna strana byla opatřena klasickými železničními koly a druhá jen válcovými koly bez nákolků.V roce 1965 se část trati sesula. K dalšímu sesunu došlo i v roce 1967. Provoz lanové dráhy byl opět ukončen. Obnova a modernizace lanovky proběhla v letech 1983-1985. Ve Vagonce Studénka byly vyrobeny zcela nové vozy. Pro jejich pohon však bylo použito původní hnací zařízení. Vozy jsou upevněny na třech lanech o průměru 34 mm.Lanovka je dnes schopná přepravit za hodinu 1 400 osob. Má tři zastávky – Újezd, Nebozízek a Petřín. Jízda trvá 3 minuty.  Pozemní lanovka z Újezdu tehdy jen na Nebozízek byla postavena stejně jako její letenská kolegyně při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 jako veřejný dopravní prostředek k budované rozhledně. Trať s provozní délkou 396,5 m překonávala výškový rozdíl 102,2 m průměrným sklonem 26,7 %. Měla i stejný gravitační pohon s tzv. vodní převahou. Slavnostně byla otevřena 25.7.1891. Od roku 1914 do roku 1931 byla lanovka pro technické a finanční potíže mimo provoz. V letech 1931-32 byla rekonstruována na elektrický pohon a současně prodloužena na Petřín. Při tomto prodloužení musel být v Hladové zdi proveden průlom. Lanovka byla přestavěna podle projektu ČKD, byl zvětšen rozchod z 1 m na klasický dnes nejběžnější 1,435 m. Původní staniční budovy z hrázděného zdiva byly zbořeny. Dole byla odkloněna a prodloužena do nové stanice v barokním domě čp. 412, zvaném U Knoflíčků, postaveném pravděpodobně K.I.Dienzenhoferem a býval zde kdysi vinný lis. Délka lanovky se tak prodloužila na 511 m a překonávala již výškový rozdíl 130,45 m. V horní stanici byla zřízena strojovna. Elektrický pohon zajistilo Ward-Leonardovo soustrojí. V době zahájení provozu byla lanovka vybavena tažným lanem o průměru 35 mm, složeným ze 7 pramenů po 133 drátech na konopné duši. Nový byl i brzdný systém schopný zastavit lanovku kdekoliv na trati. Elektrifikovaná lanovka zahájila provoz 5.6.1932 a bez významnějších změn jezdila až do 7.6.1965 kdy byl její provoz přerušen následkem narušení tělesa vlivem dlouho trvajících děšťů o dva roky později byl osud lanovky na téměř 18 roků zpečetěn, do pohybu se dalo na 15.000 kubíků půdy a těleso lanovky doslova zničil. Sesuv byl tak mohutný že se i propadla terasa restaurace na Nebozízku do 5 metrové jámy.  Při průzkumu se zjistila příčina sesuvu, do opuštěných uhelných chodeb a dávno zapomenutých štol tryskala voda desítky let z četných podzemních pramenů. Bylo jich tolik, že při rekonstrukci odčerpávaly pumpy z petřínského podzemí 150 l vody za minutu. To je ostatně problém celého petřínského svahu, který je prošpikován vodními štolami kterých je tolik že je jejich údržba velmi náročná. Při zanesení se voda hromadí a vniká do půdy svahu a tím vzniká klasická eroze. Díky tomu je v deštivějších obdobích svah velmi nestabilní. Veškeré zařízení bylo pečlivě udržováno až do dalšího obnovení provozu. V letech 1983-85 proběhla obnova, při které byla část drážního tělesa uložena na železobetonovou monolitickou mostní konstrukci. Horní stanice byla rozšířena o novou vstupní halu. Strojovna byla vybavena prosklenou stěnou aby cestující mohli vidět původní zařízení opět sloužící s dílčími technickými úpravami. Lanovka byla vybavena novými vozy z vagonky Česká Lípa a Studénka.

