Had je dalším reliéfem, který vytesal do paty skalního bloku Václav Levý, autor dalších plastik v okolí. Zhruba devět metrů dlouhý had je vejpůl přeseknutý sekyrou. V současné době se stále více podepisuje na těchto reliéfech nejen příroda, ale i vandalismus.

Ivanovický židovský hřbitov se nachází na východním okraji obce (Tyršova ul.) v těsné blízkosti benzinové pumpy. Hřbitov byl založen nejpozději v 17. století a za druhé světové války byl poškozen nacisty. Lepšího osudu se nedočkal ani po válce. Hřbitov o velikosti přibližně 3.766 m2 je dnes volně přístupný, ohrazen pouze z části pletivem a není o něj příliš pečováno. Na ploše, která je dodnes částečně terénně rozdělena bývalým mlýnským náhonem se nachází přibližně 50 náhrobků v různém stádiu zachovalosti. Nejstarší pochází z roku 1805.

Kostel sv. Jana Křtitele stojí ve Dvoře Králové nad Labem na náměstí Republiky. Byl vystavěn jako gotický na místě ještě starší dřevěné svatyně. V průběhu existence byl dvakrát rozšířen a přestavěn. Svoji dnešní podobu má z pseudogotické přestavby v 90. letech 19. století. Kostelní věž byla přistavěna roku 1644, ale jen po římsu. Její dokončení do dnešní výšky 64 m proběhlo v roce 1894. Kostel tvoří nepravidelné síňové trojlodí se čtvercovým presbytářem. V interiéru se nachází raně barokní hlavní oltář (1674), v zasklené skříni pozdně gotická socha Panny Marie (16. století) a další sochy. Ve věži jsou umístěny tři zvony, z nichž největší sv. Jan pochází z roku 1505. Věž kostela bývá přístupná veřejnosti. V klenuté kopce kostelní věže objevil roku 1817 Václav Hanka rukopis, který je dnes známý pod jménem Královedvorský rukopis. Byť jde o dokonalý falzifikát, není možné mu upřít vliv na kulturní dění v době národního obrození.

Klášter založil v roce 1373 Albrecht z Kolovrat pro řád augustinánů poustevníků a sám si jej také vyvolil jako místo svého posledního odpočinku. Husitské války klášter celkem přečkal bez úhony, i když zejména majetkově upadal. V letech 1520-23 byl konvent na náklad Václava Bezdružického z Kolovrat opraven. Během 16. století však úpadek pokračoval a největší pohromu přinesla třicetiletá válka. V roce 1631 byl klášter napaden Sasy, vyloupen a pobořen. V letech 1647-48 byl ale konvent opět důkladně opraven a to díky pomoci Jindřich Libštejnského. Počátek 18. století přinesl první velkou přestavbu, kterou vedl významný český barokní stavitel Giovanni Santini. V několika následujících letech přišly velké průtrže mračen, které poškodily budovy natolik, že muselo být rozhodnuto o další přestavbě. Ta byla tentokrát svěřena architektu Kiliánu Ignáci Dietzenhoferovi. Tehdy v roce 1746 byl položen základní kámen k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V září 1747 byl dokončen presbytář a 5.4.1750 byl kostel vysvěcen. Věže byly dokončeny v roce 1755. Vzniklo tak architektonicky vynikající dílo. Od roku 1751 vedl stavbu po Dietzenhoferovi smrti architekt Anselmo Lurago, který stavěl zejména budovy konventu. Jejich hrubá stavba byla dokončena v roce 1765. Dramatické události přinesla klášteru druhá polovina 20. století. V roce 1950 byl zrušen a přeměněn na věznici, později pak na vojenská kasárna. V roce 1961 zde pak byla umístěna dětská psychiatrická léčebna, která zde sídlila až do roku 1995. Klášter byl vrácen řádu sv. Augustina, avšak není příliš využitý. V současné době funguje víceméně jako sklad humanitární pomoci charity Praha. V těsném sousedství kláštera se nachází bývalý pivovar. Tradice vaření piva je doložena již od konce 14. století. Tehdy se však pivo vařilo přímo v konventu, až v roce 1699 se započalo se stavbou samostatného budovy pivovaru v severozápadním rohu klášterního dvora. V roce 1773 pak byl položen základní kámen k pivovaru na dnešním místě. Z této doby pochází barokní brána do dvora a štukový strop v přízemní místnosti hlavní budovy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby kolem roku 1880.