Mezi Otrkovicemi a Rohatcem lze dnes využívat turistickou vodní cestu po tzv. Baťově kanále. V souvislosti s regulací řeky Moravy ve dvacátých letech 20. století napadla průmyslníka Tomáše Baťu myšlenka využít vodní cesty pro dopravu suroviny ze svého dolu na lignit u Ratíškovic k továrnám v Otrokovích potažmo i ve Zlíně. Po jeho smrti pak od roku 1932 tuto myšlenku realizoval jeho syn Jan Antonín Baťa. Za tímto účelem byl v letech 1936-1938 vybudován plavební kanál se splavností dlouhou 53 km. Ve dvou úsecích (Spytihněv – Uherské Hradiště a Veselí nad Moravou – Rohatec) jde o samostatný plavební kanál široký zhruba 12 m s hloubkou v průměru 1,5 m. V ostatních úsecích využíval kanál regulovou řeku Moravu. Velkou část výstavby financoval Baťa a značná část šla z příspěvku určeného pro nezaměstnané. V době hospodářské krize zde pracovalo na 1.500 dělníků. Za ideálního stavu trvala vodní cesta zhruba 10 hodin, ale spíše o něco déle. Plavily se zde čluny o nosnosti 150 tun. Od roku 1939 také výletní loď. U sudoměřic byl k nakládání člunů ze železnice vybudován tzv. výklopník, který dodnes existuje. Kromě toho se využíval k závlaze okolních polních pozemků. Současně byl kanál i myšlenkou na propojení Dunaje, Odry a Labe. K tomu však zatím nedošlo. Za druhé světové války byla stavba těžce poškozena, po ní pak byl sice rekonstruován, ale brzy se přestal využívat na závlahu a od roku 1960 skončila i pro neekonomičnost nákladní doprava. Do roku 1993 se za iniciativy dotčených obcí začal znovu realizovat projekt vyuižít Baťova kanálu v oblasti turistiky. Zároveň se uvažuje o prodloužení splavnosti na jihu k Hodonínu a na severu ke Kroměříži a zvýšit tak délku splavnosti na 76 km. Dnes lze využívat Baťův kanál o délce 53 km od Otrokovic k Rohatci. K plavbě na člunu do výkonu 20 kW a rychlosti do 20 km/h není zapotřeba kromě krátkého školení, žádné řidičské oprávnění. Na trase se nachází 13 zdymadel, z toho 11 jich je plně automatizovaných, ovládaných pomocí dálkového ovládání. Nákladní doprava zde již dnes nefunguje. Sezona začíná obvykle v dubnu, přičemž oficiální odemykání vodní cesty se odehrává 1.5. Ukončení tzv. zamykání pak 28.10., ale pokud je příhodné počasí tak půjčovny fungují ještě déle. Provoz kanálu je omezen pouze zdymadly, které mají svoji provozní dobu, jinak pohyb mezi nimi není nijak omezen. Na několika místech se nachází přístaviště: Otrokovice, Napajedla, Spytihněv, Babice, Uherské Hradiště, Kostelany nad Moravou, Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou, Vnorovy, Strážnice, Petrov, Sudoměřice. Na některých z nich jsou půjčovny ve kterých lze zapůjčit loď. Informační centrum kanálu se nachází ve Veselí nad Moravou. Kolem velké části vede rovněž cyklostezka. Více informací najdete, hlavně o aktuálním provozu a stavu na uvedených webových stránkách.