Židovský hřbitov se nachází ve svahu východně od nádrže Rovná, jižně pak od zbytků osady Krásná Lípa. Hřbitov byl založen patrně v 18. století. Měl dřevěné ohrazení a obřadní síň. Do dnešní doby se zachovalo přibližně 150 náhrobků, nejstarší z roku 1784. Z oplocení se dochovaly jen kamenné sloupky. Obec včetně židovské čtvrti se synagogou pohltila údolní nádrž.

Renesanční zámek Hrubý Rohozec, se nachází na severním okraji Daliměřic, dnes části Turnova, v Libereckém kraji. Na místě dnešního zámku, na pravém břehu řeky Jizery, stál kdysi hrad Rohozec. Z východní strany byl chráněn strmým srázem, na ostatních stranách měl hluboké příkopy, které dodnes naznačuje terén kolem současného zámeckého parku. Z původního hradu se nám dochovala do skály tesaná sklepení s gotickým ukončením portálů a okének pod dnešním zámkem. Od hradu k zámku Původní hrad Rohozec byl založen kolem roku 1280 zřejmě Jaroslavem z Ralska a jeho synem Havlem Rybou z rodu Markvarticů. Ti o něj díky sporů z králem Václavem IV. přišli a hrad se stal královským majetkem. Hrad patřil Královské komoře do roku 1422, kdy ho získali páni z Michalovic. Když Jindřich, poslední mužský člen rodu padl ve službách Jiřího z Poděbrad, dostal se Rohozec do držení jeho sestry Magdaleny a jejího manžela Jana Tovačovského z Cimburka. Roku 1506 byla zahájena přestavba na pohodlnější šlechtické sídlo lichoběžníkového půdorysu. Bašty byly zrušeny, příkopy proměněny v zahradu. Tyto stavební úpravy probíhaly v duchu vladislavské gotiky. Od roku 1534 ho vlastnili opět Vartemberkové, kteří jej přestavěli na renesanční zámek. Stěny byly vyzdobeny sgrafity a v nádvoří byly vybudovány arkády. Po porážce českých vojsk na Bílé hoře připadl zámek Albrechtu z Valdštejna, který ho daroval svému válečníkovi Mikuláši Desfoursovi. Původem valonský šlechtický rod vlastnil zámek až do roku 1945, kdy byl zestátněn. Za Desfoursů dostal Rohozec přídomek Hrubý. Také se zapsali do architektonické podoby, kdy nejdříve provedli drobné barokní úpravy a roku 1822 poslední v pseudogotickém slohu s klasicistními fasádami. Zámek dnes Ze zámeckých místností se nám dochovaly dvě knihovny, zelený salón s původním dobovým vybavením a jídelna. V jídelně a v obrazové galerii najdeme podobizny členů rodu Desfoursů. Zbývající přístupná část zámku zahrnuje expozice připravené ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. Zdejší místnosti nám poskytují přehled o kultuře bydlení a odívání za renesance, baroka, rokoka, klasicismu a dalších stylů 19. století až po secesi. Díky svým častým přestavbám je Hrubý Rohozec unikátní ukázkou vývoje stavebních slohů. Tipy na výlet Na výlet se můžeme vydat na zříceninu hradu Kozlov, zříceninu skalního hradu Kavčiny, Muzeum Českého ráje v Turnově, Dlaskův statek nebo třeba chrám Narození Panny Marie. Za návštěvu stojí i romantický zámek Hrubá Skála nebo skalní hrad Drábovna. Ubytovat se můžete v Hrubé Skále nebo v Turnově.  

