Zříceniny mohutného hradu Šelenburka, jinak zvaného též Cvilín nebo Lobenštejn, může zájemce obdivovat 1,5 km jihovýchodně od města Krnova. Z města vede na volně přístupný hrad turistické značení. Při cestě z Krnova je možno navštívit rozhlednu Cvilín z počátku 20. století. Historie hradu Šelenburk byl založen českým králem okolo roku 1240 (na místě hradišť z několika různých období a knížecí pevnosti) a z roku 1253 pochází o něm první písemná zmínka - to jej v léno dostal Beneš z Lobenštejna. Od počátku 14. století se jej pak ujímají opavští vévodové. V roce 1474 hrad dobyl Matyáš Korvín a držel jej až do roku 1490. V letech 1493–1521 byl postupně přestavěn Janem ze Šelmberka a jeho synem Jiřím. Odtud pochází novější název hradu - Šelenburk. Znovu byl hrad přestavěn Jiřím Hohenzollernerem z Ansbachu markrabím braniborským a pánem krnovským, který jej odkoupil roku 1523. Tentýž pán si v Krnově postavil novou rezidenci a hrad přestal sloužit jako stálé sídlo. Definitivně byl opuštěn po třicetileté válce a nezadržitelně chátral.  Dispozice hradu Půdorys hradu je téměř pravidelný čtverhranný. V jižním rohu stávala mohutná válcová věž, vedle níž bývala studna. Palácová křídla se nacházela při severovýchodní hradbě a v západním rohu. Hradní jádro bylo chráněno oválem příkopu a valu, který byl pravděpodobně na severovýchodní straně dvojitý. Přístup do hradu vedl od jihovýchodu před příkop po mostě, stojícím na kamenný pilířích. Jihovýchodně od hradu se též nacházelo předhradí s provozními budovami. Dodnes stojí alespoň částečně zdivo všech objektů jádra hradu včetně dochovaných pilířů po bývalém mostě.   Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat na větrný mlýn v Cholticích, zámek Slezské Rudoltice, zámek Linhartovy nebo zámek Velké Heraltice. V Krnově je k vidění kostel sv. Martina, kostel sv. Ducha, městské muzeum, rozhledna Cvilín, klášter Minoritů s kostelem Narození Panny Marie nebo rozhledna Ježník. Ubytovat se můžete v Opavě.

Tramvajová stanice městské hromadné dopravy Olšanské hřbítovy - výstupní. Vybočuje z Vinohradské ulice a zasahuje do náměstí Jiřího z Lobkovic.

Kostel sv. Kateřiny - Hradec nad Svitavou, okres Svitavy.

Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary. První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou). Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy. Velmi se dotkla obce třicetiletá válka. Ves byl řádu křížovníků zabavena a vše tedy ves, tvrz a statek koupil Jan, nestarší Petrášek z Vokounštejna, který ale na základě rozsudku Ferdinanda III. musel vše vrátit a patrně odešel do vyhnanství. Část Ďáblic byla připojena k Praze již roku 1960, samotná obec pak od roku 1968. Dnes je MČ Praha – Ďáblice součástí správního obvodu Praha 8.