Zříceniny hradu Ronov se nachází na vysokém homolovitém kopci u Stvolínek. Historie hradu V písemných pramenech je hrad poprvé připomínán k roku 1429. Dnes patrné části vystavěl po husitských válkách Vilém z Illburka. Vysoká poloha a z ní vyplývající těžká dostupnost a problémy se zajištěním provozu hradu vedly spolu se změnou životního stylu k přenesení panského sídla na tvrz a později zámek ve Stvolínkách. Hrad byl ještě nějaký čas udržován, ale na počátku 17. století byl již zříceninou. Podoba hradu Původní hrad byl nejspíše velmi jednoduchým objektem, tvořeným snad pouze obytnou věží na skále ve středu dnešní zástavby. Dodnes se z něho prakticky nic nedochovalo. Za Viléma z Illburka tuto skálu obklopila dvoudílná dispozice, tvořící zhruba nepravidelný protáhlý ovál. Její přední část byla přístupná věžovitou branou, jež  téměř celá vystupovala z obrysu hradu. Cesta celou tuto část obcházela, takže příchozí byli velmi dlouhou dobu pod přímou kontrolou posádky hradu. V jižním vrcholu vstupní části hradu stojí zbytky velké podélné budovy, která též mírně vystupuje z obrysu hradu. Do zadní části hradu se vcházelo původně po levé straně skály ve středu dispozice. Tento prostor však později vyplnila obytná budova, a tak musela být nová brána proražena v hradbě na opačné straně. V severním vrcholu hradu se vypíná vysoká obytná věž, která též částečně vystupuje z obrysu hradu, a k níž byla přiložena nižší, snad dřevěná přístavba. Pověst V troskách hradu se zjevuje přízrak bývalého ronovského pána. Ten chtěl získat zlatou korunku hadí královny, která sídlila pod hradem. Přitom však přišel málem o život, korunku musel nakonec oželet. Po smrti tu začal strašit jeho duch. V lese pod Ronovem je patrná hluboká jáma, která je zbytkem po křivopřísežném šafáři. Lstivě přísahal, že půda pod ním patří vrchnosti. Nasypal si totiž do bot hlínu z panského pole. Jakmile vykřikl přísahu, pohltila ho země. Tipy na výlet Jako tip na výlet vás může zaujmout hrad Úštěk, zřícenina hradu Helfenburk, zřícenina hradu Vítkovec nebo již víše zmiňovaný barokní zámek Stvolínky. V Kravařích se nachází expozice lidového bydlení. Zajímavá je také zřícenina kostela sv. Havla u Úštěku. Ubytování najdete v Úštěku.  

Poledník (1315 m) je šumavská hora, která se nachází 4,5 km jižně od Prášil. Dnes na ní stojí nejvýše položená a zároveň nejmladší šumavská rozhledna. Nejvýše položená Šumavská rozhledna Byla postavena až v roce 1998 a stala se okamžitě jednou z nejnavštěvovanějších českých rozhleden. Kromě krásného kruhového výhledu, lákala turisty především tajemná minulost Poledníku. Na jeho vrcholu byla totiž na přelomu 60. a 70 let vybudován Ministerstvem národní obrany přísně utajované vojenské sídlo, které zahrnovalo několik budov a radarovou věž. Objekt sloužil protivzdušné obraně státu a zařízení na odposlech rádiového provozu bylo využíváno k výzvědné činnosti. Do roku 1989 byl vrchol samozřejmě v nepřístupném hraničním pásmu a byla znepřístupněna i místa, odkud bylo možno vrchol zahlédnout a pro jistotu nebyl uváděn ani v některých mapách. Po odchodu armády krásná rozhledna Po roce 1989 armáda vrchol opustila. Objekty přešly pod správu NP Šumava a CHKO Šumava a v letech 1996-97 byly zbourány. Byla ponechána jen věž, která byla přestavěna na rozhlednu a veřejnosti zpřístupněna v červenci 1998. Je vysoká 37 metrů, na její vrchol vede 223 schodů a tři půlkruhová vyhlídková patra slouží jako galerie. Poslední fáze výstupu je po žebříku. Za namáhavý výstup je návštěvník odměněn kruhovým rozhledem. Spatřit ze všechny dominanty Šumavy a také Alpy. U paty věže vyrostla srubová stavba, která slouží jako informační centrum a občerstvení pro turisty. Ti se mohou vydat na Poledník na kole nebo pěšky. Výchozím bodem bývá Modrava nebo Prášily.   Výhled sever: severní část Šumavy, v podhůří Svatobor východ: Kašperk, Javorník, Boubín, Plechý jih: Alpy Západ: německá část Šumavy a Velký Javor Popis cesty Rozhledna je obtíže přístupná. Variantou je kolo či vlastní nohy. Odměnou je nádherný výlet dříve nepřístupnými šumavskými lesy.  Cest je několik. Jednou z možností je červená turistická značka z Prášil, druhou například na kole z Modravy. Připravte se na 7 – 11 km.

