Rozhledna Douby u Vážan stojí na bezejmenném návrší u západního okraje obce. Stavba je to dřevěné jednoduché trámové konstrukce s krytou vyhlídkovou plošinou ve výšce 8 m. Stavba byla postavena místními nadšenci a přišla na 85.000 korun. Při dobrých podmínkách poskytuje výhled na Chřiby, Bílé Karpaty, Pálavu, Hostýnské vrchy a na okolí obce. Přístup na rozhlednu je volný, parkování je možné cca 200 m od rozhledny na okraji obce.

Největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší . To vše jsou přívlastky, s nimiž se v expozici Muzea rekordů a kuriozit setkáte na každém kroku. Muzeum sídlí v historické Dolní bráně a mapuje unikátní výkony českých a světových rekordmanů, z nichž mnozí jsou zapsáni v České knize rekordů. V jeho pěti patrech lze narazit na mnohá překvapení - svým zaměřením je totiž jediné ve střední Evropě. Dámám a slečnám jistě padne do oka módní koutek se šaty zhotovenými z 21 751 spínacích špendlíků a kompletem pošitým 25 751 knoflíky. Pro pány a kluky jsou připraveny technické perličky - nejmenším, 7 cm dlouhým, bicyklem počínaje, přes funkční kolo zhotovené ze dřeva, až po minimotocykl o hmotnosti 15 kilogramů. Pozornosti jistě neunikne obří pyžamo pro 8 spáčů, péřová bunda a spacák o velikosti XXXXXXXXXL a školáky jistě potěší dvoumetrová maxitužka, zubní kartáček pro celou rodinu nebo lízátko o hmotnosti 12 kg. Stěny zdobí unikátní fotografie zachycující ojedinělé výkony borců vytvořené v rámci Mezinárodního festivalu Pelhřimov - město rekordů Stálá expozice Expozice je umístěna v 5 patrech Jihlavské Dolní brány. Více než 200 ojedinělých exponátů a fotografií (siláci, neobvyklé dovednosti, neobyčejné výrobky). Fotografická a filmová dokumentace z festivalů rekordů a kuriozit pořádaných každý druhý víkend v červnu. Přibližně pět minut chůze od muzea se nachází expozice Zlaté české ručičky. V ní naleznete více než 90 světových unikátů vyrobených ze zápalek a zápalkových hlaviček. Na funkční kytary, housle, mandolíny, a také vázy a obrazy spotřeboval jejich autor Tomáš Korda 571 871 sirek a 248 344 hlaviček. Výstavu doplňuje parní stroj ze skla, kamenný mikrofon, obří svíčka ze včelího vosku a další, jinde nevídané exponáty. Děti mohou využít rozlehlé zahrady, na níž se proběhnou mezi obří nerezovou konvičkou, dvoumetrovým polévkovým hrncem i třímetrovým trychtýřem a popřípadě zde i v klidu spořádají svačinu.

