Židovský hřbitov se nachází na severním okraji obce (na konci ulice Křovická). Hřbitov byl založen v roce 1675 a naposledy rozšířen v roce 1881. Na ploše 2.339 m2 se nachází na 246 náhrobků. Nejstarší goticko-renesanční pocházejí z konce 17. století (nejstarší je z roku 1688). Velká část pak tvoří barokní vychodočeské stély. Na hřbitově se přestalo pohřbívat v roce 1942. Po válce hřbitov chátral, až v 60. letech přišel na pomoc Klub přátel Dobrušky, který hřbitov opravil. Dnes ho obklopuje kamenná zeď v dobrém stavu a hřbitov je uzamčen.

Rozhledna na vrchu Čeřovka (336 m) je nejstarší rozhlednou v Českém ráji. Nachází se na severním okraji města Jičín. Jmenuje se Milohlídka a byla postavena již roku 1843. Nechal ji vystavět krajský hejtman Hansgirg, který tak chtěl při její stavbě poskytnout práci nejchudším lidem bez práce. Vyrostla tak dvoupatrová kamenná pseudogotická věžička, která vypadá jako středověká hradní hláska. Po její dostavbě byl v blízkosti otevřen čedičový lom a na Milohlídku se trochu pozapomnělo. Její obliba vzrostla po roce 1885, kdy se vrchol Čeřovka proměnil v oddychový park s cestami, lavičkami a znovu objevenou rozhlednou. Dnes je rozhledna stojící na okraji lomu stále velmi oblíbeným cílem a jejím návštěvníkům pranic nevadí, že výhled omezují vzrostlé stromy a nabízí výhledy již jen jižním směrem, přes lom, na město Jičín. V letní sezóně je volně přístupná.

Romantické skalnaté údolí se nachází necelých 5 km jihovýchodním směrem od Nového Boru.Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl a to podle smolných pecí ve kterých vařili uhlíři kolomaz. Poutním místem se stává od druhé poloviny 18. století. Již v roce 1704 sem sice již jistý dělník Melzer pověsil na strom obrázek Panny Marie s Ježíškem, aby zahnal prokletí ponurého místa, ale první kaplička zde vzniká až v roce 1772. To když zde došla vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova. Z vděčnosti zde nechala postavit dřevěnou kapličku kam byl Melzerův svatý obrázek přenesen. Počet návštěvníků zdejšího místa začal růst a tak koncem 18. století nahradila dřevěnou kapličku, nová vytesaná kaple do skalní stěny. Tento čin vznikl z popudu hraběnky Alžběty Kinské a autorem byl svojkovský zedník Josef Sacher. Místní farnost i vrchnost, ale poutě sem do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a svaté obrázky nechávali odstraňovat. Velké poutě tak ustaly a počet návštěvníků začal klesat. K obnovení poutí došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850. V roce 1836 dostalo průčelí kaple nový gotický portál. Postoj církve se změnil až koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské a její vnitřek upraven na lourdskou jeskyni. Modlit se sem chodil prý i císař Ferdinand V. při svých pobytech na zámku Zákupy. Podél cesty od Svojkova ke kapli byly zřízena křížová cesta a dále od kaple vedlo schodiště k oratoriu na konci rokle. Šlo o umělý vytesaný výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování jejímž autorem byl sloupský sochař Josef Max starší. Po druhé světové válce bylo místo značně zničeno, zachovala se jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. V kapli na oltáři stojí socha Panny Marie, vysvěcená v srpnu 2001, jenž nahradila ukradenou původní sochu. Při cestě ze svojkova je možno se ještě zastavit u upravené tůňky, zvané Pramen u Strážce.

Do dnešní oblasti Police nad Metují přišel na počátku 13. století rajhradský mnich Jurik, který zde postavil poustevnu. Po jeho smrti sem přišel břevnovský mnich Vitalis a s několika dalšími bratry vystavěl dřevěnou kapli Panny Marie. V roce 1213 si vyprosil břevnovský opat Kuno u krále Přemysla Otakara I. dárování polického újezdu. Snad již za jeho působení zde vzniklo probošství, doložené v roce 1260. V letech 1255-94 proběhla výstavba kamenného klášterního kostela Panny Marie jehož součástí je dodnes dochovaný raně gotický portál. Na konci 13. století započal opat Bavor z Nečtin s výstavbou dormitáře a refektáře, postaven byl i třetí díl ambitu s obytnými prostory pro probošta, dokončen byl také kostel. V roce 1300 bylo probošství přepadeno a proto byl areál v roce 1306 obehnán zdí. Po založení broumovského kláštera začíná význam tohoto polického upadat. Za husitských bouří bylo probošství vypáleno a pobořeno. Z kostela zůstaly jen boční zdi a presbyterium. Další škody utrpěl při bojích o český trůn v druhé polovině 15. století. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad získal Polici jeho syn kníže Jindřich Münsterberský. V roce 1488 vykoupil celé území opat Pavel. Po celé 16. století ohrožovaly klášter požáry. Při stavovském povstání se dostal pod správu direktorů, ale po bitvě na Bílé hoře se vrátil zpět břevnovským benediktinům. V roce 1709 bylo započato s přestavbou kláštera za účasti Pavla Ignáce Bayera. Autory dalších úprav byly Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. K dalším přestavbám dochází v letech 1753-1757 (konvent) a v letech 1767-1772 (průčelní křídlo prelatury). Za reforem Josefa II. byl v roce 1786 klášter zrušen a majetek přešel do Náboženského fondu. Již v roce 1809 bylo panství a klášterní budovy opět navráceny benediktinům v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1948. Pak zde bylo muzeum Policka, městská knihovna nebo i pohřební služba. Část kláštera byla přeměněna na byty pro občany města. V roce 2006 byl polický klášter vrácen řádu benediktinů, ale využití budov zatím (2010) zůstalo stejné. Konventní budovy jsou jednopatrové a obíhají kolem dvou obdélných budov. Místnosti jsou většinou plochostropé, největší „Laudonův sál“ pojmenovaný podle generála Giedona Ernsta Laudona (jenž v roce 1758 v klášteře pobýval) je zaklenut valeně s lunetami. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je raně gotická trojlodní bazilika s pětiboce uzavřeným protáhlým presbyteriem. Stavěn byl v letech 1253-78 a dokončen v roce 1294. V letech 1894-95 byly provedeny novogotické úpravy týkající se zejména vnitřního zařízení a výmalby interiéru. Na jižní stěně presbyteria se dochovalo sedile s freskou Kristovy hlavy z doby kolem roku 1300. Na severní stěně pak hrotitý portál se zkoseným ostěním. Hlavní loď má barokně gotickou křížovou klenbu z roku 1716, boční lodi klenbu původní gotickou křížovou.