Albrechtice nad Vltavou je obec ležící v okrese Písek v Jihočeském kraji. Je situovaná do kotliny mezi Písecké hory a řeku Vltavu. Má necelých tisíc obyvatel. V obci leží jedna z nejvýznamnějších jihočeských románských památek, kterou je albrechtický hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla. Původní vesnice, která je v pramenech poprvé zmíněna roku 1352, přerostla v průběhu staletí v městečko. V té době patřila pod bechyňský děkanát, jehož soupis majetku je právě tím prvním písemným pramenem. Obec, ale pravděpodobně vznikla mnohem dříve, zřejmě společně se vznikem kostela, který byl postaven ve druhé polovině 12.století. Majitelé městečka se často střídali. Na konci 16.století byli držiteli rytíři Oudražští z Kestřan. Albrechtice byly městečkem do roku 1635, ale během třicetileté války byly zničeny, zpustly a staly se vesnicí. To již byl jejich majitelem císařský generál hrabě don Baltazar de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké. Dalšími majiteli byli mezi jinými například Vrtbové, ale Albrechtice již nepřekročily svým významem svou lokalitu.Jak už bylo naspáno dominantou obce je románský kostel sv. Petra a Pavla ze 12.století, který je zřejmě dílem milevské stavební hutě. Kostel je v obci situován na mírném kopečku. Jeho původní románský sloh, kostel byl totiž přestavěn, prozrazuje hlavně hranolová věž s charakteristickými podvojnými okénky v nejvyšším patře. Jeho současná podoba je tedy výsledkem barokních úprav, jež byly provedeny v 18. století. Z původní výzdoby kostela se zachovaly monumetální románské malby na stěnách, které jsou nejstarší v jižních Čechách. Kolem kostela se rozprostírá vesnický hřbitov obehnaný zdí. Mimořádnou zvláštností je 108 kapliček u této hřbitovní zdi s malbami lidových malířů, doprovázenými básničkami lidového umělce. Malby i texty vznikly v první polovině 19. století a vyprávějí o významných událostech v životě pochovaného.

Dnešní náměstí Jana Palacha bylo ještě v 19. století téměř pusté a prázdné. Říkalo se tu Na rejdišti, protože tu byla v 60. letech 17. století postavena škola k „tumlování koní“. Tím byl dán základ k zemské stavovské jízdárně, nebo jak se tenkrát říkalo k rejdišti. U staré jízdárny byly sklady dříví, městská skládka a hromady sanytru, který se používal k výrobě střelného prachu. Zdejší špína a odpadky se totiž staly předmětem výnosného obchodu. Obsahovaly hojnost dusíku, z něhož zdlouhavým chemickým procesem vznikl vzácný ledek – sanytr. Plantáže sanytru se táhly od dnešního náměstí do ulice 17. listopadu. Však také při hloubení garáží pod náměstím byly zbytky sanytru nalézány. V 70. letech 19. století vypracoval Josef Schulz s Josem Zítkem návrch na úpravu Rejdiště. Naplánovali tu budovu Uměleckoprůmyslového ústavu a Akademii výtvarných umění. Z těchto budov pak sami realizovali Rudolfinum, po Národním divadle nejvýznamnější novorenesanční památka. Sestává se z přední části, orientované do náměstí, kde je koncertní sál se skvělou akustikou. Ve středu budovy je shora osvětlený sál, kde bývaly výstavy Krasoumné jednotky. V části při ulicích a při nábřeží jsou v přízemí a v patře menší výstavní síně, klubovny a zkušebny.Důstojným protějškem Rudolfina jsou budovy Vysoké školy umělecké na jižní straně náměstí a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na straně východní. Její vysoká okna, vyhovující potřebám výtvarné práce, jsou ve třetím podlaží oddělena ionskými polosloupy a ve čtvrtém podlaží korintskými přízemními pilíři.Východní část náměstí byla dlouho prázdná. Teprve v letech 1928-9 tam podle návrhu arch. Josefa Sekaře postavili budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho snahou bylo slohově přizpůsobit stavbu fakulty ostatní zástavbě náměstí a přitom vytvořit zcela moderní dílo. Ještě na začátku 19. století byl v těchto místech přes Vltavu přívoz. V letech 1866-68 pak navrhli Karel rytíř Veselý a ing. František Schön přes Vltavu lávku. Nazývala se Rudolfova, někdy se jí říkalo Železná. Lávka měla jediný litinový pylon o výšce 17 metrů a postavila ji První mostárna v Čechách Ruston a spol. Mánesův most který tu dnes je byl dokončen na jaře roku 1914.

Šerák je významným vrcholem nacházející se jen pár kilometrů jihozápadně od Jeseníku. Od roku 1888 zde stojí kousek pod vrcholem horská chata s meteorologickou stanicí, rozšířená v roce 1926. Vrchol poskytuje krásné výhledy na Jesenicko, Staromětsko, Kralický Sněžník, Rychlebské hory aj. Na vrchol vede několik turistických cest. Z Ramzové nebo z Lázně-Lipová je možno jít přes Obří skály, což je náročnější. Podlnější cestou přes několik dalších vrcholů lze jít z Červeného sedla kam se lze dostat autobusem z Jeseníka. Asi úplně nejsnadnější verze je vyvézt se sedačkovou lanovkou z Ramzové kousek pod vrchol Šeráku. Jinak sem vedou další cesty přímo z Jeseníka nebo z Branné.

Zbytky bývalé věže pozemního vojenského stanoviště radiového a radiotechnického průzkumu stojí na vrchu Havran (894 m.n.m.) přibližně 17 km jihozápadně od Tachova. Věž byla vybudována jako součást tzv. železné opony. Na kovovou konstrukci opláštěnou jednoduchým izolačním materiálem byla v horní části namontována ještě 20 m vysoká dřevěná anténní nástavba. Osud této věže je ze všech bývalých stanovišť na státní hranici nejsmutnější. Po roce 1989 byl armádou velmi záhy opuštěn. Zůstala jen malá posádka, která demontovala anténní nástavbu a torzo věže je tak dnes zhruba o polovinu menší než byl původní stav. Následně byla stavba rozkradena a co nezpustošily lidské ruce to dokonala příroda. Hodně tomu napomohlo také z čeho byla věž vystavěna. Kromě železné konstrukce s absencí cihel a betonu byla postavena z málo odolných materiálů, které nemohly bez údržby dlouho odolat drsnému počasí. Přitom ministerstvo obrany mělo představu, že za stavbu dostane tehdy 28 mil. Korun, věž také měla údajně sloužit civilní správě řízení leteckého provozu. Všechny plány a představy však vzaly za své a věž chátrá dodnes a to i přesto, že v nedávné době proběhl kolem věže úklid trosek. Ještě donedávna bylo možno za příznivého počasí a s dávkou opatrnosti vystoupat na věž. Dnes (2009) se to již rovná hazardu se zdravím. Využito textu z webu: www.iron-curtain.info/index.html