Rozhledna na kopci Zlatý Chlum (875 m) poskytuje nádherné výhledy již více než sto let. To že si její stavitelé pro její stavbu vybrali právě tento vrchol asi nikoho nepřekvapí. Zlatý chlum dominuje oblasti Jesenicka a blízké vyhlášené Priessnitzovy lázně zaručovaly rozhledně velkou oblíbenost. Za její stavbou stál podobně jako u dalších rozhleden Jesenicka té doby Moravskoslezský německý horský spolek. Kamenná, 26 metrů vysoká rozhledna, byla slavnostně otevřena 3. září 1899. O další tři roky později vyrostla vedle ní srubová chata, zvaná Medritzerova. V roce 1932 byla na Zlatý Chlum zřízena pohodlnější cesta a na úpatí kopce také nová sáňkařská dráha. Díky tomu se rozhledna stala velmi oblíbeným cílem turistů hlavně v zimě, protože pro cestu dolů mohli využít saně. Po Druhé světové válce a po zrušení německého turistického spolku, zůstal areál bez provozovatele a zájem o ní upadal. Chata v roce 1955 vyhořela a rozhledna byla ponechána bez správy svému osudu a pustla. Rekonstrukce proběhla až v 70.letech a zasloužilo se o ní město Jeseník. Vedle věže znovu vyrostla malá chatka nabízející občerstvení a  to zda je rozhledna otevřená poznají turisté jak velí tradice podle vyvěšeného praporu. Po zdolání 145 schodů vedoucích na vyhlídkový ochoz se naskytnou nádherné výhledy zahrnující celé Jeseníky. 

Marianum – provinční dům Kongregace Dcer Božské Lásky s kostelem Božského Srdce Páně se nalézá jižně od historického centra města Opavy. Areál není veřejnosti přístupný. Kongregace Dcer Božské Lásky začala v Opavě působit roku 1870. Jejím posláním bylo především zaopatřit a najít vhodné zaměstnání pro chudé dívky ve službě, péče o sirotky a staré lidi, vedení exercicií či výuka ručních prací. První roky existence společenství byly spojeny s řadou provizorií, zejména když celý chod ústavu byl financován jen ze sbírek či darů. Základní kámen k dnešní budově Mariana byl položen 25. 9. 1907 a následná stavba byla provedena dle plánů Adalberta Bartela. Výstavba, na které se podílely i samotné sestry, postupovala rychle – dům byl vysvěcen roku 1909 a o rok později i kostel. S příchodem I. světové války se změnila činnost Mariana, které bylo přeměněno na vojenskou nemocnici se 120 lůžky. Po válce začala v části objektu působit státní zemědělská škola (do r. 1927), ve zbývajících částech sestry obnovily domov pro přestárlé i pomoc dívkám, hledajícím službu. K tomu se sestry nově staraly i o duševně nemocné děti. Během II. světové války se opět změnila činnost ústavu. Rozmisťování pracovních sil převzal pracovní úřad, takže odpadlo zajišťování práce pro služebné, oproti tomu se rozrostla péče o duševně nemocné děti. Po válce sestry opět otevřely hospodyňskou i pomocnou školu, ovšem další změny přišly již s rokem 1950. Tehdy došlo ke zrušení hospodyňské školy a mateřská škola s pomocnou byly zestátněny, přičemž nadále zde mohly vyučovat pouze 2 sestry. O rok později, kdy se v ústavu nacházely v podstatě jen psychicky nemocné děti a staré ženy v domově pro přestárlé, byla veškerá činnost zestátněna a sestry, kterých zde bylo 56, musely působit jen jako státní zaměstnanci. Do rukou sester se Marianum opětně dostalo v roce 1991, bohužel ve špatném technickém stavu, takže bylo nutné začít s opravami. Dnes sestry nadále pokračují v péči o duševně postižené děti, přičemž roku 1992 založily také Domov pro seniory a roku 2009 zřídily chráněné a podporované bydlení. Provinční dům Marianum tvoří dvě křídla, mezi nimiž se nachází kostel Božského Srdce Páně, vystavěný v pseudorománském slohu, jehož interiér mezi lety 1923–1930 vyzdobil v beuronském stylu  benediktin Antonín Vrbík. A. Š.

Městské muzeum v Čáslavi, patří mezi naše nejstarší venkovská muzea. Stavbu financovala ze svého rezervního fondu Záložna čáslavská. Pro veřejnost se muzuem otevřelo poprvé 22. listopadu 1885.Do nové patrové novorenesanční budovy s kopulí, byly přeneseny bohaté přírodovědné sbírky Josefa Kaunického (1820 – 1908), mecenáše muzea. Ten daroval městu velkou sbírku přírodnin a sbírky shromážděné muzejním a archeologickým spolkem Včela Čáslavská. Obě tyto složky však pracovaly po dlouhé období zcela odděleně. Sloučeny byly v roce 1910. Původní exponáty se dochovaly do současnosti a jsou vystaveny v dobových vitrínách. Dokumentují způsob prezentace sbírek v 19. století i někdejší formy muzejní práce. Stálá expozice Zoologie,  ukázka prezentace sbírek v 19. století; Sklo a porcelán, sbírka harrachovského skla; Národopis - fajánse, lidový textil; Mineralogie a geologie; Archeologická expozice dějin města a středověkého kamnářství

Historie hradu V písemných pramenech se hrad poprvé připomíná k roku 1364, ale patrně vznikl již dříve. Jeho majitelem v té době byl chebský měšťan Jan Rabe z Mechelsgrünu. V rukou měšťanů zůstal až do 16. století. V roce 1792 vyhořel a následně se stal zříceninou. Funkci sídla převzal zámek postavený v jeho těsné blízkosti. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná. Na místě předhradí vyrostl později dnešní zámek. To bylo spojeno s vlastním hradem pomocí mostu. Vlastní hrad pak zaujal skalnatý hřbet mezi dvěma rybníky. V první fázi byl v jižní části hradu obehnaném obvodovou hradbou dvojtraktový palác, zpevněný dvěma polookrouhlými věžicemi. Zřejmě obsahoval i kapli. Později pak vznikl nad vstupem další čelní palác, jehož podoba je výsledkem gotické přestavby a dalších úprav. V přízemí tohoto paláce se dnes nachází renesanční dvojlodní síň. Zadní palác pak byl ještě v renesanci zvyšován. Areál dodnes dochované mohutné zříceniny je přístupný. Cesta však kvůli okolo rozkládajícímu se rybníku vede jen přes oplocený prostor vedle zámku. Zámek je v současné době na prodej, prostor kudy vede cesta k hradní zřícenině je zatím volně přístupný. Tipy na výlet Nedaleko odsud se nachází také hrad Vildštejn, hrad Ostroh nebo hrad Hazlov. Za výlet stojí i přírodní památka Goethova skalka nebo Goethův kámen. Výběr ubytování budete jistě mít ve Františkových Lázních.