Na Blatnické hoře, severně od obce Blatnice pod Svatým Antonínkem se nachází poutní místo s kaplí sv. Antonína. Základ zdejšího poutního místa je dán výstavbou kaple sv. Antonína v roce 1688 a to Hartmanem, synem knížete z Lichtenštejna, který soudil české stavy při stavovském povstání. Kaple měla tehdy tvar osmiúhelníkové rotundy a dnes tvoří část kaple, ve které se nachází hlavní oltář. Kaple záhy nepostačovala a tak byla nákladem Maxmiliána z Lichtenštejna rozšířena o dvanáct metrů dlouhou loď. Krušné časy pro zdejší místo nastaly po roce 1783, kdy císař Josef II. zakázal zdejší poutě. Kaple byla odsvěcena a prodána jedné židovce. Ta co mohla odvezla a prodala, včetně oken, dveří a cihelné klenby. Zůstaly stát jen holé zdi, které se nevyplatilo bourat. Zbytky kdysi výstavného poutního místa tu trčely jako němý svědek pokoření zdejšího místa. Až v roce 1814 požádala blatnická obec císaře o obnovení kaple. Ten to povolil, pod podmínkou, že se obec zaváže z vlastních prostředků o obnovu a údržbu kaple včetně starost o bohoslužby. Obec pozemky včetně zbořeniště odkoupila od knížete Lichtenštejna a obnovená kaple mohla být 16.5.1819 znovu vysvěcena. Na konci 19. století byla provedena generální oprava kaple, zejména její střechy. V roce 1904 byl pořízen nový oltář. Další velká generální oprava probehla kolem roku 1936. Tehdy kaple dostala nový železobetonový strop, vyzděna kopule, nová střecha, zvětšena malá věž, přistavěna druhá místnost sakristie a vnitřek kaple vymalován. Poslední opravy proběhly v letech 1996-1997. Uvnitř se nachází hlavní oltář sv. Antonína z roku 1904 v kombinaci italského mramoru a moravského pískovce. Nad oltářem je poutní obraz sv. Antonína z roku 1885 od Josefa Hány. Na obrazu je také vidět jak tehdy vypadala Blatnická hora. Pod obrazem je znázorněna Poslední večeře Páně, plastika zhotovená strážnickým stavitelem Slovákem v roce 1887. Kromě toho jsou zde dva boční oltáře (sv. Josefa a Panny Marie), soška Panny Marie pořízená roku 1917. Výmalbu kaple provedl v roce 1937 malíř Ježek z Bystřice pod Hostýnem. Dále jsou k vidění dva nástěnné obrazy od Jana Köhlera ze Stražovic u Kyjova. Nad oltářem Panny Marie je to Zázrak v Rimini, nad oltářem sv. Josefa pak Postní kázání v Padově. V presbytáři můžeme pak vidět nedokončený obraz Smrt sv. Antonína. Původně měl Köhler namalovat čtyři obrazy, ale při malbě toho třetího onemocněl a 20.1.1941 zemřel. Obraz tak dává úvahy o majestnátosti smrti: „Buď připraven, nevíš dne ani hodiny. Můžeš začít a nedokončit!“. V poutním areálu se pak ještě nachází křížová cesta. Z vrcholu od kaple je dobrý výhled směrem k obci.

Park na Hradčanském náměstí se rozprostírá v jeho západní části. I přes svou malou rozlohu malebně doplňuje a oživuje tuto pražskou historickou lokalitu. Je vítaným místem krátkého odpočinku pro turisty, kteří tudy prochází mezi Pohořelcem a Pražským hradem. Na západním okraji parku, před Toskánským palácem, je pozůstatek starého vodního řádu v podobě dochované studny.

Humpolec je město v kraji Vysočina situované přibližně v polovině cesty po dálnici mezi Brnem a hlavním městem. Osada Humpolec, ležící na staré zemské stezce, je připomínána v historických pramenech ze 12. století. Osada patřila řádu Německých rytířů, želivskému klášteru, poté byli majitelé křížovníci s červenou hvězdou a řada šlechtických rodů. V průběhu 13. století nabyla oblast na významu těžbou stříbra a osada se rychle rozvíjela. Dalšími majiteli sídla se staly šlechtické rody, nejprve páni z Lipé a později z Dubé, z Leskovce, Trčkové z Lípy ( za jejich vlády došlo k rozvoji rybníkářství a pivovarnictví) a páni z Říčan. Za pánů z Dubé byla osada koncem 14. století povýšena na město. V době husitských válek se celá oblast Vysočiny stává podporovatelem husitských myšlenek, na nedalekém vrchu Melechov se odehrály první schůzky husitů i jejich první srážky s panskou mocí. Není divu, když právě v Humpolci se narodil Jan Želivský, vůdce husitské radikální pražské chudiny. Město a okolí poznamenala válečná tažení krále Zikmunda, což byl trest chudé a drsné Vysočině za její nadšení z husitského povstání. Po Bíle hoře se ve vlastnictví panství Humpolec střídaly různé cizí šlechtické rody. Po útlumu těžby stříbra byly koncem 15. století založeny počátky soukenické tradice města. Pánové z Leskovce zahájili stavbu hradu na vrchu tyčícím se nad městem a nazvali ho Orlík. Koncem 18. století byly zakládány první manufaktury a posílil se význam židovského osídlení. Soukenická výroba dosáhla takového rozmachu, že se v 19. století městu říkalo "Český Manchester". Na tradici pivovarnictví, založené v polovině 16. století, navazuje dnes rodinný pivovar Bernard. Město není po stránce památkové nikterak atraktivní. Dominantou města a současně i nejstarší stavební památkou je děkanský chrám sv. Mikuláše, založený želivskými premonstráty v roce 1233. Původně se jedná o gotickou trojlodní stavbu, která byla v letech 1722-29 barokně přestavěna. Dále jsou zde památky upomínající na židovskou tradici v Humpolci, tedy židovská čtvrť, hřbitov a synagoga. Ozdobou panoramatu města a součástí městského lesoparku jsou pozůstatky středověkého hradu Orlík, opuštěného ve třicátých letech 17. století. Zachovala se z něj hranolová věž, vstupní brána a zbytky obytných budov a hradeb. Nově postavena byla hradní chlebová pec a replika keramické pece z 15. století - pečení chleba a hrnčířské řemeslo si mohou návštěvníci v letních měsících vyzkoušet. Za zmínku a návštěvu ještě hřbitovní stojí kostel sv. Jana Nepomuckého.

Tramvajová zastávka ČSAD Smíchov v ulici Nádražní slouží pro přepravu ve směru Barrandov a Smíchov.Pojmenování je odvozeno od bývalého podniku Československá autobusová doprava, v jehož blízkosti ne nachází.Tramvajová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům.  Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!