Renesanční Žerotínský zámek se dvěma unikátními věžičkami zaujme každého návštěvníka Nového Jičína. Historie zámku Zámek je původně dřevěná tvrz z konce 14. století, která přešla řadou přestaveb. Jedná se o trojkřídlou budovu se dvěma nádvořími. Při západním křídle se dochoval zbytek atiky s dvojící nárožních věží.                          Počátky panského sídla v Novém Jičíně spadají do konce 14. století. Za Voka z Kravař došlo k výstavbě městských hradeb a součástí opevnění se stal i panský kamenný dům. Přesnou podobu domu dnes již neznáme. Po vymření pánů z Kravař v roce 1434 se panství stalo majetkem pánů z Cimburka. Za Cimburků došlo pravděpodobně k rozšíření dosavadního domu v opevněnou tvrz. V roce 1476 se majitelem tvrze stává uherský gróf Peter z Pezinka a Svatého Jura. Z této doby pochází střední trakt dnešního zámku s pozdně gotickým ostěním a bránou na prvním zámeckém nádvoří. V roce 1500 se dostává město Nový Jičín do rukou pěti bratřím ze Žerotína. Výstavbu pozdně gotického paláce ve druhém a koníren v prvním zámeckém nádvoří provedl po roce 1513 Viktorin ze Žerotína. Po jeho smrti roku 1535 se majitelem zámku stává synovec Bedřich. Pro něj bylo vytvořeno zcela nové panství Nový Jičín - Štramberk, které vzniklo odtržením od panství Starý Jičín. Bedřich dal přednost Novému Jičínu a dostal od císaře svolení zbourat štramberský hrad a postavit v Novém Jičíně nový zámek. Bedřich a jeho nová manželka Libuše stojí za jeho současnou podobou. Trvalé turecké nebezpečí ovlivnilo výstavbu vysokých atik s řadami střílen a kulatých obranných věží po obvodu zdí. Po roce 1558 se dostává novojičínské panství pod městskou obec. Odchodem šlechty ze sídla končí výstavba Žerotínského zámku. Po této době budova ztrácela svůj původní význam. V roce 1590 se zde přesunula novojičínská radnice, zámek byl tehdy značně zpustlý, a po roce 1624 se stal sídlem nové vrchnosti, hejtmana novojičínského jezuitského panství. Na zámku pobývali v minulosti vzácní hosté jako polský král Vladislav IV. a jeho manželka. Po roce 1786 byla část zámku změněna na vojenský špitál, do zámku se nastěhovali i další úředníci, spravující rozsáhlý majetek akademie. Určitou dobu zde sloužil bratr známého rakouského dramatika Franze Grillparzera - Camillo, kterého zde slavnější bratr v roce 1813 navštívil. Pravidelně novojičínský zámek navštěvoval i rakouský ministerský předseda baron Paul Gautsch von Frankenthurn. 19. století je obdobím stavebních změn na zámku, kdy ztratil svůj původní pevnostní charakter. Ten dnes pouze připomíná střední křídlo a nároží západního traktu s dvěma věžemi. Poslední velkou návštěvou na zámku se stal manželský pár arcivévody Karla s chotí Zitou, pozdějších posledních rakouských monarchů v roce 1912. Ve 30. letech 20. století se dokonce uvažovalo o demolici zámku, k čemu naštěstí nedošlo. Po roce 1945 se Žerotínský zámek stal sídlem muzea, dnes zde sídlí Muzeum Novojičínska. Zámecká expozice         Interiéry zámku nesou pozdně gotické a renesanční prvky. Expozice zámku poskytují přehled o vývoji kloboučnické módy, je zde instalována výstava klobouků a pokrývek hlavy (A. Jiráska, F. Palackého, atd.), a historie města. Pravidelné muzejní a výtvarné výstavy se konají v Rytířském sále, Kamenné síni a Nové galerii. Tipy na výlet V Novém Jičíně dále najdete kostel Nejsvětější Trojice nebo městské opevnění. Nedaleko odsud se nachází barokní zámek Kunín, zřícenina hradu Štramberk, zřícenina hradu Starý Jičín nebo zřícenina hradu Šostýn. Ubytovat se můžete v Novém Jičíně.