Židovský hřbitov se nachází přibližně 500 m severovýchodně od Podbřezí, při turistické značce asi 300 m východně od zámku Skalka. Založen byl na přelomu 17. a 18. století. Na ploše 691 m2 se nachází zhruba 84 náhrobních kamenů z let 1725-1906. Je ohrazen poměrně nízkou zídkou z lomového kamene a je volně přístupný. O hřbitově je zmínka v románu „Temno“ od Aloise Jiráska. V obci je dochovaná synagoga (čp. 56) postavená snad v roce 1812, bohoslužby se v ní konaly až do roku 1888. Od 20 let později byla prodána a přestavěna na chudobinec, po roce 1923 na byty. Od roku 1982 se její charakter změnil na rekreační bydlení na přelomu 20. a 21. století byla necitlivě upraveny, kdy byly odstraněny i poslední původní architektonické zbytky.

Historie zámku Dominantou města Kostelec nad Černými lesy je zámecký areál, kdysi místo bývalého středověkého hradu přestavěný na zámek v 16. století. První písemná zmínka o městu a hradu pochází z roku 1348. Zdejší gotický hrad byl po požáru roku 1549 přestavěn na zámek zhruba dnešního vzhledu. Velkolepou přestavbu provedl majitel panství Jaroslav Smiřický, italský stavitel Ulrico Aostalli osadil čtverec zámku třemi věžemi, čtvrtá tehdy nebyla dokončena a stavební práce ustaly na dalších dlouhých 200 let. V časech třicetileté války, kdy byl objekt značně poškozen, patřil Kostolec Lichtensteinům. V roce 1759 se dostavby objektu ujal Josef Jäger, kdy byla dostavěna poslední severovýchodní zámecká věž. Po reformě státní správy se v části zámku usídlil okresní soud. Tato adaptace na administrativní objekt způsobila zničení budovy, kdy roku 1919 zde sídlily kromě soudu i úřady velkostatků a také zde byly byty. Od roku 1935 je zámek využíván pro lesnickou fakultu a zámek není volně přístupný veřejnosti. Podoba zámku V areálu zámku jsou dodnes dochovány části původního hradu, jako brána s dvoupatrovou věží a také hradní příkopy. Zámek je dvoupatrový objekt čtvercového půdorysu, který má na každém rohu mohutnou věž. Zámecké nádvoří je čtyřúhelníkové, architektonicky zaujme především jižní křídlo, kde se zachovala dvoupatrová renesanční arkádová lodžie. Na východní straně areálu stojí zámecká kaple sv. Vojtěcha spojená s budovou zámku zastřešenou chodbou. Kaplička je jednolodní stavba na rozhraní gotiky a renesance s dvoupatrovou hranolovou věží. Dnes slouží jako koncertní síň. Tip na výlet V okolí se nabízí výlet na Vyžlovský a Jevanský rybník a na naučnou stezku Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny. Ubytovat se můžete například v Mukařově.

Původní Libeňský ostrov se rozprostíral v prostoru mezi Maninami, svahem pod Bulovkou a Švábkami. Ve třicátých letech 20. století, v rámci regulace toku Vltavy, byl spojen s Libeňským břehem a Rohanským ostrovem. Dnes tedy Libeňský ostrov není ostrovem, ale poloostrovem. Název ostrova je odvozen od Libně, k níž náleží. Dříve se užíval také název Velký ostrov u Libně. V minulosti byl využíván pro potřeby Českých loděnic. Dnes je v provozu jen jejich torzo. Zachovala se část zahrádkářské kolonie. Je zde soustředěn obchod.

Kladruby (někdy nazývané Kladruby u Stříbra) jsou městem v západních Čechách, v okrese Tachov. Nacházejí se 30 km západně od Plzně a 5 km jižně od Stříbra. Ačkoliv v současné době nejsou Kladruby příliš významné ve středověku byl jejich význam podstatně větší – především díky benediktinskému klášteru, který stojí na okraji obce. A který i dnes je turisty vyhledávanou pamětihodností. Obec i klášter mají svázané osudy. Středověk byl pro ně dobou rozkvětu a významnosti. Výhodná poloha při norimberské zemské stezce a nalezení stříbrných rud v okolí přispěly k výraznému rozkvětu Kladrub. Václav I. tak povýšil již v roce 1230 Kladruby na město a Kladruby získaly městská privilegia (především právo konat trhy, právo hrdelní a právo várečné) jako jedno z prvních sedmi sídel v Čechách. Díky bohatství stříbrných rud byla nedaleko od Kladrub koncem 12. století založena hornická osada Stříbro. Klášter benediktinů, nejstarší v Čechách, byl založený v r. 1115 přemyslovským knížetem Vladislavem I., který je zde také pochován a je tak jedním z malá českých knížat pohřbených mimo Prahu. Ve 12. - 14. století byl klášter jedním z nejdůležitějších článků církevní moci nejen v západních Čechách, ale i v celém království. Klášter sehrál významnou úlohu v příběhu a tragédii Jana Nepomuckého. Václav IV. uvažoval o tom, že by v Kladrubech zřídil biskupství, aby omezil moc pražského arcibiskupství. Právě Jen Nepomucký mu to svým jednáním z pozice generálního vikáře znemožnil. Zaplatil za to cenu nejvyšší. Od této události začalo i opatství ztrácet na svém lesku a moci. Během husitských válek a pokračujících bojích Jiřího z Poděbrad proti Panské jednotě byl několikrát vydrancován a pustošen. Po Třicetileté válce a zvýšeném vlivu katolické církve se zdálo, že se začíná znovu blýskat na lepší času. Ještě byl sice barokně přestavěn, ale jeho činnost byla ukončena osvíceným panovníkem Josefem II. a jeho dekretem o zrušení klášterů z roku 1785. Architektonicky nejcennější je klášterní chrám Nanebevzetí Panny Marie, původně románská dvouvěžová bazilika, přestavěná v letech J.B.Santinim 1712 – 1728 na monumentální barokně gotickou stavbu. Rovněž čtyřkřídlá budova nového konventu K.I.Dienzenhofera s galerií originálů soch M. B. Brauna patří k cenným stavitelským památkám českého baroka. Pro návštěvníky jsou dále zpřístupněny unikátní expozice sv. Jana Nepomuckého, zimní refektář, opatský byt a knihovna rodu Windischgrätzů. V letní sezóně se v klášteře koná velké množství kulturních akcí. K nejzajímavějším patří Kladrubské léto.