Zřícenina hradu Rabštejn se nachází přibližně v polovině turisticky značené cesty mezi obcemi Dukovany a Kramolín. Další turistické značení vede přímo od Jaderné elektrárny Dukovany, kde je možno využít parkoviště. Hrad stojí na vyvýšenině nad vodní nádrží Mohelno, vybudované na řece Jihlavě. Hradní areál je volně přístupný. Historie hradu První písemná zmínka o hradě z roku 1358 zachycuje obchodní transakci mezi Pešíkem z Janovic (prodávající), Vokem z Holštejna a Drslava ze Šelmberka (oba nakupující). Někdy po roce 1360 se majitelem stal moravský markrabě Jan Jindřich, který jej odkázal svému synovi Janovi Soběslavovi. Jan se však věnoval církevní kariéře a hradu se ujal jeho bratr Prokop. Ten jej neznámo kdy daroval svému oblíbenci Hynkovi z Kunštátu a Jevišovic řečenému Suchý Čert. Ne nadarmo se tak tomuto pánovi říkalo. Z Rabštejna totiž udělal loupežnické hnízdo a krutě sužoval okolí hradu. Po jeho smrti v roce 1408 v této nekalé činnosti pokračoval jeho kumpán Vilém Sudlice z Litovan. Během husitských válek se situace nezměnila. Proto se v roce 1440 páni z okolních panství rozhodli hrad vykoupit a rozbořit. Stalo se tak jistě nedlouho poté, roku 1476 je hrad uváděn jako rozbořený. Podoba hradu Hradní jádro zaujímá pravidelný obdélníkový půdorys. V obou čelech jádra stávaly paláce, které byly spojeny hradbou, vymezujíc nádvoří mezi nimi. Tento stavební typ je typický pro hrady z období vlády Karla IV. Obranyschopnost hradu posilovala parkánová hradba, příkop a val. Z nejohroženější strany před hradem stávala na malé plošině, oddělené od hradu příkopem, věžovitá stavba, patrně bašta. Dnes jsou zde k vidění výrazný střep hradby u východního paláce, znatelné základy paláce západního, střepy parkánové hradby a samozřejmě příkop a valy. Tipy na výlet Po kraji se můžete rozhlédnout z rozhledny Babylon. Uvidíte tak třeba vodní nádrž Dalešice a vodní nádrž Mohelno. Výlet si můžete udělat také na zříceninu hradu Holoubek, zříceninu hradu Lamberk, prohlédnout si zříceninu tvrze Kralice nad Oslavou, tvrz Jinošov nebo navštívit renesanční zámek Náměšť nad Oslavou, kde je pořádaný Festival keltské kultury Beltine. Za vidění stojí i pozůstatky hradu Kraví Hora nebo zřícenina hradu Levnov. Ubytovat se můžete přímo v Mohelně nebo v Náměšti nad Oslavou. M.K.

Osoblažský židovský hřbitov se nachází asi 150 m severovýchodně od hlavního náměstí za manšími bytovkami při menší zahrádkářské kolonii. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1570. Založen byl při městských hradbách. Na jeho nejstarší části se dnes nenacházejí žádné viditelné náhrobky. V letech 1667-1673 byl rozšířen severním směrem do prostoru příkopu, valu a parkánu. Západní cíp nově získaného pozemku sloužil jako čestné pohřebiště rabínů. Tarén na kterým se hřbitov nachází je značně členitý a není vyloučeno pohřbívání ve více vrstvách. Dochovalo se zhruba okolo 300 náhrobků, převážně z bílého mramoru. Některé jsou pak i z pískovce nebo žulové. Nejstarší pocházejí z poloviny 17. století. Barokní náhrobky jsou typologicky v České republice naprosto unikátní, byly totiž ovlivněny polskými židovskými tradicemi. Osoblažský náhrobek je typický svým tvarem a výzdobou. V Osoblaze se necházela i synagoga. První dřevěná byla postavena v místě bývalého biskupského hradu roku 1570. V roce 1624 byla vypálena dánskými vojáky. V letech 1727-28 postavena nová v barokním slohu, která rovněž vyhořela při požáru města v roce 1802. V letech 1807-08 byla postavena další synagoga v pozdně barokním slohu. V roce 1833 byla poškozena požárem, přesto po opravě sloužila až do počátku 20. století. Její osud se naplnil v roce 1933 kdy byla do základů zbořena a její vnitřní vybavení převezeno do Krnova. Dnes se na jejím místě nacházejí zahrádky. Židovský hřbitov je v dobrém stavu a volně přístupný.

Na jižní straně Havlíčkova náměstí stojí budova staré radnice. Původně to byla gotická stavba, která byla po požáru v roce 1662 přestavěna. Roku 1974 prošla rekonstrukcí. V patře se nachází síň s valenou klenbou a štuky. Ve štítu stavby můžeme vidět tzv. Brodskou smrt, neboli kostlivce s kosou na níž je latinský nápis Qua hora nescis (v překladu „Kterou hodinu nevíš“). V současné době je objekt sídlem knihovny a slouží pro další společenské účely. V gotickém sklepení je v provozu vinárna.