Zřícenina hradu Dobronice se vypíná na ostrožně nad pravým břehem Lužnice ve stejnojmenné obci, kousek od Bechyně.  Samotná ves je písemnými prameny doložena již koncem 12. století. Historie hradu Samotný hrad vznikl patrně až počátkem 14. století. Od roku 1322 byl sídlem vladyckého rodu, který se po něm psal. V roce 1455 přešel do rukou Rožmberků. Tento mocný jihočeský rod držel Dobronice ovšem jen po čtyři léta. Již roku 1459 jej využívali Vítové ze Rzavého. Ti také Dobronice přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1528 byli majiteli hradu Hozlauerové, kteří jej držel do třicetileté války. Hrad se poté stal pobělohorským konfiskátem a roku 1691 se stal majetkem jezuitů, kteří ho do roku 1727 užívali jako letní rezidenci. Po zrušení řádu byl ponechán svému osudu a změnil se ve zříceninu. Podoba hradu O původní podobě a rozsahu předhradí doposud nic nevíme. V čele jádra hradu se vypíná okrouhlý bergrift vevázaný do čelní hradby. Již v prvé fázi hrad obsahoval dvě palácové budovy. Jedna se nacházela v nejlépe chráněné zadní poloze. Druhý, troj prostorový palác ležel při boční straně nad řekou tak, že jeho čelní strana tvořila část čela jádra. Pozdně gotická přestavba, kterou si vynutila vzrůstající potřeba šlechty o pohodlnější obydlí, opatřila starý hrad dostatečným množstvím reprezentativních a komfortních obytných prostor. Téměř celou západní stranu jádra zaujalo nové křídlo, jehož součástí se stala i místnost zaklenutá sklípkovou klenbou. Rozšířen byl i zadní palác. Rozšíření předního paláce si vynutilo posun čela hradu do šíjového příkopu. Jádro bylo zřejmě od předhradí původně odděleno dvěma příkopy. Na úzké ploše mezi nimi nyní vznikl nový „přední zámek“, jehož část byla podsklepena a který v přízemí kromě rozlehlé průjezdní klenuté místnosti obsahoval i rozměrnou roubenou komoru. Dle starých popisů na hradě existovala ještě jedna ve starém paláci. Dnešní stav je smutným resumé necitlivých památkových zásahů v době nedávno minulé. V nedalekém okolí můžete navštívit zříceninu hradu Příběnice. Za návštěvu jistě stojí také zámek Bechyně a samotné lázeňské město Bechyně, kde se můžete také ubytovat.

Poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné nalezneme asi 4 km jižně od Zlatých Hor. Vznik poutního kostela je spojen s příběhem, kdy se v těchto místech ukryla před vpádem švédských vojáků těhotná žena místního řezníka Anna Tanheiserová. Ta zde v úkrytu staré jedle porodila zdravého syna Martina, který se později stál váženým občanem města – radním. Jeho dcera pak vyplnila otcovu poslední vůli. Nechala zhotovit obraz Bohorodičky a v roce 1718 jej zavěsila na starou jedli v místě otcova narození. V následujícím roce zažil u tohoto místa s obrazem krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor zjevení. To se zakrátko rozšířilo po celém okolí a k obrazu začali přicházet poutníci z celého okolí. Z jejich darů pak byla zakrátko postavena dřevěná kaplička, do které byl obraz umístěn. Ten měl prý velkou léčebnou sílu a po přezkoumání několika případů odbornou komisí byl obraz 21.9.1729 přenesen do farního kostela ve Zlatých Horách. Na jeho místo byl umístěn obraz podobný. V roce 1785 za vlády císaře Josefa II. bylo nařízeno kapli zbourat, nenašel se však nikdo kdo by to učinil. Roku 1805 byla kaple přestavěna a zvětšena. Následně krátce poté bylo rozhodnuto o vystavění zděného kostela. V roce 1834 byl položen základní kámen a sedm let později byla nová stavba vysvěcena biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi. Do nově zřízeného poutního místa pak každoročně přicházelo tisíce poutníku ze širokého okolí a ciziny. Vše se změnilo po druhé světové válce, německé obvytelstvo bylo odsunuto a události po roce 1948 celou věc jen zhoršily. V roce 1955 sem byl zakázán přístup z důvodu důlních prací a objekt, který se skládal nejen z kostela, ale i ze dvou restaurací začal chátrat. Sice se v roce 1968 začalo s opravou kostela, ale v roce 1973 byl odstřelen a celý arál srovnán se zemí. Jediné co zůstalo byla pouze Posvátná studánka. Po roce 1990 vznikla iniciativa za znovuobnovení poutního místa. V únoru 1993 bylo vydáno stavební povolení a 23.9.1995 mohl být posvěcen nový kostel. O rok později byl dokončen poutní dům a o další rok pak ambity a pořízeny nové zvony. Na projekt za 27 milionů korun se podařilo získat pomocí různých sbírek. Poutní areál a blízké okolí je ve velmi dobrém stavu a přístupné. Před areálem se nachází parkoviště, kde lze zaparkovat.