Vízmburk, neboli Weissenburg (bílý hrad), nesoucí název podle bílého pískovce, ze kterého byl vystavěn, se nachází západně od města Červený Kostelec, poblíž vsi Havlovice. Od železniční stanice Červený Kostelec k němu vede přibližně 1,5 km dlouhá cesta po červené turistické značce. Historie hradu Výstavný šlechtický hrad, jakousi zmenšeninu královského hradu, si nechal ve 2. polovině 13. století postavit králův oblíbenec Tas z Vízmburka. K dispozici měl kvalitní stavební huť, jejímž dílem byl i nedaleký klášter v Polici nad Metují. Původní bohatá výzdoba hradu nesla častokrát reliéf třmene, figuru z Tasova erbu. Osud pyšného majitele hradu byl zpečetěn roku 1304, kdy byl na královském dvoře probodnut Janem Vlkem, kterého předtím připravil o majetek i čest. Posledními majiteli hradu, kteří jej obývali, byli přibližně od roku 1330 páni z Dubé. Poté, co se poslední z nich, Jiří z Dubé přestěhoval na Žleby, usadili se na hradě lapkové, kteří sužovali kraj a dokonce ohrožovali slezské sousedy. Slezská knížata a měšťané se proto rozhodli k neobvyklému kroku, hrad od Jiřího z Dubé roku 1447 odkoupili a následně jej pobořili. Hrad tak nadlouho zmizel z očí kolemjdoucích, sesypal se sám do sebe a utvořil hradu nepodobný pahorek bez viditelných zdí. V letech 1972-1983 proběhl na hradě archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny, který odkryl hradní zdi až do výše 1. patra. Hrad byl od té doby odkrytý, pouze provizorně zastřešený, pískovec se vlivem současného agresivního prostředí rozpadal a rychle se ztrácel před očima. Úplnému zániku hradu se proto od roku 2002 snaží zabránit Sdružení pro Vízmburk, které zde kromě toho pořádá různé kulturní akce. Podoba hradu Hrad byl v době své krátké existence velmi výstavný, jak bylo patrno i z archeologickým výzkumem objevených architektonických článků. Dispozice hradu byla dvojdílná, ovšem o podobě předhradí, poškozeném cestou, toho mnoho nevíme. Nevelkému jádru hradu vévodil mohutný okrouhlý bergfrit, ke kterému příchozí přišel věžovitou branou. Za bergfritem se pak podél celé hradby rozprostírala křídla paláce. V západním křídle se nacházel velký, křížovou klenbou zaklenutý sál a v sousedním nároží pravděpodobně i kaple, což bylo na šlechtických hradech výjimkou. V současné době je hrad přístupný pouze v otevírací době. Tipy na výlet   Výlet si můžete udělat na zříceninu hradu Rýzmburk, rozhlednu Žaltman nebo Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. V České Skalici najdete pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze  a její Muzeum textilu. Ve Rtyni v Podkrkonoší najdete městské muzeum. Navštívit můžete i zámek Chvalkovice. Ubytování najdete v Červeném Kostelci.   M.K.

Farní kostel sv. Petra a Pavla ve Svojanově stojí v obci pod hradem. Je pozdně barokní z roku 1786, vystavěný snad na místě nějaké starší kaple. Vybavení kostela je povětšinou z 19. století, jen několik málo věcí je starších, jako monstrance, nebo gotická křtitelnice a jiné.

Dominantou města Strakonice je hrad vybudovaný na soutoku řek Otavy a Volyňky. Maltézský hrad Hrad založil ve 13. století rod Bavorů. Jako první měl obec v držení velmož Bavor ze Strakonic, za kterého vznikl bavorský palác, řádové budovy a kostelní loď. V roce 1243 daroval Bavor I. a jeho manželka Bolemila část hradu řádu maltézských rytířů. Za vlády Bavora II. v 2. polovině 13. století dostal hrad raně gotickou podobu. Byl postaven nový hradní palác a také vyměněna původně hranolová věž za dnešní Rumpál (gotická věž s břitem). Mezi kapitulní síní a kostelem byly postaveny ambity, které byly ve 14. stol. vyzdobeny nástěnnými malbami, dokončena byla i stavba kostela sv. Prokopa. V roce 1420 se staly Strakonice hlavním sídlem nejvyššího představitele řádu johanitů v českém království. Za třicetileté války byl Strakonický hrad dvakrát vypleněn. Na počátku 16. století, za Jana z Rožmberka, došlo k pozdně gotické úpravě. Byla postavena věž Jelenka a přistavěno druhé patro hradního paláce, také se zřídili reprezentační místnosti v renesančním slohu v severním křídle. Úpadek hradu V roce 1694 bylo velkopřevorství maltézského řádu trvale přestěhováno do Prahy. Tím upadl i význam Strakonic. Hrad začal chátrat. Maltézští rytíři byli majiteli hradu do roku 1925, pak po roce 1948 byl zestátněn. Dnes se na I. nádvoří nachází Základní umělecká škola Strakonice a kostel sv. Prokopa, původně zasvěcený sv. Vojtěchovi. Na hradě je umístěna i Zámecká galerie. Součástí prohlídky muzea je i výstup na gotickou věž Rumpál, která nabízí velkolepý pohled na celé město. Dispozice hradu Do hradního areálu se vchází od východu, průjezdem v jeho nejmladší části, velkopřevorské rezidenci. Jižní křídlo hradního areálu začíná na východě kostelem sv. Prokopa, který patří k nejstarším částem hradu. Jeho západní strana nese ještě rysy románské architektury, presbytář je již gotický. K bráně přiléhá děkanství, areál budov někdejšího konventu. Patří k němu nejstarší část hradu, kapitulní síň, přeměněná po přesídlení konventu na kapli sv. Jiří, obytná budova konventu a rajský dvůr s ambity, ohraničený konventní budovou, kapitulní síní a jižní hradební zdí. Kapitulní síň, ambity i chór kaple jsou na stěnách a klenbách bohatě zdobeny nástěnnými malbami, které jsou jedinečným dokladem české nástěnné malby 13. – 15. stol. Vlastní hrad je dvoupatrová budova postavená podél jižní hradební zdi. Na kapitulní síň navazuje renesanční část se dvěma arkýři a s čtyřhrannou obytnou věží Jelenkou. V západní části budovy je původně románský, goticky přestavený, bavorovský palác. V severním křídle byl kdysi pivovar a v patře renesanční obytné místnosti. Strakonický hrad byl postupně rozšiřován a přestavován, dnes nese stopy všech stavebních slohů. Pro svojí zachovalost a vnitřní malířskou výzdobu se řadí mezi nejvýznamnější české památky. Ve Strakonicích můžete také navštívit pozdně barokní zámek Střela. Pokud se vydáte na rozhlednu Kbíl nedaleko Strakonic, naskytne se vám krásný rozhled po kraji. Kousek od rozhledny najdete sestavu tří kamenů nazývanou Kbílský dolmen. Za shlédnutí stojí i barokní zámek Štěkeň. Ubytování naleznete přímo ve Strakonicích.

Černé divadlo Františka Kratochvíla je velmi známé pro sdělnost a jazykovou bezbarierovost. Patří tím mezi světové unikum, známé nejen v Praze, ale i v zahraničí.