Sídliště Košík bylo postaveno podle projektu M. Blahota v letech 1979 – 1982. Jeho kapacita je 1654 bytů pro 5000 lidí.

Kostel sv. Mikuláše byl jako románský založen po roce 1200 a dokončen do roku 1230. V roce 1258 jej převzal řád německých rytířů. Po požár, který kostel postihl bylo v roce 1270 znovu vystavěno kněžiště v raně gotickém slohu. V letech 1456-1470 kostel dostavěl a rozšířil v pozdně gotickém slohu mistr Jörg z Chebu. V letech 1564-1626 zde působili luteránští kazatelé. Po další požáru musela být v letech 1750-1758 horní část věží znovu obnovena a to tentokrát v barokním slohu. V roce 1807 se kostel dostává do správy pražského arcibiskupství a od roku 1993 spadá pod plzeňské biskupství. Kostel byl nadále upravován, a to po požáru roku 1809, následně v letech 1862-1864 a znovu v letech 1891-1894. Za druhé světové války byl značně poškozen, vyhořela střecha kostela i věže. Oprava byla dokončena až v roce 1966. Kostelní věže jsou 67 metrů vysoké, kostelní loď je dlouhá 50 metrů, široká 30 metrů a její výška je 21 metrů.V severní zdi kněžiště se nachází gotický sanktuář z druhé poloviny 14. století, klenba od mistra Erharda Bauera z Eichstättu byla vystavěna v letech 1472-1476. Nástěnné malby pochází z roku 1476 od mistra Lukase z Norimberka. Oltáře, chórové lavice a varhany jsou pseudogotické. Kostel je přístupný.

Hlavní nádraží je nejvýznamnějším pražským nádražím pro osobní vnitrostátní a mezinárodní dopravu. Svůj provoz zahájilo v roce 1871. První nádražní budova byla postavena v letech 1869 – 1871. Ta však záhy přestala rozvíjející se dopravě vyhovovat a proto byla v letech 1901 – 1909 postavena budova nová. Architektem stavby byl J.Fanta. Nechal se inspirovat pařížským Severním nádražím. Tato budova díky svému provedení a výzdobě patří mezi skvosty české architektury. V letech 1972 – 1977 byl areál, v souvislosti se stavbou metra „C“, rozšířen o odbavovací halu s rozsáhlým zázemím. Nádraží neslo v letech 1919 – 1940 pojmenování po císaři Františku Josefovi. V letech 1946 – 1948 bylo pojmenováno pro prezidentovi Wilsonovi. S jižní částí Prahy je nádraží propojeno tunelem pod Vinohrady.Předchůdcem dnešní podoby Hlavního nádraží byla nově postavená novorenesanční budova architektů Barvitiuse a Ullmanna na místě novoměstských hradeb. Při výkopových pracích se nacházelo velké množství zvířecích i lidských kostí, upomínka na dny kdy byly hradby obléhány cizím vojskem. Na místě hradeb před budovou byl pak vybudován park a kvalitní zemina pro výsadbu byla získávána z výkopů základů při stavbě Rudolfina. První vlak sem přijel z Vídně 14.12.1871 a přivezl 9 cestujících. Provoz nádraží rok od roku vzrůstal a tak brzo přestalo kapacitně vyhovovat. Proto bylo nádraží v letech 1901-09 komplexně přestavěno, včetně nové budovy. Vyrostl tu tak dnešní objekt v tehdy módním slohu, secesi, podle návrhu arch. Josefa Fanty. Středem celé stavby byla kupolovitá odjezdová dvorana opatřená vysokým tympanonem, vklíněná mezi dvě věže, po stranách pak dvě patrová boční křídla s provozními prostorami, zakončenými vyššími věžovitými budovami. Celková délka objektu byla 214 m, šířka 28 m. Železnou nýtovanou konstrukci dvorany nádraží tvořilo 21 dvojitých oblouků o rozpětí 33 m. Uvádí se že bylo spotřebováno 2.000 tun železa, 1.200.000 nýtů a 18.000 m2 zinkovaného plechu. Nástupiště u přijímací budovy a další dvě ostrovní nástupiště byla překlenuta impozantním loubím o délce 235 m, šířce 76 m a výšce 18 m. Stavba probíhala ze plného provozu. V letech 1972-77 byla Fantova historická budova doplněna moderní odbavovací halou, napojenou na stanici metra. Obestavěný prostor činí 155.000 m3 při zástavné ploše 28.000 m2. Při této výstavbě byla bohužel zničena velká část Vrchlického sadů, kde bývaly rybníčky, umělé romantické skalky. Stály tu dvě kavárny, v létě tady třikrát v týdnu hrávaly vojenské kapely, pod stromy byly lavičky z mramoru, kde mohli cestující trávit hezké chvíle při čekání na vlak. Ale tak už to bohužel bývá, něco za něco.

Na tomto místě stály od nepanšti krámky sahající až na samý malostranský začátek mostu. Autorem je Josef Kamil Böhm, který sochu vyhotovil roku 1859 za Klárova ústavu slepců v Praze. Socha vznikla na náklad Pavla Aloise Klára, syna zakladatele ústavu slepců, k 25. výročí jeho založení. Socha představuje postavu svatého Václava, který je pro svou mučednickou smrt od roku 935 symbolem českého vlastenectví a nezávislosti. Je také patronem vinařů a výrobců piva