Slezská Kalvárie u Hradce nad Moravicí se nachází na kopci (414 m.n.m.) asi 1 km jihovýchodně od města, vede sem značená cesta. Kalvárie byla založena roku 1764 Annou Marií Magalénou Thomagniniovou, která měla živý sen jak na ozářený kopec vystupující věřící. Ke kamennému kříži vede od úpatí kopce křížová cesta se 13 kaplemi. V roce 1889 byly plechové obrazy Kristova utrpení nahrazeny kamennými reliéfy a obnovena krytina kapliček. V září 1945 byly poutě na Kalvárii po druhé světové válce obnoveny. Zakrátko v roce 1950 opět zakázány a nakrátko obnoveny v letech 1968-1970. Veřejné poutě pak byly obnoveny opět v roce 1990. V letech 2004-2009 proběhla zatím poslední rekonstrukce křížové cesty. Bylo opraveno zdivo kapliček, odvodnění a nátěry. Restaurovány byly i reliéfy, které natolik zujaly vedení města, které nakonec rozhodlo o vytvoření jejich kopií, které byly nakonec instalovány do kapliček.

Dnešní náměstí Jana Palacha bylo ještě v 19. století téměř pusté a prázdné. Říkalo se tu Na rejdišti, protože tu byla v 60. letech 17. století postavena škola k „tumlování koní“. Tím byl dán základ k zemské stavovské jízdárně, nebo jak se tenkrát říkalo k rejdišti. U staré jízdárny byly sklady dříví, městská skládka a hromady sanytru, který se používal k výrobě střelného prachu. Zdejší špína a odpadky se totiž staly předmětem výnosného obchodu. Obsahovaly hojnost dusíku, z něhož zdlouhavým chemickým procesem vznikl vzácný ledek – sanytr. Plantáže sanytru se táhly od dnešního náměstí do ulice 17. listopadu. Však také při hloubení garáží pod náměstím byly zbytky sanytru nalézány. V 70. letech 19. století vypracoval Josef Schulz s Josem Zítkem návrch na úpravu Rejdiště. Naplánovali tu budovu Uměleckoprůmyslového ústavu a Akademii výtvarných umění. Z těchto budov pak sami realizovali Rudolfinum, po Národním divadle nejvýznamnější novorenesanční památka. Sestává se z přední části, orientované do náměstí, kde je koncertní sál se skvělou akustikou. Ve středu budovy je shora osvětlený sál, kde bývaly výstavy Krasoumné jednotky. V části při ulicích a při nábřeží jsou v přízemí a v patře menší výstavní síně, klubovny a zkušebny.Důstojným protějškem Rudolfina jsou budovy Vysoké školy umělecké na jižní straně náměstí a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na straně východní. Její vysoká okna, vyhovující potřebám výtvarné práce, jsou ve třetím podlaží oddělena ionskými polosloupy a ve čtvrtém podlaží korintskými přízemními pilíři.Východní část náměstí byla dlouho prázdná. Teprve v letech 1928-9 tam podle návrhu arch. Josefa Sekaře postavili budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho snahou bylo slohově přizpůsobit stavbu fakulty ostatní zástavbě náměstí a přitom vytvořit zcela moderní dílo. Ještě na začátku 19. století byl v těchto místech přes Vltavu přívoz. V letech 1866-68 pak navrhli Karel rytíř Veselý a ing. František Schön přes Vltavu lávku. Nazývala se Rudolfova, někdy se jí říkalo Železná. Lávka měla jediný litinový pylon o výšce 17 metrů a postavila ji První mostárna v Čechách Ruston a spol. Mánesův most který tu dnes je byl dokončen na jaře roku 1914.