Patří k nejvýznamnějším stavbám Nového Města pražského budované v době Karla IV. Byla zřízena jako správní a soudní dům brzy po založení města nejpozději před rokem 1367. Často soupeřila se svojí kolegyní Staroměstskou radnicí a tím, že vyrostla celá jako novostavba se od ní odlišuje. Její podstatná část vznikla a je i dochována z doby lucemburské. Severní část východního křídla a rozvržení jeho jižní části mají základ v době karlově. Radnice byla budována od poslední čtvrti 14.stol. do roku 1418. Z té doby je dochován v hlavním jižním křídle dvojlodní sál z roku 1411 - 1418 o šesti klenutých polích, nesených dvěma mohutnými válcovými pilíři. V prvním patře východního křídla se nachází velká síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. V rohu celé dnes trojkřídlé dispozice stojí věž s kaplí v prvním patře. Kaple byla zbarokizována v 1.pol. 18.století. Celá stavba byla hodně přestavována zvláště v období let 1520 - 1526 kdy bylo renesančně upraveno hlavní průčelí. Jeho podobu s vysokými štíty známe dodnes. O něco později po požáru v roce 1559, bylo postaveno západní a severní křídlo obklopující arkádový dvůr. Nechvalné přestavby postihly radnici po roce 1784 kdy ztratila svůj význam a byla proměněna na soudní úřad, kancelářské prostory a žalář. Pro potřeby soudu byla radnice v roce 1806 přestavěna v empírovém slohu. Soudní prostory dodnes zaujímají největší část Novoměstské radnice. Na pravé straně vchodu do radnice z Vodičkovy ulice je kovový etalon – bývalá „mírná míra pražského lokte zvaného též český“. Mohli si na něm cejchovat své dřevěné lokte prodavači sukna a jiného, dalo by se říci metrového zboží. Zachoval se zde i kousek řetězu, kterým se v těchto místech Vodičkova ulice, podobně jako jiné pražské středověké komunikace na noc uzavírala. Při pohledu na věž si člověk maně uvědomí jakou roli radniční věže hrály. Hlásní z nich střežili okolí a v případě nebezpečí nebo neštěstí, například ohně, zvonili na poplach. Na novoměstské věži vážil takový poplašný zvon padesát metráků, jiný, menší, svolával k radní k poradám. Nejsmutněji klinkal ten, který zvonil odsouzencům kráčejícím k popravišti. I na této radniční věži stejně jako na její staromětské kolegyni, bývaly dříve nejen hodiny, ale také orloj. Pravděpodobně ale šlo o jednoduší stroj. Stroj orloje byl pravděpodobně odstraněn koncem 18. století. Radniční věž je vysoká 42 m. Krytý ochoz s barokními věžičkama na jejích rozích, pod nimiž jsou gotické chrliče, je ve výšce 37 m. Na věž vede 221 schodů. Před radnicí stál pranýř a také se zde popravovalo.

Sál kina Perštýn má stolové zařízení pro 120 diváků. Ke stolům je možné zakoupit občerstvení. Součástí kina je i bar.

Mydlářovský dům najdeme v Břetislavově ulici, má čp. 74. Původně gotický dům byl přestavěn v letech 1573-1577 na vznosný renesanční objekt s arkádovým průčelím s alegorickými výjevy. V současné době se v objektu nachází loutkářské muzeum (od roku 1972).

Na cestě mezi Bramberkem a Královkou stojí rozhledna Slovanka. Od těch dvou se liší už na první pohled. Není totiž kamenná, ale železná. Poprvé si z ní mohli prohlédnout krásy Jizerských hor turisté 14.srpna 1887 a Slovanka je tak naší nejstarší železnou rozhlednou vůbec. Stojí na stejnojmenném kopci, který se dříve jmenoval Seibtův vrch (820 m), v Maxovském hřebeni nad obcí Hrabětice nedaleko lyžařského střediska Severák. Nechal ji vystavět Horský spolek, který ji koupil ve Vídni, kde stála na výstavě. Z Vídně tak byly přivezeny jednotlivé díly rozhledny, které byly sestaveny na kamenné podezdívce. Jejímu slavnostnímu otevření, jak bylo tehdy dobrým zvykem, přihlížely tisíce lidí. Z jejich dobrovolných příspěvku, byly také náklady na stavbu zaplaceny. Věž váží téměř 5,5 tuny, je vysoká 14 metrů a při výstupu je nutné zdolat 56 točitých schodů. Přilehlá chata po úderu blesku v roce 1895 vyhořela a nová byla postavena až v roce 1928. Problém Slovanky byl nedostatek peněz na její údržbu, který kovová konstrukce potřebuje. Těch bylo stále méně a méně a tak rozhledna postupem doby chátrala. Další nepříjemností bylo, že kolem ní rostly do stále větší výšky okolní smrky a zhoršovaly výhled. Na lepší časy se Slovance začalo blýskat na konci 20.století, kdy byla rekonstruována, stala se Národní technickou památkou a byl prořezán okolní les tak, aby se zlepšil výhled. Návštěvníci se nyní mohou pokochat výhledem na Jizerské hory a Ještěd. Na každém schodu je nyní cedulka se jménem sponzora, který přispěl na její záchranu.